WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Můj (autistický) syn rozhodně není pokusný králík


Milá Wahl,
obracím se na Vás s prosbou.
Tentokrát jde o mého syna, který chodí do 2. třídy speciální školy -autistické třídy.
V pátek jsem měla pohovor s paní učitelkou.
Opakovaně mě nutí, abych synovi začala dávat léky na zklidnění, protože ve třídě údajně stále křičí a ruší ostatní děti při práci.
Já opakovaně odmítám.
Tentokrát byl rozhovor mezi námi dost na hraně.
Byla jsem z něj v šoku.
Paní učitelka mi řekla, že tyhle děti stejně nemají žádný pořádný život před sebou, tak proč by mi mělo vadit, že dostane léky a bude tak "šťastné", protože se bude moci zapojit do všech aktivit školy (nemůže být prý šťastný ani doma!!!).
I když se délka života může zkrátit... (vedlejší účinky léků), hodnota života pod léky je důležitější.
Paní učitelka zjevně neví, co způsobuje dětem - autistům radost, ale rozhodně ne to, že jsou utlumeny tišícími léky.
Ty léky se musí neustále navyšovat, neboť logicky časem přestávají být účinné a děti jsou čím dál tím víc agresivnější a nešťastnější, protože nevědí, co se s nimi děje.
Léky od počátku dětem tlumí emoce, o kterých odborníci tvrdí, že je vlastně vůbec nemají.
Ty léky se berou nakonec spoustu let, není možné je vysadit.
Podaří se to jen u minimálního počtu dětí, a to většinou u dívek, protože jsou i v těch emocích jiné než kluci.
Můj syn je emotivní, ale neumí emoce zpracovat tak, jako ostatní.
Řekla jsem paní učitelce, že můj syn není pokusný králík, aby se na něm zkoušelo, který lék zabere nebo ne.
Je totiž navíc prokázáno, že na spoustu autistů léky nepůsobí a dokonce mají opačný efekt.
Pak se stává, že "zabere" třeba až 5.lék.
Paní učitelka šla tak daleko, že prohlásila, že můj syn je nešťastný kvůli nám -rodičům, protože mu nechceme dávat antidepresiva.
To je odraz naší společnosti a dokonce tam, kde se tvrdí, že se pomáhá postiženým.
Nepomáhá!
Oni nechtějí přijímat děti takové, jaké jsou, ale takové, jaké je chtějí mít!!!
Paní učitelku nezajímá, proč se tak můj syn chová, prý se musí přizpůsobit on (o co mi jde, když ostatní léky berou???).
Nejde jim prý o to,že se tam děti naučí psát nebo počítat, ale hlavně o to, aby se naučili žít ve společnosti.
Pak mi ovšem vzápětí řekne, že kdyby měl léky, byl by premiantem třídy, neboť je hodně chytrý.
Paní učitelce zjevně jde jen o klid a práci ve třídě, aby byly výsledky.
Nakonec za to také bere plat.
Nechce ale připustit nějakou výjimku (např,že by syn pracoval s asistentkou v určitých předmětech sám v místnosti).
Ale mně jde o mé dítě a tvrdím, že léky by jen potlačily jeho osobnost a to neudělám.
Tyto chemické léky mohou pomoci dospělým lidem, kteří se cítí ohrožení a chtějí si vzít život, (ale jen na chvíli) popř. dítěti, které se samo ohrožuje na životě (i když tady by se daly také zjistit přesné důvody - někdy jsou to bolesti břicha, bolesti uší - dle vysokých zvuků, bolesti očí - světlo apod.), ale dítěti, které samo nedokáže popsat svoje pocity a které je jen "jiné", rozhodně ne.
Léčím ho pouze homeopatií, která mu nemůže způsobit vedlejší účinky a hodlám tak pokračovat nadále.
Bez chemie.
Po rozhovoru s paní učitelkou jsem si vzpomněla, že jste mi to vlastně kdysi napsala (jsou to tak 4 roky nazpátek).
Že mě budou nutit do léků, ale že to u něj není ta pravá cesta.
Je svůj, je jiný a nebude vyhledávat společnost.
Ano, je to tak, je rád sám.
Chtěla bych se Vás zeptat na dvě možnosti.
Jedna je ta, že bych pokračovala se synem stejně jako dosud v této škole, ale chodil by jen na 2 až 2 a půl hodiny a zbytek učení doma (loni jsme to takto zvládli).
Ovšem nevím, jak se ve třídě budou k Vítkovi chovat a zda to pro něj bude mít nějaká pozitiva.
Druhá možnost je domácí vzdělávání - individuální.
Docházela bych se synem jen na konzultace a pak na přezkoušení.
Všechno by bylo také v rámci této školy (tedy pokud by nám vyšli vstříc - ještě jsem o tom s ředitelem nemluvila), ale učila bych syna sama doma.
Vše s vědomím, že se časem může Vítek zklidnit a nastoupit opět do školy.
Wahl, moc děkuji, pokud si na mě uděláte chvilinku čas.
Mějte se krásně.
S úctou
Monka 17.09.2012

