Neteř má jít na operaci s kolenem
Milá Wahlgrenis,
mám velkou prosbu ohledně své neteře.
Ve vlaku si nějak nešikovně vyhodila pravé koleno, ještě ji v něm píchlo a stále bolí. Lékař, který ji prohlédl a zrentgenoval, řekl, že je to meniskus a musí na operaci. Neteř se operace šíleně bojí, neví, co pak bude dál, navíc by jí to přineslo asi i další finanční problémy, které už teď nejsou zanedbatelné.
Její sestra byla na podobné operaci asi před rokem, dodnes není úplně v pořádku.
A před několika lety jejich otec několik týdnů po operaci kolena dokonce zemřel. Nevím, zda to mělo souvislost a kolenem.
Mám neteř moc ráda, navíc jsem její kmotra a stále cítím trochu povinnost být náhradní rodič, když už ty svoje vlastní nemá.
Prosím, je operace jediná možnost?
Je nějaká alternativa?
A pokud ne, může se s důvěrou svěřit lékaři, kterého navštívila? Omlouvám se, že se ptám na vyloženě medicínskou věc, ale nevím, co jí poradit a ani nevím, kde se poptat.
Děkuju za jakoukoli odpověď, pokud můžeš.
Nenika 09.09.2010
Milá Neniko,
Váš dotaz přišel je ve velice krátké době po dotazu
Zraněné koleno . Ani tohle nejsou náhody.
Vnímám u Vaší neteře podobné osudové zastavení jako u paní Lidunky. Nepíšete ale, čemu se věnuje v profesním životě, kam jde, za čím. Tohle je nyní důležité a nejspíš to nebude přesně to pravé, čemu by se měla věnovat.
Operace bude nejspíš nevyhnutelná, je dobré, aby svému lékaři důvěřovala. Ale je také nutné podívat se na tohle zranění tím jiným pohledem.
O co se snažím?
Čeho chci dosáhnout?
S kým bojuji?
Kdo je můj největší soupeř, kterého chci přemoci?
Tady není vyladění. Snaží se o cosi, čemu se ale shůry netleská. Proto je nyní zastavena takovým zásadním způsobem. Možná bude něco komplikovaného na celé jejich rodině, když už tatínek na pooperační komplikace zemřel a podobné zdravotní problémy má i její sestra.
Pokud s ní budete mluvit, zkuste se zeptat na její profesní směr, případně uvažovaná studia, čemu se chce věnovat atd. Tohle je hodně důležité. Někde tady je totiž chyba. Je tady varování, jako by do tohoto kruhu neměla vstoupit. Proto to koleno.
A to, že se to stalo ve vlaku, to nejsou náhody. Kdyby to nebylo ve vlaku, bylo by to jinde.
© Wahlgrenis
09.09.2010
Milá Wahlgrenis,
trochu jsem včera panikařila.
Neteř se mezitím informovala u lékaře a zdá se, že je to ten správný, komu může důvěřovat. Byla už klidnější.
Mohu-li ještě upřesnit její profesi, pak tedy: neteř učí angličtinu (a ruštinu), dělá i překlady, je na volné noze.
Nevím, jak by mohla změnit profesi.
Napadá mě jediná změna, že by se mohla třeba přestěhovat - synovec ji láká do Anglie, že by tam mohla učit ruštinu, ale ona to zatím nechce zkusit, splácí hypotéku na byt, dodělává si doktorát, snad prý později.
Je Ryba, opravdu tak nějak neuchopitelná a neukotvená. Žije sama, ale ráda by to změnila. Není už nejmladší, nemá partnera a ráda by měla děti, ale těsně před čtyřicítkou už to moc reálně nevypadá.
Na všechno je sama, na druhou stranu už ale tak dlouho, že těžko přijímá třeba dobře míněné rady. Ona asi bojuje nejvíc sama se sebou.
Celkově to fakt nemá lehké, ale těžko pomoci, když člověk ani neví jak.
Moc si Vás vážím.
Děkuju za odpověď a uklidnění ohledně operace.
