wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Partner mé kamarádky má rakovinu žaludku


Milá Wahl,
dnes jsem se od mé kamarádky dozvěděla, že její partner, který je i můj a mého přítele velký kamarád, má rakovinu žaludku..
Má to i ve střevech.
Je mu 41 let.
Jsme z toho úplně v šoku.
Mají spolu sedmiletou krásnou holčičku, a on je hrozně hodnej člověk...
V pondělí jdou na další testy, kde mu řeknou, jak bude probíhat léčba....
Moc bych mu přála, aby to zvládl a dostal se z toho....
Bojím se, co mi odpovíte, a i přesto Vás prosím...
Můžete se podívat, jak to bude dál?
Věřím, že je ještě mladej a silnej, tak tu nemoc porazí, ale... mám strach....
Přeji Vám hezký večer a moc děkuji
Sabrina 28.01.2012

Milá Sabrino,
je těžké psát v tuto chvíli ... cokoliv ...
Proces, kterým tento muž prochází, není úplně jednoduchý.
Ale nevypadá to na definitivní konec.
Jen je to hodně těžké.
Vystupuje tady příběh z minulosti, kdy právě jeho současná partnerka ho opustila.
Možná má pocit, že jí to potřebuje vrátit.
Ale s minulostí se dá pracovat, pochopit.
Pokud duše přijme informaci, že tehdy jiná cesta nebyla, že to, co se dělo, bylo ve jménu lásky a nejednalo se o násilný řez, postup proti němu, mohl by se posunout na jiné místo ve svém příběhu, mohl by se definitivně zakořenit tady a teď.
Přicházejí andělé... jsou tady ještě jiné procesy...
Nesmí se ale k nemoci stavět bojovně.
Jeho život potřebuje od základu přeladit, ale opět s láskou.
Jiný prostor, jiné reálie, jiné režimy, jiné jídlo.
Teď mi to, co žije, připomíná vodu, která se vypouští z vany - pohyb ve spirále, jinudy to nejde.
Potřeboval by z tohoto procesu vystoupit, začít existovat na zcela jiném základě.
Má nejspíš bolesti v pravé části břicha (?)...
Lékaři mají své postupy, kterými se pokusí rakovinné bujení zastavit.
Vnímám tady obrovský strach, který do procesu vstupuje, ten odporuje jakékoliv spolupráci.
Každá nemoc - i rakovina - mluví, vypráví nějaký příběh.
Člověk by ji měl vyslechnout, přijmout přicházející informace, nechat v sobě rozeznít srdce, to nějak zareaguje, pak za všechno poděkovat.
Pokud všechno proběhne, jak má, nemoc odchází... jde si zase po svém.
Od tohoto muže se očekává zásadní uvědomění, nebude to úplně jednoduchý proces.
Ale není to konec.
© Wahlgrenis 28.01.2012

Milá Wahlinko,
doufám, že se máš dobře a užíváš si spousty lásky.
Nechci ti kazit den, jen jsem tě chtěla informovat o tom, co se děje s partnerem mé kamarádky.
Tak za ženou, kterou jsi doporučila, samozřejmě nejel.
Sice o tom pořád mluvil, že jakmile dojede chemošku, jakmile mu bude líp, jakmile... nevím co, tak za ní pojede.
S mojí kamarádkou, jeho ženou, ho do ničeho netlačíme, protože jak jsi říkala, musí on sám.
Od Vánoc je mu ale hůř.
Celou dobu to nějak šlo.
V čase okolo chemošky to bylo špatný, hodně zvracel a psychika nic moc, ale jak se mu udělo trochu líp, tak to zase šlo.
Po Štědrém dnu se mu ale začalo nalévat břicho vodou a stále se zvětšovalo.
Jeho ošetřující lékařka měla až do 6.1. dovolenou a telefony nebrala.
Na Silvestra mu bylo tak špatně, že byl v nemocnici, kde se ho ale ošetřující lékaři celkem báli a nevěděli co s ním.
Pomohli mu alespoň od bolestí a trošinku od vody.
Jenže od 2.1. byl opět doma a břicho rostlo.
Včera ho do nemocnice vezla kamarádka znova, protože mu bylo špatně, voda tlačila na bránici a organy, tak nemohl moc jíst ani dýchat.
Máme o něj strach a víme, že je to špatné, ale i přesto pořád doufáme v zázrak...
Vím, že jsi říkala, že mi nic neuděláme, že musí on sám, ale není něco, co bych mohla udělat já?
Mám k němu zvláštní vztah a nevím proč... jako by byl z rodiny...
Omlouvám se, že tě otravuju...
Sabrina 06.01.2014

