Jak nic neplatit u lékařů? Naučte se žít tak, že je nebudete potřebovat!
Jen pár slov na úvod: Pokud něco nechceme platit, musíme se naučit bez toho se obejít.
Samozřejmě si ale nesmíme připustit možnost, že mnoho věcí lze vlastnit, aniž by nás to stálo jedinou korunu.
Prostě uznejme, že se nekrade, a to, co je nám k dispozici, je jenom za peníze.
Všechno se dá zobchodovat, to jste jistě postřehli...
Tedy snad úplně všechno ne - třeba láska nebo úsměv anebo východ slunce.
Ale tohle je snad jasné každému.
Zdraví vypadá, že patří mezi ty hodnoty, které se za peníze dají pořídit.
Můžete při jakýchkoli zdravotních obtížích zajít za lékařem, nejspíš obvodním, který vám napíše léky hned
anebo vás, pokud jste vážnější případ, odešle ke specialistovi.
V lékárně pak dostanete léky, které vás mají dostat do tolik očekávaného zdravého stavu.
Ale všechno je to trochu jinak.
(Pominout budeme muset také klasické preventivní prohlídky - jako zubař, gynekolog ap. - a také porody...)
Pohled do zrcadla Do této terapie se můžete pustit, pokud budete mít absolutní soukromí.
Nelze být ve strachu, že může kdokoli přijít...
Ideální je doba, kdy jsou všichni venku a nehrozí, že se jen tak vrátí, anebo v noci, kdy už všichni spí.
Posaďte se před zrcadlo, které by ale mělo být aspoň 30 x 30 cm.
Měli byste si sednout tak, abyste měli chráněná záda a zrcadlo nesmí být na spojnici mezi oknem a dveřmi.
Kosmetické kulaté zrcátko, co nosíte v kabelce, je v tomto případě na nic.
Nemusíme se kvůli tomu svlékat, i když... (pak by byl možná efekt ještě silnější).
Podívejte se do těch očí, které se na vás dívají.
Odpovězte si na otázku, jestli to jste opravdu vy.
Podívejte se ale na sebe bez úhybných manévrů, skutečně zpříma.
Neutíkejte před sebou, nechtějte tohle mít co nejdřív za sebou.
Bez tohoto přímého pohledu do vlastních očí nemůžete udělat ani krůček dál.
Když už se chvíli do těch vlastních očí vydržíte dívat, měli byste se pěkně pozdravit.
Asi jako když po letech potkáte svého dávného přítele, který se tehdy někam ztratil, a najednou je zase tady.
Tohle uvítání by mělo být upřímné a opravdové.
Nesmíte se v tuhle chvíli na sebe dívat jako na estetický objekt.
To znamená - žádné zkoumání účesu, stavu pleti, kruhů pod očima apod.
Nic z toho totiž není podstatné.
Zajímá nás ta hloubka v očích, tam je cesta ke zdraví.
Pozdravení by nemělo být v rovině pohrdání ale ani žádného povyšování.
Člověk má ve svém životě jen málo času, aby uměl najít cestu k sobě.
Přitom ji má na dosah ruky.
Rozhovor s vlastním tělem Tělo, které jste dostali při narození, je jediným a největším darem vašeho života.
Všechno ostatní přichází a odchází, nic nemáte věčně.
Ani žádného člověka - rodiče, partnera, děti, přátele, žádné věci, domy, auta, zlato...
O všechny a všechno můžete při nejrůznějších životních peripetiích přijít.
Mohou to být tragédie, autonehody, ale i tsunami, zemětřesení, sucho, povodně, požáry.
Vaše tělo vám ale zůstává, nikdy nikam neodejde, proto byste mu měli za jeho věrné služby být patřičně vděční.
Jak ale takový vděk vyjádřit?
Když to vlastně jste pořád jen vy?
Copak to vůbec jde?
Ale přijměte jen na chvíli tuhle hru a odpovězte si po pravdě:
1. Máte své tělo proděrované (náušnice, peersing) nebo potetované?
2. Zamořujete své tělo nikotinem, alkoholem nebo jinymi drogami?
3. Oblékáte se do takových věcí (oblečení, obuv), které vás nikde neškrtí, nesvazují nebo netlačí?
4. Jste závislí na konzumaci jakýchkoli léků?
5. Nemáte pocit vlastního omezování se v žádném směru?
6. Přemýšlíte o každém soustě, než ho sníte, že je opravdu pro vás?
7. Nejíte plodiny vypěstované v cizích krajích?
8. Uvažujete o názvech jídel, které máte sníst? Nejpřirozenější jsou ty, které se jmenují česky...
9. Přemýšlíte také nad prostředky, které používáte při veškerých svých hygienických procesech?
10. Řešíte vlastní váhu? Vážíte víc nebo méně proti tabulkám?
Uvědomili jste si, že tyhle tabulky vymyslel člověk tzv. hlavou, aby nějaké tabulky byly.
Každý je svůj, každý má jinou tělesnou konstituci, jiné kosti, jiné dědičné dispozice
a není možné všechny zapasovat do jednoho řádku. To je obrovský nesmysl.
Důležité je přijmout vlastní tělo takové, jaké je, nevyčítat mu nic, netrápit ho příšernými dietami
a nechtít, aby se přelilo do formy, kterou mít nemá.
Zamyslete se nad každým bodem tohoto rozhovoru a pokuste se odbourat všechno, čím si teď už vědomě škodíte.
Čím méně toho bude, tím spíše tělo dřív pochopí, že vám na něm opravdu záleží.