Nenika 09.09.2010
Milá Wahl,
když jsem si přečetla příspěvek Neniky, věděla jsem, že musím napsat.
Bolest v kolenou signalizuje potlačenou vinu.
Kamarádka byla před operací kolena, druhé ji velmi bolelo a byla sjednaná v budoucnu operace také.
Kineziologické sezení na téma bolestivého kolena objevilo, že neodpustila otci - alkoholikovi.
Ne náhodou měla přítele, také alkoholika.
Koleno přestalo bolet, přesto jsem neměla odvahu jí sjednanou už operaci 2 dny před nástupem do nemocnice rozmluvit.
Posílala jsem tedy reiki, operace se zdařila, a koleno se prý hojilo nestandartně rychle.
Zároveň jsem ale cítila, že už na druhou oparci druhého kolena nepůjde.
Nešla.
Našla odvahu si udělat reiki, s přítelem se rozejít, běhá jako rybička, skáče padákem,...
Tak, jak vnímám příspěvek, neteř se bojí jít šťastným směrem, tlačí ji bloky, pokud je odhodí, vyčistí, uvědomí si svoji cestu a přestane se trestat, bolesti zmizí.
Naopak - pokud půjde na operaci, ale setrvá na stejných postojích, objeví se jí problémy za několik málo let / možná i měsíců/ znovu.
L. Hay o kolenou píše, že představují hrdost a ego. Tedy opět - potlačená duše, potlačená intuice, kam jít.
Olga 10.09.2010
Milá Olgo,
děkuju za Vaše vyjádření, za každý názor a informaci jsem vděčná.
Je fakt, že si svým způsobem staví překážky, kterými si život komplikuje. Koupě zbytečně drahého bytu, na krku hypotéka, což ji při jejích příjmech silně omezuje, v současné době taky "boje" s novým předsedou bytového družstva...
Možná opravdu nemá odvahu jít šťastným směrem.
Potlačená vina – mohla by nevědomky na sebe brát odpovědnost za něco, jak se zachovali před lety její rodiče?
Za to ale nemůže, byla ještě dítě.
Nejsem si jistá, jestli problém je v profesním zaměření, učí i překládá totiž ráda, i když je to stále jako na vodě, nikdy neví, kolik práce bude a jestli ji uživí.
Jste hodná, že jste napsala.
Nenika 10.09.2010
Wahl,
ano, neteř převzala nejen vzory chování rodičů, tak také jejich odpovědnost, viny atd....
Je tam toho moc, a to, že byla dítě, je nerozhodné, duše vcelku čas nezná, resp. zná ho, ale v jiné podobě, v podobě posloupnosti, nikoli stáří... není první ani poslední, kdo se takhle vězní.
Když si přečtete můj email někdy z listopadu 2007 -
Pociťuji únavu a zablokování všech cest , tak to jsem také byla já.
Mezitím ale proběhlo "několik životů"... proběhlo toho strašně moc, a ještě jistě proběhne. Za to všechno velký dík UNIVERSU.
Vaše neteř ještě tohle štěstí nemá, nevidí, neslyší, necítí, jen ji to bolí. Je mnoho metod, všechny znamenají ale osobní rozhodnutí, věnovat na to sílu, čas, peníze, mít odvahu se podívat i na to, co nás bolí a trápí,.. být zvědavý, proč se to tak děje,.. je toho moc. Je to ale volba každého z nás.
Není nic dobře nebo špatně, to je iluze, všechno má rub a líc a z jakého úhlu se díváme, tak to hodnotíme.
Jediným měřítkem je spokojenost srdce, mír, láska, pohoda, zdraví, radost.
Olga 10.09.2010
Koupě zbytečně drahého bytu popisuje paní Nenika chování neteře
Wahl., ale toto je posuzování .. to už přeci není láska a pochopení od paní Neniky.
Neteř koná to, co uznává ona za vhodné a potřebné... a čím si musí projít....tudíž proto možná má následky, ale musí je jen ona chtít změnit.. nikdo jiný, ani v dobrém úmyslu to prostě nejde....
