wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Neberete léky? Končím! Lékaři budou moci odmítnout neposlušné pacienty


11. března 2012 18:01
V českých zákonech se poprvé objeví úprava umožňující lékařům ukončit péči o pacienty, kteří nedodržují navrhovanou léčbu. Ten, kdo nebere léky nebo nechodí na kontroly, tak od dubna bude moci přijít o doktora. Počítá s tím zákon o zdravotních službách, který začne platit od dubna.

"Je to úplně poprvé, kdy se podobná formulace do zákona dostane. Bude to znamenat, že i pacient má určitou zodpovědnost za své zdraví," řekl místopředseda sdružení praktiků Lubor Kinšt.
Ukončit léčbu podle něj budou doktoři moci například v případě, že nemocný nebere léky, předčasně opouští lůžko nebo se opakovaně nedostaví na dohodnutý termín kontroly. "V takovém případě opravdu mohu říci: "Na něčem jsme se tu dohodli, vy jste s léčbou souhlasil, nedodržujete ji. Najděte si jiného lékaře a já mu zašlu vaši dokumentaci"," vysvětluje Kinšt.

Kdy bude mít lékař možnost ukončit péči
* Když pacienta s jeho souhlasem předá do péče jiného lékaře.
* U neregistrujících lékařů v případě, že už pominuly důvody pro léčbu.
* Když pacient nesouhlasí s poskytováním veškerých zdravotních služeb.
* Pokud úmyslně a soustavně nedodržuje navržený léčebný postup, omezuje práva ostatních pacientů nebo se neřídí vnitřním řádem.
* Pokud pacient přestal poskytovat součinnost pro další péči (tzn. nedodržuje podmínky léčby, na kterých se dohodl s lékařem, například se nedostaví na kontrolu, jednání ale není úmyslné).

Dosud měl lékař jen velmi omezené možnosti, jak pacienta odmítnout - když na něj neměl čas, protože se staral o jiné, nebo pacient bydlel příliš daleko od dané ordinace. To se ale týkalo jen nových zájemců o léčení. Když už lékař jednou někoho do své kartotéky zařadil, už ho z ní nemohl vyřadit a léčbu ukončit.
Lékař může také přestat léčit pacienta, který si to výslovně nepřeje. "Pokud například hospitalizovaný pacient nebude souhlasit s žádnou zdravotní péčí, která by mu měla být poskytnuta, tak neexistuje další důvod pro to, aby byl nadále hospitalizován, a z nemocnice bude tedy propuštěn," popsal mluvčí ministerstva zdravotnictví Vlastimil Sršeň.
"Nadále samozřejmě platí, že pacient musí být o potřebné zdravotní péči náležitě informován a má možnost zvolit si z různých léčebných metod," dodal.

Právníci: Lékaři se budou zbavovat pacientů, kteří nesouhlasí s péčí
Podle některých právníků je ale formulace v zákoně vágní a může vést až k odmítání péče lidem, kteří plně neakceptují léčebný postup.

"Pacient podstupuje léčbu, pouze pokud k ní dá informovaný a svobodný souhlas. Aby mohl být souhlas považovaný za svobodný, musí jej pacient učinit bez jakéhokoliv nátlaku. Lékař má pouze právo pacienta informovat a snažit se ho přesvědčit o vhodné léčbě," tvrdí právnička Kateřina Červená z Ligy lidských práv.

Právě možnost, že lékař pacienta vyškrtne, může na lidi podle ní působit jako hrozba. Ze strachu, aby nepřišli o doktora, raději přijmou i léčbu, se kterou úplně nesouhlasí. "V konečném důsledku by to znamenalo neplatnost uděleného souhlasu," dodala právnička.
Lékaři ani ministerstvo se ale něčeho takového nebojí. "Tímto způsobem bych toto ustanovení nechápal," podotkl Kinšt s tím, že se rozhodně nebojí toho, že by se lékaři najednou rozhodli neplnit povinnosti a odmítali léčit.

