Je mi na umření
Ahoj Wahl.
Moc Tě prosím o pomoc.
Je mi nesmírně zle.
Jen těžko píšu.
Padám, neudržím rovnováhu, chce se mi jen zvracet.
Není to k vydržení.
Takhle mi bylo, když mi lékaři objevili nález na mozku.
Stav se dá přirovnat těžké opilosti, když člověk vnímá a je s ním stále dokola točeno. Já alkohol nepiju vůbec.
Je mi na umření.
Jsem teď úplně v háji.
Musím být absolutně v klidu, nesmím se hnout o milimetr.
To je chvíle, kdy nemůžu žít.
Řekla bych to jinak, ale byla by to velmi silná slova.
Otravuju, vím.
Nejte to telefonovat, to bych nevydržela, tu rezonanci v hlavě.
Nemůžu nic, ani dýchat.
Prosím, kdybys mohla.
Doktor nepomůže.
Dávali infuze, nevěděli nikdy nic.
Jsem bezradná.
Úplně.
Děkuji, pa
(9:07)
Katynka 18.11.2011
Milá Katynko,
co pro Tebe můžu udělat?
Volám záchranku!!
Jsi daleko, já vím...
Tady si teď moc nepomůžeš, chtělo by to odbornou pomoc.
Když je Ti takhle, potřebuješ někoho u sebe.
Co ten člověk, co jsi s ním na stejné vlně??
Kde je??
Měla by ses dostat do nemocnice, tam by Tě zklidnili, pohlídali, to je můj
dojem...
(9:17)
© Wahlgrenis
18.11.2011
Obrovský tlak v hlavě i z venku.
Mám zas záchvat.
Jsem zoufalá, kroutěj se mi ruce, křiví pusa.
Wahlinko, nevím, co to prostě je.
Co je tak špatnýho ve mně.
Já se pokusím něco.
Srdce ve ždímačce, plíce splasklé.
Nevím a děsím se toho.
Hladím tě.
(9:27)
Katynka 18.11.2011
Wahli,
Karel me poveze. jede.
Děkuju, ozvu se.
Začala mě bolet páteř a ty ženský věci, jsem úplně ledová.
Klepu se, vibruju.
(9:37)
Katynka 18.11.2011
Kontaktována záchranka - přes mapy na google konkretizována adresa - spousta otázek...
V domě je sama - kdo otevře - je třeba brát i Policii ČR?
Chtěli telefonní číslo.
Volám v 9:59.
"Jsou tady z nemocnice," dovídám se od Katynky.
Hlas má ale jiný, zastřený, mluví pomalu, jakoby odjinud.
© Wahlgrenis
18.11.2011
Ahojínek Wahl,
zvládla to Katynka??
Je jí už lépe??
Děkuju
Děkuju, že jsi jí pomohla, děkuju, že jsi......
Barbora - anděl 18.11.2011
Milá Barboro - anděli,
Katynku záchranka odvezla do jedné nemocnice ve Středočeském kraji.
Doufejme, že bude všechno v pořádku...
© Wahlgrenis
18.11.2011
Interna jedné nemocnice ve Středočeském kraji.
Odpověď sestřičky: "Nic vám neřeknu, já tady s ní teprve dělám anamnézu..."
© Wahlgrenis
18.11.2011
Naše milá,moudrá Wahl,
přečetli jsme si o Katynce a rozplakalo nás to, co strašného si prožívá...
Nešlo nám na to nereagovat...
Milá Katynko,
posíláme Ti modlitby, požehnání a objetí od láskyplných andělů...
Ať vše zvládneš a dostane se Ti té nejlepší pomoci...
Věř, že Tě budeme v myšlenkách provázet, dokud si u naší hodné, starostlivé Wahl nepřečteme, že máš vše špatné za sebou a jsi opět v pořádku!!!
Díky Bohu za to, že Vás máme, miloučká Wahl!!!
Posíláme moc, moc pozdravů!!
S přáním jen dobrého a s láskou,
Markétka a Pavel 18.11.2011
Wahl,
tak mě vezli ještě do Kolína na vyšetření, jako vždy na nic nepřišli.
