Pohled na rakovinu ... podle Ivy z BOH-DA-nče
Dobrý den,
dnes bych chtěla přispět svojí kapkou k mozaice o vzniku rakoviny.
Vše, co píšu, jsem prožila... vycházím pouze ze své osobní zkušenosti.
V roce 2003 mi byla diagnostikována rakovina prsu.
Po odstranění nádoru jsem prošla chemoterapií, ozařováním, lázněmi a po roce jsem se vrátila zpět do pracovního procesu.
Učila jsem.
Po návratu z nemoci se přihodilo následující:
Vnímala jsem příčiny nemocí, to, že všechny zdravotní problémy si způsobujeme sami a těm, kdo jsou v našem životě nejcennější, to jsou podle mě děti, je svým chováním servírujeme též...
Nejdříve jsem se obávala, že mi ještě k tomu všemu přeskočilo, myslela jsem, že se již nikdy nebudu smát.....
Snažila jsem se tento DAR navrátit tam, odkud přišel, marně...
Nezbývalo nic jiného než se vydat cestou hledání souvislostí.
To mě dovedlo k již dnes čtrnáctiletému výročí uchopení tématu Příčiny nemocí.
Popisovat cestu hledání, poznávání, přijímání a odpouštění by bylo zdlouhavé.
Chci se však zastavit na tomto místě nad tématem vzniku rakoviny v mém případě.
Ten první atak byl blízko povrchu na dobře přístupném místě, dobře odoperovatelný.
Recidiva v tom samém prsu byla v r. 2014, hodně hluboko a z lékařského posouzení šlo o velice agresivní typ.
I tady jsem podstoupila chirurgický zákrok, ale následnou léčbu jsem odmítla.
Skýtalo mi to možnost být ještě nějaký čas v pohodě bez brutálních reakcí na léčbu.
V té době mi byl dán dar pránické stravy a tak se přihodilo, že jsem pět týdnů nemusela jíst.
Již z dřívějška jsem měla za sebou třítýdenní přechod z fyzické stravy na energetickou a věděla jsem, že i toto je možné...
Při přechodovém období na pránickou navnímáváte první týden karmu rodu, pak karmu národa a v třetím týdnu karmu planety.
Z mého pohledu bylo nejtěžší "USTÁT" rok 1968, beznaděj a pocit marnosti byly stejně silné jako v r. 1938 při mnichovské zradě.....
Při mém soukromém pátrání po příčinách tohoto zhoubného onemocnění jsem našla v obou případech neodpuštění.
V tom prvním povrchovém, to bylo z tohoto života, v tom druhém hlubokém bylo zásadní vyřešit odpuštění v drsné době středověku.... a pak jistě mnohá další, jež se napříč mými životy táhla jako červená nit.
Je jasné, že s těmi, co máme co do činění z minulých bytí, se stále dokola setkáváme v dalších inkarnacích, abychom ODPUSTILI.
TAK ODPOUŠTÍM A ODPOUŠTÍM a ODPOUŠTÍM.
Iva z BohDAnče 20.12.2017
© Wahlgrenis
20.12.2017
