Wahlgrenis

Toužím po něčem, co nemůžu dostat...

Wahlgrenis,
jeste Vam musim neco rict...
Delam tady dort, tak mam hromadu casu na premysleni a napadlo me par veci...
Dalo by se rict, ze me pronasleduje jedna basen...
Mela jsem ji kdysi na prijimackach na herectvi...
Krasna basen, ktera se mi strasne dobre ucila a sla mi tak nejak sama...
Naprosto presne jsem vedela, co ta holka proziva...
Legrace je, ze mi ji v patek pripomel Jirka Korn, ktery ji recitoval na svem vystoupeni...
V podstate by tam tu basnicku nikdo necekal a uz vubec ne od nej...
Presto tam zaznela... a ja mela uplne husi kuzi...
Ta basen je tahle:

JSEM JAKÁ JSEM - Jacques Prévert

Jsem vždycky jaká jsem
Chovám se podle svýho vkusu
Když mě smích přepadne
řehtám se od plic a na plnou pusu
Já láskou nešetřím
Čí je to chyba Že by moje
když beru kdekoho
kdo ke mně vejde do pokoje
Jsem vždycky jaká jsem
jsem prostě taková
Zkuste to vážení
kdo z vás mě vychová

Stvořená pro lásku
jsem tady pro vás Kdo to změní
Vysoký podpatky
a pružný tělo zvoucí k seznámení
Prsa mám výstavní
a věčně kruhy pod očima
Co je vám do toho
jestli je mýmu srdci zima
Jsem vždycky jaká jsem
a vám je houby po tom
jak je mi s vámi a jak potom

Přišlo to jako blesk
láska jak velká kanonáda
Měl mě rád bláznivě
a já ho měla stejně ráda
Byli jsme oba jako děti
tak bláhoví a hořlaví...
Tak je to C"est la vie
Nač se ptát na to co už není
Stvořená pro lásku
jsem tady pro vás Kdo to změní.

Pak je tady jeste jina vec...
Opet jedna hra... nebo spis monolog z teto hry:

.... Proč mám stále něco chápat?
Od malička ode mě nechtějí nic jiného jenom pochopení... otce... matky... řádu světa...
Co je dobro a co zlo...
Všechno je to lež...
Kdy už konečně pochopíte vy mě?
Slyšíte mě?
Tak kde jste kdo?
Pomozte mi... alespoň jednou cítit bolest s přemíry něhy...
Lásku, která je příjemných chladem pro ty, kteří hoří ohněm utrpení...
Je životodárným teplem pro ty, kteří se třesou v chladu pouště a samoty...

Takhle nějak jsem se často cítila... nebo i cítím...
Celou dobu jsem žila pro někoho...
Věčně se přizpůsobovala...
Protože jsem toužila po harmonické rodině... tak jsem pro to chtěla udělat všechno...
Ve výsledku jsem s každým problémem a bolestí byla sama...
Ale v podstatě po dnešním rozhovoru s Vámi tomu rozumím...
Toužím po něčem, co nemůžu dostat...
Protože jsem tu šanci měla...
Ale odmítla jsem to...
Takže mi to vlastně teď celý život utíká...
Nechci někoho měnit...
Jenom toužím po lásce...
Toužím být milovaná... a pro někoho důležitá... pro někoho na prvním místě...
A hlavně už nebýt na všechno sama...
Otázkou je, jestli bych neměla podobný dopis napsat i tomu chlapovi, kterému jsem ublížila... nebo spis abych vysvětlila svoje počínání...
Abych otočila i tuto stránku svého života...
Co si o tom myslíte?
Omlouvám se, že otravuji... ale nějak jsem to potřebovala vyslovit a zeptat se na názor...
Předem mockrát děkuji za Vaši odpověď.
S přáním krásného dne
Zuja 20.06.2016

Dobry den preji,
slibila jsem ze napisu...
Radeji bych psala lepsi zpravu, ale bohuzel...
Bud jsem neco udelala blbe... nebo jsem fakt prokleta... nebo proste nemam sanci na stesti...
A jedina cesta pro me je jenom prazdno a tma nebo skocit z mostu...
Ale bohuzel zadny zazrak se nekona.
Mam sanci byt stastna?
Je sance jeste neco se mnou delat nebo jsem uz opravdu nadobro odepsana?
Omlouvam se...
Strasne to boli…
Kor kdyz clovek spadne z oblaku, kde si strasne moc veril... doufal... a snil...
Zuja 13.10.2016