Milá Monko,
učitelka, o které píšete, nechce mít problémy.
Ona má své postupy, svou přípravu na hodiny, ona chce mít výsledky.
Jde tady o ni.
Něco chce předat, je to její jasný plán.
Jenomže každou vteřinu se plány mění, je třeba reagovat na novou situaci.
Nikdy nemůžeme věřit, že to, co právě teď je, bude tak pořád.
Každý by měl počítat s tím, že nic není stálé, všechno se mění...
Ona je zcela jasně z toho, co se děje v jejich hodinách, mimo.
Měla jiný plán, musí reagovat, boří se její původní představy, nevychází jí to, co si myslela, že bude jednoduché.
Ale nic v životě není jednoduché.
Léky v tomto případě situaci nevyřeší.
Ona by sice byla v klidu, její plány by opět vycházely, ale tady jde ještě o něco jiného.
O Vašeho syna.
On není materiál, na kterém by se mělo něco zkoušet, on je svůj, on je osobnost, na jeho potřeby je nutné dívat se naprosto jednoznačně.
Není řešením zahnat ho do kouta a tam uvázat provazem, aby byl klid.
Potřebuje-li individuální přístup, pak speciální škola je výborným řešením.
Ovšem jenom tehdy, je-li speciální ve všech úhlech pohledu.
Speciální sice může hlásat cedule, ale přístup je - podle toho, co píšete - značně unifikovaný a jednostranný.
Vnímám snahu potlačit jakékoliv výraznější projevy dětí na minimum, udělat z nich beztvarou hmotu, které se samozřejmě lépe ovládá.
Pedagog, který si zvolí takovou dráhu, by měl vědět, že děti nemohou být spoutáváni a uzavírání do nějakých pomyslných boxů.
Děti se potřebují projevovat, to je jejich základní potřeba.
Mají vnímat, že okolí s nimi umí komunikovat, že dokáže reagovat na jejich projevy.
Nemohou stát stranou a jen trpět, že jsou trpěni.
S dětmi - jakýmikoliv - je třeba především komunikovat na úrovni srdce.
Pedagog má děti zaujmout, na něm je, aby dítě dostal na svou stranu.
Pokud se podíváme na Váš problém, nemyslím si, že by neměl řešení.
Váš syn nemá problém se školou, že by se nedokázal naučit to, co se po něm žádá, ale rozpor je ve formě, jakou je mu to nabízeno.
Tento způsob mu nevyhovuje.
Není šance propojit to, co on "nabízí", s tím, co se od něho "očekává".
Přestože má v sobě dobrou vůli, dalo by se říct, naráží na bariéru, přes kterou se dál nedostane.
Spolupráce proto není možná.
Léky rozhodně tento proces neusnadňují, to Vám rozumím.
Mám pocit, že byste měla opět vstoupit do individuálního vzdělávacího procesu, především by se Váš syn měl vzdálit od takové učitelky, která jde dál jen přes léky.
Syn potřebuje spolupracovat, ale na vlně, která mu vyhovuje, tady se ukazujete jako jediný možný spojenec.
Učitelka je od něho v tomto pojetí hodně daleko.
Vnímám tady jistá finanční omezení, ale také to, že pro svého syna chcete udělat maximum.
S Vámi si rozumí, spolupracuje, není vystresován.
Pokud by byla možnost domácí výuky jenom s občasným přezkoušením ve škole, doporučila bych Vám tuto variantu.
© Wahlgrenis 17.09.2012

