WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Bodnutí vosou a včelou


Milá Wahlgrenis,
chtěla bych Tě požádat o vysvětlení, proč jsem za poslední 3 týdny obdržela 3 štípnutí od včely, vosy a teď naposled zase od včely.
Nejprve do prstu na noze, pak do stehna a předevčírem do paže, vše na pravé straně. Všechny tři bodnutí doprovázely velké otoky.
Za posledních 20 let nic a teď 3x po sobě.
Vůbec netuším, co mi tato píchnutí mají říct.
Předem velice děkuji za pomoc.
Přeji krásný zbytek prázdnin.
Jindřiška 23.08.2010

Milá Jindřiško,
při čtení Vaší otázky jsem si vybavila bolest, kdy jsem měla žihadlo od včely v chodidle. Tehdy jsem vstoupila do jejího teritoria, to si uvědomuji přesně. Byly mi asi dva roky a bosá jsem běhala v trávě, kde byl i kvetoucí jetel. Bolelo to... Žihadlo se pak muselo vyndat. I tohle bolelo...
Od té doby nic. Asi jako Vy.
Psala jsem, že hmyz vnímá, jaký k němu máme postoj. Letos je to ale jinak. Všechno se zrychluje, jakoby kumuluje a včely a vosy tohle vnímají. Připadá mi, že právě vosy a včely jsou v tomto směru mnohem citlivější. Vysílají varovné signály. Opakovaně. Skoro až hrozivě. Jako by říkaly, že už čas, abychom je vzali na vědomí. Ale nikdo je příliš neposlouchá. Bodnutí vosou i včelou je v jistém smyslu zbraň. Ony ale neútočí, brání se. I jim jde o holý život...
Nedávno jsem řešila panický strach z chroustů a kousnutí od osmáka degu. Nic se neděje jen tak. Odkryly se v obou případech útoky na živočišnou říši. Nesmíme se divit, každá alfa má svou omegu.
© Wahlgrenis 24.08.2010

Milá Wahl,
jelikož ten osmák degu se osobně týká mě, ráda bych k tomu Jindřišce něco napsala...