S tímto stavem jsem bezradná...
To je hrozný.
Jsem doma.
Mám rozbodané ruce, jdu spát.
(16:37)
Katynka 18.11.2011
Milá Katynko,
všechno, co se děje, je v pořádku.
V Tobě se odehrává obrovský boj.
Nevíš, co by měla být pro Tebe pravda...
Který z těch dvou mužů je pro Tebe tím pravým?
K cizinci, kterého znáš už nějakou dobu, máš silné pouto, ale najednou se objevil jiný.
A přitom identický.
Láska, která tady je, je najednou také maximální...
Není možné ale ten minulý příběh jen tak ukončit, to se nedělá, to víš.
Ten nový muž ve Tvém životě chápe Tvou přítomnost jako dar z nebes.
Jsi pro něho nejvíc, co si vůbec mohl přát, životní poslání, osudové setkání...
Všechno je načasováno tak, abys to zvládla.
Ty ses dnes ráno pod tíhou všech těchto zásadních informací zbořila sama v sobě.
Je to moc těžké uznat, že minulost by najednou neměla platit, že je tady nový příběh.
To se tak snadno nedá přijmout.
Pokus se naladit na minulého i současného muže ve Tvém životě.
Srdce by Ti mělo jednoznačně odpovědět, co máš dělat, ke komu by ses měla rozběhnout.
© Wahlgrenis
18.11.2011
Oblela mne mrazivost..
Posílám do neznáma pro Katynku sílu...
Moc moc držím pěstičky a přání, dotek lásky.
Rosé 18.11.2011
Milá Wahli
Děkuji za dnešek.
Byl to fofr.
Bylo zle, už je lépe.
Byla jsi velmi rychlá a "nový" muž přijel v zápětí a měl také starost.
Opravdu vám všem děkuji.
S novým mužem máš pravdu, ano, vnímá mě tak a na rukou by mě nosil a i to dělá.
Dívá se na mě jak na obrázek, vpíjí se do mě a poslouchá každé slovo.
Je velmi ohleduplný, starostlivý, milý, chytrý, atd.
Ten proces v sobě cítím a je to..., je to, nevím, jak to popsat.
Opravdu zvláštní.
Představuji si rok život s někým jiným, čekám a najednou taková silná "závislost" na někom jiným - a touha, být tomu člověku na blízku.
Je to oboustranné.
Ten muž ví o mých pocitech a pochodech.
Musela jsem a chtěla mu to říct.
Je to fér.
I přes to je po mém boku.
V nemocnici mi pomohli kapačkami, ale jako nikdy na nic nepřišli, jak jinak.
Měli docela nahnáno z toho nálezu v hlavě a pátrali, co, kdy, proč a posílali si mě mezi dvěma nemocnicemi.
Chápu.
Kam mě má srdce zavést...
To je nesmírně těžké. Srdce jde nyní tam, kde mi je jako ptáčeti pod ochranným křídlem.
Ta křídla jsou u mě, ta křídla jsou nablízku když potřebuji.
Od nich jde láska a pochopení, od nich jde zájem.
Odkud jsem chtěla, odkud bych velmi ráda, tak tam je stagnace, jistě také zájem, ale zatím takový občasný, či jak to napsat.
Kde je ten princ, který se ukazoval?
Který se blížil?
Co se změnilo?
Ano, nejde od toho všeho dát ruce a srdce pryč.
Krásný večer, jdu odpočívat, děkuji.
Katynka 18.11.2011
Wahlinko,
teď jsem přišla k Tobě na stránky.
Trochu jsem před tím poležela, napsala jednou a dívám se dívám, že mám ještě větší podporu...
Píšu podruhé.
Mnohokrát děkuji všem.
To je tak krásný, že zas brečím.
Ale takovým štěstím...
Není tu má starostlivá maminka, jste vy.
Opravdu děkuji.
Nemám slov.
Krásný večer.
Já moc chtěla domů.
Nemocnice v K. na mě nepůsobí dobře.
Bylo to tam jak u robotů bez duše.
Tu mám klid.
Wahli, tys dnes byla jak Colombo!
