V únoru se nakazila meningokokovou infekcí, do deníčku si zapsala, že nechce žít
Milá Wahlgrenis,
chci tě moc poprosit o záležitost ještě v jedné hodně moc důležité věci.
Mám v práci kolegyni, která má 12letá dvojčátka, holčičky.
Obě mi jsou hodně blízké a byli i mému synkovi, který zemřel na leukemii.
Dokonce po své smrti za jednou z nich asi 2 měsíce chodil.
Je totiž nesmírně duchovní a vnímavá.
A zrovna ona se v únoru nakazila meningokokovou infekcí.
Převáželi ji vrtulníkem do Plzně a nedávali nam skoro žádné šance na přežití.
Její stav se rychle zhoršoval, dokonce ji museli resuscitovat.
Já seděla v čekárně a modlila se ze všech sil k bohu andělům a všemu, aby se neopakovalo to jako s mým synem, aby přežila.
Bylo to neuvěřitelné, ale za půl hodiny nám doktoři přišli říct, že se přestala zhoršovat.
Pak se den po dni uzdravovala.
Doktoři tomu nemohli uvěřit, že to byl zázrak.
Nakonec se z toho dostala, pouze jí museli vzít články u 2 prstíků a léčí si nohy, na kterých měla obrovské strupy, které jí museli strhávat.
Ačkoliv jsme se jí já i všichni ostatní snažili říct, že to byl zázrak a obrovský dar, kterého si má vážit, není na tom teď psychicky nejlíp.
Kolegyně přišla vyděšená s tím, že našla její deníček, kde píše, že nechce na tomhle světě žít, že chce skočit ze střechy.
Malá o tom s ní nechce moc mluvit, že prý nesmí.
Objednala ji k psycholožce, ale já si nejsem jistá, že na tohle bude psycholožka stačit.
Chci si s ní co nejdříve popovídat i já, trošku z toho duchovního hlediska, ale ráda bych uvítala tvou pomoc.
Kdybys měla jakokoliv radu, byla bych ti moc vděčná.
S pozdravem
Anděla 28.05.2012
Milá Andělo,
holčička, o kterou tady jde, nemá jednoduchý život.
Obvykle dvojčata spolu přicházejí proto, aby lépe unesla svou osudovou roli.
Tady mi ale připadá, že duše téhle dvanáctileté slečny to má jinak.
Její život není o společné jistotě a o společné vlastní cestě, spíš se snaží najít nějaké své místo na slunci.
Ona chce být sama za sebe.
Ve všem, co udělá nebo co se jí nějak týká, naráží na hradbu.
Ostatní to mají jinak.
Přitom sama nevidí žádné řešení, žádnou skulinku, kudy by mohla projít do svého světa.
Všechno je složité, komplikované, vidí okolo sebe samou zradu.
Chybí jí láska, někdo hodně blízký, s kým by dokázala sdílet své pocity.
Lidé kolem ní na ni kladou nároky, které nedokáže naplnit.
Všechno se to v ní pere.
Ona nevidí žádnou cestu.
Nemoc, která jí nyní vstoupila do cesty, vlastně jenom vyjadřuje soulad její duše.
Ona je NE - MOCNÁ, ztratila nadvládu nad svým životem.
Tahle nemoc ji zastavila, možná jí měla otevřít oči, aby si uvědomila, o co tady vůbec jde.
Holčička ale nevnímá nad sebou žádnou vyšší ochranu, připadá si jako hozená do vzduchoprázdna, není kolem ní žádný pevný bod, žádná jistota.
Není ke komu mluvit a když už mluví, tak má z toho pocit, že jejím slovům nikdo nerozumí.
Tahle holčička by potřebovala znovu zažít pocit bezpečí, kdy všichni kolem ní z ní mají radost, vnímá, že není středobodem jejich vesmíru.
Myslí si, že je na obtíž.
Její život se neodehrává v kategoriích radosti a štěstí, spíše jsou tady slzy a trápení, je to boj o přežití, který nekončí...
Před ní není v tuto chvíli světélko na konci tunelu.
Měla by pustit všechno to, co ji omezuje, měla by se začít radovat.
Jenom přes prožívanou radost se tady může ukotvit.
Její slova v deníčku není možné brát na lehkou váhu.
Je hlavně na rodičích, aby svému dítěti dali poznat zásadní pravdu, že život je tady proto, aby se žil.
© Wahlgrenis
24.06.2012
Wahlgrenis,
děkuji ti z celého srdce za tvou odpověď.
Myslím, že jsi to vystihla naprosto přesně.
Pokusím se její mamince domluvit, protože je mi holčičky opravdu líto.
Je to taková čistá dušička, která by si zasloužila jen to nejlepší.
A jedna úplně nejúžasnější zprávička.
Po 4 letech k nám konečně
přichází miminko .
Jsem pár týdnů těhotná.
Můj život prosvítilo obrovské světlo a radost.
S pozdravem
Anděla 25.06.2012
