Připadá mi, že to, čemu jsem dlouho věřila a věnovala čas, nefunguje
Milá Wahlgrenis,
nevím, jestli si na mě vzpomeneš.
Mám teď před sebou těžké rozhodnutí a potřebovala bych poradit.
Od poloviny ledna jsem nemocná.
Teď ve středu 13.5. 15 mám jít dohodnout do nemocnice rozsah operace a vůbec nevím, co mám dělat.
Nejradši bych s tebou mluvila osobně, ale nevím, jestli to ještě bude možné. Zjistila jsem, že budeš 23.5.15 v Praze na Ezoteře.
V lednu jsem byla v Pacově na kurzu o výrobě sýrů.
Byla tam velká zima a já jsem asi po dvou hodinách měla silné bolesti v zádech.
Byla jsem tam dva dny, více jsem se oblékla a později tam bylo tepleji.
Přijela jsem tam jako zdravý člověk a vrátila se nemocná.
Šla jsem k obvodní doktorce, ta to nejdříve viděla jako zánět ledvin, dala mi antibiotika, po týdnu byly ledviny v pořádku, ale bolesti stále trvaly.
Poslala mě na CT.
Mezitím jsem si došla na gynekologii a pan doktor objevil velký nádor na vaječníku.
Hned chtěl, abych šla do nemocnice, ale mně se nechtělo.
Tak jsme to dohodli, že se to bude řešit ambulantně.
Následovaly další vyšetření krve, mamograf, sono a magnetická rezonance.
Mezitím byly dost dlouhé odstupy a já jsem se zatím léčila sama.
Užívala jsem spoustu různých přípravků, dávala si obklady a snažila se i najít příčinu.
Pak jsem se přes neteř, medičku, dostala do nemocnice v Praze.
Následovaly další vyšetření i zvraty.
Každý lékař to viděl jinak.
Někdo se domníval, že to pochází ze střeva.
Udělali mi biopsii, na výsledek jsem čekala dlouho a myslím si, že to stále není úplně jasné.
Je to atypické.
Ve středu mám jít tedy dohodnout operaci, ale mně se na ni nechce.
Bojím se, že mi pro jistotu vezmou víc, než je nutné.
Bolesti přestaly, cítím se jenom trochu unavená.
Celou dobu jsem zpočátku s velkými obtížemi pracovala, teď už je to mnohem lepší.
Nevím, jestli jsem schopná se vyléčit sama.
Ještě bych pro úplnost dodala, že jsem od září 2014 chodila na kurz Hormonální jógové terapie, bylo to zaměřené hlavně na aktivaci vaječníků.
Potom jsem i doma každý den cvičila, možná i to mohlo mít nějaký vliv.
Loni v září také tatínek těžce onemocněl.
Měl akutní plicní nedostatečnost, přijela pro něj záchranka a měsíc byl na JIP.
Hned nám řekli, že jeho stav je beznadějný, ale my jsme tomu stále nechtěli věřit.
Nakonec za měsíc po velkém utrpení zemřel.
Bylo to hodně náročné, obden jsme za ním s maminkou jezdily.
Nemohl mluvit, měl tracheotomii, chtěl nám toho tolik říct, ale my jsme mu nerozuměly.
Pokoušela jsem se ho i léčit energií.
Bylo to hodně stresující, vždycky jsme se tam bály jít, v jakém ho najdeme stavu.
Asi v polovině jsem se s tím smířila a jenom jsem mu chtěla dávat lásku a klid.
Milá Wahl, byla bych ti moc vděčná, kdybys mi pomohla objasnit příčinu onemocnění, jaký je tvůj názor na operaci a co mám dělat dál.
Najednou nevidím žádný smysl života.
Připadá mi, že to, čemu jsem dlouho věřila a věnovala čas, nefunguje.
Měj se moc hezky.
Jaruška 08.05.2015
Milá Jaruško,
připadá mi, že nad Tebou jsou teď andělé, nesmíš podlehnout stresům a obavám.
Měla by ses opět vrátit do stavu, v kterém jsi byla dřív.
Jen se mi ukazuje, že je nutné vstoupit do komunikace - něco ve Tvé minulosti jsi podcenila.
Nejspíš se bude jednat o rovinu partnerskou, mezi Tebou a Tvým mužem je zvláštní vzdálenost.
Neměla by sis připadat jako oběť a vzdávat se.
Všechno má smysl, to víš.
Cesta je před Tebou otevřena, není to slepá silnice, žádný zákaz.
Dokonce tady vnímám i boží oko, všechno by mělo dopadnout dobře.
Připadá mi, že operace, o které bys měla ve středu jednat s lékaři, proběhne a dopadne dobře.
Je ale třeba dát celému lékařskému týmu důvěru.
© Wahlgrenis
09.05.2015
Milá Wahlgrenis,
moc ti děkuji za odpověď.
Je to jako vždy naprosto přesné.
Pokoušela jsem se komunikovat.
Něco se povedlo a vyjasnilo, ale s manželem to moc nejde.
Je unavený, přepracovaný, chce mít klid.
Nechce se mnou ani s nikým jiným moc mluvit.
Většinou to dopadne tak, že když s něčím začnu, rozčílí se a odejde.
Nepřipadám si jako oběť, ale zpočátku mě hodně překvapilo, že jsem onemocněla.
Myslela jsem si, že když relativně zdravě jím, cvičím a medituju, budu vždycky zdravá.
