wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Noc čtyř věšteb


Milá Wahl.
tvoje stránky navštěvuji asi měsíc,
klobouk dolu před tvoji ochotou pomáhat tolika lidem najednou
většinou je těžký řešit svoje vlastní věci práci, rodinu atd.
Ale teď tě nechci zatěžovat něčím osobním
před chvílí jsem objevil na internetu tenhle text,
myslím, že má něco společnýho s varováním od Oriany,
ale možná se pletu jsem taky jen člověk.
Jinak přeju hodně sil do dalšího boje (života).
zdraví filda


ČTYŘI ZNAMENÍ

"Seděl jsem pak ještě dlouho nahoře na kopci. Oheň vyhasl a všichni odešli spát.
Příroda se v očekávání příchodu nejtemnější části noci zdála být klidná.
Jen já se najednou cítil osamělý a zranitelný, a stvoření jakoby zkoumalo každou mou myšlenku.“
Tom Brown ve 20. letech uplynulého století (1922) měl Apač jménem Tiše Kráčející Vlk (Stalking Wolf) čtyři varovné vize.
Předpovídají destrukci a zánik lidstva, nevpustí-li do svého života ???Spirit“ – ducha.

Pěstováním ???duchovna“ v tomto smyslu ovšem není myšleno ???chodit do kostela“,
odříkávat modlitby či číst si Bibli, ale uvědomit si a uznat existenci věčné všemohoucí tvůrčí síly,
která byla, je a bude za vším a ve všem živém i neživém.
Síly neustále proudící Vesmírem, Zemí i námi;
síly, s níž lze splynout, ale nikdy ne bojovat.
Spiritualita, oduševnělost, je pokorné pochopení, že tato síla nezávisí na nás,
ale my na ní, neboť nejsme ničím víc než jen jednou z mnoha jejích součástí.
Tato věčná a všemohoucí tvůrčí síla vždy byla, je a bude – i bez nás.

Tiše Kráčející Vlk (zde Grandfather) byl velmi moudrý muž.
V době kdy měl své čtyři vize byl už dědem a měl za sebou řadu předpovědí, které se vždy vyplnily.
Říkával, že není jen jedna budoucnost – vždy je tu řada možných budoucností.
Která z nich se materializuje, závisí na tom, jakou si člověk svým jednáním vybere.
Stejný názor zastával i na následující čtyři vize:
v případě, že se splní první dvě, stále ještě máme možnost odvrátit třetí a čtvrtou, probudíme-li se včas.
Spatříme-li však třetí signál, nebudeme už mít žádnou šanci zvrátit ani změnit směr cesty, kterou jsme si sami vybrali…

První znamení

Ve světě, v němž se ocitl, mu nic nepřipadalo známé.
Bylo to suché místo se sporou vegetací.
V dálce uviděl vesnici, nicméně obydlí nesestávala z přirozených přírodních materiálů; byly tam jen plátěné stany.
Jak přicházel blíž k vesnici, přemáhal ho pach smrti, až na něj šla nevolnost.
Slyšel pláč dětí, sténání starších lidí, zvuky dávení a zoufalství.
Hromady mrtvol ležící v otevřených jamách čekaly na pohřbení.
Měli pokřivené tváře a jejich vyzáblá, skeletům podobná těla, vypovídala o smrti hladem.
Děti, dospělí i staří, všichni vypadali stejně a jejich dřív tmavohnědá pleť byla popelavá.

Tehdy se mu zjevil alder (???starší“, v originálu také ???duch bojovníka“).
Zprvu hovořil jazykem, jemuž Grandfather nerozuměl, ale po chvíli pochopil,
že k němu promlouvá duch muže, který už nebyl z masa a kostí.
Býval to jistě člověk, který kdysi šel duchovní cestou, možná šaman tohoto kmene.
A pak náhle porozuměl všemu, co se mu alder pokouší říct.

