Před nástupem do školky nikdy tolik nemarodily
Dobrý den,
něco mě stále častěji nutí k napsání tohoto dotazu.
Nechtěla jsem vám psát, myslela jsem, že to zvládneme sami.
Ale je to postupem času nějak urgentní.
Už jsme
u Vás byli .
V září nastoupily obě naše děti do školky.
Těšily se, nebyl důvod se stresovat.
Byly tam týden, syn pak onemocněl zánětem nosohltanu, který chytla i dcerka a pak i my dva.
Byli měsíc a půl doma, uzdravily se, a pak zase nanovo, chytly to zpět.
Intervaly mezi uzdravením a následním onemocněním se zužovaly až na týden, někdy jen tři dny.
Neustále po návratu do školky chytaly záněty nosohltanu, spojený se záněty středního ucha, které jim vždy dr. píchali, rýma, kašel, teploty, průdušky.
Je to nemoc, co se neustále po týdnu, dvou vrací, a i když byly děti kvůli tomu od ledna doma, aby se do nástupu jara a tepla daly do pořádku a nastoupily zpět do školky až teď v květnu.
Moc to nepomohlo, mám je opět střídavě po týdnech doma.
Před nástupem do školky nikdy tolik nemarodily.
Říká se, že děti ve školce marodí často a budují si tím ve větším kolektivu imunitu.
Vím to, ale mně se zdá, že za tím bude ještě něco jiného.
Táhne se to už moc dlouho, nezdá se mi to normální.
Je něco, čím děti zatěžujeme, nebo děláme někde chybu?
Problém je v tom, že marodí oba, kdyby jen jeden, řeklo by se, má sníženou imunitu.
Ale takhle už jsme všichni z těch nemocí unaveni.
Je to náročné ve dne i v noci, a navíc náš nadměrně aktivní indigáček nám dává k tomu ve výchově pěkně zabrat.
Obracím se tedy na vás, jestli je nějaké východisko z této bludné cesty ven.
Něco mi říká, že vám to už mám napsat.
Tak nevím.
Moc vám předem děkuji,
Anieska 16.05.2011
Milá Aniesko,
vstup do kolektivu je riziková situace pro každé dítě, nejen pro Vaše dvojčata.
Píšete, že se před vstupem do školky děti těšily, ale pak hned onemocněly.
Těšení se totiž představuje jednu fázi, ale realita pak byla jiná.
Pravděpodobně to, co ve školce prožívají, neladilo a neladí s jejich předchozími představami.
Obě děti dosud byly pouze s Vámi doma, neznaly režim.
Školka je ale režim od začátku do konce - tady se musí v jednu dobu umývat ručičky, svačit, zpívat, kreslit, oblékat se na vycházku, spinkat...
Není tady ta volnost, na kterou byly do té doby zvyklé doma.
Musí chtě nechtě poslechnout, věnovat se činnostem společně s ostatními dětmi, i když se jim třeba nechce, jsou tady učitelky v roli autority.
S těmi neprožívají soulad.
Těšení se rozplynulo...
To krásné, co očekávaly, tady nějak není, zjišťují, že spíše převažují povinnosti a úkoly.
Nejsou tam samy sebou, mizí jejich bezprostřednost, uzavírají se do sebe.
A už je tady nemoc.
Jakmile člověk neprožívá soulad s vnějšími světem a musí uvnitř sebe něco měnit, nastupuje konflikt, nemoc.
Jsou to léky a vyřazení z kolektivu, které je pro ně vlastně záchranou.
Vrací se zpět domů, k mamince, kde je všechno jinak.
Tam je jejich jistota, tady mají všechno, co chtějí, nemusí se o nic doprošovat, všechno funguje, jak jsou zvyklí, nemusí se s žádnými dalšími dětmi dělit, nemusí na nikoho čekat...
Nemoc je pro ně cestou, jak se vrátit domů, do náruče Vás, rodičů.
Ano, školka je důležitá, ale ne každé dítě je na ni ihned připravené.
Důležitou roli tady hraje čas...
© Wahlgrenis
17.05.2011
Krásný den Wahl,
přečetla jsem si příspěvěk od Aniesky spolu s Tvou odpovědí a musím reagovat.
Mám také dvě děti, staršímu synovi jsou nyní 4 roky a maldší syn bude mít v červnu 3 roky.
