WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Ta bolest působí, jako kdyby mě chtěla v určitou chvíli paralyzovat


Wahl,
už několik dní mě trápí při chůzi bolest na levé straně zad.
Přichází najednou, bez varování.
Je to bolest, že bych určitě omdlela, kdybych si nesedla.
Když si sednu, tak to během chvíle přestane.
V sobotu jsem byla doma a bylo to naprosto v klidu.
V neděli, když jsem šla na nádraží, tak opět asi po 10 minutách zase prudká bolest, že bych omdlela.
Když si sednu na chvíli, tak to přejde a pak dobře.
Je to taková bolest, kterou neznám, nevím, že bych to takhle někdy měla.
Bolest přijde rychle, nečekaně při chůzi, jako kdyby mě to chtělo paralyzovat.
Jak si sednu, tak to odezni.
Je to situace, kterou neznám, netuším, kde mám hledat.
Včera večer i v noci jsem měla záda v pohodě, jako kdyby mě nic nebolelo.
Ráno také, ale jak jsem přicházela na vlak, tak se to najednou ozvalo, ale okamžitě do silné bolesti.
Musela jsem si, než přijel vlak, dřepnout, dýchat, jinak bych omdlela.
Teď dopoledne jsem byla na obědě a asi po 10 minutách chůze to zase přišlo, rychle, nečekaně a hodně prudká bolest, jako kdyby tam byl šíp nebo něco takového a zavrtávalo se to.
Musela jsem prodýchat a zase dobré.
Teď jsem v práci a v pohodě, jen vím, že ta bolest tam je, ale neozývá se prudce.
Nemůžu si uvědomit, že bych takovou nečekanou bolest někdy dřív zažila.
Nečekaně, zákeřně zaútočí a odezní - děje se mi to jen při chůzi.
Večer jsem nějaké metody zkoušela, prosvětlila jsem to místo světlem a láskou, prosila za odpuštění, s bolestí jsem mluvila a vyjadřovala lásku a vděčnost, ale je to stejné.
Dost mě to překvapuje.
Ta bolest působí, jako kdyby mě chtěla v určitou chvíli paralyzovat.
Je to na levém boku tak uprostřed, bolest mohu nahmátnout.
No jsem z toho docela vedle a špatná, tak nějak nevím, proč nebo co se stalo.
Tady si poradit sama neumím.
Děkuji, měj se hezky
Marie 11.01.2012

Milá Marie,
bolest, kterou popisujete, vnímám opravdu jako šíp, kterým se do Vás někdo strefuje.
Vzpomínám si na obrázek indiána , který každý den kolem sebe vystavěl podivnou kruhovou zeď ze šípů...
Přes ni k němu nemohla láska.
U Vás to vnímám podobně, ale přesto docela jinak.
Tady nejdou šípy od Vás, ale někdo míří na Vás.
Proto se i - jak to pocitově vnímáte - máte složit k zemi.
Píšete, že si musíte dřepnout.
To je ono.
Pokud máte vlastní děti, je tady možné, že se některé z nich cítí ohroženo, že už nebude tím Vaším nejmilovanějším mazlíčkem.
Jako by si touto formou Vaše dítě žádalo intenzívnější vazbu k Vám.
Možná se v těchto obrazech budete lépe orientovat.
Rozhodně tady je pocit prázdné náruče a pak jste tu Vy, která se jakoby vzdaluje.
Možná byste jen mohla na toto téma se svým synem nebo dcerou promluvit, že zůstáváte stále jeho (její) nejmilovanější maminkou.
Dítě by mělo vědět, že se nic nemění, že jste stále jistota, o kterou se může opřít.
Kdybychom to ještě měli pojmout konkrétněji, pak je to spíše vazba k synovi než k dceři.
Každá bolest je výkřikem duše, to víte.
Řešení problémů není nutné přes žádné násilné operace pod narkózou, ale jsou to zlomky vteřin, kdy si člověk uvědomí, kde byla chyba.
Tyto postupy ale nejsou přístupné každému.
Zkuste to nějak v sobě vyladit.
© Wahlgrenis 12.01.2012

Wahl,
moc děkuji.
Ano, bude to syn přítele.
Tak to cítím, že by to mohl být on.
Jeho duše vycítila, že dávám od něho ruce pryč.
Víš, já jsem se snažila, ale v určitou chvíli jsem pochopila, že jsem stále myslela na jeho syna a na přítele, jim jsem dávala vše, a sebe šidila.
Ale vím, že teď dám nejprve sobě a pak ostatním.
Moc jsem se rozdávala a myslím, že si toho moc nevšimli, brali to jako samozřejmost.
Znovu se ladím na sebe a chci být znovu pro sebe ta nejdůležitější.
Nově se to učím.
Nebyla jsem sama sebou, stále jsem je zachraňovala a nemyslela na sebe a má láska ke mně se vytrácela.
Dnes vím, že touhle lekcí mám procházet, abych získala zkušenost.
A víš co je zajímavé?
Včera ve vlaku jsem si četla odpověď pro Zklamanou a najednou jsem věděla, že tam je odpověd a směr i pro mě.
Wahl, znáš můj příběh a dětství, vše.
Já si v sobotu uvědomila, že mi začne nová etapa, jakou neznám - najít v sobě jistotu v sebe sama, věřit si, spolehnout se na sebe.
Tohle jsem si sama uvědomila včera.
Dnes ráno mě bolest chytla jen na nádraží, ale na obědě ve městě už ne, ani když jsem šla domů.
Teď to trochu pobolívá, ale v pohodě.
Děkuji, co jsi mi napsala.
Zamyslím se a zpracuji v sobě, co půjde, vím, chce to chvíli čas.
Marie 13.01.2012

Wahl,
děkuji.
Záda už mě nebolí.
Věřím, že je to v pořádku.
Změnila jsem postoj k synovi mého přítele a tak celkově.
Učím se hlavně dávat přednost sobě a pak ostatním, se zachováním zdravého rozumu.
Ještě jednou děkuji
Marie 14.01.2012


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.