Mluvil zlehka: ???Vítej v tom, čemu jednou budou říkat ???země hladovění‘.
Svět se na to všechno bude jednoho dne dívat se zděšením, a pak obviní z hladomoru počasí a Zemi.
Toto ale bude první výstraha, která světu řekne, že člověk nemůže žít mimo zákon stvoření, ani bojovat s přírodou.
Pokud rozpozná, že příčinou tohoto hladomoru a nesmyslného strádání je on sám, pak pochopí důležitou lekci.
Ale obávám se, že svět lidí neobviní sám sebe, ale že vinu svalí na přírodu.
Civilizace nebude chtít vědět nic o tom, že vytvořila toto místo smrti tím, že donutila tyto národy mít velké rodiny.
Vždy když byly přirozené zákony země porušeny, lidé hladověli.
Stejně tak příroda umoří v zimě hladem jeleny, když je jich příliš mnoho aby je země unesla.“

Alder pokračoval:
???Tito lidé měli být ponecháni sami sobě, své kultuře.
Kdysi věděli jak žít se Zemí a svůj majetek měřili štěstím, láskou a pokojem.
Ale to všechno jim bylo odňato, protože svět v nich viděl jen jakousi primitivní společnost.
A pak jim tento svět ukázal jak hospodařit a žít méně primitivním způsobem.
Byl to tento svět, který jim vnutil život mimo zákony stvoření a v důsledku toho je jim teď souzeno zemřít.“

Stařec pomalu odcházel, zpět k smrti a zoufalství.
Náhle se otočil a dodal:
???Toto bude první znamení.
Budou i jiná, před tímto i po tomto hladovění, ale žádné z nich nezíská takovou pozornost světa a nebude mít takový dopad jako toto.
Děti Země pochopí poučení skryté v této bolesti a smrti,
ale svět, který za ní uvidí jen sucho a hladomor, bude vinit přírodu místo toho aby obvinil sám sebe.“

Poté zmizel a Grandfather viděl, že se zase ocitl zpátky u vchodu do Věčné jeskyně.

[Poznámka T.B.: Šlo o velký africký hladomor, kvůli němuž Bob Geldof vyvinul úsilí ústící v akci Live Aid – ???We are the World".]

Grandfather ulehl na zem a přemýšlel čeho byl svědkem.
Věděl, že to byla vize možné budoucnosti a že mu ji duch válečníka přinesl proto, aby ho poučil, co se může stát.
Věděl i to, že po celé Zemi jsou místa, kde lidé umírají hlady, ale proč byla tato smrt hladem tak odlišná,
o tolik důležitější než všechny ostatní, dokonce ještě významnější než současné hladovění?
Pak si vzpomněl, že ten kmenový starší (alder) řekl, že to celý svět sice vnímal,
avšak nevzal si z toho, co se mu smrt a krajní nedostatek pokoušejí sdělit, žádné ponaučení.
Děti umíraly zbytečně.
Grandfather vyhlédl přes neplodnou zemi obklopující okolí Věčné jeskyně a pokoušel se zcela vrátit do své přítomnosti.
Říkal nám, že nebylo snadné rozpoznat rozdíl mezi probuzením do reality a světem přízraků,
ale nakonec cítil, že je zpět ve svém čase a na stejném místě.
Řekl mi, že Věčná jeskyně byla vždy místem, kde přicházely vize možných, pravděpodobných budoucností.
Pro toho, kdo je hledal, nebylo zvláštností mít je už v jejím ústí, nejen uvnitř.
Ve stavu fyzického a emočního vyčerpání upadl Grandfather do hlubokého spánku,
ale ve spánku se mu duch zjevil znovu, se zbytkem výkladu a ukončením prvního znamení.
Ve snu duch promluvil:
???Prvním varováním v průběhu let nedostatku bude lidstvo sužující nákaza, choroba, která bude vymetat země a terorizovat lid.
Bílé pláště [lékaři / vědci] nebudou mít pro lidi žádnou odpověď, a velký pokřik povstane na celé Zemi.
Tuto chorobu vyvolají opice a rozšíří ji drogy a sex.
Bude lidi zabíjet zevnitř, tak, že udělá z běžných onemocnění vražedné choroby.
Lidstvo si ji přivodí jako důsledek svého způsobu života, uctíváním sexu a drog a životem vzdáleným přírodě.
Toto je také součástí prvního znamení, ale člověk opět nebude věnovat pozornost ani této výstraze
a bude pokračovat v uctívání klamných bohů sexu a nevědomého ducha drog.“

[Poznámka T.B.: Toto je pravděpodobně narážka na AIDS.]

