wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Je mi smutno, můj bývalý manžel zemřel při autonehodě... a já mám rakovinu BOŽIDARA ZEMŘELA


Draha Wahlgeris,
kamaratka mi poradila Tvoje stranky a od vtedy sem chodim v skoro kazdej volnej chvili.
Tvoje odpovede su plne mudrosti a poznania.
V odpovediach sa snazim hladat odpovede aj pre seba a tie aj nachadzam.
Som za to neskutocne vdacna.
Akurat dlhsie som otalala napisat Ti lebo mi je jasne ze ludia ta zahrnaju mnohymi otazkami a mas toho vela.
Ale povedala som si, ze vyskusam, pretoze si so svojim trapenim vobec neviem rady.
Mam pocit, ze som strasne vela pokazila a velmi ublizila
a bohuzial v tejto chvili mam pocit, ze neviem ako dalej, ako odcinit to, co som sice v emocionalnej slepote narobila.
Tyka sa to mojho byvaleho manzela, ktory mal autonehodu 2. novembra za zvlastnych okolnosti.
A od vtedy nemozem mysliet na nic ine len premysam nad nim.
Stale premylsam, ze keby som mu ostal oporou ci by sa to stalo.
Ze mozno mohol zit.
Bohuzial vtedy som sama nemala sily a nezvladla som to.
Mam pocit, ze stale som akoby na pol v inom svete
a pri tom deti aj novy partner ma velmi potrebuju a maju radi,ale neviem si rady a preto ti pisem.
Akoby som po smrti byvaleho manzela nevedela najst silu k zivotu, lebo mam pocit, ze som zlyhala, a zaroven tu mi tak velmi chyba.
Bolo by na velmi dlho opisat vsetko tak to skusim skratit.
S manzelom sme sa rozisli, pretoze ja som sa zamilovala,
ale aj to bolo uz po tom co velmi dlhu dobu medzi nami nefungovalo mnoho,
vlastne od zaciatku som ja mala problem, ze som necitila nic pri milovani skor ma to bolelo,
deti boli male mozno to bolo tym a ja som sa citila na ne sama.
Bola som velmi zufala a urcite aj manzel, lebo sex mu chybal.
Ale nedalo sa mi, nechapem preco.
Na druhej strane som stale citila, ze mame silny vnutorny vztah, velmi sme si rozumeli ako priatelia,
len akoby ten spolocny rodinny zivot sme nezvladli.
Ja som nasla unik v inom vztahu, a to je prave to, co ma teraz velmi mrzi.
Uz rok a pol sme spolu s nezili a myslim ako nasledok zranenia odo mna sa spraval ku mne nie najkrajsie,
ani detom sa moc nevenoval, teda to ani pred tym velmi....to ma trapilo asi najviac.
On sa venoval vela meditacii a prave mozno z frustracie zo vztahu zacal fajcit marihuanu,
a to vlastne bolo este dost dlho pred rozchodom, a prave to bolo asi hlavnym dovodom a tym, co mi najviac vadilo.
Vecer sa zhulil, meditoval a robil neviem co a potom cez den spal..
No cez tyzden chodil normalne do prace.
Viem, ze to muselo byt velmi tazke prenho, lebo som necitila k nemu lasku a cele to bolo take zamotane,
lebo asi to zacalo tym, ze ja som sa s malymi deti detmi citla sama, moc sa nestaral o nase pocity..
a nasledne aj on sa citil asi nemilovany...no neviem.
Teraz po jeho smrti sa stala vsak jedna vec.
Ja si neviem spomenut na nic negativne medzi nami a mam pocit, ze za vsetko mozem ja, ze som narobila kopec chyb.
Aj ked mnoho veci som zacala vidiet az po jeho smrti, snad kratko-mesiac pred nou.
Ako by som bola emocionalne slepa.
Ale viem, ze to asi bolo sposobene tiez riesenim karmy,
ale tak strasne ma mrzi ze som ublizila tejto pre mna tak blizkej bytosti, musel sa citit tak opusteny ked som sa rohodla zit s inym.
Aj ked prave on mi to nikdy nepovedal aj som sa ho na to pytala.....
Mozno to nechcel priznat, az teraz mi vycitaju jeho pribuzny kolko sa pre mna trapil.
Ale ja som to nevidela, myslela som si, ze konecne ma cas na svoje meditacie a veci ktorym sa chcel venovat, myslela som to dobre.
Ked bol s nami, stale vravel, ze ho ja a deti obmenzujeme ze sa chce venovat sebe...
V tom case sa poznal aj s jednou bytostou neskutocne milou a krasnou takou po akej vzdy tuzil, len bohuzial bola vydata.
Ale tiez si myslim ze to bolo prenho dolezite stretnutie.
S tou bytostou sme sa teraz velmi skamaratili, sme si blizke, je to cele take zvalstne.
Tak rada by som to vsetko pochopila.
Asi by som si potrebovala odpustit ale neviem to a neviem ci mozem.
Mrzi ma ze som nebola pri nom ze som ho nepodrzlala pri zemi, ze som bola tak slepa.
Neviem to napisat tak ako by som chcela no snad to z toho vycitas, aj ked je to zmetene.
V poslednej dobe pred smrtou sme si boli zas stale blissi a blissi , myslela som nanho s velkou laskou, ale takou inou, nie partnerskou.
Citila som ze mu chyba moja opora,ale ja s dvomi deti sama som potrebovala oporu, dlho som uz tiahla veci sama.
Par dni pred tym ako sa stala nehoda, mi volal, ze mu uplne sibe, ze sa hada s bohom a nejakymi vnutornymi bytostami..
Povedal este par veci ktore som nechapala, ale dohodli sme sa ze pojdeme spolu na prechadzku cez vikend
a konecne si veci vyjasnime a pekne sa o veciach porozpravame, ze mi povie co aj teraz zrovna riesi vo vnutornom svete,
bohuzial ten vikend nad ranom havaroval.
Narazil do stlpa.
Neviem, kam isiel, chodieval tym smerom meditovat.
No bola zima a podla pribuznych uz niekolko noci nevedel spat a stale len opakoval,ze pokazil nieco vo vnutornom svete,
ze niekomu ublizil, zaroven mal z niecoho velky strach.
Velmi rada by som pochopila co sa snim stalo a hlavne ci je teraz v poriadku a ci mu mozem nejako pomoct.
Velmi sa snazim meditovat a myslim nanho s laskou.
Neviem presne co mam robit, lebo velmi sa trapim, tym ze som mu ublizila, ze som ho sklamala, trapim
a neviem sa z toho dostat, citim sa tak slaba.
Vzdy som byvala taka vesela radost a lasku rozdavajuca bytost, teraz ma nikto nevie poznat ani ja seba.
Dakujem Ti velmi draha Wahlgeris.
Dakujem za Tvoj cas, za vsetko, neviem to slovami opisat ako velmi som vdacna, ze som Ta stretla, aj ked zatial len virtulane.
Velmi dufam, ze sa coskoro uvidime aj na fyzickej urovni.
Dakujem a zelam Ti vsetko dobre a potrebne pre vyvoj.
S laskou
Bozidara 06.01.2009

