wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Duše má právě takové tělo, jaké potřebuje ke svému životnímu poslání


Dobrý den Wahlgrenis,
do ruky se mi dostal časopis Meduňka, kde jsem se o Vás dozvěděla.
Hned mě zaujal Váš pohled na obrázku a když jsem se dočetla, že jste přestala jíst maso a když končilo jedno období Vašeho života, tak jste dlouho brečela...
Nacházím se již delší dobu ve velmi zvláštní životní situaci, se kterou si někdy nevím rady a tápu, kudy mám jít dál.
Nedá se popsat ve dvou větách, proto je tak dlouhý a to jsem některé důležité souvislosti ani nezmínila.
Prožila jsem dětství plné utrpení a bolesti, která bych řekla, že už teď je z větší části pryč.
Mám vřelý vztah ke zvířatům, až tak, že jsem ve 12 letech úplně přestala jíst maso.
Byla jsem velmi nepřizpůsobivé děvče.
Nebrala jsem za svou školní docházku.
Žila jsem si svým životem mezi květinami, které jsem od mala ráda pěstovala, a zvířaty, přestože jsem seděla hodiny a hodiny ve škole.
Dětství jsem přečkala, ale definitivně skončilo, když jsem v necelých 19 letech měla dělat maturitu na gymnáziu.
Po učení týden tahem na maturitu jsem se zbláznila a v medicínské terminologii mi byla přidělena diagnóza paranoidní schizofrenie.
Po několika léčeních v blázinci jsem si řekla, že tudy cesta nevede a přála jsem si jakoukoli jinou možnost léčení, jen ne prášky, které dělají z člověka mrtvolu.
Strýc mi doporučil paní, která provádí OneBrain kineziologii.
U ní jsem byla vícekrát na odblokování.
Asi před 4 lety, když jsem u ní byla podruhé, tak se nám podařilo identifikovat a odstranit ze mě ještě jednu duši.
Taky jsem si přála vidět můj stav z jiného hlediska, protože mě tradiční materialistická verze neuspokojovala.
Vzápětí mi kamarádka nabídla knihu od Stanislava Grofa: Za Hranice mozku.
Tam popisuje do detailu dynamiku psych. poruch a také řešení.
Taky mi mnohokrát pomohl.
I přes všechnu snahu mi stále selhával nervový systém.
Tak jsem si přála zjistit, co se děje na rovině těla.
Pochlubila jsem se s tím tetě a ona mi řekla:
„Tak se mnou pojď na detoxikaci doktora Jonáše, už Ti to říkám 2 roky...“
Tak jsem tedy šla a paní mi zjistila boreliózu na mozku od narození (od matky)!
A to už je teď pryč.
Hlavní věc, co mě provází od toho, co u mě vypukla první psychóza jsou emoce, které prožívám hodně silně.
Zhruba před 2 lety se to dostalo do takové fáze, že jsem emoce již nedokázala jen tak přejít (samy neodcházejí).
Každou emoci spustí nějaká příčina, ve které se cítím podobně jako už někdy...
Mám ohromně citlivý nervový systém a nemůžu si dovolit (a ani nechci) emoce jakkoli potlačovat.
Dělám to jen v krajních případech (na ulici, v obchodě, mezi cizími lidmi apod.).
Ke svým blízkým se chovám pokud možno šetrně a odcházím je vybít do svého pokoje, neodejdou, ani pokud je ´jen´ projevím.
Vždy za tím cítím nějakou situaci (dítě, někdy i dospělý člověk, který se cítí zanedbán, ukřivděn, ublížen...).
V té situaci je důležité se řídit zásadně podle svých pocitů.
Abych se bolesti vzdala je nutné odpustit, změnit pohled na tu situaci.
Ten zásadní posun je od bolesti k lásce.
U každé situace žádám anděly o pomoc.
Sama, pokud jsem uvnitř těchto emocí, těžko získávám jiný náhled.
Vím, že mi pomáhají se té bolesti zbavit.
Mnohokrát jsem je cítila.
Často se stává, že se bolest zrovna odbourat nepodaří.
Nenutím se do toho, když to nepřijde „samo“, tak toho nechám a bolest se usadí v podě „uzlu“ (tlak, křečovité místo) někam do těla, většinou do zad nebo do dutiny břišní.
Ještě před pár měsíci jsem cítila, že emoce mají souvislost s 3. čakrou, pořád mě tlačilo na zádech kolem páteře zhruba tam, kde se 3. čakra nachází, také témata bolestivých situací se hodně často týkaly toho, že nad sebou nemám moc.
Od toho mám už klid.
Všimla jsem si však, že pokaždé když se podaří v současné době nějakou část bolesti osvětlit, ihned mě začne tlačit za pravou lopatkou a ten pocit tlaku jakoby se na tom místě rozplynul a přešel do roviny emocí.
Tohle (pnutí u pravé lopatky) je pro mě velkým otazníkem.
Dalším otazníkem je toto:
Když přijdou emoce a cítím napětí v těle, je analogie tohoto napětí zřejmě v tom, že ze mě vystřelí malý elektrický výboj, když se dotknu v té chvíli kovu.
Napsala jsem Vám jen zlomek toho jak svou situaci vidím, cítím, jinak by to bylo na celou knihu.
Často si kladu otázky kam mám v životě směřovat dál, jaké je moje životní poslání apod.
Tento víkend jsem se vzbudila v 1:00 ráno napětím (to se stává docela často, protože večer mé tělo už nemá takovou chuť na odbourávání bolesti a tak v podobě uzlů zůstává v zádech. Ve spánku bolest vystoupá do roviny napětí v těle a ráno ji odbourám. Pokud je bolest silná, stane se, že vystoupá do napětí už v noci), tak jsem vstala a dostala jsem bolest z těla jen namáháním svalů (v noci se odbourávat prostě nedá), pak jsem si říkala v duchu: "Proč je to tak, že musím kvůli tomuhle vstávat, ach jo..."
V pocitech mi přišla odpověď:
„Má duše si vytvořila právě takové tělo, jaké potřebuje ke svému životnímu poslání. Nemůžu dál rozvíjet zlo = hrubé druhy energie (pozn. tohle vím už dávno). Příčit se tomu nemá žádný smysl a můj život to jen komplikuje. To, že nemůžu rozvijet tyhle typy energie je pro mě v podstatě požehnání, protože setba nese i sklizeň.“
Mám ze svého života takové nejisté pocity, možná je to dáno tím.
S více lidmi mám krásný láskyplný vztah, ale u nikoho z nich nenajdu radu na to, co mě zajímá ohledně mého života.
S pozdravem
Kaja 26.01.2011

