V tomto stavu mamku povezou do léčebny na uzavřené oddělení
Moje milá Wahlgrenis,
bohužel se mi stále nedaří dostat se na Vaši přednášku.
Naposledy jsem byla předloni...
Tak snad příští rok...
Moc ráda bych se s Vámi opět setkala.
Wahlgrenis, moc bych Vás chtěla poprosit o radu, nasměrování, v našem "trápení".
Pokusím se ve zkratce popsat situaci, která se dotýká celé naší rodiny.
Naše mamka už hodně let užívá nadměrné množství léků, hlavně hypnotik, sedativ atd...
Samozřejmě jsme se už několikrát snažili mamce naznačovat, jak nás to všechny ovlivňuje negativně.
Někdo se setkával s agresí z její strany, někoho jen odbyla, že je to její věc.
Letos v létě vše vygradovalo mamčiným, zřejmě epileptickým záchvatem, po kterém byla několik dní v nemocnici.
Tři měsíce poté fungovala celkem dobře, a dokonce se nám podařilo, ve spolupráci s jejími lékaři (potřebuje také podstoupit operaci kyčle), přemluvit ji, k objednání se do léčebny na detox.
Termín nástupu má v lednu.
Chvíli vše probíhalo zdánlivě v pořádku, až začátkem listopadu mamka přestávala jíst, užívala jen ty léky, s tím, že měla už i halucinace, zapomínala, kdy si vzala poslední lék, takže během půl hodiny užila další hypnotika.
Dost často padala na zem, byla k ní několikrát zavolána RZP, kterou odmítala.
Vždy podepsala reverz, jednou v nemocnici po příjezdu, jindy už doma.
Bohužel nás toto vše donutilo vyjednat si u její psychiatričky, zprávu o přijetí do nemocnice bez souhlasu pacienta.
Je nám jasné, že v tomto stavu jí nepovezou do nemocnice, ale spíše do léčebny na uzavřené oddělení.
Nemůžu samozřejmě mluvit za ostatní členy rodiny, ale já osobně se s touto variantou zatím neztotožňuji, je to pro mně v podstatě násilí.
Ještě jsem chtěla napsat, že mamka žije s přítelem, kterému, jak jsme zjistili, nemůžeme vše věřit, jeho informace, které nám podává, se často rozcházejí.
Přítel se o mamku stará, v podstatě je hodně na něm závislá, jen, když má dobrou chvilku, tak se prý zapojuje do domácích prací.
Přítel chodí do zaměstnání na noční směny a má strach, co objeví doma, po jeho návratu.
Snad jsem to vše popsala srozumitelně.
Wahlgrenis, moc Vás prosím, jestli byste mohla napsat svůj pohled na tuto naši bolavou situaci.
Moc děkuji předem,
přeji krásný adventní čas.
S pozdravem
Seveřanka 09.12.2016
Milá Seveřanko,
situace kolem Vás není veselá.
Vypadá to, jako kdyby kolem Vás klokotala zásadní informace, které se obáváte.
Ta informace je: "Byla jsem vám dobrá, když jsem vám dala život, a teď mě odkládáte na psychiatrii."
Tohle je opravdu náročné.
Proces, že tato žena přivedla na svět syna, Vašeho přítele, je zcela přirozený.
Není tady ale žádné propojení na současnou situaci.
Došlo to až k tomu bodu, který nyní žijete, vnímáte, že tzv. po dobrém s maminkou nikdo nic neudělá.
Navíc kolabuje, neví, jestli si lék vzala, nebo ne...
Potřebuje být pod dohledem, nemůžete ji nechat samotnou, nevíte, co by se mohlo stát.
Teď si rozhodně nemůžete nic vyčítat.
Ona už snad ani nevnímá, co se po ní chce a co se děje.
Ubližuje si, i když z jejího pohledu je všechno v pořádku.
Rozhodnout se k tomuto kroku jednou budete muset, ovšem tehdy už půjde nejspíš o záchranu vás všech.
© Wahlgrenis
10.12.2016
Dobrý den,
děkuji za odpověď..
Jen pro upřesnění...
Asi jsem to prve špatně vyjádřila, jedná se o moji maminku, která žije se svým přítelem.
Nyní je situace ještě zamotanější.
Přítel, když jsme mu sdělili, co se chystáme udělat (odvoz mamky do nemocnice/léčebny), se zřejmě zalekl, a toto odmítá.
V podstatě teď ani nevíme přesně, jak na tom mamka je.
Prý už chodí i bez opory, začala jíst, nabrala čtyři kila (za pár dní!!!).
Tomu se přece nedá věřit...
Nevíme, co dělat dál.
Wahlgrenis, moc si vážím Vaší ochoty, děkuji.
Seveřanka 13.12.2016