Milá Jindřiško,
patřím mezi lidi, kteří loví topící se mouchy z vody, při úklidech zachraňuji pavouky, beru zvířata jako osobnosti, proto taky žádné nevlastním, protože mi připadá, že pořídit si psa nebo kočku do paneláku, kde bydlím, je, vzhledem k pracovní vytíženosti nás všech doma, trápení.
Naše děti nemají žádného křečka ani morče, protože mi připadá šílené, nechat někoho žít celý život v kleci. Nemám ráda cirkusy se zvířaty, protože nevěřím, že předváděná čísla jsou na bázi dobrovolnosti ze strany zvířat...
Chtěla jsem tím jen říct, že bych prostě zvířátkům neublížila.
Tím pádem - logicky - co vysílám, to se mi vrací.
Asi před více než měsícem jsem přesto měla na hlídání osmáky degu. Majitelka potřebovala odjet na dovolenou a nebylo je komu svěřit, nehledě, že naše děti maje prázdniny se těšily na zpestření denního programu.
Týden hlídání proběhl v pohodě, sem tam jsme některého (bylo jich 5) honili po sušárně, ale v pohodě.
Jelikož jsme to chtěli dotáhnout, až do finále - tj. nejenom hlídání, krmení a mazlení, ale taky čištění. Při stěhování do menší klece, aby se ta větší mohla vyčistit, se mi ten jejich velitel (největší a nejdivočejší) zakousl do prstu.
Já jsem se mu omlouvala... chápala jsem, že má strach, co se to děje, chovali jsme se k nim s respektem.
Nicméně prst mi krvácel asi jen pár sekund, pak se rána zacelila a prst mi okamžitě naběhl do obludných rozměrů. Všechna infekce mi zůstala vevnitř a nešla ven. Prstem jsem nemohla ani hýbat a bolel jak čert.
Následovalo léčení typu - černá mast 3x denně a zánět po několika dnech ustoupil. Ale prstem jsem stále hýbat nemohla, bolel stále. Po 14 dnech žádná změna, kromě té, že zmizel zánět. Z lékařského hlediska nebyl důvod k bolesti.
O.K.
Jenže mě to bolelo dál.
Následně jsem se potkala s človíčkem, co ovládal metodu EFT (lze zjistit na netu, co to obnáší) a různým poťukáváním a přesvědčováním mého podvědomí, že mě vlastně nic nebolí, bolest částečně ustoupila. Ale stále to nebylo ono...
Bylo mi jasné, že to nebude jen tak, něco mi to má říct a něco mám udělat jinak nebo znovu... Poprosila jsem nahoru, ať mi dají alespoň nějaké jasnější znamení, co s tím, protože mě je potřeba kopnout, aby mi to došlo a ne jen lehce naznačovat.
NIC.
Byla jsem smířená s tím, že prostě bolest je a bude a třeba někdy zmizí.
Ale mezitím se mi stále vybavovaly vzpomínky na dětství, kdy jsem jako dítě (8-9 let) ze zvědavosti zbila našeho psa. Prostě jen tak jsem ho sešvihala a čekala jsem, jak se zachová. Jestli mě sežere hned, nebo mě má opravdu rád a odpustí mi. To zlatíčko se nechalo seřezat a ani nezaštěkal, jen se smutně díval - proč mu to dělám.
Byla to jedna jediná akce tohoto druhu, trvala pár chvil, dávno mi zmizela z paměti a teď se mi stále vracela jak zaseklá gramofonová deska.
Jistě, že jsem si říkala, to spolu nemůže souviset, to je blbost....
Přesto jsem se asi po 30 letech našemu Kazanovi omluvila.
Ten pes je po smrti asi nějakých 25 let, možná víc, ale já jsem prostě pochopila, že je potřeba to udělat a opravdu upřímně, kdy jsem cítila smutek nad tou mojí nebetyčnou hloupostí, ze zvědavosti někoho bít, jsem požádala o odpuštění.
V duchu jsem věděla, že mi dávno odpustil, ale asi čekal, až i já udělám tento krok.
Ano, bude to znít jako neuvěřitelná pohádka, ale od toho večera, bolest zmizela a téměř okamžitě mi začal prst fungovat.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale já jsem díky tomu pochopila, že všechno souvisí se vším, nikdy nic není zapomenuto a vždycky se vám to vrátí.
Ať je to zcizená propiska, někde na úřadě (kde se s tím jakoby počítá), věřte, že se vám to vrátí, třeba tím, že někdy ztratíte vaši vlastní, v okamžiku, kdy ji budete nejvíc potřebovat.
Já už teď vím, že všechno, co se nám děje teď, je následek našich minulých činů, právě teď si tvoříme naši budoucnost.
My sami, ne naše rodina, náš partner, naše děti...
Jen my sami jsme odpovědní za to, jak se právě teď cítíme.
Je to těžké si to přiznat, ale když pochopíte, že to tak opravdu je, problémy zmizí...
Protože si je přestanete vytvářet.
Jen bude potřeba si ty minulé špatné skutky prostě odžít...
Wau, škoda, že tohle nemůžu svěřit svým nejbližším, protože bych byla za blázna. ;-) Když si představím, že bych své rodině řekla, že mě prst nebolí, protože jsem se omluvila 25 let mrtvému psovi...?
Našli by okamžitě spoustu logických důvodů, proč to tak nejde a jak to "opravdu" je... ;-)
Přesto je miluju. ;-)
Mějte se sluníčkově
Rudbékie 24.08.2010

Milá Rudbékie,
děkuji, že jsi napsala. Tušila jsem, že si tyto řádky přečteš a že zareaguješ. Ten osmák - to bylo kvůli Tobě. Vím, že víš, že vím...
Jsem ráda, že jsem mohla u toho celého procesu být. U EFT i u následného pochopení, komu že bylo ze živočišné říše z Tvé strany ublíženo.
Je nádherné, jak tohle funguje.
Děkuji ještě jednou.
© Wahlgrenis 24.08.2010