Duch pokračoval:
???Drogy vyvolají boje ve městech a společnost nakonec povstane proti nim i proti vražedné nákaze.
Ale toto snažení národů nepovede správným směrem; budou jen mlátit kolem sebe, spíš pro efekt než proti příčině.
Žádný národ v tomto boji nikdy nezvítězí, až do doby, kdy společnost změní své hodnoty a zastaví cizelování božstva sexu a drog.
Pak, v letech prvního znamení, může lidstvo změnit běh pravděpodobné budoucnosti.
Poté může pochopit a vzít si větší poučení z hladomoru a nemocí.
Pak ještě může doufat.
Ale jakmile se objeví druhé znamení záhuby, Země už nemůže být léčena na fyzické úrovni.
Běh pravděpodobné budoucnosti lidstva pak může změnit už jen duchovní léčba.“
S tím ho duch nechal upadnout do hlubokého a bezesného spánku, aby si odpočinul než ho rozruší další vidění.

Druhé znamení

Když se Grandfather probudil ve vstupu do jeskyně,
byla vzpomínka na ducha válečníka v jeho mysli ještě živá a jeho slova se stala součástí jeho duše.
Když pohlédl do krajiny, všechno bylo změněno.
Byla ještě sušší; nebylo tam žádné rostlinstvo a zvířata hynula.
Ze země stoupal silný pach smrti, všude byl hustý, dusivý prach a panovalo nesnesitelné vedro.
Když vzhlédl vzhůru k nebi, slunce se zdálo být větší a intenzivnější,
nebylo vidět žádné ptáky ani oblaka a hustý vzduch stál bez pohnutí.
Pak se obloha jakoby vzedmula a začaly se v ní objevovat obrovské díry.
Trhaly se s dunivým, burácením až se Země, skály a půda otřásaly.
Slupka oblohy vypadala jako rozdrásaná řadou otevřených ran.
Těmito zraněními prosakovala tekutina připomínající mokvání infekce, velké moře plovoucích odpadků, oleje a leklých ryb.
Když pohlédl jedním ze zranění na druhou stranu, uviděl tam plout těla delfínů,
doprovázených hroznou sopečnou činností, zemětřesením, záplavami a zuřivými bouřemi po celé Zemi.
Pevně přilnul k třesoucí se zemi, odvrátil oči od oblohy a najednou uviděl, že všude kolem něj byla katastrofa.
Hromady odpadků sahající až do nebe, lesy byly vykácené nebo hynuly,
obrysy pobřeží pokryla voda a burácení bouře nabývalo na mohutnosti.
S každým okamžikem se země otřásala silněji a zdálo se mu, že ho nakonec roztrhá a spolkne.
Náhle se země přestala třást a nebe se vyjasnilo.
Z prašného vzduchu se vynořil duch válečníka a došel téměř až k němu.
Když mu Grandfather pohlédl do tváře, uviděl, že mu očí kanou velké slzy a každá ta slza padla na zem ze zasyčením.
Duch na něj dlouho mlčky díval a nakonec řekl: ???Díry v obloze.“
Grandfather chvíli přemýšlel a pak se nevěřícně zeptal: ???Díry v obloze?“
A duch odpověděl:
???Budou druhým znamením signalizujícím brzký zánik lidstva.
Díry na obloze a všechno co jsi viděl se může stát skutečností.
Zde, na začátku druhého znamení, už lidstvo nemůže vyléčit Zemi žádnou fyzickou činností.
Lidé musí věnovat pozornost této výstraze a tvrději pracovat na tom aby změnili možnou budoucnost.
Ale člověk nesmí pracovat jen fyzicky, musí také pracovat duchem, modlitbou,
protože pak už může jen doufat, že Spirit vyléčí Zemi i jeho samotného.“
Následovala dlouhá přestávka, když Grandfather přemýšlel o nemožnosti děr v obloze.
Jistě Grandfather věděl, že tam mohou být spirituální díry, ale otvory, jichž by si mohlo povšimnout celé pozemské společenství
– to mu připadalo nepravděpodobné.
Duch přistoupil blíž a znovu, téměř šeptem opakoval:
???Ty díry budou přímým důsledkem lidského způsobu života, jeho cestování i prohřešků jeho předků.
Tyto díry, které jsou druhým znamením, znamenají smrt jejich vnoučat a jsou dědictvím života odcizeného přírodě.
Doba jejich objevení se bude vyznačovat velkým přerodem ve smýšlení lidstva.
Člověk bude postaven před volbu:
může pokračovat v cestě ničení, nebo se vrátit zpět k filozofii Země a prostšímu životu. Z
de se budete muset rozhodnout, jinak bude lidstvo ztraceno.“
Duch se beze slova otočil a odešel zpět do mračna prachu.