Milá Božidaro,
smrt je vždycky dobře, nesmíme o ní pochybovat nebo si dělat nějaké výčitky.
Ve Vašem manželství byly nesrovnalosti, Vy jste potřebovala jít dál.
Proto jste šla.
Nic si nevyčítejte.
Všechno se opravdu děje tak, jak má.
Nyní jste sice trochu jako v bublině, všechno krásné, co jste spolu zažili, se Vám vrací.
Váš manžel našel svůj směr jinudy, než kudy jste hodlala jít Vy.
To, že komunikoval s někým nahoře, je velice velice pravděpodobné.
Drogy, a to jakékoliv, jsou - i když by se to nemělo zdůrazňovat - v mnoha případech jistým spouštěčem.
Ovšem člověk by měl zůstat čistý, aby si udržel jasno, aby ho to nepolapilo.
To ale Váš bývalý manžel nedokázal.
Dostal se mnohem dál, tak daleko, že zpět už to nešlo.
Musel odejít.
Sám si tuhle cestu zvolil.
Přijměte to, co se děje.
Nejdůležitější jste Vy a Vaše děti, zůstaňte na zemi a dívejte se zásadně před sebe.
Žijte maximálně tady a teď, važte si každé vteřiny.
Až oschnou slzy na Vašich tváří, zase byste se měla naladit do úsměvů.
© Wahlgrenis 06.01.2009

