Všímám si, že nějak přibývá dětí, co chodí na plastiku s oušky
Ahoj Wahl,
víš, čeho jsem si všimla?
Že v mém okolí teď za posledního půl roku chodí spousta dětí na plastiku s ouškama.
Na přišití...
Dřív tohle vůbec nějak nebylo, anebo jsem si toho nevšímala.
A teď je toho opravdu hodně.
U dcerky ve škole, v příbuzenstvu, mezi kamarádkami.
Samé děti.
A přitom si nějak nevšímám dětí s extrémními "blaťáky".
Jako, že je tohle na první pohled vidět.
To se děti tou jinou fyziologií na něco jiného ladí?
Nebo je to zase jeden z nových zdravotnických trendů.
To mě jenom tak napadlo ve spojitosti s posloucháním.
Uši - ukazatel poslušnosti.
Kdo není poslušný, je vytahán za ucho..
Nebo nezlob, nebo tě vytahám za uši... atd.
Uši mi přijdou jako radary na příjem i jiných informací než školních, krotících a neužitečných...
Čím dál od hlavy, tím lepší a kvalitnější příjem... dobrý, co?
Nebo je to prostě jiná, pro tento věk normální fyziologie, kterou se moderní techniky a předepsaný trend snaží opravovat k obrazu svému.
Co ale nastane, až se začne víc dětí rodit s jinými tvary hlav?
Co bude pak?
Ája 20.04.2011
Milá Ájo,
zásadní problém...
Ani já si neuvědomuji, že by se v mém dětství něco takového řešilo.
Vím, že sice občas někomu z dětí lehce odstávající ouška vadila, vzpomínám si na ty rozhovory.
Rozhodně se o žádné plastice nemluvilo.
Spíš se "měly přes uši hodit vlasy", aby to nebylo vidět, ale nikoho nenapadlo, že by si nechal uši přišpendlit k hlavě.
Každý přichází na tento svět s jistou tělesnou schránkou, která představuje hmotný obal na duši.
Vzácný to materiál...
Je třeba toto tělo přijmout se vším, co k tomu patří - i třeba s větší hmotností, pihami nebo odstávajícíma ušima.
Člověk se nějak poslední dobou stále více stylizuje do své představy o tom, jak by to mělo tady vypadat.
Postupně přebírá nadvládu nad děním, nad tím, co mu už nepřísluší.
Umělými oplodněními to může začínat a ušima, které se "nelíbí", končit.
Je to smutné.
I tyhle plastické úpravy vypovídají o tom, kam jako lidstvo jdeme.
Není to ideální cesta.
To, co se před námi otevírá a co bychom měli přijmout, nechceme.
Je to o vzepření se, je to o boji...
Rozhodně to nepřipomíná nádherné plutí životem.
Závěr Tvého mailu, Ájo, vyznívá hodně varovně.
Ano, až takhle se můžeme ptát...
Co všechno si ještě člověk dovolí?
Kam až zajde?
Bylo by dobré se zastavit...
Kdy?
Včera bylo pozdě.
Kolem je samá nenávist, porovnávání toho, co mám, s tím, co mají ostatní.
Nemám dítě s hezkými oušky, tak si ho přeci "mohu udělat"...
Kde je problém?
Takhle se jistě ptají mnozí rodiče.
Estetické hledisko tady hraje výraznou roli, jde o zařazení se do kolektivu, o posměch stejně starých dětí...
Jde ale také o to nevymykat se, nestát stranou.
Kdo dokáže být jiný a ustát si to?
Je to vlastně vzdávání se své šance.
Postavit svůj nedostatek naopak na obdiv.
Chybí dětem sebevědomí?
Jsou snad pouhým nástrojem v rukou rodičů?
Mají být perfektní jako postavy z jejich počítačových her?
Je tady příliš mnoho otazníků...
© Wahlgrenis
20.04.2011
Ahoj Wahl a Ájo!
Málo zdravého sebevědomí mají nejspíš dospělí, když si myslí, že si musejí nechat dítě esteticky upravit, aby mohlo mezi ostatní lidi.
Myslím, že je za tím spousta strachu a vytváření negativních předpovědí typu:
"Oni se mu určitě ve škole budou smát, nebude mít kamarády, nebude úspěšný..."
Jenže ono platí, že co se zalívá, to roste (a nemyslím tím ty uši, ty jsou v pořádku)...
Mějte se hezky.
Arentas 21.04.2011
Ahoj Wahl,
díky moc za Tvůj komentář k ouškům.
