Kresba mého syna, autisty
Vážená Wahl a všichni, kdo nahlížíte na tyto stránky,
chtěla bych Vás požádat o názor ke kresbě mého 7-letého syna, autisty, který ji nedávno namaloval.
Malování ani psaní ho nebaví.
Říká, že nemá rád písmenka, že je nechce psát.
Ale já si myslím, že je to proto, že mu to nejde (navíc umí krásně číst).
Ve středu ráno přišel, že chce malovat naši rodinku.
Překvapilo mě, že kresba byla dost podobná kresbě automatické.
Nemám s ní vůbec žádnou zkušenost, a tak mě napadlo,že by jste mi tady mohli poradit, jestli nám tímto obrázkem nechce něco sdělit.
Možná, že je to jen můj dojem a o nic nejde, ale přesto budu ráda, když někdo k tomu něco napíše.
Moc děkuji a přeji všem krásný slunečný den.
Monka 04.02.2011
Milá Monko,
kresba Vašeho syna má v sobě úžasnou vypovídací hodnotu.
Skutečně by se s ní dalo pracovat jako s automatickou kresbou.
Autistické děti jsou jiné, už jsem také o tom něco psala...
Mají svůj svět, který je tolik jiný od toho okolního.
Je složité zařadit je do nějaké přijatelné "škatulky".
Ve Vašem případě mi duše Vašeho syna naznačuje problém, s kterým už sem přišel z jemnohmotného světa.
Ona byla totiž v úzkém spojení s jinou duší - partnersky nebo sourozenecky.
Ale sem přichází sám.
Od prvních okamžiků ji kolem sebe hledá, ale nenachází.
Tato duše by mu měla vstoupit do života, až nastane správná chvíle.
Možná to bude jeho partnerka, měl by po jejím boku nastartovat zcela jiný život.
I z obrázku je patrné, v čem žije.
On je střed svého světa a u něho existují dva lidé, maminka a tatínek.
Oba jsou ale tak mimo a pro něho tak nezajímaví, do "jeho sfér" vůbec nezasahují.
On Vás vlastně vůbec nepřijímá jako autority.
Neví, proč by měl něco plnit, řešit, realizovat podle Vašich pokynů.
On je zcela mimo prostor a čas.
Ale není náhoda, že je zrovna vedle Vás.
Máte se učit navzájem - Vy od něho a on od Vás.
Není to vůbec jednoduchý úkol.
On o nějaké zařazení, aby třeba psal písmenka..., vůbec nestojí.
Má svůj svět, jiný svět.
© Wahlgrenis
04.02.2011
Ahojíček Wahl,
nedá mi to... mám potřebu napsat něco ke kresbě Vítka.
Ta kresba na mě promluvila dětským pohledem a přitom z pohledu automatické kresby.
Nevím, jestli se jedná o automatickou kresbu.
Musela bych Víťu vidět, jak kreslí a jak kresba vzniká, kdo se zakreslil jako první atd.
Taky si nejsem jistá barvami, vím, že skener umí barvy zkreslit.
Vítek se nakreslil uprostřed rodičů v barvě (hnědá, červená?), která vyjadřuje rodinné zázemí.
Cítí se v rodině spokojený, jeho materiální požadavky jsou splněny, nic mu nechybí.
Tatínka obdivuje jako chlapa, kterým v budoucnu chce být... je pro něj vzorem.
S maminkou to má jinak... u ní nalézá pochopení, jsou spolu víc propojeni na duchovní úrovni.
U tatínka jde z kresby znát, že je hlavou rodiny, ale Vítek v něm cítí trošku jakoby míň energie než u maminky.
Mamka, je pro něj energie.
Je stále v pohybu, stále něco dělá.
Barva rodičů (růžová) je barvy lásky, kterou z obou rodičů cítí.
Je mezi nimi a cítí ji od obou rodičů stejně a cítí se s nimi dobře... i když jsou od něj tak vzdálení.
Z pohledu Vítka si tátu dal (zakreslil) na svou levou stranu, blíž k srdíčku... k němu, ač to možná nevypadá, má blíž... v tomto věku se v něm vidí.
Mamku si dal na svou pravici, je to taková jeho pravá ruka.
Ona ví, co po ní Vítek chce.
Jen jsou chvilky, kdy mu nerozumí, ač by ráda rozuměla, někdy to hold nejde.
Do Vítkova světa se hůř proniká, ale i tak se cítí s rodiči spokojený.
Je to krásné, co Víťa nakreslil.
Dětské kresby jsou krásně čitelné, nemá v sobě žádné bebíčka, žije si svůj život.
Měj se a směj se Wahl
Zrzka 04.02.2011
Krásný den Wahl., krásný den všem čtenářům.
Odepisuji na obrázek syna /autisty/ paní Monky.
Obrázek je velmi pozitivní, milý.
Vnímám tam postavu radujícího se, a tančícího soba.
Ale potom se mi stále objevovala slova: mimo - miminko.
Tak nevím, třeba to rodinku Monky překvapí.
Přeji jim šťastný a spokojený život.
S pozdravením
Jája 04.02.2011
Moc Vám chci všem poděkovat.
Vaše odpovědi mě potěšily.
Wahl potvrdila, jak Vítka už dnes chápu.
Vím, že nejsme pro něj autority, ale chceme mu být průvodci tohoto života, aby věděl, že se v té vnitřní samotě na nás může spolehnout.
Zrzka nám to ve své odpovědi nádherně potvrdila, až jsem se rozplakala, protože jdeme snad konečně tou správnou cestou (opravdu to není jednoduché).
Jája mě překvapila.
Vítek poslední dobou pořád říká slovo miminko (já myslela, že myslí sebe), ale také mi často říká, že nechce žádné miminko.
Zrzce bych pro upřesnění dodala, že Víťa začal malovat od pravé strany, tedy nejdříve mě.
Chtěl mě původně namalovat hnědou, ale pak si vzal tuto fialově-červenou pastelku, pak namaloval sebe hnědou a nakonec tatínka, barva tatínka je červená.
Popis osob mně nadiktoval sám, přestože mu Víte nikdo neříká (většinou Vítku, Viťulko nebo Víťo), chtěl tentokrát Vít.
A to, jak jste ho, Jájo, popsala opravdu sedí.
Je stále v pohybu, rád se směje, rád zpívá a nedávno zkoušel se mnou i tancovat.
Ještě jednou moc děkuji.
S láskou a úctou
Monka 04.02.2011
