Co je s mým kamarádem? Opravdu umírá?
Milá Wahlgrenis,
obracím se na Tebe s velikou prosbou.
Můj moc dobrý kamarád leží v nemocnici na neurologii.
Vůbec ničemu nerozumím.
Byl vždycky tak v pohodě, veselý, rád se bavil, najednou jen leží a včera mi řekl, že ví, že umírá.
Copak tohle může být pravda?
Co se stalo?
Mohla by ses na to prosím podívat?
Budu čekat na zprávu.
Katy 07.07.2012
Milá Katy,
tady je každá rada drahá, to chápu.
Tvůj kamarád najednou jakoby ztratil smysl života, jako by se od něho všichni odvrátili.
Má pocit, že je na všechno sám.
Cesta, která nemá cíl... cesta do bažin...
Neznám jeho příběh, ale vnímám tady velké problémy směrem k ostatním lidem.
Ti nejbližší ho nejspíš zklamali, nemá, na co by se dalo navázat.
Potřebuje nějaký pevná bod, plán, ke kterému by se začal upínat, člověka, který mu podá ruku, potřebuje lásku.
V tuto chvíli je sám velice znejistěný, neví, co bude, nedoufá v "lepší zítřky".
Pokud s Tebou mluví, pokus se naznačit nějaký plán, kterého by se mohl chytit.
Pravděpodobně budeš vědět, jakým směrem by se tyto úvahy mohly ubírat.
Záleží na tom, jak hodně v něm tento bezvýchodný pocit zakořenil.
© Wahlgrenis
07.07.2012
Milá Wahlinko
můj kamarád je na tom již lépe.
Moc mi děkoval, že jsem mu pomohla.
Bylo na něm vidět, jak si toho váží.
Několikrát to zopakoval.
Není mu stejně nejlépe.
On je hodně neemotivní a nedá nic moc na sobě znát, ale toto ano.
Emoce skrze lásku téměř vůbec a skrze zlobu vlastně ano.
Třikrát bojoval o život během týdne.
Byla jsem zoufalá, už ze všeho, jako že je toho na mě za poslední období nadmíru hodně, že už nemůžu a že nevím, zda mu mohu pomoci.
On takové ty řeči, které vedeme my, nechce moc slyšet, ale pomalu si zvyknul (za 15 let) a když za léta viděl, co vše se událo, co vše jsem "předpověděla", ovlivnila - či jak to mám napsat, říká mi Katuš čarodějka...
Jak jsem řekla, zvyká si, ale nic moc.
Vím, že bych mu ukázala správnou cestu, už jsem i naznačila.
Ale...
Nevím, zda by přijal pomoc od někoho jiného - zeptám se.
Děkuji ještě jednou.
Já mám taky k tomuto poznatek.
Celý asi měsíc dozadu bylo "divných".
Vše se mělo takto:
Blížil se milý z Francie, kam odcestoval sám a nebylo mi známo, jestli tedy se mnou setrvá.
Já trpěla tři týdny teplotami, bylo mi zle a byla jsem zoufalá... o mamince... tak moc, že jsem byla na pokraji zbláznění.
Drahý přes to vše odcestoval...
Vrací se lehce vyměněn, těší se na mě.
Mně mezitím pokousal mravenec a udělal mi na levém stehni černou modřinu jak od pořádného kusu železa.
Asi za tři dny mě pobodaly vosy - cca 15 žihadel - a bylo mi zle.
I do krku jsem to slízla.
Blbě se dýchalo.
No, užila jsem si.
Pak ty neskutečné zažívací problémy, ale to už kamaráda odvezla záchranka - den před.
Měla jsem toho všeho nějak nad hlavu.
Když jsem Ti, Wahli, volala, byla ve mně jen malá dušinka.
Cestou do nemocnice a z nemocnice mi dvakrát chcíplo auto, přesně na stejném místě - na táhlém retardéru z kostek.
Já si po pár dnech pomyslela, že toto není moje věc tak moc, jak se tím zabývám, že mám brzdit, že je to mezi kamarádem a jeho maminkou především - že tam se to má urovnat.
A jeho postoj k životu a živým tvorům...
Chtěl by všechny změnit, ale ví, že to nelze...
Lékaři tvrdí, že si vymýšlí, že mu není tak zlé a podobně.
Na nic nepřišli - to právě kamaráda neuspokojilo.
Nyní jsem jej odvezla domů, je mu lépe.
Prý má jít k psychiatrovi.
Když jsem za ním pospíchala a vystupovala ze svého ultra nízkého auta, něco mi ruplo v koleni.
Třetí den jsem se na nohu již nepostavila a byl konec.
Bolest do mdlob, nemocnice, doktor a ortéza.
Nepěkně pochroumané vazy a berle.
Den před tím jsem vezla kamaráda na akutní příjem do nemocnice, opět zkolaboval (oni ho ještě před tím jednou pustili, že nic nenašli, domů).
