Mám nádor na slinivce INA ZEMŘELA
Ahoj Wahl,
sedím v ÚVN a vzpomněla jsem si na Tebe.
Mám nádor na slinivce.
Vím to od včerejška, ale zle mi je už od dubna.
Nepodívala by ses mi prosím, jestli mám potenciál to zvládnout nebo jakého charakteru mé onemocnění je?
Onkomarkery budu vědět až v pátek.
Zatím pa a krásný den
Ina 30.09.2015
Milá Ino,
vím, že teď je pro Tebe každá informace o Tvém zdravotním stavu stresující.
Ano, jsi jako v pralese a nevíš, kterou cestou se máš vydat zase zpět na sluníčko.
Každý okamžik v životě je důležitý.
Před Tebou nic nekončí, jen jsi v důležitém zpomalení, abys pochopila, že jsi pro sebe nejdůležitější.
Mluvily jsme spolu na toto téma už dřív několikrát, znáš to...
Máš pořád nasazenou masku, snažíš se tvářit na všechny kolem co nejlépe.
Na to teď zapomeň.
Nechtěj si pořád hrát na tu perfektní matku a manželku, nemusíš mít všechno vyžehlené, uklizené.
Tady nejde o obsah rozumový, ale o pocity.
Potřebuješ se znovu se sebou naladit.
Nemoc je jen špatná písnička...
Tvůj život Tě dostal do podivné spirály.
Je to, jako když se vytáhne špunt z vany plné vody.
Jeden směr a nikam jinam to nejde.
Potřebovala bys úplně změnit to, co teď žiješ, vystoupit ze stereotypů, z těch povinností, před kterými není úniku.
A dostat se do radosti, věnovat se svým zájmům, koníčkům.
Zapomenout na krize a nečíst si na internetu o slinivce.
Pokud jsi v minulosti prožila zklamání, zkus se nad to povznést a brát to spíš jako vlastní výhru.
Děkovat, že to dopadlo právě takhle.
Všechno v životě se děje správně.
Teď jsi trošku ztracená, ale cesta se před Tebou ukazuje.
Máš uvěřit, že všechno má smysl.
Nikdy nejsi na nic sama.
Potřebuješ se vyladit s přírodou, dát životu nový náboj a uvěřit těm vyšším plánům.
Tohle není slepá ulička...
© Wahlgrenis
30.09.2015
Wahl,
mockrat dekuju!!!!!!!
Mela jsem ted hodne tezke a nejiste obdobi, ale diky za nej.
Manzel se ukazal ve sve prave podobe a ja si musela priznat, ze tohle uz ve svem zivote nechci.
V patek budu znat vysledky onkomarkru atd. a nenecham se zvalcovat vaznymi a presvedcivymi tvaremi lekaru.
Dekuju dekuju dekuju!!!!
Moc jsi mi pomohla a dodala silu a odvahu.
Potrebovala jsem dobre zpravy a dekuju, ze sis na me udelala cas, i kdyz mas spoustu prace.
Vazim si Te.
Dam vedet.
Preju krasny vecer
Mam Te rada
Ina 01.10.2015
Ano Wahl,
jsem jako v pralese.
Rikam si: Ne ma, ale Tva vule se stan...
Nechci se vzdat.
Nemam pocit, ze jsem na konci.
A lekari mi pritom napsali "paliativni chemoterapii"...
Zni to priserne.
Vlastne si ani neumim predstavit, co by se se mnou ted melo dit.
V utery jdu na 1 noc do nemocnice na endosonografii, pri ktere naberou vzorek.
Co je vlastne ted dobre delat?
Nechci chemo, prala bych si zrestartovat telo a mysl, abych napravila skody, kterymi jsem si ublizila.
Co ted?
Ina 12.10.2015
Ahoj Wahl
Mám takové snící období a to většinou k Tobě mrknu na web, co je nového.
No, první co čtu, je příběh paní Iny.
Nevím, do jaké míry mohu k lidem promlouvat, je to u každého jinak.
Víš, lidé, co ke mně chodí, jsou různí, ale vždy, když se někdo rozhodne pro zákrok lékařů (například odebrání vzorku), tak u nich je posloupnost úplně stejná.
Když se zeptají, poradím.
Když se neptají, nemohu jim říkat, co by měli...
