Je moudré rozhodnutí dát dobrovolně svůj fungující orgán?
Mila Wahl,
zdravim Te opet z Brna.
Videla jsem Tvoje nove fotky, vypada to, ze jsi tu opet byla a zase jsme se nesesly. Docela rada bych Te ted opravdu videla.
Mam dotaz ohledne "rodinnych ledvin".
Muj bratr chodi na dialyzu a marne ceka na ledvinu.
Dost se mu pritezuje a uplne nam schazi pred ocima, je to bolest se na nej divat. To si jiste dokazes predstavit...
Pomalu dochazime k zaveru, ze se pujdeme nechat vysetrit a "nejvhodneji" darce (mama, ja nebo druhy bratr) mu da svoji ledvinu.
Mohla bys mi napsat, zda je to z hlediska duchovniho mudre rozhodnuti, dat dobrovolne svuj fungujici organ?!
Napis mi, kdy budes mit cestu do Brna, rada Te uvidim.
Pokud mi odpovis, budu Ti moc vdecna.
Hezky vecer,
Marketa 29.10.2010
Milá Marketo,
možná se k Tobě už dostaly některé příběhy lidí s transplantovaným orgánem. Jsou jiní. Změnili se. Ale není to cílený proces. Tahle změna se děje automaticky. Všechno, čeho se dotkneme, získává v sobě naši okem neviditelnou stopu. A člověk, který přijímá cizí orgán, současně přijímá i tohoto člověka.
To je jedna cesta.
Tebe ale zajímá, jak je to opačně.
Jak to máš vnímat Ty jako dárce orgánu, který funguje bezchybně a který bys měla věnovat nemocnému členu rodiny.
Tohle je stejné jako mateřství. Žena, která přivádí na svět dítě, mu zcela automaticky dává kus svého těla. Je to náročný proces, ale probíhá, aniž by se někdo někoho ptal na souhlas.
Probíhá... a všichni kolem se těší...
Při transplantaci je třeba dívat se na člověka, který má dostat Tvůj orgán, jako na dítě, které je odkázáno na péči nejbližších. Nemůže dělat vůbec nic. Stejně jako miminko... To také čeká, kdo se k němu skloní, kdo ho přebalí, nakrmí...
V tuto chvíli bys neměla zkoumat, jestli je v ohrožení Tvůj život, ale spíše se s nadějí dívej, kam Tvoje ledvina poputuje a jak může pomoci.
V tuto chvíli ještě není jasné, jestli to budeš právě Ty, od koho ledvina půjde k bratrovi. Tohle je náročné vyšetření.
Znám ale několik lidí z mého okolí, kteří žijí pouze s jednou ledvinou, není to tragédie, ale spíše výzva, i tak by ses na tuto svou případnou další změnu měla dívat. Neptej se, proč to máš být zrovna Ty - neohlížej se na druhé, ale naopak si odpověz obráceně: Proč bys to neměla být Ty?
Možná máte s bratrem z minulosti nějaké nevyřešené problémy, tímto zákrokem byste se mohli k sobě více přimknout, mohli byste si začít i třeba najednou lépe rozumět. Tady se nedá předem odhadnout, co všechno se může po transplantaci ledviny v životě Tvého bratra změnit. Ale nějaké změny jistě přijdou.
Dívej se na sebe jako na planoucí pochodeň, jako na naději, která se tady najednou před ním objevila.
Máš tu "čest" zachránit mu život...
Vnímáš, jak je to od Tebe silné gesto?
Ale neměla bys do tohoto procesu vstupovat s tím, aby se Ti tleskalo.
Tohle je skutek, kterým prokážeš sama před sebou, co jsi vůbec schopna udělat.
Je to okamžik až na samé hranici, zázrak, který se může stát jen díky tobě.
© Wahlgrenis
30.10.2010
Mila Wahl,
dekuji Ti za odpoved, moc si toho vazim.
Neni to lehke rozhodnuti, priznam to, ale mam viru zivot a vesmir a verim, ze nic neni nahoda, jen dalsi zkouska pro nas.
Kdyz jsme uz u meho bratra, jen jsem se chtela zeptat, co znamena to, ze se mu narodila dcera jiz v dobe, kdy byl dignostikovan s timhle onemocnenim.
Narodila se v ten samy den, mesic a hodinu tak, jak zemrel nas dedecek pred 33 lety na rakovinu.
Myslim, ze ty jsi clovek, ktery mi dokaze rict, co to je za znameni.
Dekuji
Marketa 30.10.2010
