Přepadají mě nezvladatelné potíže
Otázka: Milá Wahlgrenis,
obracím se na tebe s problémem, se kterým si uz docela dlouho nevím rady.
Nevím, jestli to je bezné.
Stává se mi nekolikrát do mesíce, ze bývám neskutecne nervozní.
Cítím se tak i dnes, jinak bych Ti nepsala (ackoliv jsem Ti uz jednou psala, ale o necem jiném).
Protoze kdyz ta krec prejde, najednou to jako problém nevidím, prijde mi to uplne banální,
jako takovej muj sebestrednej vymysl, se kterým druhé jen obtezuju.
Ale kdyz "to" na me prijde, tak to je nekdy vázne hruza.
Vnitrne se celá klepu, nejvetsí napetí cítím v zádech, ale i v hlave, nedokázu se vubec na nic soustredit,
u niceho nevydrzím, chce se mi brecet (a casto brecím), jsem celá v jakési kreci, mozná az v tranzu,
pripadám si opustená, totálne zmatená, skoro az sílená, je to takovej vnitrní pretlak nebo co to je...
A je v tom velkej strach, který nechápu.
Nevím, cím se to spoustí nebo s cím to souvisí.
Jestli je to nejaká reakce na neco, co bylo, co je nebo co teprve prijde?
V takové chvíle jakoby mi nic nepomáhalo.
Meditace na to nefunguje, jako bych byla pod nejakým víkem, najednou mi to nejde, ac jinak medituju ráda.
Párkrát jsem to rozvolnila alkoholem, pak z toho napetí sice velmi rychle utecu, ale za to se pred Tebou stydím.
Kdysi jsem v jakémsi zoufalství zasla za doktorkou, tak mi dala sedativa
(po kterých jsem se cítila jeste hur, tak jsem je prestala brat) a navrhla mi návstevu psychiatra.
Ale to nejak nepovazuju za resení.
Asi nejlepsí resení je vyjít do lesa a tam to vydýchat, ale to nejde pokazdý.
Nekdy beru hadr do ruky a vytírám - zrejme se v poloze na kolenou v cloveku neco uvolnuje (?).
Letos v léte jsem objevila sílu modlitby, ale kdyz jsem v té kreci, tak mám pocit, ze me nikdo neslysí...
Taky mi nekdy pomáhá, kdyz se z toho vseho "vypisuju" do svého deníku, ale nekdy pomalu ani tuzku neudrzím.
Pred svým okolím to skrývám, ale vím, ze to ze me druzí vycítí (stejne jako já hodne vycituju z druhých).
Jsem v tu chvíli totiz naprosto nekomunikativní, stazená a uzavrená do sebe,
neschopná cokoli vydat ci prijmout, protivná sama sobe.
Pak to prejde a já zapomenu, ze mi neco bylo.
Podotýkám, ze jsem Vodnár a ti mívají k nervozite, vnitrnímu prepetí a psychické labilite velké sklony.
Kdyz si vsak priznám, ze jsem psychicky labilní - dá se s tím nejak pracovat?
Dá se taková "chyba" nejak opravit?
Urcite to má nejakou prícinu, proc jsem taková, neco tím nejspís vyrovnávám a asi je to hodne hluboko.
Uz nekolik let hledám (nejcasteji v knihách) odpovedi na to, proc jsem taková divne precitlivelá,
jako bych sem ani nepatrila, uz me i napadlo, ze me tady nekdo zapomnel...
Takze vím, ze vsechny odpovedi na vsechny otázky, které jsem Ti polozila, mám sama v sobe,
jen je neslysím nebo mozná nechci slyset (?).
Takze kdyz neodpovís, je mi vse jasné.
Verím tomu, ze tu skorápku, kterou okolo sebe mám, jednou rozbiju a roztáhnu krídla, no ale kdy uz to konecne bude?
Wahlgrenis,
Tvé stránky se staly príjemnou, milou a povzbudivou soucástí mého zivota.
Tesím se na nové dotazy i na Tvé odpovedi, je na tom uzasné, jak to funguje,
mnohokrát totiz dostávám presne takové informace, jaké práve v tu chvíli potrebuji.
(Ale to Ty jiste moc dobre vís.)
Za jakoukoli odpoved predem dekuju. Mej se moc krásne, preji vse dobré!
Anna 12.9.2005
Odpověď: Milá Anno,
to, co popisuješ, není nic tak divného nebo neobvyklého.
Má to spousta lidí, jen se s tím možná nechlubí.
Každopádně to není třeba řešit za pomoci antidepresiv, jak Ti doporučuje Tvoje lékařka.
Tady aspoň vidíš, jak je snadné vyplnit recept, když někdo vystuduje medicínu...
Jenže tohle vyžaduje naprosto jiný přístup.
Píšeš, že Tě tyto stavy přepadají zcela neočekávaně, v intervalech, které se neopakují pravidelně.
Samozřejmě není možné začít tyto potíže odstraňovat ve chvíli, kdy už jsou tady.
Měla bys totiž udělat globální inventuru ve svém těle.
Naučit se rozlišovat, v kterých místech máš čakry, naučit se je roztáčet a vizualizovat.
Jakmile si tyto energetické kanály pročistíš, mnoho se ve Tvém životě změní.
Doporučila bych také ochranný energetický obal a samozřejmě pracovat s vesmírnou energií.
Takto to možná vypadá hodně složitě, ale o všem se můžeš dopodrobna přečíst na těchto stránkách.
Nesmíš být totiž tak bezbranná vůči vnějším tlakům.
Nevíš totiž, kdo Ti tyto stavy může způsobovat.
I tohle by sis časem mohla sama zjistit.
Ale bublina se zrcadlovou vnější vrstvou Ti jistě prokáže dobrou službu.