Tak jsem ho pak nechala spát u mě doma.
Měla bych to k němu prostě blíž a kdyby něco, zavolal by.
Já jela za svým přítelem - a právě do rána to koleno a stopka.
NEANGAŽUJ SE TOLIK!
Řekla jsem totiž kamarádovi, ať je týden u mě, že se o něj postarám.
Prostě mě muselo potkat toto, ať se vzpamatuji.
Já ale chtěla pomoci - to by jistě udělalo hodně› lidí.
No, tak nechodím.
Noha bolí, hlavu jak meloun ze všeho a koleno jak tykev.
Pomalu se tím prokousávám, mám o kamaráda strach.
Př™ítel neví, co chce.
A do toho se opě›t ozvalo
miminko .
V nemocnici jsem dva dny po sobě› narazila na dva spolužáky, které jsem normálnÄ› od školy nepotkala - vyjma srazů.
Opě›t info, že se mám ještě› co učit.
Za mě›síc celkem nahuště›né story, které jiný nezažije za rok.
Jak se v tom mám vyznat?
Zatím špatně›.
Nemám ten nadhled.
Zatím pa a dÄ›kuji za to, že jsi, Wahli.
TÄ›ším se na setkání, jdu ležet.
Katy 12.07.2012
A k tomu jsem ještě zamněla novinku, že když jsem přivezla kamaráda k sobě, vykoukl za autem u stodoly asi půlroční krásný kocoureka.
Prostě se do mě zamiloval a mám jej už tři dny doma.
Nehnul se ode mě.
Takové potěšení.
Opět kocour, již pátý, a jak jsem Ti říkala, o všechny jsem do jednoho roku jejich života přišla, že prý mít zvířata nemohu.
Vlastně ne do roka, ale skoro na den za rok všichni.
Že mám jiný plán...
Tak tu pajdám a jemu to nevadí.
Přemýšlím o jménu pro čičina.
Katy 12.07.2012
A co bylo také velmi důležité, to jsem Ti říkala.
Přítele fenka onemocněla - během všech těchto starostí.
On, že to bude dobré, a já mu tvrdím, že je to velký zánět, že musíme jet.
Zachránili jsme ji v poslední chvíli - včas.
Ihned šla na operaci.
Starala jsem se, jak jsem mohla, a myslím, že jsem to zvládla dobře, že jsem hodně pomohla.
Vše to má dohromady spojitosti, to je jasné.
Jen toho bylo tolik.
Tak už opravdu jdu,
Katy 12.07.2012
Milá Katy ...
poštípal ma mravec na ľavom stehne pri zadku v minulom týždni v piatok a doteraz tam mám fľak.
Pred dvoma dňami som tam mala ešte stále modrinu.
Ja že už mi to ani nezlezie ...
Je to možné, že tiež tak isto?
Asi jo.
Moc vás dievčatá pozdravujem, niekedy sa stretneme...
Mia 12.07.2012
Wahl.
nyní jsem se po prášku (bohužel a bohudík) dala trochu dohromady.
Mám tak ukrutné bolesti, koleno nateklo ještě více.
Ve čvtrt na dvě ráno jsem myslela, že snad bolstí omdlím a asi to tak i bylo, jelikož si nic nepamatuji, jen že jsem se nemohla ani hnout.
To jsem si už říkala, že když jsem vše pochopila, potíže se vytratí.
Tuto noc kamaráda odvezla záchranka - opět.
Asi si říkáš, že je to už na hlavu.
Ano, je.
Jsem nervózní, ale nemohu již nic dělat, alespoň pro tentokrát.
Sama potřebuji asi pomoc.
Je zvláštní, že než se toto všechno začalo, člověk si připadal celkem dobře, na dobré cestě, pěkně otevřená očka, duše, mysl a pak přijde takový sled událostí, že jsem to nezažila.
Ten mravenec s Miou - to je trochu úsměvné, že nás obě, ale jak to bolelo, že?
On mě stačil asi šetkrát kousnout, než se to zakončilo tou modřinou.
Prostě jsem si jej natáhla i s riflemi a vykročila.
A vnitřní stehno, hodně vysoko se stalo zákuskem.
Koukala jsem, jak moc mám překlepů, to se mi málo stává, tak se omlouvám.
Nemohu sedět, ležet.
O trochu lépe se mi stojí - na jedné noze ovšem.
Tak ráda bych zase běhala a smála se na celé kolo.
Ráda bych z toho kruhu vystoupila.
Děkuji a krásný den alespoň vám všem.
Měli bychom uspořádat nějaké přátelské setkání všech, co budou chtít se vzájemně poznat.
Takový nápad, no...
Asi už dávno něco proběhlo, jen to nevím.
Tak uvidíme...
Katy 12.07.2012