Nemohu nakonec ani rozhodnout, co by měli.
Tady je volání o pomoc...
Já bych hlavně doporučila se co nejlépe napojit na své JÁ a zeptat se, jakou cestou se vydám.
Jelikož po některých akcích lékařů je pak POZDĚ BYCHA HONITI.
Opravdu.
A myslím to z tohoto důvodu (nejen), že jak se do nádoru ďoubne, nádor se rozebíhá zachránit a to znamená, bude více zlobit.
Napsala jsem to jemně.
Je to neskutečně ošemetné „radit“.
Když toto člověk řekne ale později, je to myslím horší.
Pak se zachraňuje, co se dá i nedá.
Znám již více příběhů lidí s hodně závažnými problémy, které spolu řešíme, tak mi to prostě nedalo.
A rozhodla ta věta paní Iny - NECHCI CHEMOTERAPII.
No, tak nevím, jak s tímto naložíš, to je ostatně už druhotné.
Já jsem cítila potřebu napsat, aby třeba do budoucna lidé věděli, že možností je mnoho, ale rozhodovat by mělo nitro a cesta.
Ne výsledek.
Děkuji,...
Katynka 13.10.2015
Milá Ino,
vím, co jsi řešila v uplynulých několika letech.
Tohle všechno se nyní jeví jako velice důležité.
Vzpomeň si, kolikrát Ti bylo na nic z toho, co žiješ...
Vzpomeň si, jak ses cítila doma...
Nebyla jsi kompletní, Tvá duše plakala a volala po záchraně.
Ale Tys ji neslyšela nebo nechtěla slyšet.
Potřebuješ se opět vrátit do své náruče, nedělat nic proti sobě.
Všechno, co se Tě týká, má být úplné, maximální, komplexní.
Ty jsi teď na prvním místě.
Nikdo Tě nechce předběhnout.
Na tu první pozici opravdu patříš, máš si ji naplno vychutnat.
Nejsi služka, nejsi oběť, nestojíš v koutě na hanbě.
Tahle rozsypaná mozaika se má zkompletovat, aby byl vidět jediný obraz.
O nic jiného tady nejde.
Měla bys poslechnout své srdce a odpoutat se úplně od všeho a od všech, kde jsi se necítila dobře.
Můžeš třeba odjet daleko do hor, kde Tě nebudou stresovat žádné programy.
Měla by ses opět skamarádit se sluncem, pozorovat jeho východy a západy...
Měla bys chodit jen tak do přírody, nevyčítat si, že nevaříš, že nemáš uklizeno...
Nabízí se Ti absolutní přeladění Tvého života, opět se má všechno v Tvém těle dostat ke správnému fungování.
Ale Ty jsi tady sama, bez druhých, bez úkolů, stresů...
Trošku jsi zabloudila.
Cesta to ale není marná, čeká Tě obrovský restart.
Zmizet na chvíli od svých nejbližších, aby ses mohla vrátit jiná, klidná a zdravá.
Znáš jistě mnoho příběhů o šamanech, jak se uchylují do lesů, kde tráví o samotě dlouhé týdny, měsíce a roky.
Nejsi jiná, jen sis na sebe vzala obrovskou zátěž.
Teď se můžeš od všeho odpoutat, ponořit ruce do hlíny, hrabat listí, upéct chleba...
Tvůj život se má dostat úplně jinam.
Neříkej, že to nejde.
Jak dlouho to je, co jsem Tě varovala před Tvým způsobem života?
Bylo toho na Tebe moc...
Mají-li Tě Tví nejbližší rádi, umožní Ti odejít na chvíli, aby sis dovolila udělat v životě inventuru.
© Wahlgrenis
13.10.2015
Milá Ino,
může se Ti tohle jevit jako plán zcela mimo realitu, ale zkus se nad tím opravdu do hloubky zamyslet.
Všechno vzniká kvůli něčemu a všechno má nějaké řešení.
Neměla bys podlehnout náhledům lékařů, neměla by ses znejistět tím, jak se tváří.
Oni to ostatně jinak neumí.
Naučili je ve škole nějaké postupy, ale i obličeje a postoje v bílých pláštích...
Je to pro ně jednoznačné.
Tohle může být jedno promile reality... to ostatní je mimo.
A to jsou ty zázraky, které si potřebuješ pustit do života.