Milá Wahl,
moc, moc děkuji.
Vystihla jste to úplně přesně.
Jsem zděšená, když vidím, kdo má vyučovat děti se speciálními potřebami.
Jsem překvapená i tím, že si paní učitelka ve své pozici dovolí něco takového vůbec říct rodiči - dospělému člověku, který je zodpovědný za své dítě.
Tak moc si stojí za svým názorem, že nevidí a neslyší... a uráží a napadá...
Co k tomu říct?
Pokusím se domluvit na tom individuálním vzdělávání, ale i tak to nebude jednoduché.
Je kolem toho spoustu potvrzení a doporučení.
Ale já jsem beran a jdu do toho!!!
Ještě jednou děkuji za tak rychlou odpověď.
Krásný den.
Monka 17.09.2012

Milá Wahlgrenis,
srdečně Vás zdravím a přestože vidím, kolik lidiček se na Vás obrací, dovolila jsem si také napsat.
Můj příběh se na Vašem webu objevuje od roku 2011 a má neustále dynamický vývoj.
Ten letošní rok 2015 jste určila dokonale.
Ani se nestačím divit, že pomalu končí...
Byla to tedy rychlost.
Ale proč Vám píšu...
Dostala jsem se opět do nepříjemné situace s učitelkou mého syna.
Byla jsem přesvědčená, že jsme toto téma uzavřely, obzvlášť, když se výsledky učení po rozdělení učiva na školu a domov dostavily.
Učitelka si stále trvá na tom, abych synovi začala dávat léky na zklidnění.
Nezajímá ji učení syna, ale chování.
To jí vadí a narušuje její způsob výuky.
Jenže je zajímavé, že nerespektuje doporučení odborníků, jak má u syna postupovat.
Vše si dělá neustále po svém.
Když jsem odmítla, pustila se do mě dost nevybíravým způsobem, až jsem byla překvapená.
Její zloba a divný přístup k dětem této diagnozy ve mně vyvolává smutek.
Nebere je za lidi, ale za zvířátka, je přesvědčená, že nemají žádné city či snad pocity a že učení (ve škole) nebudou potřebovat k životu.
Odsuzuje dítě okamžitě k nevědomosti a ke špatné budoucnosti.
Je to samozřejmě její cesta, ale já jsem z tohoto posledního rozhovoru měla pocit, že mi něco vrací.
Jakési nastavení toho, co jsem dělala já dříve (v minulém životě?...).
Chtěla jsem se Vás zeptat, pokud budete moci odpovědět, jestli si s ní něco já osobně neřeším v tomto karmickém roce Saturna.
Vnímám hodně velkou zášť, až posedlost.
Bojuje...
Já synovi věřím.
Nemá to jednoduché, řeší si stále úmrtí otce a vlastně i vztah ke mně, k rodině a vůbec ke světu, který zatím úplně nepřijímá.
Studuji astrologii, numerologii a milovanou homeopatii.
Vždy si vzpomenu na Vaše slova (osobní návštěva u Vás v bývalém bytě na Smíchově v roce 2012).
To mi dává sílu pokračovat, i když tento rok je opravdu náročný.
Wahl, mějte se co nejlépe a ať se Vám daří.
Srdečně zdraví
Monka 13.11.2015

Milá Wahlgrenis,
shlédla jsem úžasný film .
Třeba paní Monce dodá sílu skutečného příběhu k autismu..
Rosé 14.11.2015

