wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Diagnóza: autismus


Zdravím Vás Wahlgrenis,
ráda bych se zeptala, zda byste mi uměla odpovědět na pár otázek, které se týkají naší rodinné situace, hlavně mého mladšího syna s diagnozou autismus.
Jde o to, že stále vnitřně cítím, že to můžeme nějak ovlivnit nebo ty nitky rozplést, že se to týká velmi i mě samotné, jen nevím, co přesně udělat, k čemu se přiklonit a jak s tím naložit.
Věřím, že vše, co se nám dostává, je dar.
Mohla byste mi v této věci nějak pomoci?
Mockrát děkuji za zprávu
Přeji Vám vše dobré
Miška 31.12.2010

Milá Miško,
dítě s diagnózou autismus má problém s lidmi v jeho okolí, resp, okolí má problém s ním. Je jiné, nezařaditelné, odmítá spolupracovat, nechce dělat to, co všichni zcela normálně dělají, nepřijímá normy, zásady, pravidla.
Má svůj svět, jiný, ale ne špatný.
Je to jeho svět.
Často jsou to duše, které sem přicházejí něco posunout, něčím pohnout, zatřást...
Problém je v tom, že tato duše tohle všechno ví, vnímá to absolutně přesně, ale to, co se děje kolem, je v rozporu s jejím záměrem.
Spoustu činností a informací považuje z toho svého hlediska za zbytečné, ovšem vyvíjený tlak okolí v něm žádné pozitivní reakce vyvolat nemůže.
Z terapeutického hlediska se jedná o cesty, jak zařadit takové dítěte do kolektivu, jak ho uzpůsobit společenským normám.
Tohle všechno je komplikované, nedaří se.
Takové dítě si vyžaduje svůj zcela individuální přístup, aby pochopilo, že je tady správně, aby dokázalo projevovat spontánní radost, aby se netrápilo nějakými zbytečnostmi, které pro něho fakt nemají význam.
Chápu, že z hlediska rodiny nebo vůbec společnosti se může takové dítě jevit jako brzda.
Ne každá rodina dokáže vytvořit tomuto dítěti takové podmínky, aby se cítilo v pohodě.
Spíš je tady vnímán stres, když se s ním musí něco dělat.
Pracovala jsem nějakou dobu ve školce a jedenáct let jsem se věnovala dětem ve věku od 4 do 14 let ve volném čase, byly to různé tvořivé aktivity, ale i výjezdní akce.
Tady měly prostor všechny děti.
Právě přes vyjádření nějakým obrázkem nebo výrobkem má šanci toto dítě uspokojit svou potřebu výjimečnosti.
Ano, je jiné.
Ale není to vůbec chyba.
Dětský svět je mnohem pestřejší a plastičtější než svět dospělých.
Je jednoduché tohle dítě zrušit, zašlapat v něm touhu po radosti.
Jenže to je moc smutný příběh.
Takové dítě potřebuje v první řadě lásku a pak hned vlastní prostor, možnost otevřít své srdce, potřebuje komunikovat na stejné vlně s někým, kdo to dokáže.
Potřebuje totiž odemknout své srdce.
© Wahlgrenis 01.01.2011

Děkuji vám za zprávu.
Vím velmi dobře, o čem píšete, protože to cítím a vnímám naprosto stejně.
Já svého syna do ničeho nenutím, ani po něm nepožaduji zařazení do společnosti a norem, o kterých mám sama velké pochybnosti.
Troufám si tvrdit, že jsme naladěni na stejné vlně a jsme spolu velmi šťastní.
Co však řeším, je otázka, zda to vše přijmout tak, jak to je, anebo udělat vše pro to, aby se v životě dokázal rozhodnout plnohodnotně o svém dalším osudu on sám.
Pokud bude s námi, my mu vždy vytvoříme podmínky nejlépe, jak dovedeme.
Vím, že na své úrovni je úplný a celistvý takový, jaký je, a velmi nás svou přítomností obohacuje.
Cítím v jeho přítomnosti velké štěstí a považuji jeho příchod do naší rodiny jako velký dar.
To však víme my, ale jsme my jeho celý svět?
Otázka, kterou si kladu, je o tom, zda je správné ho chtít zařadit do společnosti, do které se narodil, anebo ne.
Zda je to jeho cesta - mít svůj svět, nebo je jeho cesta se světu skrze nové poznání otevřít.
Miluji ho a říkám si, zda mám právo ho posouvat "naším" směrem, protože vidím, že jeho svět v mnohém předčí ten náš.
Minimálně v naprosté upřímnosti, bezelstnosti a čisté radosti.
Zároveň cítím ten prostor pro změnu.
Někde hluboko uvnitř.. nedokážu to vůbec vyjádřit, ale vím to, že je to možné.
Jen nevím, zda a jak za tím jít
Děkuji Vám za názor
Miška 01.01.2011

Milá Miško,
ve Vaší reakci je přesně to, co píšu.
Přestože sice tvrdíte, že Vám jde o syna, díváte se dál a řešíte ty normy, s kterými bude ... někdy časem... konfrontován.
Ale to je nyní pro něho zcela zbytečné.
On potřebuje tu maximální radost a lásku kolem sebe.
Nic jiného nepotřebuje.
Bojíte se toho, co bude, bojíte se společenského tlaku, vlastně se bojíte budoucnosti.
Už brzy ale budou muset školy pochopit, že si nemohou diktovat, jaké děti k nim přijdou, ale budou se muset přizpůsobit dětem.
O ty jde v první řadě.
Všechno se dá zvládnout, ale dítě hlavně nesmí trpět, to je nejpodstatnější.
Rozumím Vaší otázce - chtěla byste se podívat, co je v pozadí, za tím příběhem, který se Vám jeví tak nečitelný.
On se Vám odhalí v pravou chvíli.
© Wahlgrenis 01.01.2011

Děkuju moc za vše,
Mějte krásný celý příští rok, třeba bude příležitost se v něm nějakým způsobem setkat.
Přeji vše dobré
Miška 01.01.2011


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.