Mila Wahlgeris,
velmi velmi Ti dakujem. Slova nedokazu vyjadrit, to co citim.
Citim, ako sa mi postupne ulavuje
a ja zacinam tuto realitu (okolo smrti mojho manzela) vnimat v trochu inom svetle,
aj ked pri tvojej odpovedi sa zas uvolnila vo mne vlna slz, ale taka lieciva.
Velmi by som sa rada s Tebou stretla,
premyslala som, ze by som prisla na 5. vyrocie, a dnes sa mi ozvala kamaratka Editka z Prahy a vravi, ze aj ona ide.
Tak som sa chcela opytat, ci je mozne este sa prihlasit, alebo je uz plno.
Nechavam to na Bozej voly, ale velmi rada by som Ta poznala co najskor aj na fyzickej urovni.
DAKUJEM velmi.
S laskou
Bozidara 06.01.2009

Draha Wahlgrenis,
len prednedavnom som ti pisala o mojom manzelovi.
Tak velmi si mi pomohla.
Ulavilo sa mi.
Len par dni nato som sla na vysetrenie a okrem zapalu pluc mi zistili nador v hornej casti hrudnika.
Som teraz asi v stave soku a moc toho necitim, ale v pondelok mam nastupit do nemocnice a velmi sa bojim.
Velmi sa bojim aj, co bude s mojimi detmi.
Pred dvomi mesiacmi stratili otca a teraz ich caka asi tiez velmi tazke obdobie.
Mam toho vela narovasi ani neviem, co sa vlastne konkretne chcem opytat.
Mozno ak vidis cestu, ako by som si mohla pomoct.
Co v mojom mylseni je treba zmenit?
Dakujem Ti velmi
s laskou
Bozidara 09.01.2009

Milá Božidaro,
věřím, že toto jméno Vám přinese posun na lepší vlnu.
Nemáte to v poslední době vůbec jednoduché.
Zdravotní problém, který nyní řešíte, ale nevznikl dnes, ani včera.
Už se "klubal" nějakou dobu.
Rakovina plic - předpokládám, že se jedná o plíce, když píšete "horní část hrudníka" - nepřichází jen tak.
Ostatně žádná nemoc nepřichází jen tak.
Pouze rakovina se jeví jako jiná, dostala se do kategorie nevyléčitelných a tedy hrozivých...
Zatím to ale s Vámi tak úplně tragické není, nebojte se.
Je to sice docela výrazné varování, ale měla byste se zase dostat zpět na svou dobrou cestu.
Rozchod s manželem, jeho tragický konec, ale i trápení, která jste spolu měli, Vám moc dobrého nedodaly.
Jako byste se posunula do katerogiích, kde se bojuja nadávkami, rychlými pohyby a zákeřnými gesty.
Nepřála jste jen to dobré, ale šlo z Vás i zlo.
Každá negativní myšlenka se transformuje do neviditelného semínečka, které se usazuje ve Vašem těle.
Plíce představují prostor, kudy se dýchá.
Vy jste těmito svými signály omezovala nejspíš Vašeho bývalého manžela, s kterým jste se poté rozvedla.
Ovšem semínka se už usadila...
Zatím to vypadá na jedinou cestu, kterou ale musíte sama v sobě pochopit.
Jiné cesty opravdu není.
Nesmíte o ničem pochybovat.
Měla byste se chytit pevného bodu, který máte ve své duši dlouho dlouho z minulosti.
Je to jádro, od kterého se všechno budoucí má odvíjet.
Pokud jste ho zcela nezničila, je možné se od něho odrazit dál.
Teď jste v důležitém bodě zastavení, nečekejte změnu ze dne na den.
Pokuste se v sobě objevit všechny ty nejkrásnější lidské vlastnosti, těch ošklivých se zbavte.
Neměla byste už nikdy nikomu závidět, nesmíte pomlouvat, porovnávat, soudit, vymýšlet žádné plány.
Všechno kolem Vás by se mělo přeladit do láskových kategorií, měla byste začít milovat celý svět.
I jen tak - bez důvodu, nechtít od druhé strany, aby milovala Vás.
Tenhle pramen musí začínat ve Vašem srdci.
Pochopíte to a potom uslyšíte úžasný potlesk shůry.
Mělo by se to podařit.
Na chvilku jste se jakoby vzdálila z té své správné cesty, ale už se zase vracíte zpět.
Byl to nepatrný okamžik, a jakou s Vámi dokázal udělat změnu.
Potřebujete v sobě najít jistotu, vrátit se ke svým kořenům, nesmíte tápat.
Všechno, co se nyní bude dít, Vám nastavuje zrcadlo.
Všechno přijímejte, s ničím nebojujte, všechno, co se bude dít, je pro Vás dobře.
Poslouchejte rady lékařů, pokuste se sladit s přírodou.
Nedělejte nic, co by Vám dělalo jakékoliv násilí.
Mějte se ráda.
Změňte jídelníček, nalaďte se na jiné barvy.
Věřte, že rakovina neznamená - umíráš.
Rakovina je pouze velký vykřičník.
Pochop, něco se děje.
Zase potřebuješ žít jako člověk, pokud tak žít budeš, budeš žít.
© Wahlgrenis 09.01.2009