Papa, pohlazení všem,
Katynka 18.11.2011
Wahl,
pozdravuju Katynku, je to krásná víla.
Ten, kdo je nablízku jejímu srdci, ten, který je za každé situace připraven podat pomocnou ruku, tak ten je ten pravý...
Ája 19.11.2011
Milá Wahl,
velmi rozumím tomu, co si prožívá Katynka a nedá mi, abych jí nenapsal.
Já vlastně prožívám již rok a půl naprosto identický příběh.
Je to tak podobné až z toho mrazí!
Rozdíl je pouze v tom, že jsem v pozici jejího českého přítele Karla.
Možná jí pomůže i pohled z druhé strany.
Miluji.
Zbožňuji svoji přítelkyni, která má naprosto stejné dilema a hodně podobné zdravotní problémy jako Katynka.
Každý den několikrát jí vyznávám lásku.
Je pro mě to jediné, pro co žiji.
Bez ohledu na to, co v jejím životě bylo, bez ohledu na minulost!
Vždy a za každých okolností stojím při ní, odhodlán bránit a ochraňovat tuto pro mě andělskou bytost!!
Pozice českého Karla je strašně těžká a vydrží ji pouze člověk, který má ke Katynce naprosto výjimečnou lásku.
Takovou lásku, která nezná žádná ale.
Neklade si žádné podmínky.
Lásku, která je absolutní a naprosto bez hranic.
Přesto, že Karel také ví o citech Katynky k druhému Karlovi, přesto stojí pevně po jejím boku a stará se o ni, miluje, touží po ní!!
Není pochyb, kdo je pro Katynku ten pravý.
Pouze pravá láska, spřízněná duše, dokáže ustát takto těžkou pozici.
Přeji Katynce vše dobré.
Pavel 19.11.2011
Wahl,
dovolim si pozdravit Katynku...
Ked som to vcera vecer citala, oblievali ma zimomriavky...
A ulava, ze je opat doma...
A ked pisala, ze v nemocnici to bolo ako roboty bez duse... To ma dostalo...
Vies, ja pracujem v nemocnici (zrovna na srdcovom?? oddeleni)...
Plne si vzdy uvedomujem, ked som tam, aby som dala do svojej prace srdce... aby ludia v tej tazkej zivotnej situacii, do ktorej sa dostali... mali okolo seba svetlo a lasku...
Pred rokom, ked som bola u Teba, som Ti vravela, ze pochybujem o tej ceste, ktoru som si vybrala.
Nie som zastancom tabletiek, injekcii...
Predsa choroba je prejav, vykrik duse.
Ale akosi sa mi to podarilo otocit, ze i ten zdravotny system ma potrebu prejst zmenou... Ku ktorej mozem prispiet malicko i ja.
Svojim pristupom...
Je to o tom, cim mozem prispiet ja za seba ako jedinec.
Nejde o ziadne velke zmeny.
Skor sa snazim kazdy den pri svojej praci byt pritomna v tom danom okamihu, u toho konkretneho cloveka...
Urobit to, co je spravne, to, co mi vravi srdiecko...
A je to naozaj casto v malickostiach..
I usmev na tvari...
Pohlad do oci...
Zistila som, ze do prace chodim rada...
Je stale plno veci, s ktorymi nesuhlasim, a je tazke akceptovat...
Ale objavil sa u mna pocit kludu, prijala som cosi... asi som si uvedomila, cim mozem prispiet ja, ako rozdavat radost a lasku.
Som rada, ze je Katynka doma...
A drzim jej palecky, aby jej to JEJ SRDIECKO ukazalo tu spravnu cestu...
Dakujem jej zato, ze som si mohla uvedomit...
Objimam si Ta, draha Wahl a dakujem...
Severka 19.11.2011
Milá Wahl,
děkuji za Katynku, myslela jsem na ni a poprosila arch. Michaela a Rafaela, aby Katynce pomohli, kde je potřeba, a uzravili, co je v jejím těle potřeba, a poprosila jsem za ni Boha o pomoc.
Víra, láska, naděje je to, co dává smysl životu.
Děkuji za tyto dary a mou víru.
