Jak je to s úrazy... co nám říkají?
Ahoj Wahl,
často chodím na Tvé stránky, ráda pročítám příběhy a osudy lidí, kteří Ti píší.
Hodně jich je smutných, přesto dokážeš prosvětlit a prozářit jejich smutné oči i srdce.
Často se objevuje věta ve Tvých dopisech - nic se neděje náhodou, jen tak...
Vzpomněla jsem si dneska na Tebe, když můj manžel se dnes trochu opařil,
když naléval horkou vodu do skleněné konvice, která je k tomu určena.
Když byla konvice plná, praskla a horká voda ho polila.
Dalo by se taky říci - že nic se neděje jen tak, nic není náhoda..?
Na co by si měl dát pozor nyní?
Je to nějaké varování?
Dělá něco špatně?
Měl by se nad něčím zamyslet?
Jak má člověk zjistit, co právě dělá špatně?
Je každé zranění pro člověka varování?
Jak to pozná?
Pokud mi odpovíš, budu Ti vděčná za každý řádek.
n.ela 25.01.2009
Milá n.elo,
z Tvého dotazu je zřejmé, že jsi pochopila, že každá nemoc je výkřik duše.
O tom nepochybuješ, víš, že za každou nemocí je třeba hledat hlubší význam...
To jsi přijala, ale trochu si nejseš jista, jak je to s úrazy.
S úrazy je to stejné, jen razance je důraznější.
Člověk, který má například v životě zpomalit, ale nevnímá tyto výzvy a nechce nic měnit, si nejspíš zlomí nohu.
Ale nebude to tak jednoduché, zlomenina může být komplikovaná, nneí to jenom o sádře, ale i dalších postupech, rehabilitacích...
V některých případech by ale ani toto zastavení nepomohlo.
Člověk by se po zhojení opět rozběhl svým obvyklým způsobem.
Proto dochází k těžkých "stopkách" a zdravý člověk končívá někdy až na invalidním vozíku.
Možná až tehdy mu postupně dojde, že si nevážil druhých lidí, že se považovat za člověka nenahraditelného,
všechno mu vycházelo, všechno šlo podle jeho plánů, až si začal myslet, že má svůj život absolutně pod kontrolou.
Ale tak tomu není.
Nic se neděje náhodou...
Takže i popálenina Tvého muže má jistě nějaké pozadí.
Nepíšeš, jestli musel vyhledat lékařské ošetření, jak velká plocha jeho těla byla zasažena...
Pokud by například podobnou situací prošla modelka, která se hlavně stará o své bezchybné tělo,
byla by informace jasná - tohle není její cesta!
Tvůj manžel si je pravděpodobně v životě dost jistý, tak, že se nemůže nic stát.
Možná už trošku udělal ten první krůček k pocitu, že je někým víc...
Popálenina ho zase může vrátit zpět, do jeho normálních kolejí.
Neměl by v životě postupovat příliš tvrdě, má brát ohledy na jiné, vciťovat se do nich, snažit se pochopit, co se v nich odehrává.
Měl by se k ostatním chovat vstřícněji, mírněji, přicházet se srdcem na dlani
a obecně řečeno - na rány nebo vůbec jakékoli násilí zapomenout.
Vnímám tuto událost Tvého může spíš v rovině varování, měl by se začít chovat k ostatním jinak.
© Wahlgrenis
25.01.2009
Milá Wahlgrenis,
znovu mi to nedá, abych nereagovala na jeden ze zveřejněných mejlů.
Článek Jak je to s úrazy... co nám říkají? mě donutil k zamyšlení.
Díky n.ele mi hlavou mi proběhla spousta "důkazů", nejenom mých vlastních prožitků,
ale taky jak probíhalo takovéto varování u mých nejbližších a známých.
V průběhu času mi "docvaklo", proč si moje dcera zlomila nohu,
proč jsem si strčila prst do mixéru, když to běžně nedělám,
proč mi nebrzdilo auto...
proč někteří moji milí odešli z mého života napořád.
Je to až neuvěřitelné, jak se dá z těchto znamení nebo snad lépe řečeno - výchovných pohlavků, číst jako ve slabikáři.
Přiznávám, že někdy jsem se bránila pochopit to, co se mi sděluje.
Nechtěla jsem (a možná ještě někdy ani nechci) vidět skutečnost takovou, jaká je, víc mi vyhovovalo žít si ve svém světě.
Když ono to bylo (je) zdánlivě pohodlnější, jednodušší a míň bolestné..
Nemám ještě rozluštěné všechny životní pohlavky,
neumím zatím vyřešit ani "hádanku", jak žít s manželem, ale jedno můžu vzkázat milé n.ele jistě:
"vyplatí se nad každým pohlavkem zapřemýšlet".
Přeju všem krásné sluníčkové dny a posílám úsměv do srdíčka.
Rudbekie 26.01.2009