Vazena a mudra pani.
Pozdravujem vas a dakujem za to, ze ste mi prisli do cesty.
Moja dcera - dali ste jej meno Božidara - mi preposlala z vasej web stranky pribeh matky a dcery .
Uz pocas citania textu som "musela" plakat a citat text cez slzy
a este aj teraz vzlykam a neviem si dat odpoved preco, a co vlastne spustilo moju narekovu reakciu.
Skusim si dat odpoved sama.
Stale mam obavy, aby moja dcera nechodila v bludnom kruhu, a ja spolu s nou.
Moje chcenie, aby pochopila svoju zivotnu vyzvu zmaterializovanu do Hodginovho lymfomu, a tak sa vyliecila …..
Neviem ci to mozem robit.
Modlim sa za jej uzdravenie……
Moj emocionalny vybuch placu ma prinutil vratit sa spat k mnou prezitemu s před 33 rokov, napisat vam nieco o sebe …….
Mozno to pomoze naviest ma na ten bozi pristup k mojej – nasej dcere a jej rodine, ktora je stále v dynamickej podobe.
Bozidara ma zvlastne partnerske vztahy.
Hlada?
Bludila?
Alebo este bludi?
Alebo uz je pri nej ten pravy, ten ktory jej moze byt oporou?
Neviem, ci sa mam pravo na taketo věci vobec pytat ……
V tretom mesiaci tehotenstva s Bozidarou /to som este nevedela, ze som tehotena/ sa u mna prvykrat objavil obrovsky strach z obavy,
ze mam v oblasti konecnika rakovinu.
Lekar potvrdil tehotenstvo inak som bola az na zacinajucu carcinofobiu, ktora ma strasila desiatky rokov
a dnes viem, ze prinasala o kvalitu prezivania zivota, zdrava.
Asi mi bolo sudene prezit si svoju bolest – trizen bola taka velka, ze pomyslenie na unik zo života mi prinasal ulavu.
Asi trikrat som zazila nutkanie vyskocit z poschodia na roznych miestach a v roznych situaciach, ktory nebol motivany racionalnou myslou,
ale nastastie vždy mi tomu zabranila nahoda.
Posledny krat som sa chytila stetca a konecne zacala malovat…..
Moje depresie sa somatizovali do roznych casti tela,
a aj choroby mojich deticiek, ktore som tuzila „vychovavat“ co najlepsie a v zdravi ochranujuc ich pred akymkolvek utrpenim,
mi vždy prinasali strachy znovu a znovu z inych druhov a na inych miestach vyskytujucej sa rakoviny - ma prinasal o svetlo……
Samozrejme boli tu pokusy liecit ma farmakologicky, ale tade cesta neviedla.
Az ked som prestala vykonavat povolanie stavebnej inzinierky a dali ma do invalidneho dochodku, ako 44rocnu,
som „dostala cas“potrebny na to, aby som sa realizovala jako tvoriva a sebaobjavuca bytost.
Raz v tom najtazsom prezivani utrpenia som zrazu pocitila svojho ducha
a s tym prisla moja osobna viera, ze sme nie len telo a ze existuje nieco také silne, co uz bude vždy při mne, vo mne –
pochopila som, ze to je to, co mi chybalo, o co sa mozem opriet a s cim mozem zdielat vsetko co ma postretne dobře i zle,
naucila som sa byt vdacna aj za choroby.
Potom som sa pomaly, velmi pracne - cvicila som, chodila do prirody, malovala, meditovala, navstevovala psychoterapie,
uzivam aj antideprasiva, vnimala svoje telo – ucila som sa ho dotykat a mat ho rada jako obal mojej dusicky, ktora nebola akceptovana.
Asi tak jako su nie akceptovane, neboli akceptovane moje dobre mienene rady?
Pripustam, ze nie možno vhodne servirovane rady.
A navyse nikto o ne nestoji ….
Aj ked napr. v suvislosti s dcerinym lymfomom som videla mnoho varovnych signalov a aj som ju na to upozornovala ale neposluchla…..
Na druhej strane ked prichadzali problemy, vždy som bola ako prva konfrontovana s jej utrpenim a ktore sa prenieslo aj na mna.
Viem, ze nic nie je nahoda.
Tak ako ma ona svoju domacu ulohu od Boha, aj ja mam svoju.
To vedenie je podlozene raciom a citim, ze to este nie je riesenim.
Moje manzelstvo bolo a dalej je tiez „kurzom“ .
Tu skoncim tu, lebo prisla na mna unava a pocit frustrujucej zbytocnosti z tejto mojej spovede.
Ach, co by som dala za nadhlad nad rodinnu krizu, ktora samozrejme je prilezitostou pre Bozidaru,
jej deti, jej rodicov, brata, partnerov atd. v hierarchii az po……
Ale uz viem, ze nic nie je zadarmo, aj nadhlad pride, kde to bude mat prist……
Vazena a mudra pani dakujem, ze som mohla stravit s vami rozhovor.
A tiez dakujem prozretelnosti za vasu existenciu .
S uctou
Ela 26.02.2009

