Poděkování dobrému člověku z Pardubic
Chtěla bych tímto poděkovat dobrému člověku (podle vzoru: "Dobrý člověk ještě žije..."), který mi včera vrátil můj život opět do mých běžných kolejí.
Byla jsem v Pardubicích na hlavní poště vyzvednout dvě zásilky, které dorazily na adresu Atelieru Wahlgrenis. Jedna
orgonity od Hopley z Brna, druhá obrázky od
JU z Olomouce. Jenomže je trochu problém, když máte normální civilní jméno a pošta Vám chodí na jiné, pak musíte vyplnit prohlášení, že to jste opravdu Vy. Tohle jsem řešila s pracovnicí u přepážky, vysvětlovala mi, proč je to nutné, a ještě říkala, že existuje možnost pořídit si jakousi kartičku o doručováním zásilek. Pak to prý probíhá jednodušeji. Vyndala jsem si v tu chvíli svou občanku z pouzdra s doklady, abych vyplnila, co po mně chtěla. Pak se mě zeptala, jestli jsem na řadě. To jsem nebyla. Začala tedy vyřizovat paní, která si své pořadí vyčekala...
Odcházím od přepážky s mým občanským průkazem, formulářem k vyplnění a s Ájou na oběd do
Špaldy .
Pouzdro s doklady zůstává tady.
Tohle ale ještě v tuto chvíli nevím. Po obědě se vracím, zásilky vyzvednu s již vyplněným formulářem, že to opravdu jsem já. Jsme tentokrát u jiné přepážky.
Vracím se "ke mně", čtu dopis od JU, prohlížím její obrázky i orgonity od Hopley a chci si uklidit občanku. Ale není kam!
Pouzdro s mými dalšími doklady nemám.
Skoro letím zpět na poštu, kde ho u té mé původní úřednice vidím opřené o sklo z vnitřní strany. Dívám se dovnitř. Všechno v pořádku. Nemusím řešit žádné krizové scénáře, zablokovávat platební karty atd. Padá mi kámen ze srdce.
Chci proto moc poděkovat tomu, kdo dal mé doklady úřednici. Není to úplně samozřejmé. Dnešní doba je nastavena jinak. Potěšilo mě, že krize, kterou jsem předpokládala, se nenaplnila. Opět mě naplnil krásný pocit, že je dobré věřit, věřit v lepší svět, v lidi, které třeba ani neznám, ale jsou...
Někdo si dokázal představit, co bych musela nejspíš projít, kdyby tam byly doklady... Možná i předpokládal, že se pro ně vrátím.
Vrátila jsem se, všechno je v pořádku.
Ano, tak za tohle všechno děkuji.
© Wahlgrenis
12.05.2010
Milá Wahl,
ten včerejšek byl krása... děkuju. Ten člověk, který dal úřednici Tvé doklady se ani nepodíval, co je uvnitř... Byla to i pro něj zkouška.
Možná, že i pro Tebe, že je pořád z čeho brát...
Že to, čemu věříš, co ukazuješ a říkáš, opravdu funguje...
Stal se zázrak v přímém přenosu.
Vrátilo se k Tobě to, o čem jsi ani nevěděla, že máš...
Udělej si za to velkou, ale opravdu velkou radost... víš?
Předcházelo tomu všemu Tvoje vyprávění. Lítost nad tím vším. A úvaha, zda náhodou nepokračovat v nastíněném? Navrhnutém? Ta situace, kterou jsi včera zažívala, pocit ztráty, nejistoty, zmatku a následných starostí - to byl odraz myšlenek zloby, zlosti a vzteku.
Ráno mi to zase přišlo do hlavy a přehrávala jsem si to.
Pak jsem si, nevím proč, dala orgonit od Hopley, co jsi mi včera dala, DAR MOUDROSTI, na čelo, na šestou čakru. Jenom tak, co se jako bude dít.
A za chvíli mě napadla myšlenka: Ať zažívá to, co já. Ať přijde o to, co mi nechce dát. Přišla bys zhruba o tolik, viď?
Možná, že to k Tobě dorazilo proto, že tam bylo uvažování o tom, zda to přece jenom nezkusit... ještě několikrát?
Ale opravdu pomůžeš vztekajícímu se dítěti, které kope kolem sebe a dožaduje se svého tím, že mu dáš to, co chce? Komu tím pomůžeš? Na jak dlouho?
Ta červená - to byla stopka. Stop tomuto uvažování. Bez výčitek...
Spojení s někým, kdo vyznává jiný životní styl, má na člověka neblahý vliv...
A jako ukazatel správnosti Tvých kroků přišlo vrácení se ke své identitě a svobodě.
Víš, tohle všechno mě jenom tak napadlo. Pravda může být i jiná... Jde to různými proudy a ty se vlévají jeden do druhého...
Měj se moc hezky a přeju šťastné prožívání života s dobrými lidmi, kteří tomu věří...
Ája 12.05.2010
Milá Wahl,
NIC NEZAČALO, NIC NESKONČILO, VŠE PRÁVĚ JEN JE.
A všichni jsme součástí toho všeho.
Tobě se otevřela BRÁNA ZÁZRAKŮ. Tak běž a tam na obzoru desítky let tě čekají extrémně zajímavé a krásné věci.
Krásný let kouzelnice...
Neřeš minulost ani budoucnost, žij přítomností a věř v Boha. (Matka Meera)
Wahl, není to dobré, není to špatné, neznáme celý příběh. Vše se děje, jak dít se má. A vše je pro naše nejvyšší dobro.
Majka 13.05.2010
Milá Wahlgrenis,
musela jsem se usmát, když jsem četla o tvém ztraceném a znovunalezeném pouzdru s doklady. Já si v úterý absolvovala prakticky totéž, jen nešlo o doklady, ale mobil, který jsem nechala ležet v ordinaci. Přišla jsem na to brzo, když jsem šla volat Honzovi a mobil a v batohu nebyl, tak bylo jasný, že musel skončit tam...
Ale stejně ve mně byla malá dušička, jestli tam bude nebo ne. Je teda pravda, že to není žádný mobil dle poslední módy ale....
Měla jsem štěstí. Sotva jsem vyběhla (no vyběhla, dá li se v devátým měsíci týden před porodem mluvit o běhu :-) ) nahoru, tak hned mi maminky hlásily "jdete si pro mobil? Je u sestřičky..."
Takže jsem taky měla štěstí na dobré lidi.
Orianna 13.05.2010
