WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Syn je již 5 týdnů nemocný s kašlem a rýmou


Dobrý den,
stále jsem váhala, zda se na Vás obrátit s dotazem ohledně syna, je nás tolik.
Chtěla jsem počkat na osobní setkání.
Zkusím to již nyní, protože máme konkrétní věc, konkrétní nemoc.
Syn (5 let) je již 5 týdnů nemocný s kašlem a rýmou.
Léčime homeopatiky a klasickými léky.
Syn je veselý, nemoci nepodléhá a neprojevuje se ani nijak vážně.
Ale je to dlouho, teď má nasazené antibiotika a kašel s rýmou má stále.
Sem tam je i zvýšená teplota.
Jsem ráda, že nemá horečky, protože by hrozilo riziko febrilních křečí, které má od malička a museli bychom ho "cpát" Diazepanem - oblbovákem.
Jsme v klidu i s mladší dcerou doma.
Nikam nechodíme, nemá kde posbírat nové bacily.
Asi to bude mít nějakou souvislost se mnou, pokud je mým zrcadlem.
Jen nevím, jaké ponaučení si z toho vzít, co změnit, jak nad tím přemýšlet.
Rozumím, že nemoc u dospělého je výkřikem duše a má se najít problém, příčina.
Ale jak je to u dětí, co mi to říká?
Začal letos chodit do školky, ale nijak pravidelně, má ji rád, tím to asi není.
Zdravotní problémy má spíš syn - febrilní křeče, časté onemocnění - sic je imunita v pořádku, dříve noční děsy.
Dcera je tak nějak v pohodě.
Pokud mi můžete poradit nebo mě někam nasměrovat, aby byl syn zdravý, budu velmi ráda.
Děkuji a přeji krásný den
Dita 04.01.2012

Milá Dito,
každá nemoc je především informace, že něco není v pořádku s duší, to víte.
Zdravotní komplikace malých dětí často odrážení situaci v rodině, nejčastěji stav matky.
Když se podíváme konkrétně na Vašeho malého chlapečka, vypadá to, že nemoc přijít jednoznačně musela.
Je to jako alarm, jako sirény každou první středu v měsíci (i dnes určitě zazní).
Nemoc přišla, aby došlo ke změně, a to v uvědomění si vlastní svébytnosti, vlastní důležitosti.
Od Vás tady vnímám proces, kdy sice máte na jednu stranu vydělávat peníze (asi chodíte normálně do práce), ale současně byste měla být tou krásnou manželkou a matkou.
Je toho na Vás hodně.
Díváte se kolem, rozhlížíte se, jak to mají ostatní ženy, jak to všechno stihnou - rodinu, práci, úklid doma, nákupy, vaření.
Je toho nějak na Vás hodně.
Jste jakoby v procesu, z kterého se nedá vystoupit.
Vidím teď myš v teráriu, jak se točí na takovém tom miniaturním kolotoči.
Chodí pořád po těch šprušličkách, ale nechápe, že nikam nedojde.
Takhle nějak vnímám Vaše aktuální pocity, marnost.
Měla byste si udělat ve svém životě nějaký řád, stanovit priority a to, co není úplně důležité, jednoznačně zrušit.
Snažíte se o nemožné...
Jakmile se vyladíte, dojde ke změně i u Vašeho syna.
© Wahlgrenis 04.01.2012

Sirény!!!!
© Wahlgrenis 04.01.2012

Dobrý den,
děkuji za tak rychlou odpověď.
S dětmi jsem doma, do práce nechodím.
Uvědomění si vlastní svébytnosti - tím je myšleno mé nebo syna?
Je pravda, že se mi zdá, že je toho na mě moc a nikdo nepomůže.
Možná se snažím být dokonalou matkou, nikoli manželkou.
Priorita jsou děti, já, pak manžel.
Myslím, že je správné mít děti na prvním místě, tak to cítím.
Připadám si jako ta myš.
Jen nevím, co je špatně.
Asi mám jasnou odpověď ve Vašich řádcích, jen ji v tuto chvíli tak jasně nevidím.
Nechám to uležet a věřím, že mi vše dojde.
Ještě jednou děkuji a krásný den
Dita 04.01.2012

Milá Dito,
myslím si, že jste si sama odpověděla.
Nejdříve děti, pak vy a potom manžel.
Co kdybyste tohle pořadí otočila?
Proč by nemohl být prioritou manžel?
Tím, že bude v pořádku váš vztah, uleví se hlavně dětem.
Omlouvám se, že jsem se zamíchala do vaší diskuze s Wahlgrenis.
Přeju vše dobré
Jarka 06.01.2012

Dobrý večer milá Wahl,
trvalo mi pár dní, než jsem pochopila Vaše řádky.
Nevím, jak to popsat, ale vím, co mám dělat.
Jak se dívat na své každodenní strosti radosti, jak to prostě zvládnout s radostí a láskou.
Jen si v tuto chvíli o to více uvědomuji (možná díky vzkazu od Jarky), že změn je třeba udělat daleko více.
Uvědomuji si nesoulad mezi mnou a manželem.
Asi proto mě představa, že on by měl být tou prioritou, vůbec nepřišla reálná.
V každém případě jsem spokojená s tím, že u mne na prvním místě jsou děti.
Za tím si stojím.
Však čím dál více přemýšlím nad tím, zda je možné, abych s manželem měla pěkný vztah a klidné, laskyplné manželství, které by mělo pozitivní vliv i na děti.
Dle os. konzultace by náš vztah měl pokračovat a být krásný.
Jen se mi nějak ztrácí cestička, jak k tomu dojít.
Možná bych mu měla dát víc lásky a pochopení, ale mám zajít až za své hranice, co chci a nechci respektovat.
Myslím si, že k jakémukoli vztahu je třeba dvou, kteří na něm pracují.
Čím víc přemýšlím, tím víc se zamotávám.
Mám ho ráda, kromě dětí nikoho jiného nemám, ale nevím, zda nejsem víc kamarádi, než manželé.
Řekla bych, že jsme z našeho nesouladu nebo neporozumění unaveni oba.
Píši tak, jak to cítím úplně někde uvnitř.
Manžel to takhle "špatně" nevidí.
Zdá se mi, že kdykoli rozlousknu jeden problém, něco vyřeším, pochopím, velmi rychle se objeví něco dalšího.
Tak to asi chodí.
Jsem ráda, že jsem se dopracovala k tomu, že na vše nahlížím z jiných úhlů.
Dříve bych si Vašich stránek nevšimla, nešla na žádný seminář, prostě nic.
A teď Vás mám ráda a opravdu se moc snažím.
S láskou a přáním krásných dnů
Dita 10.01.2012


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.