S láskou a vděčností
Marie 19.11.2011
Zvláštní poděkování posílám Vaší kamarádce záchranářce.
Teď jsem dorazil domů, Káťo.
V klidu si s holkama promluvte, mám ještě zařizování.
Moc jste mě potěšila, že se chceme vidět.
Budu na Vás opatrný jako na kvítek...
Karel 19.11.2011
http://www.youtube.com/watch?v=iM_a-7RO0I0
© Wahlgrenis
19.11.2011
Mila Wahlgrenis.
Mozna sem to snad ani nemala cist.. uz pred par dny to bylo... tusim... sem ten pribeh cetla.. ..ted to pokracuje..
Trochu se mi v tom cosi odrazi.
Hlavne mila Katynko..
moc nerozumim tomu, ze ti neco nasli na mozku?
Pak pises dale ze nic nenasli...
No doufam tedy ze jsi zdrava!
Co se te psychiky tyce...
a ze je ti z toho zle..
to ja trochu znam.......
Ale a asi tady ted par lidi pobourim..
ale nezkusila sis dat proste pivo?
Nebo sklenku cerveneho vina? (.. ne se opit.. zustan u toho sama...)
Zapalit svicku.. a dat si pokec sama se sebou?
Mozna bys pak zjistila co je potreba udelat.
A ze to neni az tak horky.
Ono se to nekdy zda neprekonatelny ..ty emoce.. a problemy..
jenze pak je to prave o tom - najit sama sebe.
On nikdo (zadnej chlap) te nebude drzet stale nad vodou...
to rikam obrazne.. nad tou vodu musis dychat sama.
Zkus se zastavit ... muzes jit taky ven na prochazku.
Ja nevim co na tebe pusobi a to co zabira na me nemusi byt ucinne u tebe.
ja uz parkrat take umirala...
a vim tak trochu uz jak se z toho dostat....
musis hlavne zustat verna sama sobe.
Pa a opatruj se.
Niceho se neboj...
protoze tadle zkouska... te ma zase jen posunout dal.......
staci jen najit to svetylko.
uvnitr sebe...... ta odpoved tam je...
Preju hodne stesti!
Hvězdička 20.11.2011
Jeste to na me pusobi tak..ze ten muz ktery je vedle tebe neni ten muz ktereho chces.
Ono to vzdycky neni o tom kde ma clovek na ruzich ustlano..
ale kde je jeho misto...
Moc ti preji abys nasla to sve.
Jeste me to tak ted prislo to napsat...
Mozna ti to pomuze...
Ale musis vedet sama...
Hvězdička 20.11.2011
Ahoj modrý korálku, ahoj Wahl,
je mi lépe.
Jde to.
Srdce je poplašené z včerejší návštěvy - a že jich bylo!
Na Tvoji hlavinku i Arentas, samá krásná slova od Káji, je vděčný.
Děkujeme.
Doufám, že jste příjemně cestovaly a i v té tmě něco zahlédly.
Ještě se vyjádřím k té mé záležitosti, jestli mohu.
Až se mi chce jakoby omlouvat.
Moc děkuji za tak velkou přízeň.
Já to asi neumím vyjádřit tak, jak bych chtěla a jak cítím...
Vážím si každého z vás.
Pro mne nesmírná pocta.
Milá Hvězdičko,
i Tobě děkuji.
Je to příliš složité popsat 30 let mého života, aby se to dalo úplně pochopit s tou hlavou.
Tak jen naokraj...
V té hlavě před osmi lety diagnostikovali nález, který se rozhodli operovat.
Ve finále mně i rodičům bylo sděleno, že není jisté, zda zákrok přežiji a že bychom byli blázni na operaci jít.
Jak kdybychom - kdybych o to stála.
Dostali jsme vynadáno nepěkným způsobem.
K tomu nemám již co říci.
V ten den jsem s lékaři skončila, neboť jsem věděla, že již nepomohou.
Snažili se mi dávat obrovská kvanta prášků (pokusy) - ani jeden jsem nevzala.
Vím, jak bych skončila.
Pomohl jeden člověk - nikoliv lékař, který mi zachránil život.