Dobrý den milá Wahlgrenis,
již pár dní uvažuju, jestli Vám mám napsat.
Jak jsem dopsala minulý mail a odeslala ho, ihned po odeslání jsem si všimla 1 velmi důležité věci a to té, že mu chyběl ten správný náboj, který jsem v životě poznala, že je nezbytný ve všem, a to je láska.
Místo ní jsem při jeho psaní cítila něco jako vytahování se nad ostatní, které ve mně vyvolalo to, jak jste mi psala, že to, co se v mém životě děje, je úžasné.
Asi za hodinu na to jsem se tímhle tématem setkala naplno ve svých emocích a vzdala jsem se dalšího kousku bolesti.
Děkuji Vám za zveřejnění mého dopisu.
Se svým životem si teď už vím rady sama.
Zjišťuji, že když se na nějakou otázku zaměřím, vesmír jakoby mě zahrnoval přesně tím, co k tomuhle tématu potřebuji vědět v mnoha různých formách (pocity, otevření knížky zrovna kde potřebuju, setkání s určitým člověkem....).
Stalo se mi, že jsem se zeptala i na otázky, které není pro mě zrovna vhodné vědět, i tahle odpověď mi přišla: "Není to vhodné"
A ještě takový postřeh: Vaše horoskopy mi sedí na 100 %, děkuji za ně.
S láskou
Kaja 11.02.2011

