wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Co se stalo, že je všechno najednou jinak?


Ahoj Wahl ,
možná si vzpomínáš na moji maminku, se kterou jsem přijela do Kolína a pak i do Slatiňan.
Je nemocná.
Operovali ji před víc než dvěma lety, pak podstoupila chemoterapii, ale nemoc se jí vrátila.
Začala další chemoterapii, tu ale snášela tak špatně, že v půlce ji přerušila a pokoušela se nemoc porazit alternativními způsoby.
Vzala jsem maminku do Kolína, tam mluvila o tom, že vidí cestu, i Tys jí říkala z pláství, že tam je posun dál, pak do Slatiňan a věřila jsem, že J. jí dokáže pomoct, že jinak to nemůže být...
Mamince v té době navrhovali znovu chemoterapii, asi měsíc před akcí ve Slatiňanech.
Maminka se rozhodla, že s chemoterapií počká, protože chce za J. jet, po chemoterapii by jet už nemohla.
Přijely jsme do Slatiňan, maminka se setkala s J., který ji léčil.
Když jsme se vrátily, vpodstatě ulehla s teplotami a od té doby už nevstala.
Za ten měsíc, co uplynul, se její stav zhoršil tolik, že teď už pomalu nedokáže dojít z koupelny do pokoje, z teplot je tak slabá.
Lékaři řekli, že jí už chemoterapii nedají, už to prý nemá smysl a spíše by jí to zbytečně přitížilo.
Já se snažím, ale nedovedu si představit, co se stalo, proč se věci dějí tak, jak se dějí, a proč je jí teď tak špatně.
Strašně bych i přála, aby se maminka uzdravila, protože si nezaslouží takový osud.
Já vím, nemohu já soudit, kdo si co zaslouží, ale přesto...
Proč člověk, který stále bojoval se svou nemocí, chtěl žít a nad ní zvítězit a nechtěl se jí poddat, najednou podléhá?
Copak opravdu není východisko?
Kde se to pokazilo?
Má ještě maminka šanci?
V Kolíně jsi jí řekla, že vidíš cestu ven, ale připadá mi, že maminka tu cestu ztratila.
Plácám se tak mezi bolestí, nadějí, smutkem a výčitkami, že kdybych něco udělala jinak, třeba by to bylo lepší.
Kdybych se víc zajímala, víc byla s ní už dříve...
Počítala jsem napevno s tím, že se maminka uzdraví, vypadala stále tak vesele a při síle, nedokázala jsem si představit, co by mohlo přijít.
Chodím a říkám si - existuje ještě někde nějaká šance?
Nebo je vše pevně dané?
Co mohu já udělat?
Potřebuji v sobě najít klí,č kde je ta správná cesta srdce, jak se mamince přiblížit.
Dnes je úplněk.
Když jsem byla u Tebe v ateliéru letos v dubnu, řekla jsi mi, abych mamince napsala dopis, odpouštěcí.
Wahl,napsala jsem ho, ale až do dnešního dne jsem ho měla v šuplíku, stále nebyla vhodná příležitost ho spálit, buď nebyl úplněk, nebo jsem neměla šanci dostat se k vodě..
Až tento týden mi přítel řekl, vždyť ten popel můžeš pustit po Vltavě..
Dnes, právě když Ti wahl píšu, ovědomila jsem si, dnes je přeci úplněk!!
Vstala jsem a dopis spálila na balkoně.
Cítila jsem úlevu a jakési odevzdání.
Sundala jsem batoh.
Wahl, chtěla bych Tě poprosit o radu, o pár slov, co dělat, jak se postavit, hlavně, proč se takto vše děje?
Moc Ti děkuji a neberu jako samozřejmost, že mi odpovíš.
Přála bych si nepromarnit příležitost, pokud v tom nějaká je.
Peťu 04.12.2009

Milá Peťu,
je moc těžké reagovat a psát, když by měl reagovat a psát někdo jiný.
Cesta maminky se mi na akci v Kolíně i ve Slatiňanech zdála pochopena správně.
Vnímala jsem tam zdroj jejich problémů v "umenšení jejího prostoru", který souvisel s partnerem.
Možná chápeš, že terapie, které používám, jsou poněkud jiné, než to mají lékaři nebo léčitelé.
Ti uznávají své postupy, kterými se člověk má opět vrátit do "původního" stavu.
Já jsem se dostala jinam, důležité je najít a pochopit kořeny problémů.
Každá nemoc je výkřikem duše...
Ne vždy si člověk dokáže pomoci s nemocí sám.
Lékařským postupům se nemá bránit, pokud už je nemoc rozběhlá.
Já se domnívám, že ideální je, aby člověk pochopil své tělo, které s ním "komunikuje" v době, kdy je zdravý.
Pak je dobré se jenom "vyladit" a udržovat všechny procesy v jisté harmonii.
Pokud ale už je nutný zásah zvnějšku, neměli bychom se bránit oficiálním postupům.
Nechtěla jsem vstupovat do kruhů, které si kolem sebe vymezil J., to tehdy bylo jeho území.
Ano, vím, měl výsledky...
Nechci se k jeho metodám vyjadřovat, je mi ale líto všechno, co se stalo.
V létě jsem ale byla přesvěděčena o jeho schopnostech, které se jevily jako z kategorie zázračných.
Teď je všechno jinak...
Teď už bych za něho ruku do ohně nedala...
Je to smutné.
A pro Tebe asi nezajímavé.
Jenže dějí se věci tak, jak se dít mají.
Tvoje maminka mi přišla opravdu v pohodě, tak, že nemoc by pro ni neměla být zásadní, že by ji měla zvládnout.
Nebudu tady psát nic na adresu J., on je tím, kdo by měl zareagovat.
Rozumím tomu, co se stalo, co si řeší.
Občas do našich životů musí vstoupit určité zastavení, abychom pochopili, kudy už dál se jít nesmí.
Maminka byla plná odhodlání změnit ve svém životě všechno.
Je těžké psát nějaká povzbudivá slova.
Ale zázraky se občas dějí, to víš.
Vnímám nesoulad v tělních tekutinách, obrazně řečeno - jako by se krev měnila ve vodu a voda v krev.
To jsou procesy jen těžko ukočírovatelné.
Je tady ale pořád velké pouto na Tebe, vnímá, že se jí život komplikuje, ale Ty zůstáváš jako jistota.
Neměla by ses teď od ní příliš vzdalovat.
Mluvte spolu, pokud to půjde, o všem, co jste dosud neprobíraly.
Měla by se dostat do vlastního nitra, až na dřeň, tady má schované velké trápení.
Důležité je všechno trápení ze sebe dostat.
Pak se může i mnohé napravit...
© Wahlgrenis 04.12.2009