Také řeším nástup do školky a problémy s tím spojené.
Starší syn nastoupil do školky loni v září, mladší byl se mnou doma.
Po několika dnech pobytu ve školce (jen dopoledne) už nechtěl dále chodit.
Nenutila jsem ho.
Zůstali další rok se mnou doma.
S hlídáním mi pomáhala babička, která však
v únoru zemřela a já jsem s klukama celý den sama, jelikož manžel přijíždí z práce domů až večer.
Minulý týden kluci nastoupili do školky oba.
Jsou spolu v jednom oddělení, vzájemně si pomáhají.
I přesto máme ráno problém je do školky namotivovat.
Jsou zvyklí na svobodu, volnost, spontánnost a tu jim ráno, když mají jet s tatínkem do školky, narušíme.
Jeden den kňourá starší syn, druhý den zase mladší.
Jakmile slyší starší syn ráno, že pojedou do školky, přichází s výmluvou, že má dneska hodně práce: že si teď musí zaparkovat autíčka, pak si musí přečíst knížku Bořka, a že zkrátka nemá čas...
Před rokem, když měl jít do školky sám, raději nevstal z postele, dokud neodjel tatínek, který ho do školky vozil, do práce.
Po jeho odchodu vyskočil z postele jako laňka.
Snažím se je různě motivovat na program, který ve školce budou mít, snažím se s nimi o školce povídat, co dělali, s kým si povídali a hráli.
Někdy se i zasmějeme tomu, co kdo ve školce říkal a jak mu na to paní učitelka odpověděla.
Včera odjeli do školky bez řečí, protože se těšili na jízdu autobusem do solné jeskyně.
Ale ne každý den prožívají ve školce takové dobrodružství.
Přesně jak píšeš, Wahl, mají režim, na který nebyli zvyklí.
Mám obavy ze ztráty bezprostřednosti, jejich osobnosti, vnitřního boje a nemoci.
Jak je možné tomu zabránit?
Do školky chodí jen dopoledne, hned po obědě si je vyzvedávám a prožíváme si zase dny po svém.
Ale byl bych ráda, kdyby si zvykli chodit do školky aspoň na dopoledne a hlavně radostí...
Jak to udělat?
Nechci je do ničeho nutit, ale ráda bych si už i já chtěla během dopoledne něco udělat...
Je možné chodit do školky s radostí?
Na čem záleží a čeho se mají rodiče vyvarovat?
Přeji krásný květnový den,
Sylva 17.05.2011
Milá Sylvo,
znám školkové prostředí velice důvěrně.
Pracovala jsem tady nějakou dobu jako "paní učitelka", ale měla jsem z mého hlediska výhodu v tom, že jsem nebyla kvalifikovaná.
Já jsem si s "mými" dětmi opravdu naplno "hrála na život" - na dopravní situaci, výlet do hor, na život na ostrově...
Bavilo mě to, byla jsem jejich a ony byly moje.
Ostatní učitelky plnily jakési programy - výtvarné, hudební, pohybové.
Já to tam měla taky, ale zcela jinak, bez rámce.
Hodně záleží na učitelce.
Ne každá je tady ráda, ne každá rozumí dětské duši, ne každá se dovede do dětí vcítit.
Před nástupem do školky by měli hlavně rodiče vědět, do čeho děti jdou.
Měli by poznat učitelky, prostředí, ale i formy práce ve školce.
Hodně důležité jsou i názory rodičů dětí, které školkou prošly.
Ty mají snad největší cenu.
Nedívejte se na nabídku, kterou si o sobě personál školky sestavil.
To jsou prázdná slova.
Nechte se oslovit živými příběhy, pokuste se proniknout do vnitrosvěta školky, staňte se jejími spolutvůrci.
Předškolní věk je podle mého z hlediska vývoje člověka nejzásadnější.
Tady se vytvářejí všechny důležité vazby, dítě chápe, o čem ten svět kolem vlastně je.
Má možnost si mnoho vyzkoušet, získává také základ ve svých zájmech, právě v tomto věku se profiluje pohybově, výtvarně, hudebně nebo jinak.
Nesmí se nic podcenit.
Školka by si zasloužila větší pozornost, než jakou nyní má.
Neměla by být považována jen za místo, kam se odkládají děti, když jsou rodiče v práci.
Je to systém činností, které dítě přijímá, učí se nově reagovat, pomáhat ostatním.
