Před týdnem mi zemřel dědeček, měl leukémii
Milá Wahl,
je to týden, co mi zemřel můj dědeček.
Byl nemocný, měl rakovinu krve, leukemii.
Loni již na naší svatbě mu nebylo dobře a od té doby se mu jeho zdravotní stav začal pomalu postupně zhoršovat.
Dědeček byl celý život zdravý a až nyní v jeho věku - 75 let - se u něj objevila tato zákeřná nemoc.
Přemýšlím, odkud tato nemoc k mému dědečkovi přišla...
V jedné duchovní knížce jsem se dočetla, že leukémie znamená, že člověk nemá žádný smysl života, cíl.
Přeposílám, co jsem našla na internetu:
Člověk svým životem vytváří prostředí pro druhé.
Partneři se vedle sebe vyvíjejí a měli by se vzájemně chápat.
Vzít v úvahu zaměření, charakter a koníčky svého druha, ač jsou mu vzdálené a někdy proti mysli.
Jestliže dáváte svému partnerovi jenom příkazy, rady a ponaučení a neposkytnemu mu dostatek volnosti, může se stát, že se vám začne bránit.
Každý váš pokyn provází jeho vnitřní povzdech, zklamání a přesvědčení, že život už jiný nebude a že za moc nestojí.
Člověk se začne bránit víc, než je to potřebné.
Vzniká nerovnováha, která je předzvěstí dalších problémů.
Každá bolest utlumuje tvorbu červených krvinek, omezuje dýchání a tím snižuje okysličení celého těla.
Každá bolest vyvolává potřebu ochrany, mobilizuje imunitní systém a zvyšuje počet bílých krvinek.
Postupně dochází k výrazné nerovnováze mezi složkami krve.
V původně rovnovážném /z hlediska tělesných potřeb/ poměru bránit se ku radovat se jednoznačně převažují bílé krvinky, strážci našeho těla.
Postupně se začnou nekontrolovaně množit.
Člověk uvadá.
Trpné snášení života jej přestane bavit, už ani nebojuje a jenom čeká na vysvobození.
Svým myšlením, které by zejména měl naplnit aktivitou a smysluplnou tvorbou, stojí na místě.
Neumí plakat, neumí se smát. Ačkoliv měl s babičkou harmonický vztah, děda dělal vždy to, co mu babička poručila, vařil, pral.... atd.
Když babička řekla: dědo, přines džus, tak děda automaticky šel pro džus.
Nevím, co se honilo v jeho duši, ale dělalo to na mě dojem, že měl babičku moc rád a nechtěl jí v ničem odporovat,
vždycky jí skoro ve všem poslouchal, ale nevím, jestli rád nebo nerad.
Svoje pocity najevo moc nedával.
Pak taky děda neměl moc koníčků, myslím si, že se často nudil, neměl žádný pevný smysl v životě...
A toto vše asi mělo vliv na jeho nemoc, i když si nejsem jistá.
Cítila jsem, že děda měl vůli žít, nechtěl ještě umřít........ to vše kvůli babičce.... kvůli nám......musel.....
Dostal zápal plic.
Doktoři nám říkali, že nesmí nastydnout, nebo mít zápal plic,
babička pak dělala vše proto, aby nenastydnul, aby byl v teple, nespal v zimě ve studeném pokoji, atd...
stejně ten zápal plic na něj zaútočil...
babička se s ním loučila se slovy: pamatuj, že tě všichni máme rádi a s tímto vědomím hezky spinkej...
Ten den, kdy děda zemřel, se mi spustila krev z nosu, zničehonic jsem se probudila.
Podařilo se mi automatickým písmem se spojit s ním... při poslechu relaxační hudby Rolanda Santé....
mi ruka začala dělat kolečka zleva do prava, tak mě napadlo, že se mnou mluví přes čtvrtou čakru,
ruka začala psát: já jsem celý zdravý, pozdravuj babičku, at nepláče.
Wahl, napsal to skutečně on, nebo to je výplod mé fantazie?
Chtěla bych vědět, co teď s mým dědečkem je, v jakých vlnách nahoře se pohybuje...
Prosím, můžeš mi dát vědět, pokud to bude možné?
Děkuju
Petra 02.08.2008
Milá Petro,
leukemie je opravdu nemoc, která mluví, podobně jako rakovina.
Je za ní vždycky vidět příběh, kterým si člověk musel projít.
Kdyby se psala knížka o nemocech a konkrétních příbězích k nim, pak by tento o dědečkovi byl úplně super.
Jasná ukázka, jak dokáže láska-neláska člověka až zabít.
Vypadá to, že ti dva měli spolu nějakou krizi.
Možná v tom byla jiná žena, možná jenom náznak, že by snad tady mohla být.
Každopádně dědeček měl u babičky v této věci škraloup.
Proto se také choval tak, jak se choval, poslouchal na slovo a věděl, že už musí být opravdu hodný.
Byl zastaven, ale dostal šanci jít dál.
On ale v sobě tento problém dusil, místo aby se osvobodil, zaujal obrannou pozici a i tak jednal.
Každopádně vedle ní nebyl rovnoprávným člověkem.
Škoda.
Takových dvojic je kolem nás spousta.
Písmo, které Ti přišlo, bylo jistě od dědečka, nesmíš pochybovat.
Má se dobře, nic ho nebolí, všechna tíha z něho spadla.
A to krvácení z nosu?