© Wahlgrenis
13.10.2015
Wahl,
nechci chemoterapii a nevim, co s tim.
Nebo se ji bojim zbytecne?
Pred CeTeckem jsem mela divny chaoticky sen.
Nejaka starsi neznama zena me vedla chodbou nekam, kde byla mistnost, kam zavira umirajici zeny...
Na chodbe vpravo byly tajne dvere, za nimi sestup du suterenu, coz byla ona mistnost.
Kupodivu tam bylo i denni svetlo a koberce, spousta prachu a pavucin...
Vedla me skrz mistnost, kdyz jsem periferne zaznamenala vlevo pohyb.
Sedely tam dve naprosto zeslable a vyhuble zeny na koberci, oprene o zed a cekaly spolu na smrt.
Smirene, odevzdane, bez boje...
Pruvodkyne me odvedla na druhou stranu pokoje a dole u podlahy otevrela nenapadna dvirka a ukazovala mi neco jako kobku.
Pochopila jsem, ze to je misto urcene pro me.
Predstava umirat zavrena v takovem miste byla desiva...
Jeste jsem neco namitala, ze je tam obrovsky pavouk, at ho uklidi...
Vymetla ho a z jeji tvare bylo videt, ze to je fakt zanedbatelny detail...
Pak strih a jiny dej...
Tak nevim, jestli jsem nahledla do "co by... kdyby" nebo co to vlastne melo znamenat, kazdopadne chci byt zdrava a silna.
Wahl, dekuju Tu za Tva vlidna a povzbuzujici slova.
Vazim si Te a Tve podpory.
Dekuji ze srdce.
Kazde takove povzbuzeni je pro me dulezite a posilujici.
Sedim a cekam na endosonografii.
Drz mi prosim pesti
Ina 13.10.2015
Mila Wahl,
moc Te zdravim a doufam, ze se mas krasne a jsi stastna a spokojena.
Chtela jsem Te pozadat, jestli by ses na me mohla zase podivat.
Potrebovala bych vedet, jak vidis a vnimas muj zdravotni stav...
Mohla bys to prosim pro me udelat?
Chtela bych mit sanci tu zustat...
Pa a dekuju
Ina 22.02.2016
Milá Ino, určitě....
Vnímám Tě úplně jinak než před časem.
Rozhodně obrovská změna, posun...
Není to cesta pryč.
© Wahlgrenis
22.02.2016
Wahl,
nezdaji se mi vysledky...
Nador se sice nezvetsuje, onkomarkery klesaji, ale je tam utlak arterii, prorustani k aorte a slezine...
Volna tekutina v panvi...
V jatrech puvodne 2 loziska, ted jen 1, ale dalsi na plicich...
Mela bys prosim pro me radu?
Vis ze bych si moc prala Bozi oko a vyvoj k lepsimu, ale je to fakt narocne...
Mam slibeny jeden preparat tzv. Matuzalem...
Mam do toho jit?
Jak poznam, kdy uz chmt ne a kdy jeste ano...?
Jsem dnes dost vykolejena, protoze lekari nereknou vsechno...
Precetla jsem si zbytek zpravy z CT a to je to, co se mi nezda...
Ina 22.02.2016
Milá Ino,
vím, že od naší poslední korespondence uplynulo už několik dní, ale přestože na Tebe myslím každou chvíli, nedovolilo mi to rozložit plástve a podívat se, co je kolem Tebe.
Až teď...
Celé, to, co nyní žiješ, se mi to jeví jako důsledek minulého života.
Tam byly nějaké přirozené, stereotypní činnosti, které tak měly být dál, ale od Tebe sem vstoupila nějaká zrada, vykolejení toho čistého řádu.
V tuto chvíli je to pro Tebe jednoznačně z toho duchovní hlediska lekce, jako trest, který musel přijít.
A je zbytečné cokoliv dělat, jakkoliv dupat nebo to chtít jinak.
Teď je třeba přijmout nastavení, která přicházejí shora.
Pokud by došlo ke konfrontaci situace, kterou sis procházela v minulosti, měla by se Tvá cesta posunout opět zpět tam, kde bys správně měla být.
Ty zmatky, které Tě nyní obestoupily, se mohou posunout do minulosti.