Mila Petu,
zivot je nekdy pekne zamotany.
Vetsinou si ho komplikujeme sami a pak se jeste divime, proc tomu tak je.
Rada bych Ti neco napsala.
Nehledej chybu u druhych lidi, ale jen u sebe samotne.
Ber to treba tak, ze maminka po vylete byla velmi unavena, vycerpana.
Neco "TAM" cekala a to neco nebylo tak velike a dulezite, jak si myslela.

Vypada to, ze ji neco velmi zklamalo.
A jak ted mamince pomoci?
Hledej motivaci, proc by mela zit.
Napisu Ti jeden pribeh meho znameho.
Maminka mu onemocnela rakovinou, temer rok byla v nemocnici, lekari ji davali 2 tydny zivota.
On maminku velmi miloval a nechtel se smirit s jejim odchodem.
Uzavrel s maminkou sazku.
On ze prestane kourit svych oblibenych 120 cigaret denne a ona se uzdravi.
Placli si na to.
Dodrzel svuj slib, z minuty na minutu prestal kourit.
A jeho maminka zila dalsich 20 let. (Dozila se temer 90ti let.)
Rakovina nepochopitelne zmizela, lekari nechapali.
...
Kazdy clovek se umi sam uzdravit.
Nepotrebuje lekare, lecitele.
Jen svoji viru.
Ver a vira Tva Te uzdravi.
To jsou vsechno znama slova.
Ale ne kazdy je umi uplatnit v praxi.
... jiste ze existuji vyjimky, ale o nich v tuto chvili nepisu.
Verim, ze najdes reseni.
Preji hodne stesti.
Modroocka 06.12.2009

V neděli maminka zemřela, potřebuju se s tím srovnat.
Teď je situace hodně jiná.
Uvidím, co bude dál...
Peťu 22.01.2010

Wahl, ahoj,
četla jsem teď, co psala Peťu, zamrazilo mne a je mi to moc líto... Doklaplo mi, že jsem (už nevím přesně kdy - nedávno), jak jsem cítila to "cosi" k té kauze a Tvému postoji k tomu všemu - pamatuješ, psala jsem už dřív (špatně se to překládalo do slov)...Wahl....šlo i o tohle!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
...spojilo se (mi) toho víc a není náhoda, že právě v tento čas...ufff...

Tuleň 24.01.2010

Draha Wahl,
velmi Te zdravim ! Casto vzpominam, casto dekuji za to, ze jsem Te poznala...
Prosim... Zed jsem si precetla zpravicku od Peti ze Slatinan. Byla jsem tam taky. Nezname se, prohodily jsme spolu sotva par slov ... a ted ji pred sebou vidim a citim jeji zal ve svem srdci, vsichni jsme jedno ...
Lezela jsem takhle pred peti lety vedle sve babicky, ktera umirala doma (take na rakovinu). Vterinku predtim, nez odesla (predtim byla asi dva dny uz tak nejak mimo sebe), ale jaksi se vzchopila a podivala se na nas (drzela jsem ji z jedne strany za ruku ja a z druhe strany moje maminka). Byl to němý (mluvit uz nemohla), ale vedomy pohled, zadne blouzneni.
Mela v ocich ulevu!
... Az ted (po peti letech smutneni) si to vsechno spojuji ... Nekdo mi kdysi rikal (nebo jsem cetla, uz nevim), ze smrt je vlastne NAVRAT DOMU ... a presne tomu vlastne babicky vyraz odpovidal. Jako by nasla cestu domu a nam chtela tim gestem dat najevo, abychom o ni nemeli strach. Ona se bála celý život všeho, ale v ten moment strach rozhodně neměla. Mozna uz zahledla svetlo, nevim. Byla fyzicky slaba, ale v tom pohledu byla jakasi sila.
A byla krasna!
Takhle ji vnimam ted.
Petulko, ted se nehodi rikat nic. Modlim se za pokoj duše Tvé maminky. Mám tě ráda.Wahl, měj se krásně.
Hari Om, Michaela

Michaela 24.01.2010


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.