Už dlho sa so mnou vlečú zdravotné problémy - zácpa a análne fisury
Dobrý deň Wahlgrenis,
Obraciam sa na Vás s prosbou.
Minulú noc sa mi zdal sen, že by som sa Vám mala napísať.
Zistila som, že správa, ktorú som Vám poslala asi pred týždňom, vôbec nie je v odoslaných.
Bola dosť dlhá a teraz sa mi už asi nepodarí nič také napísať, tak to napíšem asi viac v skratke.
Veci sa predsa vždy pre niečo dejú
Už dlho sa so mnou vlečú zdravotné problémy. Hlavne tie s trávením ako zácpa a análne fisury.
Skúsila som už aj konštitučnú homeopatickú liečbu, na ktorej som rok a žiadne výrazné zlepšenie necítim.
Posledne som dostala XXXXXXXX (mala som XXXXXX, XXXXX, XXXXXX, XXXXXX, XXXXX...).
A ja už začínam byť zúfalá.
Mám často oslabenú imunitu, chorľaviem, cítim sa slabo, unavene.
Nemám chuť do života, neviem, prečo tu som, cítim sa zbytočná.
Zvládam to jedine vďaka priateľovi, ktorý mi je veľkou oporou.
Mám pocit, ako keby som nešla po ceste, po ktorej mám ísť.
Žijeme v meste, v ktorom sme nasilu už 3 roky.
Dúfam, že tento rok už predáme byt a odsťahujeme sa, lebo sa tam cítime hrozne.
Ďalším problémom je moja mama.
Tá ma celý život nútila do vecí, do ktorých sa mi nechcelo.
Vždy muselo byť po jej a často (aj teraz) používala frázu "...ale ty si moje dieťa a preto to urobíš" alebo "... ale ty si moja jediná dcéra" a ja mám pocit, že celý život nesiem to veľké bremeno toho jej "ale to MUSÍŠ, lebo si moja dcéra".
Keď prídem domov na návštevu, tak vždy vznikne nejaký konflikt.
Nerozumiem si s ňou a necítim sa tam ako doma.
Nahrádza mi to priateľova rodina, kde sa cítim dobre.
Stále som celá v kŕči, stuhnutá, najčastejšie to sú ramená.
Nedokážem sa uvoľniť.
V detstve som trpela depresiami, a keď toho už na mňa bolo moc a cítila som sa na príťaž alebo zbytočná, uvažovala som aj, že si vezmem život.
Deti v škole sa mi smiali pre to, ako som vyzerala...
Nechápem, prečo som si to mala zažiť.
Vôbec ma to neposilnilo, skôr naopak.
Len si to bremeno so sebou nesiem celý život.
Veľa zlých vecí si pamätám, ako keby boli včera a pritom prešlo už dosť rokov.
Prosím, poraďte mi ako z tohto začarovaného kruhu von.
Neviem si pomôcť.
Akým smerom sa vydať?
Ani neviem, čo mám robiť, čomu sa venovať aby som nemala ten pocit zbytočnosti, a netrpela depresiami a tráviacimi problémami.
Z maminy som veľmi nešťastná.
Celé je to špatne.
Po rozvode si dala spraviť rôzne plastiky a strašne sa mi odcudzila.
Vopred Vám ďakujem ak si na mňa nájdete čas.
S pozdravom a prianím pekného dňa
Česima 22.03.2016
Milá Česima,
pokud se na Vás podíváme bez jakýchkoliv dalších souvislostí, jste jako v tunelu, který vystupuje z hloubi země.
Ale místo toho, abyste se přibližovala ke slunci a na vzduch, točíte se na místě nebo zcela ve zmatku jdete hlouběji, kde na Vás nic hezkého nečeká.
Není u Vás láska, tu jste si sama v sobě zakázala, jako by to bylo něco nedovoleného.
Odřízla jste se od všeho, co mělo nějaký smysl nebo co Vám dělalo radost.
Přetrhla se komunikace s Vaší duší.
Ano, sama to píšete, chtěla jste se zalíbit matce, chtěla jste jí udělat radost a být tou hodnou holčičkou.
Ale tento program tady nemá co dělat.
Vy jste se nechala úplně udupat.
I kdybyste se teď měla odhodlat ke spolupráci s druhými (tzv. v lásce), před Vámi najednou padá těžká mříž... a nejde to.
Mám z Vás pocit, jako kdyby ve chvíli, kdy by se chtěl s Vámi někdo obejmout a už už otevírá náruč, aby to proběhlo, Vy se leknete a utíkáte pryč.
Nevěříte si, nejste tady a teď vůbec v pohodě.
Všechno se Vám to sesypalo na hromádku...
Minulost už proběhla, nesmíte se otáčet.
Všechno, co se stalo, se přesně tak stát mělo, nic si nevyčítejte.
Minulost se Vás už netýká.
A budoucnost tady ještě není.
Jediné, co je pro Vás podstatné, je chvíle právě teď.
Nic jiného.
Měla byste objevit radost ve svém životě, cokoliv, co Vás baví, něco, při čem se tetelí všechny buňky ve Vašem těle.
Nemá to být žádný postup, který Vám někdo nadiktuje, nic, co je v programu tzv. pracovat na sobě.
Vám to má dělat radost...
A současně byste měla objevit krásu vlastního těla, nesmíte chtít mít něco jinak.
Tělo máte přesně takové, jaké být má.
Každá buňka to od Vás má vnímat, máte své tělo milovat nejvíc, jak to umíte.
Teprve potom se dostanete do procesu zakořenění v sobě.