Je tady opětovně otevřena náruč, ta, která byla tehdy odmítnuta.
Ale k tomu by bylo potřeba odmítnout povýšenost, která Ti tehdy vstoupila do cesty, vrátit se zpět do pokory.
Když se podíváme, co bys měla udělat, co je pro Tebe teď prioritní, tak zde nemá být pocit, že je nutno něco udělat RYCHLE.
Nemáš na sebe spěchat, ta zátěž, která se sem usadila, už jako zátěž nemá být vnímána.
Je tady plán shora, abys pokračovala dál.
Ale to už jsem Ti psala...
Není to konečná.
A když se ptám na další chemoterapii, opět se sem vkládá minulý život.
Jako bys bojovala s větrnými mlýny...
Ano, chápu, že lékaři mají jisté postupy, které se snaží dodržovat, ale Tvá duše volá ještě po jiných informacích.
Nic není náhoda.
Každé vykolejení ve formě nemoci hlásí, že s duší není něco v pořádku.
V tuto chvíli Tě pořád vnímám jako oběť, která neví, za který provázek má zatáhnout, aby se složitý uzlík rozvázal.
© Wahlgrenis
25.02.2016
Moje mila Wahl,
dekuju.
Vracim se k Tvym slovum a zkousim se propojit, abych pochopila...
Ale asi neni nutne videt minuly pribeh a otacet se...
Chapu, ze sve duvody muj stav ma, ani me to snad neprekvapuje, a sama vim, jak v soucasnem zivote me kroky a smysleni vedly po slepe koleji...
Zvlastni je, ze sice nevim, co me ceka, ale citim, ze konec tohle byt nema.
V tydnu mi prisel papir, ze mi lekarska posudkova komise priznala invalidni duchod 3. stupne, lekari se mnou mluvi jako ze parada, ze se to zastavilo...
Ale ja nechci uz dalsi jedy do tela...
Moje telo zvladlo 6 chemo a pak najednou reklo "dost"...
Sundala jsem i opiatove naplasti...
Nasledoval abstak a mesic prujmu, ohromna slabost, unava, bezmoc...
Ted se z toho chci dostat, ale zkusila jsem jeste jednu (7.)chemo, od ktere me odpojili ted v patek...
Vubec mi neni dobre a sbiram odvahu, zda a jak nejlepe odmitnout, abych si nezabouchla dvere, kdyz bych potrebovala jejich pomoc.
V Italii je lekar T. S., ktery tumory leci vyplachem roztoku sody bicarbony primo v okoli nadoru a ten uz po prvni terapii meni velikost a po 4 terapiich mizi...
Pry kolonie Candidy a nador je vlastne obranou tela proti temto houbam...
Je tohle ma cesta?
Co s chemo?
Chapu to dobre, ze tyhle terapie se me netykaji, ale jde o mou dusi, ktera potrebuje nasytit a nastartovat..
Nevim toho moc, ale chtela bych vytezit z me ucitelky rakoviny co nejvic...
Mockrat dekuju Wahl
Ina 07.03.2016
Mila Wahl,
uz se Ti proste musim ozvat.
Soubeh poslednich znameni byl takovy, ze po nekolika dnech vzpominek na Tebe, hledani vyznamu casu, nakukovani do Tve miminkovske knizky atd. az po dnesni navstevu kadernice Alenky K...
Tak jsem se utvrdila v tom, ze mam napsat.
Nechtela jsem obtezovat.
Vim, ze toho mas moc, ale proste uz musim...
Chtela jsem Te opet pozadat, jestli by ses na me nepodivala.
Zacaly se mi delat velke metastazy (vetsi nez velky grep) na vajecnicich a na deloze, onkologove to vidi jako zhorseni stavu.
Na druhou stranu uz nevazim 44, ale 51 kg, to je dobre znameni.
Jsem casto unavena, po tech chemo se neni cemu divit.
Jen ted nevim, jestli jeste pro me existuje cesta ven.
Jaka by vubec mela byt?
Jak se odpoutat od muze a zit?
Zit svuj zivot?
Budu mit jeste vubec silu?
Kdyz jsem takhle unavena, mam pocit, ze kondice je pro me temer nedostizna.
Jindy jsem presvedcena, ze to vsechno zvladnu, ale nejak na sobe nezvladam pracovat a jsem pasivni.