Bylo to opravdu více než vážné.
Několikráte jsem již "nebyla".
To byly věci, které jsem dopředu tušila i mnohem více.
Jen jsem nevěděla, proč tak šílené stavy zažívám.
Pět let života v nesmírných bolestech a stavech, který jsem zlehka popsala v ten pátek, či co bylo za den...
Jak jsem psala, že nyní lékaři nic neobjevili, tak to bylo myšleno tak, že na CT (nález byl najit na magnetu - CT nic nikdy neobjevilo) a krev a další akce, to bylo prostě zbytečné a jasně, že čisté.
Je to jinde a já už to vím.
Co nevím, jak předejít těmto stavům, kdy jsem už bez sebe, kdy je to už dávno za hranicí.
Tyto stavy přicházely i tehdy, kdy nebyl na obzoru žádný muž.
Proto ten zmatený dopis Wahl, co jsem psala.
Jelikož z tohoto stavu šílím.
Přijde z ničehož nic, najednou, bez varování.
A nejde nic dělat, opravdu nic.
Prosila jsem o rozluštění záhady a že to bude tak s tou sanitou, to jsem netušila.
Jsem velmi silný člověk, myslím, co si vším prošel sám.
A tak tato pomoc od všech, co se mnou cítí, je pro mně až opravdu nepochopitelná - nebo jak to napsat.
Žila jsem velmi dlouho sama a samota mi mnohé dala.
Větší poznání, hloubku v sebe sama a daleko větší "cit" pro tohle všechno, o čem je řeč na těchto stránkách.
Alkohol, tedy pivko pravíš.
Na to bych se musela cítit velmi dobře, abych ochutnala, ale není jisté (ze zkušeností), zda by se mi neudělalo zle.
V přírodě žiji, tu miluji, ta je pro mě pohlazením.
Jinde žít tuším ani nebudu.
Snad jsem trochu nastínila...
Krásný den vám všem přeji.
Každému z vás, co nahlédnete.
Děkuji.
Wahli, pusinky, papa
Katynka 20.11.2011
Mila Wahlgrenis.
Velmi lituju toho, co sem Vam vcera napsala.
Myslim, ze je to hrich..
Mam na mysli tu radu Katynce.
Ja o ni dohromady nic nevim a tak to nemohu spravne posoudit, co by ji pomohlo.
Takze mam na mysli tu mou radu.. at si da pivo.
Sama stale nevim, co by melo byt na pivu zleho.. a asi zleho na nem neni urcite nic.
Navic je v rozumne mire zdrave.. nicmene skodliva je zavislost.
Pivo neni zle, ale zavislost ano.
At uz je to zavislost na cemkoliv.
To uz ale clovek ma v karme s cim se mam poprat...
Vidte?
Ja jen bych chtela poprat brzke uzdraveni a at me radeji ta Katynka s tim pivem neposloucha...
Ja uz to mam hold jinak..
Ale taky to nebude trvat vecne.
Ja ted hlavne uz vim ze bych nemohla nikoho lecit.......
Vite ja ctu
knihu od Elisabeth Haich .
A jako kazda kniha od ni ...su z toho uplne ale uplne .. nemam slov...
kdybyste ji cetla - pochopite...(ze nemam slov... jak rict...ze je proste genialni!)
Ted prave ctu Zasveceni...........
Nemam slov...
Proste sila.
Preju vsem moc zdravi!
Hvězdička 21.11.2011
Mila Wahlgrenis.
Ted ctu, co Katynka dnes psala a hned me napadla jedna vec....
Mila Katynko.