Nemusíte se dívat kolem sebe a srovnávat, jestli to, co si o Vás myslí ostatní, je dobře nebo špatně.
Je úplně jedno, co si myslí.
Vy to nezměníte, ale můžete být jen tak... šťastná.
Srovnáte-li si buňky ve svém těle a začnete sem pouštět radost, přijde zcela automaticky i Vaše uzdravení.
Je to na první pohled náročné, ale přitom - pochopíte-li, o co tady jde - je to jako zázrak, jako mávnutí proutkem.
© Wahlgrenis
24.03.2016
Dobrý deň,
veľmi pekne ďakujem za odpoveď.
Je to tak, ako ste napísala.
Problémy so zakorenením... mám úplne špatnú koreňovú čakru a aj tú druhú...
A samozrejme potom aj tretiu...
Myslíte, že to mám za trest kôli predchádzajúcemu životu?
Od detstva som rada samú seba trestala, dávala si všetko za vinu a ešte mamina mi často opakovala "najprv hľadaj chybu na sebe, až potom na druhých", lenže často som ostala len u seba lebo tých chýb tam bolo/je bohate.
A zostala mi taká tá nespokojnosť so sebou.
Je to nejaká karma?
Kým som v minulom živote bola?
Mám pocit, že z vnútra, úplne prirodzene mi ide francúzština, či som niekde tam nežila...
A ako je možné, že napr. priateľa beriem takého, aký je, aj s chybami a seba tak moc rada nedokážeme mať?
Veľmi pekne vopred ďakujem za zodpovedanie mojih otázok, čo mi vŕtajú v hlave už dosť dlho.
S pozdravom (a dúfam, že čoskoro aj s láskou)
© Wahlgrenis
25.03.2016
Dobrý deň,
Mohla by som k mojim posledným otázkam pripojiť ešte pár?
Tvrdíte, že sa komunikácia s mojou dušou prerušila.
Mohol to byť dôvod, prečo mi pri výbete kyvadla každé odpovedalo NIE: že nie je pre mňa vhodná práca s kyvadlom?
Existujú pre mňa napr. kamene, alebo niečo iné, čo by som mala nosiť pri sebe, aby som sa cítila lepšie?
Či si so sebou nesiem tiahu z minulých životov a nič s tým nemôžem spraviť?
Zistila som, že čo ma baví, sú bylinky.
Dokázala by som ich zbierať celý deň, hľadať štvorlístky na lúkach...
Ale mám pocit, že som zlý človek.
Nikto ma nemá rád, s málokým si rozumiem a potom sa cítim na tomto svete nanič.
Prosím, poraďte mi.
Vopred ďakujem za Váš čas.
Česima 01.04.2016
Dobrý deň, milá Wahlgrenis,
Potrebujem Vám ukázať jeden môj obraz, ktorý som objavila.
Nakreslila som ho v mojom prvom vzťahu (asi keď mi bolo 20 rokov), keď som bola nešťastná.
V smútku som popadla fixu a pustila to na papier.
Dnes to už nedokážem.
A obrazy, ktoré som maľovala, boli najčastejšie v červených odtieňoch.
Mám pocit, že som svoju dušu odignorovala a dnes už so mnou nekomunikuje.
Alebo nechce komunikovať?
Je možné to znovu oživiť, ako píšete v knihe "Jak rozumět vlastní duši" tým, že začnem so zrcadlovou lekci a budem mať samú seba rada?
Dá sa to u duši po toľkých rokoch "vyžehliť"?
Ďakujem za Vaše stránky, za každú odpoveď... za všetko...
Už len to, že ste.
Konečne sa necítim ako úplný outsider.
Česima 05.04.2016
Dobry den Wahlgrenis,
Zabudla som sa vas pocas konzultacie
(12.4., pozn. W.) spytat na moju kostrc.
Mam ju zlomenu (asi od 13 rokov) do praveho uhla.
Chcela som s tym vtedy k doktorom, ale rodicia mi neverili, ze ju mam zlomenu, lebo som sa postavila na nohy a "rozchodila to".
Potom po rokoch nemohli uvěřit RTG.
Myslite si, ze to mam riesit (napr. terapiou L.Mojzisove)?
Moze to ohrozit do buducna porod?
Vopred Vam zo srdca dakujem.
Česima 13.04.2016
Milá Česimo,
rehabilitačním cvičením paní Ludmily Mojžíšové jsem si také prošla.
Část kolem kostrče by měla být v pořádku.
Také jsem zažila rovnání kostrče, dá se to přežít.
Ale nevím, jak je to u zlomené kostrče.
V tomto případě bych se - být Vámi - poradila s příslušnou rehabilitační pracovnicí, měla by vědět, jak postupovat.
U mnoha žen, kterým kostrč rovnala, přišlo těhotenství prakticky hned.
Uvidíte...
© Wahlgrenis
14.04.2016
Dakujem Vam velmi pekne za odpoved!
Volala som pani fyzioterapeutke.
Velmi prijemna pani.
Povedala mi, ze tak staru zlomeninu zial nevie napravit, ale nemam sa tym stresovat.
Taketo zlomeniny sa vraj dokazu napravit pri porode, kedy vznikne dostatocny tlak na kostrc.
Citala som, ze kopec zien sa porodu boji.
Ja, vdaka tomuto urazu, sa porodu nebojim, skor sa nan tesim.
Je usmevne, ako si clovek v tej svojej hlave moze vytvorit kopec roznych pohladov na jednu "vec".
Este raz vam dakujem a prajem pekny den.
Vniesla ste mi svetlo do zivota.
Česima 15.04.2016