Školka je potřebná, ale má především děti bavit.
Každý den by dítě mělo chodit do školky s láskou a radostí, těšit se na dobrodružství, které tady s ostatními dětmi prožije.
Každá učitelka má mít v sobě především obrovskou lásku, pro všechny děti, má milovat všechny děti, má být pro ně kamarádkou, ochránkyní, pomocnicí, má umět pohladit, zazpívat, zatančit, má být nádhernou všeobjímající vílou...
© Wahlgrenis
17.05.2011
Milá Wahlgrenis,
moc vám děkuji za odpověď.
Něco na tom asi bude...
Anieska 18.05.2011
Milá wahl,
četla jsem článek o školce.
Moc krásně jsi to tam napsala...
Četla jsem a říkala jsem si, co všechno mám a co ne.
Školka by opravdu zasloužila víc pozornosti.
Chtěla bych toho k tomu napsat víc, o dětech, o školce, o učitelkách, ale nějak nejsem schopná to dát do vět..
Chápu maminky a přeji jim, ať to zdárně zvládnou a jejich dětičky, ať chodí do školky s radostí.....
Třeba ať zkusí promluvit s paní učitelkou, pozeptat se, jak se jejich dítko chová v kolektivu a tak...
A třeba přijdou společně na nějaké řešení.
přeji hodně štěstí...
Pipi 19.05.2011
Wahl,
děkuji za odpověď, které si velice vážím.
I já mám právě zkušenosti se školkovým prostředím.
Hned po škole jsem učila jako kvalifikovaná učitelka, ale setkala jsem se s nelibostí kolegyň, když jsem striktně nedodržovala plnění programů v oblasti HV, VV, TV.
Když jsem nelpěla na tom, aby byly děti u jídla v naprostém klidu.
Když jsem nelpěla na tom, aby museli všichni spát.
Když jsem nelpěla na tom, aby šly děti za ruku, ale šli jsme ven třeba ve skupině.
Když jsem si s dětmi hrála na písku a neseděla na lavičce s kolegyněmi...
Je toho hodně a je už to také dávno.
Věřím, že se toho teď hodně změnilo.
Učitelky v MŠ, kde kluci chodí jsou mi sympatické.
Nevyhýbají se komunikace s rodiči.
Ale vidíš, kluci už mají rýmu...
Ještě jednou děkuji,
Sylva 19.05.2011
Wahlgrenis,
tento týden jste měla příspěvek o školkách.
Také já sama jsem "bojovala" s nástupem do školky své mladší dcerky.
Toto bolelo.
Ale vnímala jsem, že se něco mám naučit.
Nastupovala do školky s tím, že nejí maso.
Ne, že je vegetarián ani vegan, s tím, že NEJÍ MASO.
Hovořila jsem s ředitelkou a ona mi řekla, že všechny děti naučíli jíst maso.
Všimla jsem si, že také děti okolo měly jakoby vypnuté baterky, vyhlížela podobné lidičky.
Pak se stala událost v mém životě k události, a tato moje dcerka zůstávala se mnou doma.
Nastoupila po půl roce a v jídelníčku už mají zařazeno 2x týdně nemasové jídlo, i s respektováním - nenucením masa k mé dceři.
Také v rodině mám s tím boj - ale vím, že nemusím nikoho přesvědčovat, bojovat.
Když jsem konečně pochopila, že jsem na správném místě, resp. všichni jsme na správném místě, mohly se dít zázraky...
A ještě Vám chci napsat zkušenost postřehy z cesty do Egypta:
Otázkou zvrácenosti dnešního světa: co vede, a nejen prarodiče, vodit malé ani ne 3leté dítě na večerní diskotéku?
Jenom proto, že někdo napíše, že je to pro děti, jenom proto, že "dospělí" snad mají takovou prázdnotu, že se potřebují bavit nad nevinností dětí a jejich napodováním.
Obstála jsem si, že tudyma jsem nešla.
Nechat ještě fotit dítě, že se někoho bojí, a je jedno jestli je to kluk.
Přemýšlela jsem o čistotě nás jako dětí, jakou má hodnotu pro tento svět, jakým způsobem ji snadno poskvrnit...
A další absurdita, když přijedete a máma přivítá svého synka dárkem - namluvenou plastovou motorovou pilou a řekne mu, že ji může takhle krájet a ještě mu to ukáže!