Milá paní Elo,
potkala jsem se s Vaší dcerou nedávno v Pardubicích, kam přijela v den 5. výročí mého webu.
Divila jsem se, že vážila takovou cestu (z Bratislavy), než jsem pochopila, že se spolu musíme vidět, z očí do očí.
Božidara k tomuto "svému" jménu nepřišla jen tak...
Pokud bych se nyní měla podívat na vývoj jejího zdravotního stavu, je tam nemoc jako strašák.
Nemoc není strašák, ale přichází vždy v pravou chvíli, aby člověka nastavila směrem k problému.
Je to výkřik duše, něco se děje...
Není možné se dívat na onemocnění jako na zradu, s kterou se má bojovat, je to kamarádka, která dobře radí.
Žádný agresivně pojatý léčebný způsob nemůže člověku z dlouhodobého hlediska pomoci.
Může maximálně na chvíli ulevit, zaplácnout ten alermující problém.
Ovšem příčina zůstává stále nepochopena.
Proto se časem nemoc může projevit ještě v mnohem horším stavu.
Věřím, že Božidara pochopí nabízenou pomoc, chytne se té ruky a maximálně se sladí s přírodou.
Nesmí plout násilně, nesmí kopat nohama, nesmí se vztekat...
Tento stav je pro ni důležitou lekcí, kterou si má projít, ale nesmí brát svou nemoc jako zradu,
jako klacek, který jí padl před cestu a zastavil ji.
Má se pustit do samostatné práce, to je práce na sobě, průvodcem jí bude jistá žena, nemoc by se měla odsunout do minulosti.
Nesmí nikoho soudit, nikoho odsuzovat, s nikým se porovnávat.
Každý žije svůj vlastní příběh, nikdy se do nikoho nemůžeme napasovat.
Už to bylo sice napsáno mockrát, ale pouze láska k sobě je největším léčivým pramenem.
Měla by myslet víc na sebe, měla by se naučit volně plout prostorem, být šťastná.
A pokud neví, jak se to dělá, tak dobrá cesta k tomu je vrátit se lehce do dětství a vzpomenout si, co tehdy bylo úžasné...
Neomezený čas, dlouhé procházky venku, jíst, co nám chutná, žádné starosti...
Samé úsměvy, rozdávat radost - i úplně maličkou (kamínek, lístek, poupátko), dávat lásku.
Důležité je napojit se na ten nekonečný proud lásky přímo ze srdce...
Nic by neměla dělat z donucení, ale s pocitem radosti, že je to tak v pořádku, že je to správné.
Měla by se naprogramovat na neustálý pocit těšení se.
To je skoro jako zázrak.
Věřím, že Božidara pochopí, jaký je s ní plán... a taky, co má dělat.
© Wahlgrenis 26.02.2009

Milá Wahl,
posílám obrázek pro Bozidaru.
Kreslila jsem ho se svolením svých ochránců, je na něm informace k její nemoci.