Milá Wahl,
již jsem Vám jednou psala, e-mail.
Za tento rok se toho v mém životě stalo hodně.
Pořád jsem se dál a dál setkávala den co den s bolestí z minulosti, každý příběh jsem musela prohlédnout a pochopit, jinak bych se s tím tématem setkávala snad pořád dokolečka.
V květnu mi začalo vylézat nejbolestivější téma z mého života (strach z odběru krve).
Mělo to podobu smrtelné agonie.
U tohoto tématu jsem si z pomocí andělů uvědomila ve své duši, že smrt existuje pouze na rovině těla, ale duše přetrvává.
Na dlouhou dobu poté jsem prožívala období krásy života, euforie a lásky pulzující celým mým tělem.
Prožívala jsem také různé vhledy do nejrůznějších aspektů života.
Pak přišlo léto.
Já jsem zjišťovala, že jsem stále citlivější vůči různým energiím a byla jsem ve snech i pocitech přes den vedena k tomu, abych upravila jídelníček (přestala jíst smažené jídlo, čokoládu, jedla více čerstvé zeleniny...), uvědomila si, jakým způsobem funguje nepříklad vztah k matce a mnoho jiných změn.
Všechno to probíhalo tak krásně snadno a bez nátlaku, viděla jsem, jakým způsobem některá část mého života funguje, že mi vlastně neslouží, a tak jsem se jí vzdala.
Má citlivost stále jen stoupala až tak, že jsem si mohla číst v historii různých míst (hradů...), hodně jsem začala vidět do lidí.
Věděla jsem, že tyhle věci jsou obrovský dar, který má účel a není tu jen tak pro pobavení.
Toužila jsem celou svou bytostí těchto schopností s láskou využít.
Občas jsem stála v přírodě a z nitra mé vytosti vytryska láskyplná modlitba a cítila jsem, jakou má ohromnou sílu.

Koncem srpna se mi zdál velice zvláštní sen:
O tom, jak přestaly mít peníze hodnotu.
Šla jsem po ulici a byla jsem mladá, skoro tak jako teď, velký rozdíl jsem v tom neviděla.
Byl to docela zvláštní sen.
Viděla jsem, jak lidi kolem mě panikaří, a najednou celý jejich dosavadní život, který mnozí vedli, najednou postrádá smysl a jak se každá duše musí sama v sobě srovnat.
Cítila jsem, že teď není správná cesta poddat se jakékoli panice.
Byla jsem naprosto zahalena do světla a z tohoto místa jsem mluvila k lidem, se kterýma jsem se zrovna potkala a se svými příbuznými.
Důrazně jsem však cítila, že se musím vzdát veškerého zájmu o výsledek svého záměru, jen kolem sebe šířit bezpodmínečnou lásku ve všech formách.
Viděla jsem to všechno z mnoha úhlů a hodně do hloubky, nedá se to popsat do takových podrobností a v takových barvách.
Vzbudila jsem se s nádherným pocitem ve svém srdci, ale moc jsem se tím nezabývala, protože jsem ten den měla spoustu úkolů.
K večeru jsem šla s tatínkem na procházku do přírody.
Vykládali jsme si o stěhování (koupili jsme domek s polem na vesnici) a táta mi řekl, že je velice rád, že všechny jeho úspory budou v domku, protože s ekonomikou světa to nevypadá dobře (táta je ekonom) a že by se mohlo taky stát, že za chvíli jeho peníze nebudou mít cenu.
Zůstala jsem na něj hledět a hned se mi začal vybavovat sen se všemi souvislostmi, povykládala jsem mu ho...
Ale od té doby se v mé duši něco pohlo.
Začala jsem mít velice často různé vhledy, cítila jsem pnutí jít do přírody a spojit se s ní.
Má citlivost se zvýšila natolik, že mé tělo již nesnese záměry, ve kterých není láska.
Cítím i to, jak a kde mnou proudí energie a jaké je kvality.
Nemůžu o tom ani dopodrobna psát, popisem průběhu situace bych se dostala ze sebe ven.
Kde není láska, není život...
Mé tělo již nemůže žádná energie rezistence nebo utrpení vyživovat.
Cítím, že je přede mnou velký úkol, že je to propojit svou bytost a veškeré své jednání s láskou a žít ze svého srdce.
Zajímavé je i to, že se brzy budu stěhovat na jiné bydliště a provázejí to mnohdy ne zrovna mírumilovná setkání s mou mámou (kvůli stěhování).
Připadá mi, jako by má máma symbolizovala mé srdce.
Není pro mě zrovna vždy lehké soustředit se na myšlení, mé myšlenky utíkají často cestou kritizování, posuzování a jedou jakoby samospádem a neřízené.
Máte nějaký nápad jak tuhle situaci řešit?
Jak véct mysl ze srdce?
Kaja 20.09.2011

Zdravím Vás milá Wahl,
včera jsem Vám psala mail.
Když se na to dívám dnes, všechno to vidím úplně jinak.
Včera večer jsem odevzdala veškerou svou touhu duše mému Stvořiteli a ráno jsem se vzbudila.
Všechno mi připadlo svěží, nádherné a dokonalé a věděla jsem, že jediné co mi dříve chybělo, tak bylo to, že jsem to nevěděla a neviděla.
Připadá mi jako bych se dnes probudila do úplně jiného světa.
Teď se mi to musí usadit.
S pozdravem

Kaja 20.09.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.