Kdyby ses cítila příliš paralyzovaná, je třeba se položit na záda a za pomoci vesmírné energie
načerpat do těla co nejvíce pozitivních nábojů.
Už po třech až pěti minutách bys měla cítit, jak to podivné, neovladatelné, odchází,
a jak se cítíš pomalu ale jistě v pohodě.
Ovšem před tím bys měla mít tuto techniku zvládnutou, aby ses ji teprve nezačínala učit.
To by bylo opravdu pozdě...
Uvědom si, že jsi ten, kdo řídí Tvůj život, nikdo druhý na to nemá právo,
proto jen Ty určuješ, jestli Ti je dobře nebo ne.
Tohle možná vypadá až výhružně, ale je v tom hluboká a na vlastní kůži ověřená zkušenost.
I to, jak píšeš, že by Ti pomohlo, být chvilku v lese, má něco do sebe.
Ale nemusíš kvůli tomu nikam ven.
Je to otázka vizualizace, která se dá taky naučit.
Nevzdávej to bez boje...
Nejez chemii, ale snaž se porozumět vlastnímu tělu.
Všechno zlé je na něco dobré, každá nedobrá zkušenost Tě posune.
Záleží jen na Tobě, kam to bude.
© Wahlgrenis, 26.9.2005
Milá Wahlgrenis,
díky za odpověď, bylo to moc milé a nečekané překvapení!
Nejvíc mě zaujala Tvoje zmínka o tom, že mi tyhle nepříjemné stavy může někdo způsobovat...
To mě totiž ještě nenapadlo, ale je to klidně možné!
Jsem si vědoma toho, že do sebe snadno "vcucávám" okolní energii (a uvědomuju si, že se jí zbavuju třeba tím pláčem).
Takže mi potvrzuješ, že preventivní ochrana a energetické pročišťování je důležité.
A nenechávat to na poslední chvíli.
Mimochodem: četla jsem Tvou dnešní odpověď o milování.
Taky mívám časté gynekologické problémy.
Já to u sebe vnímám tak, že nechci nebo neumím nebo se nejspíš bojím (?) přijmout energii svého manžela.
Protože když je zánět, tak to prostě nejde - možná se tak podvědomě vyhýbám sexu, kdo ví.
Ale to už mám na Tebe další dotazy, tak třeba zas příště...
Ještě jednou děkuju a přeju hezký podzim se spoustou lásky!
Anna 26.9.2005
Milá Wahlgrenis,
tak "to" na mě zase přišlo.
Možná šlo o nějakou zkoušku nebo co,
cítila jsem se totiž v posledních dnech docela silná a imunní,
prostě taková hrdinka, která vše zvládá a má pod kontrolou, a proto nemusí nic dělat.
Včera večer jsem byla s kamarádkou na jedné přednášce o astrologii, kde bylo poměrně dost lidí.
Žádnou ochranu jsem si předem neudělala.
Domů jsem přijela pozdě večer a to už jsem se necítila ve své kůži.
Ráno jsem si připadala taky nějaká nesvá, navíc jsem se moc dobře nevyspala.
Kromě toho se mi spustila rýma.
No a pak "to" v průběhu dne přišlo.
Zase velká vnitřní nervozita, jako bych byla snad mimo tělo, hrozně jsem brečela, lezla ze mě strašná zloba a nenávist...
V tu chvíli už bylo docela pozdě "bycha honit", a tak jsem učinila jediné:
vyháněla jsem "to" ze sebe pryč mentálně.
A to docela drsně, oznámila jsem těm nepříjemným energiím, že je nechci, ať jdou ode mě pryč.
Lehla jsem si pak do postele a nejspíš jsem na 5-10 minut usnula.
Když jsem vstala, bylo to pryč!
A rýma je v tuto chvíli taky pryč.
Vlastně bylo zajímavé to celé pozorovat!
Zkoušela jsem s "tím" poté komunikovat, ale moc mi to nešlo, chvílemi si to všechno úplně protiřečilo, takže nevím.
Možná jsem dávala nesmyslné otázky nebo nebyla vhodná doba.
Původně jsem si myslela, že spouštěčem byl jeden muž
a naše vzájemná neschopnost spolu komunikovat (nepochybně se známe z minulosti), ale později jsem to vyloučila.
Nebo jsem do sebe něco "vcucla" na té přednášce?
Vážně nevím.
Každopádně považuju za svůj velký úspěch, že jsem se prozatím (!) dokázala ubránit, vlastně to šlo velmi rychle.
Ukázalo mi to, že bych měla pozorně přečíst vše o osmičkové poloze a naučit se ji.
Moc Tě zdravím a přeji vše dobré Tobě i všem, kteří čtou Tvé stránky!
Anna 1.10.2005
Milá Anno,
gratuluji Ti k prvnímu úspěchu.
Vidíš, že postupně to půjde...
Jsem opravdu moc ráda. Vydrž.
W. 2.10.2005
Wahlgrenis,
moc díky za povzbuzení!
Ještě Ti napíšu, jen tak pro zajímavost, co se mi ze středy na čtvrtek zdálo.
Viděla jsem totiž Tebe (!) na nějaké obrazovce, jak k někomu, možná jen ke mně, promlouváš.
A byla jsi hrozně šeredná! (Promiň!)
Rozcuchané, neupravené delší vlasy, místy úplně prořídlé.
A jak jsi mluvila, bylo vidět z Tvých úst jen pár pokřivených zubů...
No, nechápala jsem, byl v tom hodně velikej údiv.
Ještě jednou díky a přeju hezké sny!
Anna 2.10.2005
Milá Anno,
díky za ten sen.
Nemusíš se vůbec omlouvat...
Nevíš totiž, jak vypadám.
© Wahlgrenis
02.10.2005