Třetí znamení

Grandfather strávil u vchodu do jeskyně další čtyři dny, a po celou tu dobu ho nikdo neoslovil, ani Země ne.
Říkal, že to pro něj byl čas velkého zármutku a osamění, v němž musel strávit všechno, co se přihodilo.
Věděl, že se tyto vize neuskuteční za jeho života,
ale také to, že musí být předány dál lidem budoucnosti s toutéž naléhavostí a silou, s níž byly doručeny jemu.
Ale nevěděl, jak někomu vyložit tak nepravděpodobné události.
Jistě, starší a šamani kmenů by porozuměli, ale ne společnost
a jistě ne nikdo z těch, kteří dávno odtrženi od Země i duchovního života už ani netuší, co je Spirit.
Nehybně seděl plné čtyři dny, jako by ho vytesali z kamene.
Srdce mu tížilo těžké břemeno, které nyní nesl.
A koncem čtvrtého dne se dostavila třetí vize.
Díval se do krajiny směrem k zapadajícímu slunci,
když tu se obloha zčistajasna jakoby změnila v kapalinu, která vzápětí zrudla jako krev.
Kam dohlédl vypadala jako pevná rudá hmota.
Žádné střídání stínů, žádný vzorek či světlo – nic.
Celá scéna zdánlivě stále ještě narůstala, jakoby čekala na jakýsi neviditelný příkaz.
Čas, místo a osud, vše se pod touto krvavou oblohou zdálo být zanedbatelné.
Zíral na ni dlouho, s bázní a hrůzou.
Ta rudá obloha se nepodobala ničemu, co kdy při západu nebo východu slunce spatřil.
Ta barva byla dílem člověka, ne přírody, a šířila odporný zápach.
Zdálo se, jako by spalovala Zemi, kdekoli se jí dotkla.
Když západ slunce přešel v noc, zářily jasně červené hvězdy.
Ta barva nikdy neopouštěla oblohu a odevšad bylo slyšet výkřiky hrůzy a bolesti.
A opět se projevil duch bojovníka, ale tentokrát jen jako hlas přicházející z oblohy.
A ten hlas třásl krajinou jako když bije hrom:
???Toto pak je třetí znamení, noc krvácejících hvězd.
Uvidí ho všichni na celém světě, nebe ve všech zemích zrudne krví a zůstane tak ve dne v noci.
Po tomto znamení už není třetí šance pro lidstvo, neexistuje ani budoucnost ani žádná naděje.
Způsob jakým žil člověk na Zemi skončí. Z tohoto bodu už není návratu, ani fyzicky ani duchem.
Stane se tak, pokud věci nebudou změněny po druhém znamení, kdy člověk už bude jistě sám vědět, že zničení Země je nablízku.
Pak se děti Země musí utéct na divoká místa a tam se skrýt.
Protože až obloha vypustí svůj oheň, už ne-bude bezpečného místa na světě pro člověka.“
Grandfather ještě seděl šokován hrůzou, když tu hlas pokračoval:
???Od okamžiku kdy budou hvězdy krvácet, zbudou do čtvrtého a finálního znamení čtyři sezóny klidu [to znamená jeden rok].
V těchto čtyřech sezónách musí děti Země uprchnout hluboko do divokých míst,
a nalézt tam nový domov blízký Zemi a Stvořiteli.
Jen děti Země přežijí.
Musí však žít filozofií Země a nikdy se nevracet k lidskému uvažování.
Fyzické přežití nepostačí, děti Země musí také žít blízko u ducha.
Říkám vám, neváhejte!
Až se toto třetí znamení manifestuje ve hvězdách máte jen čtyři roční sezóny k úniku.“
Grandfather říkal, že hlas a rudá obloha prodlévala týden, a pak vše zmizelo tak rychle, jak přišlo.