Wahlinko,
necítím to moc hezky...
V sobotu jsem se mu koukala do očí a jako by tam už ani nebyl...
A přitom vím, že tady touží zůstat kvůli dceři i kvůli své ženě, že je moc miluje.
Pořád si říkám, jestli ještě není něco, co bych mohla udělat... ale nic mě nenapadá....
V noci nemůžu spát, pořád přemýšlím.... ach jooo...
A když usnu, zdají se mi děsný sny... ale to je asi rozpoložením...
Přeju ti krásný týden plný sluníčka...
Sabrina 06.01.2014

Milá Sabrino,
už nějakou dobu pozoruji, že nepotřebuji plástve ani jiné věci...
Cítím, co přichází.
Ten stav mi projde celým tělem... najednou to vím.
Pak rozložím plástve a čtu.
Tohle sdělení absolutně rezonuje s mými pocity.
Co teď napsat?
Partner Tvé kamarádky prochází náročnou lekcí, tady si diktovat své podmínky nemůže.
Připadá si jako oběť.
Možná sám sebe se ptá, co se stalo, kde vznikla chyba...
Před ním se otevírá nová cesta, toho váhání bylo už dost.
Někdy bolí napsat těch pár slov - tento muž nemá zestárnout.
Bolesti, kterými si nyní prochází, jsou k nepřežití.
Začíná se modlit, začíná brát vážně duchovní rozměr, který je kolem nás.
Ach... proč až teď?
© Wahlgrenis 07.01.2014

Moc dekuju Wahlinko,
citim, ze mame pred sebou uz jen dny.
Moc si preju, abych se mylila.
Je mi z toho uzko, ale vim, ze do jeho pribehu nemuzu zasahovat.
Pokusila jsem se usmernit, navrhnout...
Ale vis sama, jak to dopadlo.
Kdyz jsme u tebe byli, i s jeho zenou, nechtela jsi o tom mluvit.
Tak pokud ti to nevadi a muzes mi to rict, nevis, proc je mi tak blizko?
Beru ho jako brachu, jako bych ho znala uz davno.
Dekuju ti moc za tvoje slova.
Kdyby ti prisla zprava o tom, co bych pro nej mohla udelat, prosim, dej mi vedet...
Ale tady uz je asi vse hotovo vid. ...
Objimam te a dekuju
Sabrina 07.01.2014

Milá Wahl,
před časem se mi zdál sen, kde jsi nepoužívala žádné věštecké pomůcky.
Už jsi je nepotřebovala.
A dneska píšeš, že tomu tak skutečně je...
Myslím si, že to byl tenhle sen ...
Ale myslím si, že se mi o tomhle tématu zdálo ještě jednou.
Asi to mám zapsané někde ve snech.
Dneska mi taky přišlo, že ten tvůj přítel je vlastně "čížek lesní"... tak jsem se podívala, jak vlastně ten čížek vypadá.
V tomhle mém snu se mi zdálo o ptákovi a našla jsem tenkrát toho strnada.
Přišel mi nejpodobnější.
Ale ten čížek mi teď přijde přesnější... ale je to jedno.
Pták jako pták, ne?
Tak by mě jenom zajímalo, za jak dlouho po tomhle mém snu se to projevilo v téhle realitě, že nepotřebuješ pomůcky.
Ája 07.01.2014

Milá Wahlinko,
je to špatný...
Každé dva až tři dny mu tahají vodu z břicha...
Vždy tak okolo 4 litrů a už mu dávají morfin proti bolesti.
Snažím se jim pomáhat, jak můžu, ale je to děs...
Vím, že kamarádka je silná a že to zvládne, ale
On se bojí smrti, vím to, ale nevím jak s ním mluvit.
Odpoledne s ním mluvil primář a konečně mu řekli, že mu moc času nezbývá.
Myslím, že má právo to vědět, aby se mohl smířit sám se sebou.
Chtěla bych ho nějak uklidnit, aby se nebál, že tady holky mají nás...
Říkají, že to půjde rychle...
Je od plic dolů plný nádorů.
Má plné břicho, střeva, ledviny atd...
Takže je na umělé výživě, protože nemohl moc jíst...
Bude mít prý velké bolesti, tak budou zvyšovat dávky morfinu, až tam bude jen apaticky ležet...
To je fakt hrozny...
Vím, že je to lekce pro něho, ale chtěla bych mu nějak pomoct, vždyť mě znáš.
Ach jooo...
Moc nespim... kombinuju a přemýšlím, ale k ničemu to není....
Přála bych mu, aby to bylo rychlé, ať se netrápí...
Sabrina 16.01.2014