Kresbička je sice jednoduchá, ale myslím, že výstižná.
Tak snad jí trochu pomůže...
Nejprve to vypadalo, že bude existovat jen jedna přímá, jasně definovaná cesta, ale nakonec se vykreslily cesty tři,
to znamená, že Božidara možná stojí na rozcestí a ještě pořád je možnost volby.
Ta rovná cesta je sice široká, bez překážek, takže stačí zavřít oči,nedívat se vpravo ani vlevo a nechat se táhnout...
bohužel v závěru je cesta obklopená bolestí a končí.
Je jasné, že tudy by se jít nemělo.
Pak tu jsou ještě dvě další cesty - vlevo do minulosti a vpravo do budoucnosti.
Tyto cesty nejsou jednoduché a bude třeba překročit jisté překážky, které tady trochu brání, aby bylo možné po nich jít.
První v časovém sledu je třeba vydat se cestou vlevo, ta na sobě nese komunikaci.
Chápu to tak, že je potřeba "vykomunikovat" nějaký problém směrem do minulosti, pravděpodobně ve vztahu k bývalému manželovi.
Aby mohla být minulost uzavřena.
Cesta je ukončena, tudíž je potřeba se z ní vrátit zpět.
Pak bude možné dát se cestou vpravo, která nekončí, ale pokračuje dál.
Tuhle cestičku podpírá nějaký vztah, někdo, kdo bude cestou do budoucna nápomocen.
Tahle cesta na sobě nese víru a velmi silný vztah.
V obou je hodně energie a na obou je potřeba zapracovat.
Na této cestě je položena ona a práce sama na sobě, začít jinak vnímat sama sebe.
S tím ještě souvisí něco jako pichlavý štít k minulosti, který má u sebe a který "uvadá".

Milá Božidaro,
když bych to měla shrnout, máte kolem sebe lidi, kteří Vás milují a kteří Vám budou velkou oporou.
Pro Vás je teď důležitá hlavně víra a vztahy a taky "srovnání se" s minulostí.
Nepřestávejte věřit, věřte vztahům a věřte sama sobě.
Přeji Vám hodně vnitřní síly a taky hodně sluníčka na cestě, která Vás čeká.
S láskou
Princezna 26.02.2009

Ahoj Wahl,
čtu poslední příběhy na Tvých stránkách týkající se rakoviny, smutku a trápení.....
Víš, dívala jsem se o víkendu na film Poslední prázdniny.
Nejsem příznivcem televize, ale tenhle film měl smysl.
U něj člověk pochopí, že žít naplno je důležité.
Dívka, která v tom filmu dostala informaci o posledních chvílích svého života, se rozhodla konečně žít podle sebe, podle svého srdce a svědomí.
Možná, že pocit krátkosti zbývajících dní jí otevřel srdíčko
a ona říkala, co cítí,
dělala věci, které jí dříve strach nedovolil,
a nekoukala na ostatní, co si o tom myslí.
Prostě žila podle sebe a tím i našla sama sebe a svou cestu.
To je podstata duše.
Mít se rád, dopřát své dušičce lásku tak, jak to člověk sám cítí a potřebuje, přijmout sám sebe, že jsem prostě taková/takový....
Uvolnit ze sebe mnohé skryté, co duši trápí a nedívat se na stud či zábrany.
Nemám na mysli ublížit jiným, ale vypovídat se, nestydět se projevit své emoce, propustit skrývané a bolestivé........
odpustit sobě i ostatním.....
Tím se mnoho uvolní a mnoho odejde, ale tím také se najde místečko pro nové uzdravující energie.
Psala jsem to mnohokrát a možná to zní pro některé lidičky divně, ale VÍRA a LÁSKA je to, co člověka naplňuje a pomáhá.
Každý v něco věří, každý v koutku duše někdy prosí o pomoc, ale je potřeba tomu i věřit srdcem, ne jen hlavou.
Nejsem člověk, který je zastáncem jakékoliv uměle vytvořené víry, ale v duši svou víru mám
a věřte, že jsem ani nevěděla, že když jsem o něco prosila, že to vlastně byla modlitba.
Myšlenka a slovo jsou mocné nástroje, velmi mocné, a dávají předpoklad tvoření, proto mějte čisté myšlenky i srdce.
Nejen vůči ostatním, ale i vůči sobě.
Dovolte si být vnitřně krásní, dávejte lásku i sami sobě, odpusťte sobě i jiným a věřte, že dokážete zázraky sami.
Většinou hledáme pomoc jinde, ale nakonec ji najdeme stejně sami v sobě, ostatní nás nasměrují.....
S láskou
Jitřenka 26.02.2009