Rada bych se s Tebou videla, jen netusim, jak slozite je cestovat za Tebou.
Nebo nebudes v Praze?
Wahlinko, jak se dari Tobe?
Slysela jsem, ze se budes stehovat.
Co se clovek o Tobe v prazskem kadernictvi nedozvi...?
Alena je moc hodna a fajn zenska, obe nas prekvapilo, ze mame Tebe jako uzasny stycny bod.
Doufam, ze jsi spokojena a je vsechno v ramci moznosti v poradku.
Posilam pusu a moc Te objimam aspon na dalku.
Zatim se loucim a dekuju za Tvou pomoc a cas
Ina 08.08.2016
Milá Ino,
i když nejsme v kontaktu, pořád na Tebe myslím.
Není snad den, kdy bys mi nevstoupila do hlavy.
Když ses neozývala, bylo to pro mne znamení, že se Tvůj zdravotní stav lepší.
Najednou ale píšeš...
Pokusím se napsat to, co teď směrem k Tobě tady čtu.
Předpokládám, že se budeš ve slovech orientovat lépe než já.
Někdy ke mně dorazí jenom obraz, který popíšu, ale rozumět mu nemusím.
Ale to je Ti jasné.
První informace směrem k Tobě se mi ukazuje tíha nebo také zátěž, kterou si procházíš.
Neměla bys neustále zkoumat, co se kolem Tebe děje, co se stalo, co Tě dovedlo až k slzám.
Nemáš se trápit žádnou zradou, potřebuješ přeladit program v sobě na lásku.
Nic jiného než láska tady být nesmí.
Láska léčí...
Mám pocit, že neustále porovnáváš, jak žiješ, s tím, jak žijí ostatní.
To by Ti mělo být úplně jedno.
Tvůj plán je v pořádku.
Zasadila jsi semínko, Tvoje pomyslná stavba roste, kolem jsou vidět plody Tvé práce.
Není tady nic, za co by ses měla stydět.
Nezkoumej čas, který stejně není...
Každá Tvoje buňka potřebuje vnímat Tvůj pocit sounáležitosti, Tvoji důvěru v to, že všechno se děje, jak se dít má, a hlavně radost.
Radost je náboj, který startuje v těle uzdravování na všech úrovních.
Strach sem nepouštěj, ten je jen a jen destruktivní.
Důležité je, že nejsi kost a kůže, že přibíráš, že Ti chutná.
Neměla bys řešit nic, co není k řešení.
Momenty radosti jsou pro Tebe jako živá voda.
Kdybych mohla Tvoji současnou situaci přirovnat k přírodě, pak jsi jako semínko, které potřebuje vstoupit do té nejlepší půdy, aby mohlo vyrůst, vykvést a plodit.
Tam, kde není ta "nejlepší půda", tam nemáš co dělat.
Je to takové narušení stereotypů, toho, v čem momentálně jsi.
Nevidím problém, nevidím, že bys to neměla zvládnout.
Jen dostat tohle všechno do jednotlivých buněk, do DNA.
Pak bude zase dobře.
© Wahlgrenis
09.08.2016
Mila Wahl,
mockrat dekuju a prosim omluv me, ze se ozyvam s takovym zpozdenim.
Byvam zahlcena tim, co je treba zvladnout, pak fyzicky se snazim drzet, obcas musim vic spat nebo uplne vypnout...
Uz Ti v podstate pisu nekolik dni, ale stale se neco deje, co se stavi do popredi...
A nejsou to zadne malichernosti.
Krome toho, ze si prochazim svou cestou nemoci a zrejme transformace, tak zaroven resim stale manzelstvi.
Ono to souvisi.
A to je to, co me stale drapkem drzi.
Manzel se sice stale neodstehoval, ale zije si svuj zivot.
Venuje se hodne praci, sam sobe a zabave.
Prespava u nas doma, ale vicemene tady neni.
Kazdou chvili sluzebni cesta nebo si nekam jede.
Kdyz je doma, kazdy vecer odchazi, ted uz aspon holkam oznami, ze jde pryc, ale holky mi tu obcas breci, kde je tatinek, proc chodi stale pryc a tak.
Stoji me to dost sil jak psychickych, tak fyzickych.
Nabrala jsem si pekne sousto.