Často jsem na to byla i pyšná.
Byla jsem docela v klidu, hodně věcí jsem nechávala být a žila si svým životem.
Nyní, když jsem nemocná, vidím všechno jinak.
Hodně věcí mi vadí, chtěla bych je změnit, ale manžel a syn mají jiné představy o smyslu života.
Pro ně jsou nejdůležitější peníze a majetek, tomu všechno podřizují.
Vím, že ani já nesplňuji jejich představy a nároky.
Naštěstí mám dceru, vnučku a několik spřízněných duší, které mi jsou velkou oporou.
Na tu operaci bych nejradši nešla.
Měla jsem představu, že se vyléčím sama.
Věnovala jsem tomu hodně úsilí, vyzkoušela všechno možné, přestaly bolesti, možná se to i trochu zmenšilo, ale lékaři tomu nevěnují pozornost.
Mají své zajeté postupy, většinou berou pro jistotu všechno i zdravé orgány.
Snad to není zhoubné a je to ohraničené.
Měla bych představu, že mi odstraní nádor i pravý vaječník, zdravou dělohu a zdravý levý vaječník bych chtěla nechat.
Ale oni chtějí vzít všechno - a to mi vadí.
Myslí si, že jsem stará a dělohu už nepotřebuji.
Ale já vím, že děloha je pro ženu hodně důležitá, je to centrum energie a síly.
Asi se v tom moc nimrám.
Většina by to asi přijala, ale já bych si chtěla o svém těle rozhodnout sama.
Chybí mi důvěra v lékaře, bojím se, že všechno vidí horší a tím to programují.
Přeji ti vše dobré a za vše moc děkuji.
Jaruška 10.05.2015
Milá Wahlgrenis,
včera jsem byla opět v nemocnici.
Zase se změnila diagnóza.
Mám jít na operaci, ale zatím jsem to odložila.
Chtěla bych znát názor i jiných lékařů.
Dnes jsem telefonovala s jedním, který mi hodně vyhovuje.
V úterý k němu půjdu.
Nejsem vyloženě proti operaci, ale chtěla bych na ni jít, až budu vědět, že je diagnóza správná a rozsah operace odpovídající.
Vypadá to, že do 23.5.2015 vydržím, tak bych se s tebou v Praze ráda sešla.
Měj se moc hezky.
Jaruška 14.05.2015
Milá Wahlgrenis,
ani nevím , jestli jsem ti v sobotu poděkovala.
Byla jsem tak šokovaná, co všechno jsi objevila, že jsem byla úplně mimo.
Koupila jsem si i tvoje CD, je nádherné, text i písničky.
Stále si ho přehrávám.
V neděli jsem skoro celý den ležela v posteli a věnovala se svému tělu a sobě.
Napsala jsem i dopis, ale hlavně si s tělem povídala, vyjadřovala mu lásku a nakonec se s ním dohodla, že to zvládneme.
Bylo to hodně náročné, moje ego se stále bránilo.
V pondělí a v úterý dopoledne se stále střídalo přijetí a odmítaní.
Až v úterý odpoledne a večer přišlo smíření a odevzdání.
Ve středu ráno jsem jela opět do nemocnice, dohodnout operaci.
Nejdříve jsem chtěla, aby se mnou jela dcera, ale byla to komplikované, nemohla tak brzy.
Ráno jsem byla v klidu a věděla jsem, že mám jet sama.
Šla jsem tam s odhodláním, že na vše přistoupím.
Byl tam pan profesor C., který se mnou jednal úplně jinak než docenti před ním.
Dal mi 3 možnosti.
Udělají řez a rychlý rozbor nádoru a podle výsledku buď odstraní jenom nádor a vaječník, další možnost i dělohu a předstěnu a poslední nejhorší ještě i uzliny.
Říkal, že třetí možnost na 99 % nebude.
Ještě mě poslal znovu na vyšetření ultrazvukem, zda nenastala nějaká dramatická změna.
Vyšetřovala mě moc hodná a pečlivá paní doktorka, která se na mě dívala úplně jinak než lékaři, kteří mě vyšetřovali předtím.
Ti se zeptali na věk a byla jsem pro ně už jenom stará, která žádné orgány nepotřebuje.
Nádor se i o trochu zmenšil, tomu nepřikládají důležitost.
Berou to tak, že měření není úplně přesné.
Ale pro mě je důležité, že má snaha o léčení měla nějaký význam.
Pak jsem ještě byla na vyšetření na interně, anesteziologii a na přijetí.
Tam mi paní doktorka znovu vše podrobně vysvětlila a nakreslila.
Řekla jsem jí, že bych měla nejradši tu první variantu a jestli by to nešlo udělat tak, že bych něco podepsala a oni by mi vzali jenom nádor a vaječník.
Ona to neodmítla a dala mi čas na rozmyšlenou.
Bylo pro mě až neuvěřitelné, jak bylo najednou chování lékařů úplně jiné. Vysvětluji si to tím, že když jsem všechno vzdala a smířila se, věci se začaly měnit.
V pátek odpoledne bych se měla dozvědět termín operace.
Měla bych se rozhodnout, zda sama předem určím rozsah operace, nebo zda to nechám na lékařích, aby rozhodli na základě rychlého rozboru.
Ale jak je znám, pro jistotu vezmou radši víc.
Měj se moc hezky, ještě jednou za vše moc děkuji.
Jaruška 28.05.2015