Broucku.. promin, ze sem tak duverna... hele me ted napadlo...
moje maminka mela drive rakovinu...
letos se to vratilo...
dalsi chemoterapii by uz mozna neprezila..
nicmene mela "stesti"
nasla nejake starsi lecitele ... moc o nich nevim.. nikdy sem je nevidela...
na internetu je nenajdes...
nicmene uz par (...respektive podle doslechu hodne.. lidi vylecily...)
vcetne.. jak to vypada... i moji maminky..
respektive...
oni delaji jakesi vlastni kapicky lecba na zpusob homeopatic..
uz pry vylecily spousty lidi a matka dostala ten kontakt od jedne pani s kterou se nasla pres inzerat ktera komunikuje s andeli a prirodnimy bystomi..
ona ji zase dale kontakt na pana ktery se u nich take tak vylecil z nejake vazne choroby a tech lidi pry je hodne a chodi ze nimi ze vsech koutu cr...
diagnostikuji vse pres kyvadlo kazdemu na miru delaji kapicky..
maminka kapickovala kazdych 15 minut.......
bylo me ji lito a modlila sem se ze to nejsou "sarlatani"
ale ted mam duveru...
pry ten zhoubny nador je pryc..
uz se jen dolecuje ty ostatni veci... cysta ..
ale to zhoubne je pry uz pryc
opravdu tomu verim, ze to tak je...
oni mi pravdepodobne zachranili maminku...
opatruj se!
Hvězdička 21.11.2011
Mílá Wahl,
nyní jsem si přečetla příběh Katyky, který ve mně vyvolal vlnu emocí.
Hlavně také proto, že jsem se přesně před 10 lety dostala do podobné vztahové situace a musela jsem se rozhodnout pro jednoho nebo druhého.
Jedna obrovská osudová a dlouholetá láska v zahraničí a druhá nová láska doma.
Vím, jak bylo těžké toto rozhodnutí učinit, to patří mezi nejtěžší období mého života, trvalo mi to docela dlouho.
Oba muži mě bezmezně milovali a nechávali mi čas na rozhodnutí, vzájemně o sobě věděli.
Je těžké popisovat, co se v člověku odehrává, jak psychicky trpí.
Ale nakonec jsem se rozhodla krokem vpřed.
Zvolila jsem novou lásku doma, přestože jsem opustila lásku osudovou.
A ničeho nelituji.
S novou láskou jsme už spolu deset let, máme dvě krásné děti a nyní dokonce nový domov, který jsem dlouho budovali...
Katynce přeji, aby jí srdce napovědělo co nejrychleji, ať se netrápí.
Hodně štěstí.
Sylva 21.11.2011
Milá Wahl,
příběh, co se opravdu stal...
Snad nebudu psát moc zmateně.
Sen, den před Silvestrem Od kolínského náměstí vede ulice k semaforům a tam v mém snu po pravé straně byla samá pekárna či cukrárna, jedna vedle druhé.
Něco jsem si chtěla koupit, sníst.
Stále jsem nevěděla, kde a co si dám.
V jednom z obchůdků jsem vnímala svou známou.
Byla mi tak moc blízká, ale neznámého pocitu – či kamarádka, o které jsem věděla, že během chvilky zemře.
Byla jsem u ní a viděla jsem to na ní – ležela už na zádech a něco šeptala.
Za okamžik zemřela.
Stála jsem nad ní s takovým pocitem, který nemohu a neumím popsat.
Volali jsme lékaře.
Já se k ní postavila a začala jí masírovat srdce.
Něco jsem udělala a dala jsem jí znovu život, začala žít.
Byly jsme v nemocnici.
Bylo to s ní vážné, jasně jsem cítila, že zemře (viděla jsem to v budoucnosti), ale něco vyššího zasáhlo a lékaři dávali stále větší a větší naděje.
Prý už i jedla...
Přes jejich sdělení jsem to před sebou zahlédla - podívala jsem se jim do hlav.
Stále jsem měla zvláštní pocit, který jsem nikdy nezažila.
Milá Wahl, myslím, že ta žena jsem byla já.
Jelikož co následovalo v bdělém stavu, to jde ruku v ruce.
Teď, když to píšu, mám opět ten silný pocit na vrcholu hlavy.
Ten pocit se stále stupňuje, když něco silného prožívám, jako by se mi tam něco otevíralo a šimralo a svíralo a šumělo.
Taková zvláštní husí kůže.
Neumím to popsat.
Tlak.
Druhý den jsem zažila velmi velký šok i můj přítel.
Rozešli jsme se.
Bylo to tak silné, jak rána v boxu - či jak to mám popsat.