Mila a vazena pani Wahl.
Dakujem vam za promptnu odpoved.
Preposlem ju Bozidare. Dakujem za prekrstenie jej mena na Bozidaru,
pripada mi toto meno velmi priliehave tomuto, co teraz prezivam v suvislosti s dcerou.
Je pre mna tazke mat pokoru, a nesnazit sa riesit veci za nu.
Objimam Vas
Vasa
Ela 26.02.2009

Mila Wahl,
je to uz sice par dni, co sme sa prvy krat stretli na Tvojom prijemnom seminari.
S vdakou casto na teba myslim i na vsetky bytosti, ktore mi pomahaju a nakopavaju ma:).
Viem ze to podstatne musim urobit ja sama ale je krasne vidiet ako vsetko okolo dava svoj zmysel,
cloveka vedie ked sa otvori a plinie na vlne lasky.
Som neskutocne stastna ze som Ta poznala.
Rada by som ti darovala nejaky moj obrazok fyzicky ale zatial Ti s vdakou posielam aspom nieco po nete.

Interiérová malba



Kvety



Liečivá mandala 95 x 95 cm



Som vdacna aj za vsetky ostatne krasne bytosti ktore som stretla na Tvojom seminari.
Dufam, ze sa zas niekedy skoro uvidime.
S laskou a vdakou
Bozidara 27.02.2009

Vzacna a mila Wahl,
v prvej rade velmi DAKUJEM za vsetky reakcie a hlavne Princezne za vystizny obrazok.
Snad ho pochopim dobre a snad sa mi podari doriesit veci z minulosti a vydat sa tou spravnou cestou do buducnosti.
Snazim sa pocuvat svoje srdce a intuiciu a po maly krockoch sa ucim tesit (stale viac a viac) zo zivota -zo vsetkeho.
V utorok pravdepodobne zacinam s chemoterapiou a tazko povedat, ako to bude vyzerat v lete,
ale pokial by to len trochu slo velmi rada by som prisla do Krkonos.
Velmi mi pomahas a vsetky bytosti okolo, a tak by bolo pre mna velkou radostou stravit s Vami ten tyzden.
Preto by som sa chcela prihlasit aj s priatelom na druhy termin do Krkonos.
Dakujem, tesim sa a zelam Vam krasne dni
Bozidara 28.02.2009

Božidara a Miro v Praze
© Wahlgrenis 20.01.2010

Jsem hluboce zarmoucena, ale musím Tě informoval, že naše úžasná a drahá přítelkyně Barbora (Božidara) z Bratislava včera zemřela.
Edita 22.10.2015

Moje milá Wahl,
správa o smrti Božidary ma zasiahla.
Spomenula som si na Bratislavu, kedysi dávno (24.-25.10.2009, pozn. W.), keď som mohla aspoň na chvíľku zavítať na Tvoju akciu a práve Božidara a Miro umožnili usporiadať ju v priestorách školky.
Poznám jej príbeh z Tvojich stránok a verím a cítim, že už je v náruči Otca Stvoriteľa, v Láske a vo vnútornom pokoji.
Mám celý deň zapálenú sviečku a posielam veľa krásnych spomienok a energie, nech jej ďalšia cesta a manifestovanie tvorivosti v stvorení je pretkané láskou, svetlom, a vierou v to najvyššie Dobro.
Smrť je brána ďalej, je to prechod, transformácia.
Želám úprimnú sústrasť všetkým príbuzným a blízkym.

Posielam mnoho pozdravov,
s láskou a v úcte
Semanthiell 22.10.2015


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.