WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Náš chlapeček se dusil, modral nám pod rukama


Milá Wahlgrenis,
čítávám na tvých stránkách různé příběhy.... chápu, že věci mají příčiny a souvislosti.
Dnes se náš chlapeček (21 měsíců) dusil kousky jahod. Byl to hrozný pocit, když dítě modrá a nemůže se nadechnout. A protože už se to stalo i dříve (asi 2x s jablkem, ale už je to několik měsíců), chtěla bych se tě zeptat, jestli není něco, co je špatně. Že se to opakuje.
Máme ještě šestiletou holčičku, té se to nestalo nikdy.
Děkuji ti za tvé stránky a to, co nám dáváš.
Zdraví tě
Soňa 26.01.2010

Milá Soňo,
problém s Vaším chlapečkem nemá vazbu na jahody ani na způsob, jakým jedl, ale krize je v minulosti. Tam je třeba se ohlédnout. Ne každý má totiž to štěstí, aby měl všechno, co potřebuje k životu. I když toho nakonec není třeba moc, základní potraviny - chléb a voda jsou důležité. Narodil se do chudých poměrů, kde nebylo ničeho příliš, podmínky jen tak tak k přežití. Bylo obtížné přijmout tuto osudovou šanci, neměl na výběr. Komplikované životní podmínky mu nedovolily pořádně se nadechnout a rozběhnout se životem, zemřel na podvýživu, hladem.
Nyní se narodil do Vaší rodiny, kde je relativně všeho dost. Přesto podvědomě touží mít jídla hodně, jakoby si chce vytvářet zásoby na "chudší" období, kdy třeba tolik jídla nebude. Měli byste na něho dávat pozor. Jsou zde i dispozice k vyšší hmotnosti, jako by tělo chtělo mít jistotu, že bude vždy z čeho čerpat. Určitě by měl mít chlapeček pocit, že nikdy nebude trpět hlady, že je tady správně, že ho máte rádi a jídlo vždy dostane. Měl by se také naučit potravu správně kousat, rozmělňovat v ústech, aby si neublížil třeba i někdy později. Jídlo je k životu důležité, ale on by nikdy neměl zůstat úplně o hladu. Talíř s jídlem je pro něho symbol života.
© Wahlgrenis 26.01.2010

Milá Wahlgrenis,
děkuji ti za rychlou odpověď. Tohle vysvětlení mě fakt nenapadlo, vždycky mě ohromně překvapíš.
A máš pravdu, on si dává do pusy další a další kousky jídla, když ještě nemá spolknuto první sousto. Musíme ho to ještě naučit, že nedostane další kousek, dokud ten první nesní.
Chudáček malý, tak on se takhle v minulosti natrápil.
To víš, že budeme na chlapečka dávat pozor i na starší holčičku.
Jsi skvělá, mám tě ráda
Ahoj
Soňa 26.01.2010

Milá Wahl,
v dětství jsem byla plus minus to samé jako chlapeček Soni. Nacpala jsem si do pusy několik soust najednou a pak jsem nemohla tam ani tam - ani polknout a ani vyplivnout. Přitom to ani nebyl nějaký obranný reflex, aby mi třeba to jídlo nikdo nesebral - nemám žádné sourozence. Taky jsem byla na zadušení a máma nade mnou kroutila hlavou... když nedala chvíli pozor, skončilo to opět stejně. A do teď se se mnou táhne, že nesnáším hlad. To jsem doslova, jako by mě vypnuli, z minuty na minutu na mě dojde taková krize, že se mi dělají mžitky před očima, nohy a ruce mě neposlouchají, nejde mi doříct slovo apod.
Co jsem se ptala v okolí, nikdo to nemá s hladem tak strašný... já se třeba můžu smát a dělat legraci a z ničeho nic na mě takové něco přijde a je prostě zle...
Hannah 26.01.2010


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.