Péči o útočníka zákon neřeší
Lékaři vidí problém spíše v tom, že zákon už nepamatuje na situaci, kdy je pacient například opakovaně napadl. I v takovém případě ho doktor stejně musí ošetřit. "Chybí vyřešení stavu předpojatosti. Když mě pacient napadne basebalkou a druhý den požádá o ošetření, nemohu ho odmítnout. Na druhou stranu, kolikrát tato situace může nastat?" uvedl Kinšt.
Zákon podle něj nemůže pamatovat na všechny situace, které mohou v životě nastat. Agresi a případné útoky prý navíc řeší jiné právní normy.
Autor: Anna Brandejská
Zdroj
Sandrina 12.03.2012

Kdy se konečně odkryjí všechny praktiky s léky?
Kdy se odváží promluvit dealer, který vstupuje do ordinací lékařů?
Kdy promluví někdo z farmaceutické firmy o tom, jaké fondy mají k tomu, aby se konkrétní lék dostal do konkrétní ordinace?
Kdy se dozvíme, s jakými dary, o kterých se nesmí mluvit, přicházejí za lékaři?
Proč se tento rozhovor děje vždy jen v soukromí mezi těmito dvěma osobami?
Kdy pochopíme, jak je námi ze všech stran manipulováno?
Kdy nám dojde, že pacient, resp. člověk, což je mnohem širší termín, je tady na posledním místě?
Vysvětlí někdo veřejně, podle jakých pravidel lékař volí konkrétní lék, když si může vybírat i z levnějších variant?
V ordinacích nebývají napíchnuté štěnice, abychom se dozvěděli, co se tady projednává, za jakých podmínek...
Tohle je proces, který jde tak trochu mimo.
Lékař je tady jako autorita, schovaná za maskou bílého pláště, za vysokoškolským diplomem.
Kdo z nich je ale opravdový lékař, kterému jde opravdu o zdraví člověka?
Máme uvěřit, že všechno, co projde ústy lékaře, je absolutně nejsprávnější, nejčistší a nejlepší?
Anebo jde jen o to, abychom byli tím stádem ovcí, které udělají to, co se jim řekne?
Kdy se začne léčit celý člověk - nejen tělo, ale i duše?
Kdo tento proces ze současných lékařů dokáže zvládnout?
Kdo dokáže porozumět duši, která přes nemoc hlásí, že někde něco není v pořádku?
Prosím, nebuďme ovcemi...
Člověk žádné léky nepotřebuje, pokud je jeho tělo v souladu s duší.
© Wahlgrenis 12.03.2012

Wahl,
přidávám ještě zamyšlení k článku o lécích.
Byly doby, kdy jsem chodila každý měsíc s igelitkou léků, za kterou jsem v lékárně vysolila okolo tisícovky, to v tom lepším případě, když jsem si nekupovala podpůrné prostředky, které distribuovala přímo paní doktorka a právě které mně měly zaručit návrat ke zdraví...
Paradoxem bylo, že jsem se spolu s takovouto vydatnou POMOCÍ stále necítila jako zdravá...????
A to i přes ujištění lékařky, že nebudu-li tyto preparáty užívat, určitě budu nemocná.
Je pravdou, že čtyři roky po rakovině jsem tento stav opravdu nechtěla a představa, že by mi mohlo být při jejich neužívání ještě hůř, než mi bylo, byla přímo děsivá.
Nakonec jsem "vyfasovala" k tomu všemu ještě i antidepresiva...
To se přihodilo tak:
Když už mi bylo myslím nejhůř, tak jsem se začala ptát sama sebe, proč se mi to děje a co s tím?
Začaly mi docházet odpovědi, bylo mi dovoleno chápat příčiny nemocí.
To, co si způsobujeme sami, co si způsobujeme tím, že přijímáme to, co nám programují lékaři, a to, co programujeme těm nejúžasnějším bytostem, které k nám přišly, vlastním dětem... přestala jsem mluvit... myslela jsem, že se už nikdy nedokážu smát, bylo to ještě horší než rakovina... při mé učitelské praxi to byl problém... s vypětím sil jsem odučila, co bylo třeba a pak jsem nekomunikovala...
Naštěstí to docela procházelo, měla jsem okolo sebe lidi, kteří si toho asi ani nevšimli...
Ale všimla si toho moje obvoďačka, když jsem se dostavila pro svou pravidelnou měsíční dávku léků.
Tak jsem je dostala, myslím, ta antidepresiva... a užívala, abych nebyla nemocná...
Mazec, co?
Ty úžasné děti, co učím, by asi použily výraz HUSTÝ...
Ani by mi to v tomto případě nevadilo...
A teď si vem, když mě k tomu všemu ještě VYŠKRTNOU.
To bude teprv jízda!!!!!
Nezavrhuji je, i já je občas ještě, myslím, třeba někdy potřebuji.
No a když si mě vyškrtnou, tak je třeba, myslím, možná už ani potřebovat nebudu...
JUPÍ!
Třikrát se mi to během psaní seklo, ale stejně to pošlu!!!
MÁM VÁS RÁDA!!!
ZDRAVÍ
Iva z Boh DA nče 12.03.2012


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.