wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Dcerka trpí od června 2012 nefrotickým syndromem, vylučuje bílkovinu do moči


Dobry den pani Wahlgrenis,
obracim se na Vas s prosbou o pomoc, kontakt na Vas mam od sve kolegyne z prace.
Moje dcerka (4 roky) trpi od cervna 2012 nefrotickym syndromem.
Vylucuje bilkovinu do moci, zpusobeno pravdepodobne minimalnimi zmenami ledvinovych klubicek.
Na Prednison reagovala dobre, brala je celkem 12 tydnu (do konce srpna 2012).
Bohuzel uz prvni relaps mela na zacatku listopadu.
Nasledoval zase pobyt v nemocnici, Prednison.
Ten byl vysazen (tentokrat uz po mesici) 20.12, v sobotu dcerka dostala zvysenou teplotu a dnes uz ji zase peni moc, coz je znamka bilkoviny.
Zitra jdeme na dalsi kontrolu do nemocnice.
Pravdepodobne si nas tam zase nechaji a nasadi zase kortikoidy, ktere ledviny neleci, pouze utlumi projev nemoci.
Jsme mj. v peci pana MUDr. z Otrokovic, ktery se zabyva tradicni cinskou medicinou a dcerce dava bylinne prostredky na posileni ledvin, ktere ale ocividne nepomahaji tak, jak bychom si prali.
Jsem presvedcena, ze nemoc jez velke casti zpusobena ruznymi psychickymi blokadami a traumaty v nasi rodine (sama trpim migrenami), a proto hledam pomoc u Vas.
Bylo by ve Vasich silach aspon nejak nasmerovat a pomoci mi/nam najit pricinu, aby se mohla uzdravit a mohli zaroven zapracovat na odstraneni one priciny?
Predem moc dekuji za pomoc!
Kamilia 04.01.2013

Milá Kamilio,
všechno má nějaký důvod, nic se neděje jen tak.
Nepotřebuji znát název nemoci, kterou se snaží lékaři Vaší dcerce léčit.
Nepotřebuji znát ani léky, které bere a které nezabírají.
Všechno jsou to jenom slova a zase jenom slova.
Duše Vaší holčičky vnímá, jako by byla postavena někam úplně stranou, mimo zájem ostatních.
Nevím nic o Vaší rodině, o Vašem těhotenství, přesto ale vnímám, že tady nebude něco v pořádku.
Mám pocit, že jste se těšili spíše na chlapečka, holčička nevstoupila ani do fáze případných úvah.
Při porodu ale najednou bylo jasné, že je tady děvčátko, které bude muset jít s Vámi domů, jiná možnost nebyla.
Zklamání, které duše miminka zaznamenalo, bylo nepřehlédnutelné.
Možná jste s partnerem už v této chvíli uvažovali o dalším dítěti - chlapci.
Holčička tady sice byla, ale žádná radost ani nadšení k ní nepřicházelo.
Na pomoc jí ale přicházejí vyšší energie (snad andělé), které umí upoutat pozornost tak, aby malá byla opět středem zájmu.
Vám se to líbit nemusí, ale to, co nyní řešíte, je jediný způsob, jak malou máte vzít na vědomí.
Ona se má stát pro Vás prioritou, ona touží po Vaší lásce.
Nic jiného nechce.
Ona potřebuje hrát ve Vašem životě hlavní roli, ona má být pro Vás nejdůležitější.
Možná byste si měli udělat pořádek ve vztazích i v hodnotách.
© Wahlgrenis 07.01.2013

Mila Wahlgrenis,
moc Vam dekuji za Vas email a omlouvam se za pozdni odpoved.
Potrebovala jsem nejakou dobu, abych si prebrala Vase slova.
Byla jsem uprimne receno Vasimi slovy sokovana.
Holcicka byla dite chtene, dokonce jsme na ni nejakou dobu museli cekat.
A holcicku jsem si vzdycky prala vic nez chlapce (protoze mam s maminkou doted krasny vztah a totez bych si prala mit s dcerkou taky).
Dokonce jsme ani pro chlapce nemeli vybrane jmeno.

Ale musim priznat, ze si v brisku tenkrat "uzila svoje".
Bydleli jsme tehda v Nemecku a manzelova rodina me nikdy neprijala.
Byla jsem pro ne vzdycky ten "pleps" z vychodu, kterym opovrhovali a nikdy se nezajimali, jak mi tam je - bez rodiny.
Umeli vzdycky jenom kritizovat a neco jako laskyplnost (aspon k jejich synovi, kdyz uz ne ke mne), jsem tam nikdy nepocitila.
Proto jsem se vlastne cele tehotenstvi trapila, jak to jenom s miminkem zvladnu, bez pomoci a podpory nejblizsich.
Manzel navic v tu dobu ztratil praci a musel vzit misto kuryra, aby nas uzivil a chodil se domu jenom vyspat.
Pracoval i 15 h. denne.
A to si myslim, ze holcicka velmi dobre pocitila - treba jsem i ja pochybovala, zda bylo dobre privest do "toho vseho" dite.
Kdyz se narodila, v jednom kuse plakala.
Ja se nevyspala, a tak jsme se v tom motaly a prezivaly cca 3 mesice...
No a protoze jsem nechtela v Nemecku za takovych podminek zit a manzel me podporoval, rozhodli jsme se prestehovat do Ceska, - kdyz bylo male 1 a 3/4 roku.
Ja jsem si nasla praci, ktera uzivila vsechny tri.
Manzel zustal na rodicovske dovolene do jejiho tretiho roku.
Odlouceni od tak male dcerky jsem nesla velice tezce, ale manzel i dcerka to zvladli bezvadne - nebo aspon to tak vypadalo
Problem nastal v lednu 2012, kdyz nastoupil i manzel do prace,
Mala byla ve skolce a hodne u babicky a ja na ni mela stale min a min casu (v praci se toho na mne valilo strasne moc a uz se to nedalo zvladat).
Po sesti mesicich to za me Juditka vyresila tim, ze "prisel" nefroticky syndrom a ja s ni zustala ze dne na den v nemocnici a pak doma.
Brala jsem to jako vysvobozeni a byla jsem dokonce nekdy i vdecna, ze nemoc prisla, protoze jsem konecne mohla byt s dcerkou a ne resit donekonecna nejake nesmysly v praci.
Zamestnavatel mi vysel vstric.
Od leta pracuju z domu a rekla bych, ze jsme byli s timto stavem maximalne stastni, kdyby se ataky nemoci zase nevracely...
Znamena to tedy, ze vsechno asi uplne v poradku neni, ze?
Dcerka je pro me opravdu to nejdulezitejsi, co mam/e, a vzdycky to tak bylo a bude.
Nedavno jsme premysleli o dalsim diteti, ale zatim to radsi odsuneme, aby se ona necitila odstrcena.
Mila Wahlgrenis, kdyby Vas cokoli napadlo, jak bych mohla dcerce pomoci - byla bych velice vdecna.
Zaroven Vam moc dekuji za Vas cas.
Preji Vam prijemny den!
Kamila 28.01.2013


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.