Milá Monko,
děkuji za důvěru, se kterou se na mne opět obracíte.
Podíváme se, jak se situace bude vyvíjet dál, případně co byste v této věci měla dělat.
Nevnímám, že byste se měla rozhodovat pro jiné zařízení.
Změna v prostoru to nebude.
Vy jste s Vaším synem v úzkém propojení, jste jakoby schováni pod maskou, máte svá tajemství, tady se oba cítíte bezpečně.
Zatímco ve škole je to celé jinak...
Ve škole ta otevřená náruč a jedinečné propojení mizí, tady děti - nebude to nejspíš případ jen Vašeho syna - nevidí jasný směr, jasnou cestu před sebou, ať dělají, co dělají, je to špatně.
Připadá mi, že potřebujete vstoupit do akce.
Tento proces je shora posvěcený.
Vnímám to jako propojení s autoritou školy - snad ředitel.
Nejspíš byste měla na jednání konkrétní učitelky, která Vašeho syna nezvládá, upozornit.
Pak bude sjednána náprava, vnímám zde otevřenou náruč.
Tahle paní učitelka se dostala do jakéhosi víru, chybí jí jasné uvažování, je pod tlakem, nedokáže si srovnat priority, neví, co je třeba udělat v jakém pořadí.
Vnímám ji, jako by se pod ní bortil chodníček z dřevěných trámů, jako by se někam propadala.
Tam, kde teď je, pro ni není vstřícné prostředí.
Mluví slovy, kterým její okolí (děti?) nerozumí.
Nejspíš zastává postupy, které se naučila, ale v praxi zjišťuje, že to je málo.
Snad se dostává do konkrétních situací, které neumí řešit, je to nad její síly.
Může mít dokonce pocit, že je tady navíc, mimo, jako cizinec, který mluví jinou řečí, s nikým se nemůže domluvit.
Jako priorita se mi u ní jeví finance, které potřebuje, proto zde nejspíš zůstává.
Ale kdyby to bylo na ní, tak už dávno je někde jinde.
To, že nezvládá Vašeho syna, bude jen malá část z toho, co všechno obecně ve svém životě nezvládá...
© Wahlgrenis 19.11.2015

Milá Wahlgrenis,
Vaše zpráva přišla ve chvíli,kdy jsem se chystala na třídní schůzky a - za ředitelem.
Byla jsem už rozhodnutá ukončit spolupráci s učitelkou, ale zůstat ve škole, a proto si sjednala schůzku s ředitelem, o kterém jsem věděla, že je schopen celou záležitost "nějak" pořešit.
Ale je fakt, že jsem byla velice neklidná.
A pak přišla Vaše zpráva...
Moc děkuji.
Bylo to potvrzení mého rozhodnutí a taky názoru na paní učitelku, jak ho cítím a vnímám.
Ty děti si to nezaslouží, vždyť už tak nemají jednoduchý život.
Ředitel je manažerem školy, a tak logicky není na žádné straně.
Ale dokáže vyslechnout.
K jiné učitelce nemá možnost Vítek přejít, a tak jsem požádala o domácí výuku a o přezkoušení Vítka samotným panem ředitelem.
Jenže je to jen začátek, ještě je k tomu potřeba spoustu oficialit.
Jedině mě těší, že tato žena už bude mimo něj.
Ano, psala jste mi to už v tom roce 2012, ale já to tehdy vnímala jinak.
Léta mě poučila, paní učitelku nezměním.
Byla to informace pro mě, já jsem ta, která měla jednat.
Wahl, je to ale náročné, Vítek si prochází velice těžkým obdobím.
Jsem dost unavená, ale věřím, že se to v příštím roce změní.
Jen si připadám divně tam, kde se nechápe opravdový smysl života na zemi.
A ve škole obzvlášť.
Systém je zatím silně zakořeněn.
Stejně tak ve zdravotnictví.
Stále máme být stádem a ne osobností.
Děkuji za podporu i za ty ukryté informace ve Vašich odpovědích, které se odkryjí člověku teprve tehdy, je-li na změnu připraven.
Srdečně.
Monka 20.11.2015


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.