Wahlgrenis

Malý měl slepé střevo perforované a je ve vážném stavu na JIP

Dobrý večer Wahl,
nevím vůbec, kde začít... Můj chlapeček chytil minulý týden neštovice, člověk by řekl, že o nic nejde... Ale...
Neštovice měly normální průběh, žádné komplikace. Včera večer si synek stěžoval na bolest bříška, ale nic zásadního, dokonce se i navečeřel. Ve tři hodiny jsem s ním ale šla raději na pohotovost, bříško ho bolelo, ale nevypadal nijak zle. Odtamtud nás poslali do nemocnice s podezřením na apendix. Říkala jsem si, že to snad nic nebude, paní doktorka mi navíc řekla, že bolavé bříško po neštovicích je velmi časté. Neměl ani vysokou horečku, ani neplakal, jen pravou stranu bříška měl citlivou. V nemocnici jsme strávili sedm hodin čekáním, na výsledky krve, ultrazvuk. Nakonec mi řekli, že operaci se nevyhneme. Snažila jsem se uchlácholit tím, že jde jen o slepé střevo. Operace se ale protáhla téměř o hodinu. A pak mi řekli, že malý měl slepé střevo perforované a že je ve vážném stavu na JIP.
Operace se podařila, ale následující tři dny jsou buď a nebo, navíc ani nepomůžou prodělané neštovice, které organismus oslabily.
Nemůžu tomu uvěřit, mám pocit, že se mi to jenom zdá. Vůbec nebývá nemocný. Tak moc to bolí...
Nemám sílu, abych přišla o další milovanou osobu. Jestli máš pro mě pár slůvek útěchy, byla bych ti nesmírně vděčná.
Děkuji
Lenka 16.05.2010

Dobrý večer Wahlgrenis,
psala jsem ti před pár dny o mém malém synovi, kterému prasklo slepé střevo a měl zánět pobřišnice.
Ten mail jsem psala plná bolesti, ale večer jsem cítila příliv zlatavé energie, když jsem brečela na gauči. Doktoři mi nechtěli dát žádnou naději (já je chápu) a já myslela, že neusnu. Ale pak jsem šla spát a klidně spala až do čtyř.
Vzbudila jsem se plná naděje, štěstí, radosti... Ráno jsem šla na jipku s úsměvem. Měla jsem výbornou náladu a stav mého synka tomu odpovídal. Přestože v tu dobu ještě antibiotika nezabírají, můj malý neměl ani zvýšenou teplotu. Sice ho všechno bolelo, ale byl při vědomí. Sám čůral a dokonce mohl pít čaj. Teploty neměl ani následující dny, včera už mohl sníst jogurt a dnes polévku a krupici. U pohádek se směje tak, až ho bříško bolí.
Paní doktorka říkala, že pacienti se stejnou diagnózou vypadají po operaci i pár dní po ní většinou jinak než ten můj malý bojovník. A když si vezmu, že mu tělíčko oslabily ještě neštovice, je to opravdu zázrak. Má na okně přilepený energetický obrázek fialového anděla (jako bych podobně kreslené anděly už někde viděla) a nad postelí je umístěn panáček v životní velikosti v barvě čaker. To mě mile překvapilo. Kromě andílků nalepených na skle se jich navíc plno po JIP pohybuje v lidském těle.
Děkuji všem za všechno...
Teď už brečím spíš štěstím...
A miluji svůj život.
O to víc teď vnímám, jak krásný je.
Měj se krásně.
Lenka 19.05.2010