Byli jste spolu hodně spojeni - to je jasné.
Leukémie je nemoc krve, proto se Ti spustila krev z nosu.
© Wahlgrenis
02.08.2008
Milá Wahl,
moc a moc děkuju za odpověď,
vážím si toho a děkuju za potvrzení, že písmo bylo od dědečka.
Stále přemýšlím o tvých větách,
opravdu cítím, že jsem s dědou hodně spojená a že vedle ní nebyl rovnoprávným člověkem,
je podobné jako mám já vztah s manželem.
On je dominantní, já submisivní,
taky někdy poslouchám manžela na slovo,
rozdíl je v tom, že děda poslouchal babičku, protože měl asi výčitky svědomí z nějakých důvodů mezi nimi,
kdežto já poslouchám manžela, protože jsem tak submisivně zaměřená,
což je z mé strany asi důsledek z mého minulého života,
ale poslouchám manžela někdy ráda, cítím, že mi ho poslal můj anděl strážný,
ale stejně si musím dávat pozor, abych nespadla do role podřízené moc
a taky mě tato nemoc, nebo nějaká jiná ve stáří nepřekvapila...
Petra 04.08.2008
Wahl,
jak si to po sobě čtu ten dopis, co jsem ti psala, tak jsem chtěla napsat:
Tu noc, kdy děda zemřel, se mi spustila krev z nosu, ne tedy ten den.
Nezlob se.
Mám radost, že se má děda dobře.
Petra 06.08.2008
Milá Wahlgrenis,
před 1/2 rokem v srpnu jsem Ti psala, že můj dědeček měl rakovinu krve, které podlehl.
Teď jsem se dozvěděla, že babička začala být taky nemocná -
nic mi neřekla, jen že bude chodit na ozařování, má problém s konečníkem, z toho se domnívám, že má rakovinu konečníku.
To je zajímavé, že zrovna, když Ti to chci napsat a čtu si aktuality, tak také nedávno odpovídáš na dotaz ohledně rakoviny konečníku.
V duchovní příčině nemocí jsem si přečetla, že rakovina konečníku je, že člověk někomu něco neodpustil,
tak mě napadá, jestli to nemá nějakou souvislost.
Minule jsi mi odpověděla, že "Ti dva měli spolu nějakou krizi..."
Jenže babička s dědou měli spolu harmonický vztah, nebo alespoň to tak vypadalo, jeden na druhého nedal dopustit.
Taky babička se stravuje celkem zdravě, používá různé doplňky zdravé výživy,
jenže mi připadá, že stejně vitamíny, zdravá výživa, apod. je někdy člověku stejně na nic, že nemoc na něj stejně číhá a pak vypukne....
Před měsícem se mi zase sputila krev z nosu, napadá mě jestli to nebylo nějaké varování?
Jak to vidíš ty?
Petra 06.04.2009
Milá Wahl,
bohužel dneska odpoledne (16.8.) babička zemřela.
Úplně náhle nečekaně.
Asi mrtvice z vedra.. neví se zatím..
V sobotu, kdy měla svátek, tak nebrala celý den telefon, až dneska ráno volala mé mámě, že je vedro a ještě si prý normálně povídala.
Žila se strejdou - jejím synem, ten zavolal záchranku a podle jejich instrukcí jí oživoval, ale nepomohlo to.
Babička si strejdu vždycky chválila, že cítí, že se na ní chodí dívat, když si třeba na chvilku lehla po obědě, že má o ní strach, ale dneska to nějak nestihl..
Asi to tak mělo být.
Její etapa už v tomto životě skončila.
Vím, že nám nikdo nikdy nepatří, ale stejně mi to stále ještě nedochází, nemůžu uvěřit, že už jí nikdy neuvidím, nepopovídám si s ní.
Jsem jen ráda, že jsem ji ještě viděla s celou rodinou na začátku srpna, kdy jsme měli plánovaný turistický výlet s cílem zastavit se u ní.
Koupila jsem ji sirupy a další dárečky k svátku.
Ty si moc chválila, taky si chválila kalhoty, které jsem jí koupila k vánocům, tak jsem ráda, že si mých dárečků ještě užila.
Je zvláštní, že umřela den po jejím svátku - jmenovala se Hana - a den před mým svátkem..
Ještě, že jsem jí ty dárečky dala dřív..
Tento víkend bych to už nestihla..
Občas si povídám se svými hlasy.
(Vím, že by mě jinde poslali do..., ale Tobě to s klidem mohu napsat.)
Mám je za své něco jako vyšší andělské bytosti-moje kamarády, se kterými si povídám už odmalička.
Nyní mi chodí myšlenky, věty samy od sebe.
Jasně, že to mluví babička:
"Je mi tu dobře, cítím se teď nádherně, je to tu takové zářivé, svítivé, vidím se s dědou..."Petra 17.08.2015
Ahojky Wahl
co jsem ještě nedopsala, tak jediná tato babička věděla, že si s „mými kamarády“ povídám..
Nikomu jsem nic v rodině neříkala, ale babička byla duchovně zaměřená, takže jí jsem to říct mohla.
Teď to ví jenom manžel, jedna moje kamarádka a ty s Rosé.
Toto povídání je moje velmi, velmi, soukromá záležitost.
To musím filtrovat, komu to říkat - jen těm, kteří na to věří.
Babičku slyším:
Moc se mi tu líbí.Petra 18.08.2015