Ono se mělo vše tak, že jsem mu napsala, že na Silvestra potřebuji být sama, že s ním a jeho synem i syna dívkou nemohu být.
Při té myšlence mi bylo opravdu úzko a žádala o pochopení...
Chtěla jsem být v duchu s mou maminkou a myšlenkama.
Věděla jsem, že budu brečet.
Proč bych se veselila jen tak?
On smsky pochopil tak, že mi sbalil věci...
Po nějakých esemeskách jsem si odnesla od něj věci.
Ležela jsem doma, bylo mi ouvej, horečky a podobně.
Přes to jsem se sebrala a dojela k němu.
Byl milý, tichý, rozhodnutý.
Volala jsem si pak s Arenras a kdyby nebylo jí, asi by mi ruplo v kebulce.
Óóóó, jak se učím býti klidná a rozjímavá, ale toto?
Žádala jsem po příteli vysvětlení, proč, jak, a podobně.
Po řádné chvíli mi odepsal, že jak jsem psala, že si u něj vyzvednu moje auto a věci, tak se to v něm hnulo.
Že prý nebyl schopen ničeho.
Jenže, já psala auto a PC a ne věci!
Ne, že se chci odstěhovat!
A on, jelikož moc rychle přemýšlí a jedná, už to bylo.
A přestal komunikovat a nebo za hodně dlouho.
A ve mně to taky poposkočilo k bodu varu, jeho nereakce - nic.
Chápu ten sled a chápu, že jsem to mohla i jinak napsat.
Lehce vysvětlovací sms z mé strany moc pomohla a i to, že jsem mu napsala, že i v tuto chvíli o něj stojím a mám ho ráda.
Odepsal, jestli se se mnou může vidět a popovídat si.
Jen, že se opláchne a přijede.
Kdyby nebylo uklidňujících a posilujících slov od Arentas, nevím, nevím...
Přišel i s papáním pro nás.
Tak zkroušeného jsem přítele ještě neviděla.
On byl úplně ztracený a zdálo se - rozhodnutý.
V jeho očích bylo strašně moc bolesti.
Byl zklíčený, až mně to vyrazilo dech.
Byl úplně jiný, jiný pohled, jiná tvář a ty oči.
Jeho cit, jeho JÁ mě podlomilo kolena, snad víc, než jak jsem se cítila sama.
Něco mi pověděl, já jemu a mlčeli jsme.
Moc dlouho jsme mlčeli.
Pak mi pohladil koleno - smutně, nervózně.
Pak mě i obejmul, vstal ze židle a obejmul.
Stále jsem cítila jakože naposledy.
Že se loučí...
Byl úplně mimo sebe, někde daleko a naprosto zoufalý.
Mlčeli jsme dál...
Pohladili jsme se po rukou a pak se konečně zeptal - CO CÍTÍŠ?
Usmála jsem se trochu plaše a přiblížila se k němu.
Políbila a ještě jednou a pak jsme se pusinkovali tak něžně a dlouho.
Boleho ho srdce a po mnoha hodinách mi řekl, že se cítí už líp.
Já si uvědomila, jak moc ho mám ráda.
Něco jsem v sobě ucítila, co tam do té doby nebylo.
Před tímto jsem byla stále nějak nespokojená a měla pomalu na něj alergii, na vše, co udělá.
Bylo mi ze sebe šíleně.
A jak mlaská a jak toto a tamto, fakt mi bylo úplně děsně.
Nedokázala jsem si už představit, že to zvládnu.
Že zvládnu jeho zvuky, které se i opravdu nelíbí, například při jídle to mlaskání.
Neustálé telefonování (skrze jeho práci) a podobně.
Přitom dušičky naše jako dvě labuťky...
Až přišel tento kopanec a tak velký, že jsem zřetelně v sobě ucítila ten zvuk změny.
Ten večer - 1.1 2012 jsem si uvědomila, že jej přes všechno miluji.
Sama na sebe jsem zírala, jak jsem to ucítila.
Následující den, což bylo včera, jsem mu to řekla.
Byl to nádherný večer.
Začala jsem zase žít.
NAŠE LÁSKA ZAČALA ŽÍT.