A posuzování, hodnocení není dobrý úmysl směrem od paní Neniky.
Vypadá to, že nechci pomoci, ale tak to vůbec není.
Dovolím si možná ještě sdělit paní Nenice:
Sdělení od Wahl a paní Olgy, může rozkličkovat jen Vaše NETEŘ, tak vnímám já....
Samozřejmě, nevím, možná Vás neteř požádala, pak by to trochu bylo jiné...
Já vnímám, že žijeme život každý za sebe a každý máme tady nějaký úkol, a známe jen své vlastní pocity.
Přeji Vám hodně lásky a pohody
Rosa 10.09.2010
Milá Olgo,
přečetla jsem si Váš příběh začínající v listopadu 2007. A najednou jsem si uvědomila, že už neřeším neteř, ale tohle že je částečně i o mně – bývalý manžel, syn (už dospělý, ještě před pár měsíci bydlel se mnou) Honzík...
I já mám pocit, že za tím, že teď vůbec nejsme v kontaktu a že jsme se vlastně rozešli ve zlém, tedy přesněji řečeno ON se mnou "skončil", je jeho otec.
Snad jsem si Vaším příběhem měla uvědomit či spíš potvrdit, že to nepochopitelně hrubé chování syna v posledním roce a půl vůči mně, odcizení, nejde z jeho podstaty, ale že pramení v rafinované manipulaci jiné osoby.
Občas mě to i napadlo, ale asi jsem tomu nechtěla naplno věřit.
Brrr.
Snad se to časem mezi námi zase vyčistí. Stejně jako já teď čistím byt, přestavuju v něm, vyhazuju... A usmívám se na sebe.
Po letech jsem pro sebe nejdůležitější a učím se mít ráda.
Tohle je úplně nové, dřív jsem si to ani nedovolila, ani na to neměla prostor.
Děkuju!
Nenika 10.09.2010
Milá Wahlgrenis,
omlouvám se, že tady zahlcuju prostor, ale potřebovala bych odpovědět paní Rose - děkuji i za její vyjádření, cením si toho.
Nejsem anděl, takže ano, občas druhé posuzuji. Snažím se to dělat jen v duchu a snad nikomu neškodím. Drahý byt - řekla jsem jí svůj názor (starší tety), ale rozhodně jsem jí nic nevymlouvala, to ani nejde.
Bohužel to dopadlo podle očekávání, ale ono se všechno nakonec nějak vyřeší, vím že musí sama.
Z nedostatku lásky k neteři mě prosím nepodezírejte.
Respektuju ji, chápu její důvody.
Včerejší odpověď od Wahlgrenis i Olgy jsem jí poslala (bez některých vět o otci, sestře a rodině, z toho by možná měla těžkou hlavu), napsala mi na to, že si myslí, že ona na nic netlačí, naopak nechává věci plynout.
A že si to ještě přečte za pár dní, až si to nechá projít hlavou.
V každém případě moc a moc děkuju za všechny odpovědi.
Jsou pro mne cenné.
S láskou
Nenika 10.09.2010
Moc Vám děkuji, paní Neniko, za Vaše pochopení. Měla jsem opravdu obavy, jak přijmete mé vyjádření.
Takto jsem mohla pojmenovávat jen proto, že něco podobného jsem prožívala a prožívám se svou sestrou.... jen proto mi šlo popsat.
Trochu poopravím vyjádření k Vaší lásce, to nebylo podezírání, neberte to prosím osobně, dala jsem tam řečnickou otázku.....
Prostě někdy opravdu nevíme, co je pro nás a naše nejbližší nejlepší.... konáme "ve jménu" lásky... ale nemusí to být pro dotyčného to správné, co si má prožít.
Děkuji Vám, že Vás zajímal můj názor.
Není to samozřejmost.
Děkuji, že k Vám ten názor mohl dojít :-) ....
Posílám hodně energie, lásky a vše krásné...
Rosa 11.09.2010