Jakmile se tato symbioza mezi vámi a vaším tělem skutečně propojí, začnou k vám přicházet odměny.
Zpytování svědomí nad minulostí Nic není jen tak, všechno se děje podle určitého plánu, všechno souvisí se vším.
Měli byste se také ohlédnout za sebe, do minulosti a tam si udělat pořádek.
Tohle vůbec není jednoduché.
Jen si vzpomeňte na období svého dětství, na kamarádky a kamarádky.
Komu z nich jste ublížili, neomluvili se a táhnete si to s sebou dál...
Anebo na minulé partnery, kterým jste řekli slova, která se neříkají.
Nebo snad dokonce jste dělali i jiné věci, které je lepší nepublikovat.
Všechno, co vnímáte ve své minulosti jako negativní, byste si měli sepsat na papír.
Dobré je, když o těchto věcech jakoby někomu píšete.
Zvolte si formu dopisu, nahoře bude oslovení, na konci váš podpis.
Všechno tady se všemi detaily popište, nic by nemělo zůstat ve vás.
Z toho vznikají ty nejhorší nevyléčitelné procesy.
Vzpomínejte na své minulé lásky, jestli bylo skutečně všechno v pořádku.
Na nic byste neměli zapomenout.
Tahle inventura je důležitá, bez ní se nemůžete postavit na startovní čáru, bez ní se potíží nezbavíte.
Po dokončení dopisu byste si měli sami pro sebe přeříkat, že jste sepsali všechno zlé, co jste kdy komu udělali.
Také by vám mělo být jasné - i tohle si můžete pro sebe zopakovat, že nic z toho už nikdy nechcete dělat,
nikdy už nikomu ze svých blízkých nebudete ubližovat, ale ani nikomu cizímu, nikomu, koh neznáte.
Tento dopis samozřejmě nikomu nebude odesílat, ale zase až budete někdy sami, spálíte ho.
Předtím je možné je roztrhat na dlouhé proužky a ty potom jednotlivě spálit.
Každopádně byste při hoření měli zůstat až do konce, abyste viděli, jak se energie postupně mění.
Je třeba dbát na bezpečnost, abyste něco nezapálili.
To by byla skutečně docela drahá daň za vaše odhodlání udělat něco se sebou.
Jak si už nikdy neubližovat Ideální je, pokud se máte na co těšit.
Ideální je, pokud máte vedle sebe lidi, kteří vám rozumí.
Nesmíte na sebe za žádných okolností zapomínat.
Vždy jste pro sebe tím nejdůležitějším člověkem na světě.
Přesto ale nejste ničím výjimečnými, jste nerozlučnou součástí světa, na stejné úrovni, jako jsou lidé kolem, věci, zvířata.
Neustále se snažte vciťovat do ostatních, dívat se na sebe jejich očima.
Uvědomte si, že každá věc má své místo, kam patří.
Je to stejné jako s vámi, také máte nějaké své bydliště, kam se vracíte.
Tím, že ji uložíte, kam patří, můžete také zaregistrovat její pozitivní vibrace směrem k vám.
Tohle se týká všech předmětů, s kterými přijdete do styku.
Ke všem se chovejte jako ke svým nejdůvěrnějším a nejmilejším kamarádům.
Pozorujte také zdravotní stav rostlin a stromů ve svém okolí.
I ony k vám hovoří, můžete jim pomoci.
Někdy stačí například pokojovou květinu, která začala najednou chřadnout, přemístit na jiné místo v bytě.
Často se říká, že podle stavu pokojových květin se pozná člověk, který s nimi žije.
Něco na tom bude...
Každá věc má svoji duši.
Každá věc s někým kamarádí, zvažujte dobře, co kam dáváte, aby nedošlo k energetickým kolizím mezi věcmi.
Když vám něco přestane sloužit, sledujte dál cestu, kam by to mělo patřit.
Je to důraz na třídění odpadů, na to, že nejsme jenom spotřebiteli, ale i vás se může budoucnost zeptat, co jste pro ni udělali.
Vždy se chovejte k ostatním tak, jak by se vám líbilo, kdyby se ostatní chovali k vám.
Tohle neplatí jen o nejužší rodině, ale o všech lidech, které na své životní cestě potkáte.
Je docela dobré chtít být kladným hrdinou...
Grázlů jsou plná kina, bilbordy a zprávy v televizi.
Čím dokážete, že se máte rádi Co nám škodí, i když to není vidět?
Co nám škodí, i když to není slyšet?
Co nám škodí, i když si na to nesáhnete?
Proč mít či nemít zvíře?
Způsob chůze
Gesta, která vás prozradí
Vždy odcházejte, jako byste se už neměli nikdy vrátit
© Wahlgrenis
06.01.2008
Milá Wahlgrenis,
obracím se na Vás s prosbou a zároveň dotazem..
Minulý týden jsem udělala "Zpytování svědomí nad minulostí".. formou dopisu, který jsem poté roztrhala a spálila,
bohužel jsem s pálením pospíchala a zahlédl to na chvíli i můj malý syn,
zbyl malinký kousek nespáleného papíru, vše jsem poté spláchla do záchodu..
nevím, jestli jsem neudělala chybu tím, že jsem u toho nebyla po celou dobu úplně sama ..
teď mám výčitky svědomí a nějak se necítím dobře, asi jsem si vsugerovala obavy, jestli je to tak dobře..?
Moc děkuji za čas, věnovaný mým řádkům, když přijde odpověď, budu moc ráda :-)
Těším se moc na týden v Krkonoších a přeji jen samé hezké dny a děkuji za vše
s pozdravem
Markéta 31.01.2008