Milá Wahl,
já děkuji, Tobě, že jsi u toho všeho byla a stále jsi.
Děkuji.
Rudbékie 24.08.2010

Milá Wahl,
tak moc Tě mám ráda a uznávám, jak umíš navést .....
Nádherné psaní pro Rudbekii...
Rudbekie, to je nádhera, že sis situaci našla...
Blahopřeji moc moc a raduji se s vámi. :-)
papa
Rosa 24.08.2010

Milá Wahlgrenis,
nemohu se neozvat...
Když jsem dnes přečetla odkaz o štípnutí včelou a vosou, musela jsem se usmát...
Sama jsem tento signál řešila před 14 dny.
Z ničeho nic mě štípla vosa.
Chudák.
Nenápadně mi sedla na bok a když jsem připažila ruce, pochopitelně mě štípla. Nechala mi v kůži žihadlo i se zadečkem, plno jedu, místo okamžitě opuchlé a ještě asi týden...
To pro vosu také není úplně typické...
Ještě někam odletěla a pak prostě musela někde umřít...
Zcela jasně to pro mě byl určitě signál.
Vosa ani včela mě neštíply pár let, a už né vubec takto podivným způsobem. Ten den (před tím štípnutím) se mi stala ještě jedna zvláštní "náhoda". Objednala jsem si v knihkupectví tři knihy... něco od Barbel Mohr, také Foučkové a konečně jsem si objednala i vytouženou Haich.
Nestačila jsem se divit. Číslo objednávky mi přišlo jako číslo mého narození. Opravdu, nikde jsem ho nezadávala, ani rodné číslo ne. Byla jsem z toho dost v údivu, a hlavně jsem nevěděla, jak to mám rozluštit.
A pak ta vosa.
Prosila jsem o další nápovědu, a snad se mi s pomocí podařilo tyto signály i rozluštit...
Žiju teď v takovém divném rozpoložení, stav zvaný "nic moc". Jenže nejde jenom tak plakat na rozlitým mlíkem, někdy je potřeba zmobilizovat i ty poslední síly, nevzdát se, veřit vesmíru... Tohle mi zřejmě musela říct ta chuděra vosa... Někdy je potřeba člověka pořádně "štípnout", aby se propudil... Jed není nic moc, ale myslím, že značí transformaci a očisťující proces.
No pointa je jednoduchá... člověče pátrej, jaký význam mělo právě tohle znamení pro tebe.
Krásné dny,
s láskou
Kateřina 24.08.2010

Dobrý večer Wahlgrenis!
Tak jsem si dnes dopoledne při čtení příspěvku o vosách a včelách říkala, jak nám to krásně vychází, že nikoho z naší rodiny se nic takového netýka, vosy a včely se nám vyhýbají...
No, tak tento jev je již minulostí.
Dnes (24.8.) odpoledne jsme si se synem (5,5 roků) kopali na hrišti, když mu najednou včelka vlítla pod kraťasy a kousek nad kolenem ho bodla.
Naštěstí máme hriště hned pod oknama, vyběhli jsme domů, pinzetkou jsem žihadlo vytáhla, na ránu jsem dala octový obklad, pak místo obložila rozkrojenou cibulí a ledem.
Po hodině bylo stehno nateklé, opuch téměř jak moje dvě dlaně, no naštěstí, po dvou hodinách nebylo po opuchu ani náznaku, zůstala jen malinká tečka po vpichu!
Jaké to štěstí!
Po prvotním pláči jsme si hodně o včelkách povídali, miláček pochopil, že nemá smysl se na včelku zlobit.
Dokonce byl smutný z toho, že hned umřela - viděl ji vypadnout z kraťasů rovnou na zem...
Pak jsem trošku hledala na internetu informace, jak ošetřit ranu po bodnutí... Myslím, že jsme to zvládli, malý byl opravdu statečný.

