Kamarádka čeká na transplantaci jater
Milá Wahlgrenis,
píšu Vám za kamarádku, která pracuje jako recepční.
V zaměstnání jí byla zima, celá natékala, zavodňovala se.
Do rána druhého dne vypadala jako v 9. měsíci těhotenství.
Skončila v nemocnici, po různých peripetiích a dohadech je vyřčena diagnóza: cirhóza jater.
Játra jsou zničena /podotýkám, že není alkoholička, ani nijak alkoholu neholduje/.
Čeká na transplantaci jater.
Ještě ji čeká vyšetření, kdy jí vezmou kousek jater, aby zkoumali, zda nemá rakovinu.
Lékaři se jí zeptali: "Chcete žít?".
Je silná osobnost, samozřejmě, že chce žít a bude bojovat.
Ubezpečuje o tom všechny kolem.
A ještě jí prý půjdeme na svatbu...
Také ji sdělili, že pokud žít nechce, pokud není silná, psychicky odolná, že ji léčit nebudou, že by to nemělo smysl.
Nad tím jsem se pozastavila, zvláštní to systém, takové povzbuzení od lékařů ve chvíli, kdy sdělí člověku diagnózu...
Hm, ale stalo se.
Je již delší dobu "šťastně" rozvedená, děti má již dospělé, nicméně syn žije s ní.
Od dcerky má krásnou vnučku, která jí dělá velkou radost a naplňuje její život, nejen bezelstnými dětskými výroky - ty nás vždycky pobaví /děti jsou tak chytré, i já sama jsem se od své dcerky mnohému naučila a stále se učím /.
Rodiče jí již zemřeli, maminka někdy v dospívajícím věku.
Starala se o své sourozence, protože otec býval často na cestách.
Tatínek odešel také dost brzy, nicméně to už byla dospělá a měla děti.
Do práce chodí velmi ráda a téměř vždy s úsměvem.
Nyní bude bez práce /její radosti/... tudíž i bez financí...
V nemocnici si platí nadstandartní pokoj - cítí, že potřebuje být v naprosté psychické pohodě.
Její slova: "Kdybych se dívala na ty nemohoucí lidi, psychicky by mě to položilo..."
Zde musím podotknout, že financí nemá nazbyt, co má, dá za pobyt v nemocnici, co nemá...
"Klidně prodám i byt, zdraví je přednější, chci žít!"
Bere život tak, jak přichází, něco přijde, něco odejde, neřeší jak, proč...
Nerozebírá, nemluví o tom, prostě to tu je, tak to tak berme.
Ano, myslím, že tak je to správně, mnohé na ní obdivuji, mnohému se učím, aniž by ona sama věděla, co nám svým postojem k životu dává.
Nepotřebuje číst, co a jak je správně, nepotřebuje shánět informace...
Ona to prostě žije.
Že šlápne vedle?
Nevadí, život jde dál.
Mám ji moc ráda, jsme 13. rokem kamarádky a zároveň kolegyňky v práci, prožily jsme spolu mnoho /výlety, kola, kávičky... ale hlavně spoustu smíchu/.
Nejde vypsat všechno, co mám na srdíčku, nemohu ani vypisovat pocity, které teď v sobě mám...
Mám však velkou prosbu.
Nevíme, jak k ní tato nemoc přišla, nevím, jak jí pomoci /zároveň, jak SI pomoci/ se z ní dostat.
Tak ráda bych pomohla, něco udělala...
Nedokážu stát a dívat se se založenýma rukama.
Nevím však, kde začít... prosím tedy Vás milá Wahlgrenis.
Za případnou odpověď velmi děkuji.
S láskou a úctou
Monika 15.04.2012
Milá Moniko,
je mi jasné, co si nyní prožíváte, jak tragicky nesete změnu zdravotního stavu Vaší kamarádky.
Ortel z úst lékařů zní jednoznačně.
Není snadné tato slova přijímat.
Přesto je dobré zkusit se podívat na celou situaci jinak.
Vaše kamarádka je uzamčená v příběhu lásky.
Pravděpodobně po minulém vztahu si sama v sobě nastavila, že "není hodna" lásky.
Ona tohle období prožívala jako trest, kterému se nemůže vyhnout.
Čili láska k ní ani přijít nemohla a duše chátrala... trpěla...
Má to nastavené v hlavě, rozumově, odstavila se od roviny srdce.
Je jakoby zamčená v pasti, nemůže se dostat dál, ... proto se jí stav tak dramaticky změnil.
Měla by tohle nastavení v sobě změnit, přijmout, co se stalo, poděkovat za to, ale hlavně si nic nevyčítat.
© Wahlgrenis
15.04.2012
Milá Wahlgrenis,
tak moc jsem vděčná za Vaši odpověď...
Na jedné straně pláču štěstím, že se mi jí dostalo a ještě v tak krátkém čase, na straně druhé nad jejím obsahem.
Ani nevíte - tedy vím, že Vy víte - jakou máte pravdu.
Už je to delší dobu, co jsem kamarádce radila tato /dnes i Vaše/ slova.
Zdálo se, že se s tím nějak poprala.
A ejhle, ono je to pořád tady.
Je navenek tak silná, veselá...
I teď v takové situaci, polkne slzy a vtipkuje.
Není jednoduché poznat na ní, co OPRAVDU prožívá, proto jsem velmi vděčná, za Vaši odpověď i radu.
Vynasnažím se tyto informace kamarádce sdělit, a budu se snažit, aby si je převzala tak, jak jsou myšleny.
Nicméně je tu informace i pro mnohé z nás - ten rozum a srdce, přestože to mnozí z nás vědí, já osobně bych to potřebovala mít denně napsáno před očima, abych to taky nezapomínala žít.
Ještě jednou velké srdečné díky, milá Wahlgrenis, Vám i všem ostatním přeji /jak jinak v této situaci/ hlavně pevné zdraví, věřím, že to ostatní se vždy přidruží
Monika 16.04.2012