Mě tohle téma napadlo už před nějakou dobou a teď se to tak nějak "vyřinulo".
Jako by to šlo odjinud.
Potřeba ukázat na další věc v našich konáních, která nejsou v pořádku.
Všímala jsem si před tím i víc symbolů Panny Marie.
Stejně jako před
nakreslením jejího obrázku na mé narozeniny.
Tak jsem si jenom říkala, jestli bude chtít něco sdělit... možná je to to ono.
Šlo to spontánně.
Jako když něco vyplivneš, ani nevíš jak.
Dneska ráno mě k tomu všemu napadlo, že tohle předělávání dětí k obrazu svému nejenom po té psychické stránce, ale už i fyzické, je podobné jako změna jména...
Človíček se sem narodí s určitými dispozicemi, informacemi a podobou jak vnitřní, tak i vnější.
To, že nějak vypadá, je dáno DNA.
Jsou v tom skryté informace o přicházející duši.
Každá piha, mateřské znaménko, každá z pozemského pohledu anomálie a nepřesnost má na těle své místo, svůj důvod.
Ve všem jsou ukryté informace, se kterými človíček může později pracovat.
Ale když je odstraníme, ne po předchozím pochopení, ale jenom tak z rozmaru.
Co se bude dít pak?
Asi se pozdější jiné osudy nespojují s tím, že se právě dala "opravit" třeba vadná ouška.
Každý vyplňuje určitý prostor a když je z tohohle prostoru něco umístěno jinam, než by být mělo, tak se prázdné místo posléze vyplní něčím jiným...
Jsme tady na zkušené se svými vlastními batůžky.
Náklady.
A když tyhle batůžky od sebe jenom tak odhodíme, něco změníme bez pochopení, bez naplnění výchovné lekce, co se pak může stát?
Ouška se opravit dají, ale co když pak přijde něco jiného, co už opravit nebude možné?
Bude to mnohem tvrdší výchovná lekce než ta předchozí...
Ani nechci pomyslet... ale dají se vůbec srovnat odstávající ouška, nebo křivější zuby třeba se ztrátou končetiny, nebo deformací těla po autonehodě?
A s těmi zuby je to vlastně podobné.
Poprvé jsem slyšela o nových praktikách, až když šly na rovnátka děti mojí kamarádky.
Vytrhli jim čtyři stoličky, nasadili pevná rovnátka a bylo...
A tohle se teď děje docela běžně.
Ale vždyť každý zub má své místo.
Já tohle moc nechápu.
Ta rovnátka na noc, to jo, ale až takhle... to je divný.
Tohle bych na svých dětech asi nedovolila.
Wahl, užij si dnešní den, je moc krásně.
Ája 21.04.2011
A ještě k těm uším, co jsem si uvědomila.
Tak prý do deseti let včetně tenhle zákrok platí pojišťovna.
Pak už ne.
Všechny děti byly na přišití v tomhle věku.
V těch deseti letech.
Kdyby to totiž bylo hrazené pořád, tak věřím, že by na to spoustu dětí rodiče nenahnali.
Mnozí rodiče jednají ve stresu z toho, že aby něco nepropásli.
Pak už nebudou mít tuhle možnost.
Vím o případu, kdy jedna známá dala svojí holčičce spravit obě ouška, a jedno jí stejně povolilo a vrátilo se zpátky.
Ne teda o tolik jako to měla.
Co je s těmi deseti lety?
Četla jsem, že by děti do deseti let neměly vůbec vysedávat u počítače a používat mobily...
Asi v tom bude růst, fyziologie a dozrávání nervového systému.
Tak proč se o tom nemluví?...
Ája 22.04.2011
Ahojínek Wahl a Ájo,
jsem ráda, že jste k tomuto tématku vyjádřili a děkuju.
Ráda bych napsala můj pohled.
Mám skoro dvouletou holčičku a té taky odstávají ouška.
Taky jsem slyšela slovo - přišití.
Ŕekla jsem: ani náhodou, jsem ráda, že má výborný sluch a slyší a to je podstatný.
Malým dětem roste hlava, vlásky a vyvíjí se a každý z nás jsme originál...
Tak nač do toho zasahovat?
Jsem ráda Ájo, že jsi napsala a moc za to děkuju.
Já jsem nedávno zjistila, že i zvířátka jsou každý originál...
Každá dušička.
Děkuju Wahl
Barbora-anděl 22.04.2011