Objevila jsem ale zajímavou informaci, možná se bude hodit i ostatním. Já si to také zapamatuji:
Po bodnutí je potřebné vytáhnout žihadlo a místo vpichu potřít hlinou, zeminou, která je všude kolem nás.
Zdroj: http://andelske-obrazy.blog.cz/0906/bodnuti-vcelou-vosou-dobra-rada
Anveno 25.08.2010

Ahojíček Wahlgrenis a Rudbekie,
přečetla jsem si článek o vosím štípnutí a kousanečku a nedá mi to, abych nereagovala na to, co se tady píše o metodě EFT.
Myslím si, že bylo málo času na pochopení, jak EFT funguje.
Rudbekie píše: "...různým poťukáváním a přesvědčováním mého podvědomí, že mě vlastně nic nebolí, bolest částečně ustoupila."
Myslím si, že časem se tato informace u Rudbekie ve vzpomínce trošku na to, jak ťukání probíhalo pravděpodobně zkreslila.
Podvědomí se nepřesvědčovalo o tom, že ji nic nebolí, ba naopak ťukalo se slovy "Přestože mě bolí prst po kousnutí - mám se ráda a uznávám se".
Pokud se tedy něco přesvědčovalo, tak určitě podvědomí v tom, že se má ráda a uznává se... ne to, že ji nic vlastně nebolí.
Navíc po odťukání EFT ještě několik dní bloky v meridiánech uvolňuje a tak je možné, že tím uvolněním konečně dostala od svého těla a vzpomínek informaci, která jí pomohla pochopit, proč se jí to stalo.
Může to tak být, ale i nemusí... je to jen můj pohled.
Mějte se holky a smějte se...
Těším se někdy na vás
papapapa
Zrzka 25.08.2010

MIlá Wahl,
ještě jednou se ozývám a zdravím touto cestou Zrzku.
Ano, ona byla ten človíček, co mi ukázal, jak funguje EFT, a já za to dodatečně ještě jednou děkuju.
Je pravda, že jsem to úplně dokonale nepochopila.
No, po pravdě, spíš jsem byla jako Alenka v říši divů.
Pro mě tento uzdravovací proces prstu nebyl jen o tom, že už to nebolí, bylo to o pochopení něčeho víc.
Všechno spolu souviselo, všechny tři fáze uzdravování - jak léčení černou mastí, tak EFT, tak odpuštění..
Zrzko, děkuju, že jsem měla možnost zažít Tě v přímém přenosu ;-)
Rudbékie 25.08.2010