Wahlinko moje zlatá,
tak už řekl pan primář příteli mé kamarádky, že ho už léčit nebudou a že má před sebou prý 12 měsíců života.
Ale myslím, že to byla jen milosrdná lež.
Myslím, že to bude kratší, podle jeho stavu.
Říkali, že budou zvedat dávky morfinu, pak už nebude moc vnímat, za čas...
Uznal, že měl zkusit jiné možnosti, zkoušet si pomoci jinak.
Že měl prý od začátku vědět, že je to velmi vážný.
Už se ptal i na to, jak je to s duší, jestli něco je po smrti.
Chtěla bych si s ním promluvit, chtěla bych ho nějak povzbudit...
Chtěla bych mu říct, co vím....
Wahlinko, nemáš prosím nějakou radu?
Ty víš, co prožívá, a víš, v jakém je rozpoložení...
Děkuju,
Sabrina 17.01.2014

Milá Sabrino,
přišlo mi, že bych ti měla zkusit poslat tyhle dva odkazy....
http://www.lecivacesta.cz/metody-lecby/cesta-the-journey/


Sama už budeš vědět JESTLI, CO, a JAK.
Narazila jsem na ně náhodou, když jsem pátrala po nějakých informacích ohledně očkování..
Knížku Cesta mi kdysi půjčila Janička P. z Kondrace (díky Janičko, budu ti ji muset už vážně poslat).
Nevěděla jsem, že u nás někdo vůbec Cestu praktikuje.
Hanďa 17.01.2014

Mila Sabrino,
nevim, jestli jste slysela o knize Musela jsem zemrit.
Spisovatelka Anita Moorjani zde popisuje svuj boj s rakovinou.
Byla tak zavodnena, ze uz nemohla ani dychat a zacala se dusit.
Lekari uz konstatovali manzelovi, ze do rana zemre.
On je prosil, aby ji jeste vodu z plic vypumpovali.
Velice pekne je zde popsano, jak ona vse vnimala a slysela a az na onom svete si uvedomila, co bylo pricinou jeji nemoci a vedela v tom okamziku, ze se vrati a uzdravi.
Je na YouTube s ni i video , staci si zapnout ceske titulky.
Treba Vam to pomuze.
Milena 17.01.2014

Wahl,
Video s ceskymi tituly je zde .
Makulienka 20.01.2014

Milá Wahlinko,
děkuju moc za to, že na nás myslíš...
Je to těžký.....
Už mu hodně zvýšili dávky morfinu a my se snažíme s ním být, co nejvíc.
Snažíme se s přítelem ukázat, že nezůstanou kamarádka s dcerkou samy...
I ona to ví.... a on už taky ví, že se na nás může spolehnout...
Můj přítel mu slíbil, že jeho dcerku vezme na maturitní ples.. a naučí jí řídit... a tak...
Vždyť mi rozumíš...
Je to smutný ...
On, chudínek, strašně zhubnul a jen má to veliký bříško...
Nic nejí už přes týden... jen pije....
Ach jooo...
Člověk by mu chtěl pomoct, ale není jak...
Hlavně aby neměl bolesti...
Všichni jsme jak na drátkách, abychom tady pro něj byli... a něco nezanedbali...
Sabrina 03.02.2014

Milá Wahlinko moje zlatá....
mám pocit, že se udusím.
Nemám stání.
Nemůžu se na nic soustředit.
Dneska jsme to udělali tak, aby byla kamarádka s přítelem sama.
Leží u něj a drží ho za ruku....
Vím, že už není nic.. co můžeme udělat...
Doktor z hospicu, který k nim domů dochází, mu opět zvýšil dávky a prý ho pomalu uspí, aby neměl bolesti.
A on chudínek se ptal, jestli se ještě probudí...
Tak mu slíbili, že ano... což udělají asi několikrát a pak už... ne...
Wahlinko, bolestně si uvědomuju, jak jsme strašně zakuklený ve svých stereotypech.
Z práce do práce, hromadíme peníze a na konci, jediné co nám zbyde, když hledíme tváří v tvář smrti, jsou naše zážitky a láska lidí okolo nás.
Nic jinýho nemá cenu a nic jinýho si taky s sebou dál ani vzít nemůžeme...
Ach...
Sabrina 05.02.2014