A potom, když to už dělá sám na své okolí, mu říká opak.
Všechno má hlubší smysl, všechna setkání...
Wahlgrenis, nechť sláva Boží se šíří a roste v každém otevřeném srdci a rozlévá se ke všem srdcím.
Subham astu sarvadžagatam!
Děkuji.
Lydie 23.05.2011
Milá Wahlgrenis,
chtěla bych se ještě vrátit k tématu prostředí mateřské školy.
Kluci chodí první měsíc.
Už si docela zvykli, ale z rýmy se u mladšího Kristiánka vyklubala horečka přes 39°C, kterou nešlo tři dny snížit.
Nakonec jsem s ním šla k lékaři na odběr krve.
Naordinoval mi antibiotika.
Pořád jsem doufala, že si tělíčko s horečkou poradí samo.
Ještě jsem čekala.
Když teplota neklesla, byla jsem odhodlaná podat antibiotikum v sirupu.
Malý ho však nepřijal, nechtěl ho vypít, nesnáší chuť "tuti fruti".
Nenutila jsem ho.
Vyčkala jsem do rána.
Ani druhý den si sirup nevzal.
Pak teplota záhadně ustoupila...
Byla jsem ráda, že bez antibiotik.
Kluci chodí zase do školky.
Ale teď mi zase přijde, že se u Kristiánka vyklubala alergická rýma.
Nemůže se jí zbavit.
Kdyby to byla normální rýma, dostala bych ji od něho jako vždycky.
Wahl, prosím, poraď mi, nemůže to být alergie na školkové prostředí?
Mám takové tušení, že Kristiánek ještě pro školku nedozrál...
Děkuji a přeji krásný červnový den,
Sylva 21.06.2011
Milá Wahlgrenis a všichni čtenáři,
v naší školce jsou lepší a horší učitelky, asi jako je to všude.
Ale těch lepších je tam víc a to jsem moc ráda.
Malá tam chodí ráda (už), ten první rok se jí hodně stýskalo.
Nosí si s sebou plyšového pejska, takovou berličku, aby se jí nestýskalo po nás, a už si to tam užívá.
Chodí s novými písničkami a tak si zpíváme.
"Maminko, jakto že ji znáš?"
"Chodila jsem taky do školky, víš."
A živě si díky jejím zážitkům vybavuju ty své.
Jediný problém, který vidím je to, že má školka málo peněz a tak kupuje ne moc kvalitní jogurty...
To je špatné.
Jinak dle jídelníčku, který uveřejňují na stránkách, to vypadá, že vaří zdravě.
Malé to taky chutná, jí ráda a s chutí.
Takže i já jsem tím pádem spokojená.
Máme tam jednu paní učitelku, Denisku, a to je ta víla, o které jsi Wahl, mluvila.
Leze s dětmi na prolézačkách a nesedí na lavičce jako ostatní paní učitelky.
Škoda, že jí Baruška nemá jako tu "svou" paní učitelku.
Ale když se u dětiček odpoledne střídají, užije si jí naštěstí taky.
To hned poznám, že s nimi byla z vyprávění a protože je malá veselá.
Přeji všem příjemný a hravý víkend
Šárka 25.06.2011
Dobrý den Wahlgrenis,
píšu ohledně našeho syna.
Stále marodí.
Kdykoliv nastoupí do kolektivu, máme ho do 14 dnů doma nemocného.
Proč stále marodí?
Pokud na to budete znát odpověď, budu moc ráda.
Děkuji
Anieska 20.04.2015
Krásný den Aniesko,
taky jsem po nástupu měla často dcerku nemocnou.
A víte, čím to bylo?
Tím, že jsem byla unavená já a malá to vycítila - tak šup a měla rýmku.
Oni děti jsou mocinky chytré a umějí si to zařídit.
Tím, že jste s dětmi propojená, vnímají vás intenzivně.
Zkuste udělat v týdnu jim překvápko, že nemusí do školky a buďte s nimi doma, uvidíte tu změnu.
Klidně jim řekněte, že se Vám po nich stýská, ať nechodí do školky jestli nemusí, jestli tam nemají třeba něco, co musí namalovat nebo dodělat nějaký výrobek.
Otočte se.
Přeju hodně pozitivní energie a děkuji
s láskou
Barbora-anděl 20.04.2015
