Doktorka velmi netaktně sdělila tátovi, že mu zbývá pár měsíců života
Dobrý den milá Wahlgrenis,
obracím se na Vás s naléhavou prosbou.
Doktorka velmi netaktně sdělila před pár dny zcela nečekaně tátovi, že mu zbývá pár měsíců života a co tedy s ním...
Dají mu prý chemoterapii, ale život mu prodlouží jen o pár měsíců a ty vedlejší účinky...
Nechci ani pomyslet.
Co se stane, když nastoupí chemoterapii?
Navrhovala jsem přírodní léčbu, ale je toho tolik, nevíme, kudy jít.
Má rakovinu pohrudnice a prý žádná léčba na to není.
Vím, že nemoc vzniká tam, kde je přeslechnuta duše...
Věřím, že když se obrátí do svého nitra, tak tam nalezne cestu, jak se zase uzdravit.
Ale jak to prakticky provést?
Jak se může uzdravit?
Jak mu mohu jako dcera pomoct a zda vůbec mohu?
Velmi Vás prosím, Wahlgrenis, můžete nám pomoct?
S úctou a pozdravem
Alice 30.08.2013
Milá Alice,
přestože by se mohlo zdát, že příběh Vašeho tatínka s Vámi nesouvisí a je to celé tedy jen jeho cesta, přichází k Vám důležitá informace.
Ano, informace, která se dotýká Vás.
To, co nyní řeší Váš tatínek, není úplně veselé, přesto se má mnohé změnit.
Nepůsobí to na mě jako oznámení o konci.
Spíše vnímám jakousi vyšší ochranu, která tady je "nad vším a nad všemi".
Není možné rezignovat po jedné netaktní větě jedné doktorky.
Mám takový zvláštní pocit, že by se mělo pracovat s krví Vašeho tatínka.
Zelenina a ovoce červené barvy, šťávy, které s láskou a obrovskou pokorou pije...
Vím, že jediná věta jedné doktorky může změnit (a vypadá to, že zcela změnila) náhled Vašeho tatínka na jeho budoucí život.
Zapomněl, že zdroj jeho života je uvnitř jeho těla, tady by se měl opět nastartovat.
Čas, který neopomenula ona doktorka zmínit, působí jako časovaná bomba.
Nic jiného neexistuje...
Ach.
Jak jednoduché je vyslovit pár slov...
Tatínek je nyní ve fázi, kdy ztrácí naději, že by ještě mohlo něco pomoci.
Připadá si jako oběť, chystá se na svůj konec.
Měl by se přeladit na zcela jinou vlnu, měl by začít jinak uvažovat.
Otevřenou náruč vnímám okolo něho od jeho nejbližších, od rodiny.
Pokud tady byly nějaké kolize, mělo by se právě nyní všechno vysvětlit.
Připadá mi, že tohle bude složité, jako by se měla dát hlavní role lásce, ne rozumu.
Možná tatínek dosud řešit věci práce spíše hlavou než srdcem...
Teď by mohl začít uvažovat jinak.
Jak dlouho bude Váš tatínek žít, to nebudu zkoumat.
Tohle nikdy nezkoumám.
Smrt není, co by mě mělo zajímat.
Divím se, že ona paní doktorka právě tohle musela sdělit Vašemu tatínkovi.
Nepotkávám se s lékaři z očí do očí až tak často, ale vnímám od klientů, kteří za mnou přicházejí, že sdělení doktorů jsou často podána jako jednoznačná a nevyhnutelná.
Z jejich pohledu to tak být může, ale pohledů na jednoho člověka je naštěstí ještě celá řada.
Nejdůležitější podle mého názoru je dokázat člověka napojit na jeho zdroj, dostat ho na cestu, po které by měl jít - sám, nespoutaný a nikým (ničím) nepodpíraný.
Je pro ně nejspíš těžké dát pacientovi důvěru v něho samotného, protože by tím popřeli to své, naučené ze skript...
Když už si nevědí rady, začnou kolem sebe chrlit slova o konci života... nebo třeba o nemožnosti otěhotnět...
Obojí je jenom poněkud smutný jejich příběh.
© Wahlgrenis
30.08.2013
Milá Wahlgrenis,
moc moc děkuji za odpověď, která mne potěšila...
Četla jsem ji jedním dechem.
Zase mám pocit, že můžeme jít dál.
Děkuji...
Akorát vyhledávám protirakovinovou kůru v podobě zeleninových šťáv, pokud s tím bude táta souhlasit pochopitelně...
Láska a pokora... ano, děkuji.
Ano, pí doktorka nám sebrala jednou větou naději na jakoukoliv záchranu, ale ona neví...
Pokusím se na její slova zapomenout.
Strašně moc děkuji za rychlou odpověď, ještě si dovolím napsat...
S láskou
Alice 31.08.2013