Milá Wahlinko,
moc děkuju, asi díky tomu, že jsi se mnou to opravdu dobře zvládám.
Já a můj přítel jsme opravdu jediní, kteře se nehroutí a snaží se být k ruce.
Od pátku bydlíme u nich, aby na to kamarádka nebyla sama.
Hlídáme ho.
Dáváme mu napít.
Pomáháme, když zvrací atd.
Snažíme se kamarádce dodávat energii.
Ostatní jen přijdou a pláčou... protože on už vypadá opravdu strašně, ale pro nás je pořád ten, kterého milujeme.
A musím říct, že nám to ulehčuje tím, že není zlej...
Moc nemluví, jen spíše pár slov sem a tam, ale vždycky se rozzáří, když nás vidí.
On vždycky říkal, že by nechtěl nikdy mít pleny a chtěl by odejít důstojně.
A je neuvěřitelný, že občas neví, kde je, ale vždycky stoprocentně ví, že je v posteli a ne na záchodě.
Silou vůle se posadí a my mu na záchod pomůžeme.
Vůbec nemá sílu, ale na tohle se vždycky zmobilizuje.
Už nejedl asi měsíc a teď už pije jen malinko.
Občas mám pocit, že ví, co řešíme...
Jela jsem do krámu kousek od nich, nakoupit jídlo, protože jsme tam zavření... a když jsem jela domů, přepočítávala jsem, kolik dám kamarádce zpátky z peněz.
Bylo to kolo 550 - 600...
Přišla jsem do bytu a kamarádka mě vítala s tím, že se probral na pití a říkal: "Počítate to blbě.. ať to přepočítá Sabrinka, je to 600..."
A to mě teda dostalo...
Stalo se to víckrát...
Myslíš, že už ta jeho duše cestuje?
Budeme s ním do konce...
On si zaslouží, aby s ním byli lidi, co ho mají rádi...
Studovala jsem fáze smrti, bylo to na internetu.
Nevím, čemu věřit...
Má i bolesti a my řešíme, jestli mu trošku nepomoci kromě morfinu i nějakou injekci na spaní, protože říkal, že takhle nikdy nechce skončit...
Vím, že kdyby mu někdo pustil video s tím, jak dopadne, sám si by si tu injekci píchnul.
Nechceme ale přerušit nějaký proces, kterým si prochází.
Tohle je strašné trápení, ale moc nevíme, co dělat.
Zhubl asi 30 kg...
Ach jooo....
Doktorka říkala, že se neuvěřitelně drží, že podle všeho už měl být dávno mrtvý...
Je to bojovník...
Dali mu obrovskou dávku na uklidnění, trojnásobnou, než se dává... a on vůbec neusnul...
Je to prostě náš Rocky...
Wahlinko moje zlatá... moc děkuju.
Sabrina 10.02.2014

Milá Wahlinko,
moc ti děkuju za dnešek... moc nám to pomohlo.
Jsi úžasná.
Kamarádce se moc ulevilo a i mně...
Nechtěla jsem, abychom něco uspěchali nebo přerušili...
Všichni chceme, aby mu bylo už dobře...
Sabrina 10.02.2014

Milá Wahlinko naše milovaná,
tak ti jen píšu... abych ti řekla, že dnes před třetí hodinou zemřel.
Měl na tváři úsměv...
Jsme rádi, že už ho nic nebolí.
Seděli jsme v pět ráno, já, kamarádka, jeho žena, můj přítel u stolu a vzpomínali na něho.
Čekali na doktora a tak.. a na stole byl jeho mobil.
Byl nabitej a nepřišla ani zpráva, ale sám se rozblikal...
Tak jsme si tak říkali, že on nám dával znamení.
Moc ti děkujeme za podporu a lásku
Pozdravuj ho od nás...
Objímáme...
Sabrina 12.02.2014


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.