WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Od pondělí přestala ve školce jíst


Dobrý den paní Wahlgrenis,
vím, že máte před víkendem na Slovensku, přesto se na Vás zkusím obrátit..
Dělá mi starost naše dcera, v září nastoupila do školky a přes občasné vzlyky kvůli spaní ve školce si myslím, že byla ok...
Od pondělí přestala ve školce jíst a to doslovně, krom jablíčka včera si tam nevezme nic..... Mně to přijde moc divné, když celou dobu jedla. Patří k dětem, které se nerýpou v jídle, naopak jí vše a s chutí...
Ve školce by tuto situaci začali řešit až třeba za měsíc, což se mi zdá na odhalení příčiny už pozdě...
Prý je na některé věci, jako např. adaptaci pomalejší.. tohle mi bylo sděleno včera..., co ji známe, tak všude byla takové sluníčko, umí udělat legraci, na svůj věk je jistě vyspělejší...., byla zvyklá na kolektiv od mala...., tak vážně nejsem z toho, co se děje moudrá... Myslím, že je skvělá, taková, jaká je a nerada bych, aby se její osobnost nějak měnila díky vzrůstající averzi ke školce...
Děkuji moc za Váš názor...
Přeji krásný - snad slunečný - víkend.
Simona 08.10.2010

Milá Simono,
školka je zvláštní prostředí, kde musí panovat jistý řád. Sice si děti hodně hrají, ale současně se také "musí" něco naučit, aby čas tady trávený nebyl z dlouhodobého hlediska považován za zbytečný.
Je proto nutné někdy i násilně hru dětí ukončit, musí se hračky uklidit, toaleta, mytí, svačina, pak je dopolední program, netrvá dlouho, pak se obvykle chodí ven na zahradu... Něco o tom vím.
U Vaší holčičky vnímám násilí, které si uvědomila v jednu chvíli. Učitelky ve školce to nemají jednoduché, mají na starosti určitý počet dětí, navíc musí zajistit onen program, počítá se často minuta po minutě. Nechci psát, že to takhle musí být ve všech školkách, ale tady to tak nějak nejspíš bude.
Ve chvíli, kdy měla rozehranou nějakou hru, která ji opravdu bavila, musela skončit. Ona ale ještě nechtěla. Tohle zastavení se jevilo jako zásadní, jako přímo proti ní. Ona to chtěla jinak, měla jiný plán. Možná na ni učitelka zvýšila hlas... těžko říct, ale každopádně ona tohle jednání cítila jako vlastní prohru. Nemohla pokračovat v tom, co by chtěla dělat, musela se přizpůsobit, a to se jí vůbec nechtělo. Musela přijmout to, co se jí vůbec nelíbilo. Byla ta poražená...
Najednou jí to všechno připadalo líto, učitelka i ostatní děti byly najednou na jiném břehu. Ona zůstala tak sama.
Všechno hezké pro ni v tu chvíli skončilo.
Protože se nedokázala bránit ihned, začal jiný proces. Komplikace s příjmem jídla je problém, který se jí (spíše její duši - tohle bude v podvědomé rovině) jevil jako průchodný... Vidí, jak se všechno kolem jídla točí, ona chtěla učitelce vrátit tu porážku, kterou si sama prožila, ale jinak to neumí. Proto odmítá jíst. Je to v jistém smyslu vzpoura. Určitě není nemocná, to se bát nemusíte.
Potřebovala by si ujasnit svou pozici ve školce, ona nechce prohrávat, chce mít svůj čas na hru i na odpočinek, nechce jen poslouchat diktát shůry. Je to pro ni ale složité.
Navíc je maličká, je to vlastně obrana, staví si kolem sebe zeď. Doporučila bych promluvit si s učitelkou, jestli by bylo možné brát ji jako hotovou bytost, vnímat více její požadavky. Ona je sice součástí celku, ale je třeba s každým dítětem pracovat individuálně. Učitelky by tohle umění měly zvládat bez pokynů od rodičů, od toho tady jsou. Většinou si toto povolání vybírají, aby byly dětem co nejblíže, proto se od nich očekává citlivý přístup.
Zkuste to...
© Wahlgrenis 08.10.2010

Dobrý den paní Wahlgrenis,
MOC Vám děkuji za rychlou odpověd.
Velmi se mi v jistém slova smyslu ulevilo....
Já jsem se snažila zhruba před měsícem o komunikaci s mladší z učitelek ohledně spacího režimu a setkala jsem se s nepochopením, mě se to velmi dotklo, ten "nezájem", protože jsem předmět hovoru nepovažovala za malicherný a chtěla jsem
se nějak domluvit na společném postupu, spolupráci..., jediné řešení se mi jevilo navštívit ihned paní ředitelku, u které jsem se s pochopením setkala /alespon jsem jí její slova věřila/, ale přestože se snažím bavit normálně dál a dělat, že se nic nestalo, tak je mi jasné, že tady vznikl nějaký blok....
Já jsem si prostě myslela, že ženy, které jdou pracovat do školky, ta práce opravdu baví..., jsem v tomhle asi dost naivní...
Každopádně, zvažuji i omezenější docházku, pouze jednou týdně, s tím, že bude více v kruhu nejbližších a to rodičů, prarodičů a kamarádů v kroužcích.
Krásné sluneční dny.
Simona 11.10.2010


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.