Wahlgrenis

Zhubl, bolelo ho břicho a zvracel

Milá Wahlgrenis,
vždy jste mě dobře nasměrovala a znovu se na Vás obracím s velkou prosbou.
Mám bratra, kterému je 45 let.
Poslední dobou mu nebylo dobře.
Zhubl, bolelo ho břicho a zvracel.
Lékařka mu vzala krev a poslala na vyšetření.
Na sonu mu zjistili zvětšenou slezinu a doporučili, aby ho lékařka posla na hematologii.
Lékařka to rázně odmítla s tím, že ona přeci ví, co dělá.
Jenže bez žádanky ho tam nevzali.
Po několika dnech byl hospitalizován, kde se zjistilo, že má zánět na srdíčku.
Tím se mu tvoří voda u plic a ještě zánět slinivky.
Byl převezen do krajské nemocnice, kde ho chtějí operovat, ale má i streptokoka.
Všichni si moc přejeme, aby to dopadlo dobře.
Teď si plně uvědomuji, jak jsem se zbytečně v práci trápila.
Měla jsem dát výpověď dřív.
Jsou důležitější věci, které si člověk uvědomí, až když se děje něco bolestivého.
Můžete mi, prosím, odpovědět, zda to bráška zvládne?
Moc děkuji za odpověď.
Lubleni 23.03.2018

Dobrý den Wahlgrenis,
tak bráška svůj boj prohrál.
Operace proběhla v pořádku, ale tělo přestalo reagovat na léčbu sepse, která byla už hodně rozsáhlá.
Lékař nám řekl, že jeho obvodní lékařka to zanedbala.
Pokud by udělala patřičné vyšetření, mohl tu být.
Je to moc bolestivé pro všechny.
Jeho ženu, děti, moje rodiče, kteří to nesou velice těžce, a i pro mě se sestrou.
Jsem šťastná, že jsem ho mohla poznat, ale mrzí nás, že to někdo zanedbal.
Lubleni 28.03.2018

Milá Wahlgrenis,
ještě jsem se chtěla zeptat...
Každým dnem mi přijde, že to bolí víc a víc.
Pokud se mě někdo zeptá, co se stalo, protože to byl samozřejmě mladý člověk a ten odchod byl velice rychlý, tak je to zajímá, vždy se rozbrečím.
Následně poslouchám, jak musím být silná kvůli rodičům, dětem atd., ale já mám také emoce, neumím zadržet slzy.
Snažím se před rodiči neplakat, ale zajdu za roh a pláču.
Nevím, co jim říkat, vždyť vím, že stejné to nikdy už nebude.
Pro ně už nikdy nebude lépe, bude jim scházet.
Když se je snažím utěšit, vždy mi řeknou, že děti mají vystavovat rodičům pohřeb a ne naopak, což mají pravdu.
Teď se bojím i o rodiče.
Byla jsem tak šťastná, když jsem se konečně rozhodla dát výpověď a začít hledat novou práci, začít žít, kde mi bude duše tančit, jak jste mi napsala.
Teď se stala tahle bolestivá událost a já ztratila tu chuť a radost z něčeho nového.
Mám velké výkyvy.
Jednou nic, jednou se rozbrečím, jednou se mi chce křičet.
Ta láska, co je v rodině, ta rodičovská, sourozenecká, mi přijde, že je odlišná od té partnerské.
Možná si to vysvětluji špatně, ale když ztratí partner svou lásku, může se znovu zamilovat, ale zároveň na zesnulého partnera samozřejmě nikdy nezapomene.
Ale u rodičů a sourozenců už zbyde jen prázdné místo, nikdy ho nikdo nenahradí, ta láska je jiná.
Až mi možná přijde, zda to ode mě není sobecké si toto myslet.
Možná jsem tou bolestí tak raněná, že přemýšlím jinak.
Proč člověk musí odejít tak nečekaně a co se stane, když zemře, s jeho duší?
Vnímá nás?
Je to tak, že se tam nahoře sejde opravdu i s ostatní rodinou?
V jaké podobě se ti lidé sejdou, když jeden umře v 90 letech a jeden ve 43 letech?
Máme tisíce otázek, ale žádnou odpověď nebo odpověď, kterou nechápeme.
Děkuji za Váš čas.
Třeba mi poradíte a já se budu snažit pomoc i rodičům a ostatním pozůstalým pochopit, proč to tak muselo být.
Momentálně nás mrzí postup lékařky a i to, jak ho odbyla, když chtěl napsat žádanku na hematologii.
Lubleni 02.04.2018

Ještě jsem chtěla napsat, že to byl hodný člověk, který by se rozdal.
Každému pomáhal.
Vždy, když jsme přijeli, tak jsme nikdy neodjížděli bez jeho dobrot, které sám vyráběl.
Měl hodně zvířat, které teď musíme rozprodávat, protože není nikdo, kdo by jezdil traktorem a postaral se o tolik zvířat.
Musí mu z toho být teď moc smutno, protože to byl jeho velký koníček.
Neustále ho vidím, jak nám pomáhal.
Vyndala jsem si fotku, kde je mi na ní rok a jsme tam spolu.
Zapaluji každý den u fotky svíčku.
Pohladím ho na fotce a je mi smutno.
Proč odchází tak brzo dobří lidé a ti, co ubližují druhým, zůstávají?
Lubleni 03.04.2018