Ty jsi mi říkala, že štítná žláza je klíč
Ahoj milá Wahlgrenis,
dovol mi napsat Ti malý velký postřeh, prozření, pochopení, kdy má člověk pocit, jak díly skládanky do sebe zapadají.
Přes 2 roky mi nefunguje štítná žláza, 0 %.
Z ničeho nic.
Na otázku endokrinologovi, proč, zněla odpověď: "To nikdo neví."
Jak praví klasik: lékař ordinuje léky, o který ví málo, na nemoci, o kterých ví ještě míň, lidem, o kterých neví vůbec nic...
Jenže pak čtu na Tvém webu, že nemoc je výkřik duše.
Pan páter Ferda např. tvrdil, že kožní nemoci neexistují, že to jde zevnitř...
A pak se dočtu, dneska, náhodou (náhody neexistují...) od doktora celostní medicíny, že štítná žláza se jmenuje štítná, protože je emočním štítem.
Ty jsi mi říkala, že je to klíč.
A zpětně mi dochází, že přesně v té době jsem řešila problém, vážný, asi spíš ale ze své strany - s manželem, nedůvěra, podezřívání apod.
Vyústilo to v bulku v prsu, která ale nebyla, ač jsem ji (i doktor) nahmatala...
Psala jsi, že je zbytečná.
Nevěřila jsem a dál to všechno tak silně prožívala, do toho megastresy v práci a bum...
Přetlaky v hlavě, vysoký tlak, kardioologie a až tam se přišlo na štítnou žlázu.
A pak si najednou (najednou moc ne, trvalo skoro 2 roky) všechno sedlo, jako bych přestala jít proti proudu, přijala, co bylo dáno jak ve zdraví, v práci i s manželem. On ti měl taková gesta - ojedinělá, ale významu státnického nebo jak bych to řekla - šel se mnou na mammograf, kupoval mi kytky, ...jako sám od sebe.
Důvěra se tedy vrací pomalu, pomaloučku, ale asi je zase zpátky.
Přestala jsem řešit práci, manžela, štítnou a mám poslední dobou pocit, že jsem to zase já, bez masky...
Sice není všechno růžové, ale už neplavu proti.
Asi jsem si nějak vnitřně řekla, že už toho bylo dost.
Už chápu, co je nechat se unášet.
Škoda, že jsem tohle všechno nepochopila dřív, protože život je tak krátký.
Mohu-li ještě krátce k doktorovi celostní medicíny, nevzpomenu si na jeho jméno, jehož článek jsem dnes četla.
Rok 2012 je prý rokem hledání se.
Můj případ je to určitě, ale prý plno lidí, kteří ho vyhledávájí pro pomoc, cítí, asi intuitivně, že je čas na změnu.
Kéž by hodně lidí žilo, jak píše pan doktor, tak, aby ctili tradice, žili přítomností, chovali se slušně a měli prostě rádi.
Protože člověk tak jak žije, tak i onemocní.
Děkuju Ti za tvá slova, která nejsou někdy k pochopení hned.
Děkuju za "náhodu", kdy jsem si přečetla článek pana doktora.
Děkuju, že už to chápu.
Děkuju všem, kteří se najdou.
Snad těch lidí bude hodně.
S úctou
Rozárka 10.11.2012
© Wahlgrenis
10.11.2012