To je vysvětlení onoho snu, myslím.
On mi to řekl mockrát - MILUJI TĚ - a vím, že na to čekal.
Nemohu tato slova trousit jen tak, jak králíka z kabátku či klobouku, to nejde.
Muselo přijít proto pěkné uvědomění.
Já to od sebe nečekala, tušila jsem, že je to konec lásky (ještě před tím naším rozchodem...)
Děkuji Wahl, děkuji Arentas.
Katy 03.01.2012
Milá Wahl,
písala Ti Katy...
Mne sa ten
sen o Katy prisnil nad ránom v prvý deň v tomto roku.
A keď náhody neexistujú... tak tá láska k tomu mužovi je naozaj LÁSKA.
S láskou,
Mia 04.01.2012
Milá Katy,
po tom čo som napísala Wahl, že sa mi to nejako spája s Vaším príbehom a ona to k nemu pridala, tak ono to bolo jasné.
Keď som čítala tieto Vaše posledné riadky, vedzte, že mi išla husinka celým telom, stále viac a viac, až mi to vohnalo slzy do očí.
Až neskutočne som cítila to Vaše šťastíčko.
A z toho si nič nerobte.
Väčšina z nás potrebuje to uistenie, či popostrčenie.
Inak by sme asi tu pri Wahl neboli.
Čo všetko si tu môžme prečítať... to v žiadnych knihách nepíšu.
Toľkokrát si (jej) v duchu poviem... kto Ťa sem len poslal?
Ďakujem Vám veľmi pekne za Vašu reakciu a držím Vám pästičky!
Prajem Vám veľa šťastia!
Mia 05.01.2012
Milá a zlaťoučká Wahl
tak já Ti nevím...
Poslední půlrok, možná téměř rok, vídám u sebe menší či větší stříbrnou kuličku, bod, který kolem mě prolétne.
A včera, když byl u mě můj drahý, najednou sám povídá: "Teď jsem viděl stříbrnou hvězdičku, jak se kolem nás mihla."
Podotýkám, že z vánočního stromku to nebylo...
Jistě, že mám tušení, ale hvězdička bude mít asi velkou práci, jelikož můj drahý si podle jeho slov (to říkal při našem seznamování – ne první den, to ne) nedokáže představit, že by měl ještě děťátko.
On má již dvacetiletého syna - vlastně má všechno, nic mu v životě nechybí a lásku si dáváme navzájem.
Ale o mně říká: "Budeš krásná maminka a závidím tomu malému, jakou maminku bude mít."
Tato role by byla pro mne tak moc a moc nová, že je to – bylo by to, až k neuvěření, ale ničemu se nebráním, nikde není závora.
Lásky mám na rozdávání.
Slzy v očích.
Stále na sebe koukám, jak hodně jsem se ten den 1.1 2012 změnila.
Na dnešek, jsem přes noc volala
maminku , volala jsem tak hodně nahlas - stále jen MAMINKO, MAMINKO...!
Jak bych volala o pomoc.
Nevím.
Slyšela jsem se zřetelně a chvílemi jsem na sebe i koukala.
Myslím, že volání se prolínalo s úplnou realitou i sněním.
Tímto si nejsem jista – co se dělo.
Co jsem asi v ten moment potřebovala?
Wahli, myslíš, že to má spojitost s hvězdičkou?
Nemám jakýsi nadhled.
Možná sčítám hrušky a jablka.
I když si říkám, že i tato kombinace je fajn...
Já mám dnes nějak obzvláště dobrou náladu, koukám.
Krásný ufoukaný den přeji a skotačivou náladu jako mám já.
Ani snad nikam nevylezu, nebo mě to odfoukne...
Katy 06.01.2012
Milá Wahli,
chci Tě pozdravit z nového domečku.
Přišlo mi to teď na mysl.
Je mi tu příjemně, krásně, i když tu nic nemáme.
Máme ale sebe.
Oba domky mám stejně ráda pro něco svého, osobitého.
Ten nový se mě snad naučí mít rád a můj starý na mě doufám nezanevře.
Měj krásný večer a zítra pěkný den.
Dobrou noc,
Katy 29.03.2012