Resim zaroven preziti, rozpadly vztah, deti a sebe...
Myslim, ze se ani tak neporovnavam s ostatnimi, jako se svou predstavou a hlavne s tim, jak zije manzel a co jsem tu vedle nej vlastne celou dobu prozivala.
Chci se toho zbavit a prestat to vnimat jako krivdu, prestat tam cpat hlavu a jit dal.
Dari se mi to ted uz daleko lip nez driv.
Pozoruju to.
Mam v sobe vic klidu i lasky, ale jeste to neni takove, jak bych si prala.
S manzelem mluvime kazdy jinym jazykem.
Vidim, ze reaguje na cast toho, co rikam, ale ze podstatu neregistruje.
Vidim toho cim dal vic i na sobe.
Ale zbytecne mam v myslenkach manzela a jeho chovani ke mne tehdy i ted.
Dnes se tu na me zase vykricel - to rikam ne jako obet, ale jako pozorovatel.
Ma v sobe stale zlobu a nemuzu se divit, ze nechce slyset.
Nezlobim se na nej, rozumim mu.
Rikam to proto, ze uz ve mne nebyl ten strach co driv, potreba obhajovat se a spis jsem to cele vnimala jako mou zkousku, co jsem se naucila.
I pres to dokazu rict, ze ho mam rada, ze rozumim jeho bolesti ...
Jen mam potrebu mu stale otevirat oci, mame 3 deti, .....
A to bych asi nemela.
Tim, ze jsem v invalidním duchodu a byva mi sakra zle, tak se objevuji strachy, jak to cele zvladnu financne i zdravotne utahnut.
To je to, co me hodne drzi...
Mam strach, ze mi vezme deti, i kdyz sam rikal, ze deti me potrebuji.
Ale dnes mluvil o stridave peci, coz me desi.
Nekdy se proste uz jen usmivam, kdyz se podivam zvnejsku sama na sebe a rikam si, co bych vlastne takovemu cloveku poradila.
Vidim souvislosti, zapada mi to.
Citim, ze bych se mela uzdravit, ze je to zvladnutelne.
Ale nekdy se dostanu do stavu, kdy nechapu, jak se tohle vsechno da zvladnout.
Mam v brise ohromne metastazy na ovariich a Buh vi, kde vsude jeste.
Je to velky tlak a bricho mam uz skoro jako v 7. mesici, tezko se mi maskuje.
Rozhoduju se, ze zitra oslovim detskou lekarku, ktera mi nabizela kapacitu z IKEMu jako moznou pomoc.
Rikam si, ze treba odoperovat metastazy by mi ulevilo....
Do slinivky v mem pripade nikdo jit nechce.
Rano mam chemoterapii, v utery jdu na infuzi jmeli (punkce cysty se uz moc nedari, napln je husta) a po te infuzi mivam teplotu a neni mi nejlip, coz ale druhy den prejde, takze me to nevadi.
Wahl, co mam delat s manzelstvim?
Co s manzelem?
Jak tohle vsechno zvladnou deti?
Jak se mam zbavit tech vetrelcu v brise?
Operace ano ci ne?
Na co si dat pozor a cemu naopak pozornost nevenovat?
Uzivam nejakou dobu australske kvetove esence, myslim, ze na sobe uz ucinek pozoruji, spojuji s nimi vetsi vyrovnanost.
Kazdy pribeh ma sve reseni.
Snazim se najit to nejlepsi pro vsechny.
Pink Mulla Mulla by mela byt tou zakladni, ostatni jsou podpurne, ale resi tolik podstatnych zalezitosti...
Jeste jsem slibila holkam, ze s nimi pojedu k mori.
Letosni prazdniny byly hodne pryc, moc jsme se neuzily diky memu polehavani atd., tak jsem objednala tyden na Krete.
Drz prosim palce, at to zvladnu, jsou obcas hooooodne neposlusne.
DEKUJU WAHL
Za podporu, za pomoc, za Tvuj cas, za vyslyseni, za Tva slova, za vsechno
Objimam!!!
Ina 22.08.2016
Dobry vecer, mam pro Vas smutnou zpravu.
Ina 22.1. rano zemrela.
Rozlouceni s ni bylo hned ve stredu 25.1. v rodnych Holicich.
© Wahlgrenis
12.02.2017