Milá Wahlgrenis,
děkuji za odpověď Tobě i Rudbékii.
Chvilku to trvalo, ale tyhlety procesy jsou opravdu úžasné.
Když jsem četla odpověď, říkala jsem si, že to není to, co jsem čekala.
Chtěla jsem něco jiného, něco, při čem by se mi hned rozsvítilo, trefu do černého.
Nicméně jedno jsem zaznamela hned - bolest při čtení slova bolest.
Velkou vnitřní bolest, kterou jsem velmi dobře znala.
Přišly první slzičky.
Postupně jsem se proplakávala celým týdnem.
V tomto týdnu také kulminoval můj vyhrocený vztah k dětem.
Už mi na nich vadilo úplně všechno.
Hodně mě dostalo, co psala Wahlgrenis Pradlence v Bože, co se to děje .
Cítila jsem v sobě obrovskou blokádu.
"Já si s těma svýma dětma už nechci hrát, nebaví mě to, chci klid! Ať už nekřičí! Ať už nevotravujou a nezlobí!"
V hlavě mi znělo pořád dokola, že už ty děti nechci.
Najednou jsem v sobě poznávala svoji mámu (maminku). Tohle jsem přeci zažívala já jako dítě. A teď se mi do úst drala ta samá (ošklivá) slova, která na nás tenkrát křičela.
Zároveň mi znělo hlavou: "Pusť tam láásku. Ty přece víš, jak je to správně."
Ale do toho moje: "Já to nedokážu, nedokážu, neumím."
V sobotu ráno jsem zůstala déle v posteli.
Hlavou se mi honilo spoustu věcí.
Nakonec se objevil starý známý obraz, který se mi neustále zjevoval, když jsem chodila na kurzy kineziologie: stojím asi 2letá, natažené ručičky směrem k mamince. Ta ale nemá čas, pobíhá okolo, ke mně nepřichází a já bych tolik chtěla do náruče. Touha se mění v truc. Nemohu se pohnout, jako bych měla zabetonované nožičky.
"Pojď ke mně, maminko!".....
Ale tentokrát dochází ke změně. Najednou se mi nožičky uvolňují a já běžím, běžím k mamince.
"Maminko!" Mám velikou radost.
Ale mám smůlu, maminka mě nepochová, asi nemá čas. Bolest v srdci. To úplně zatemňuje, zavírá srdíčko. Běžím k druhé mamince (paní, kterou jsem potkala vloni, odkryl se náš příběh z minulého života). "Maminko!" znovu se rozbíhám plná radosti a naděje. Zase mě odmítá. Zase bolest.
K další mamince (Wahlgrenis). Natažené ručičky. Otevřená náruč. Láskyplná slova.
Teplo u srdíčka. Poprvé, a přece tak známé, přirozené.
Děkuju Ti, maminko.
To jsem potřebovala procítit, abych mohla pustit lásku ke svým dětem (a nejen k
nim).
Maminko moje z tohoto života, nezlobím se na Tebe, odpusť prosím i Ty mně, že jsem po
Tobě chtěla něco, co jsi mi nemohla dát.
Miluji Tě, objímám Tě, ale ne jako já, ale já jako anděl (jsem takhle nějak silnější).
Vidím další ženy, jsou to ženy, které tu byly přede mnou, naše ženská linie. Teď mi to dochází, bolest v podbříšku, dlaně jdou k sobě, děkuju, děkuju, posílám všem těmto ženám lásku, očišťující světlo probíhá celou linií...
Maminko, děkuji.
Včelky a vosy, Vám také moc děkuji.
Nemohu se podepsat, protože neznám svoje jméno. To jméno, které mi dali, není moje jméno.
Jindřiška ne, ale co takhle Jasmínka? (tady musí být nějaké jméno) 31.08.2010

Bodnutí včelou, vosou ... dobrá rada
Málo kdo ví, jak rychle pomoci člověku a dítěti, aby neotekl po včelím a vosím bodnutí.
Platí tato rada i pro alergiky ...
Mám to mnoho let vyzkoušené.
Všichni, komu jsem tuto radu řekla, žasnou, jak to úžasně funguje.
Když vás bodne tento hmyz, nejdříve se podívejte, jestli je v kůži zabodnuté žihadlo.
Pokud ano, vytáhněte ho a ihned naberte do ruky hlínu, zeminu, ta je všude kolem vás.
Ránu zeminou potřete a člověk neoteče.
Vím, že to je divné, ale v zemi - v hlíně je cosi ukrytého, nějaký protijed, co zabrání otoku a alergická reakce se nekoná.
Byla jsem s kamarádkou na chatě.
Má syna, který musí okamžitě po píchnutí bodavým hmyzem do nemocnice.
Když ho bodla včela, přiskočila jsem k němu, vytáhla jsem mu žihadlo a hrábla do záhonu, nabrala jsem zeminu do své dlaně a začala jsem mu třít ránu po bodnutí.
Kamarádka jen koukala a nevěřila svým očím.
Chlapec nikam jet nemusel.
Byli jsme na vesnici a bez auta.
Ona říkala, že by se jinak udusil.
Od té doby se nebojí se synem někam jezdit, myslím do přírody, hlína je všude, kam vstoupí.
I doma ji máme v květináčích.
Maminky na vesnici byly za tuto moudrou radu velice vděčné, radu šíří dál ...
Ten rok bylo totiž mnoho vos a včel, které často píchly jejich dítě.
Obdržela jsem mnoho poděkování za tuto radu.
Snad pomůže i vám všem.
Hanka 07.08.2013


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.