Čtvrté znamení

Nepamatoval si už kolik dnů strávil v ústí jeskyně a ani ho to nezajimalo; přijal vize za nimiž sem přišel.
Stalo se to poslední noc ve Věčné jeskyni. Grandfather měl čtvrtou vizi, tentokrát podle hlasu nesenou dítětem.
A to dítě řeklo:
"Čtvrté a finální znamení se objeví během dalších deseti zim [to je deseti let] počínaje nocí, v níž krvácely hvězdy.
Tentokrát se Země bude hojit sama a lidstvo zahyne.
Po celých těchto deset let musí děti Země zůstat skryté na divokých místech, nedělat žádné stálé tábory,
stále putovat a vyvarovat se kontaktu s posledními zbývajícími vojenskými silami lidstva.
Musí být neviditelní jako staří zvědové a potírat ty, kteří se budou chtít vrátit zpět na ničivou stezku člověka.
Zvědavost by mohla zabít mnohé.“
Nastalo dlouhé mlčení.
Pak Grandfather oslovil dětského ducha a zeptal se: ???Co se stane se světem člověka?“
Po dlouhém mlčení nakonec dítě promluvilo znovu:
???Po celém světě bude hladomor, jaký si člověk vůbec nedokáže představit.
Vody budou závadné, mnoho jedů, lidských prohřešků, bude ve velkém množství ve vodách, půdě, jezerech a řekách.
Úrody budou velmi chabé, domácí zvířata pojdou a nákazy zabijí masy lidí.
Vnoučata budou krmena zbytky nebožtíků a všude kolem bude křik bolesti a muk.
Bandy toulavých lidí budou lovit a zabíjet jiné lidi pro jídlo.
Voda bude provždy jen vzácností, vzácnější s každým uplynulým rokem.
Země, voda, nebe – všechno bude otrávené a člověk bude žít v nepřízni Stvořitele.
Zpočátku se lidé budou skrývat ve městech, ale tam budou jen umírat.
Pár se bude snažit uprchnout do divočiny, ale ta je zničí; měli to udělat už dávno, když ještě byla možnost výběru.
Lidstvo bude zničeno a jeho města v ruinách, protože vnoučata budou muset zaplatit za prohřešky předků.“

Grandfather se zeptal: ???A opravdu tu pak už není žádná naděje?“
A dítě řeklo:
???Doufat lze jen v čas prvního a druhého znamení.
Po třetím znamení, po krvácející noci, už pro lidstvo není žádná další naděje, jen děti Země tu zbudou.
LIDSTVU BUDOU POSKYTNUTA VAROVÁNÍ;
bude-li je ignorovat, už nemůže být žádná naděje, jen děti Země budou očistěny od rakovin lidstva a pustošivého lidského myšlení.
Budou to děti Země jenž vnesou novou naději do nové společnosti, žijící blíž k Zemi a duchu.“
Pak vše utichlo, krajina se vyčistila a byla zase jako dřív.
Vize Grandfathera opustily.
Říkal, že pak otřesen putoval celou další sezónu.
Pokoušel se pochopit vše, co mu bylo sděleno; pokoušel se pochopit, proč byl vybrán právě on.

Grandfather nám ten příběh vylíčil velmi detailně během noci, jíž říkám Noc čtyř věšteb.
Nemyslím, že by tenkrát cokoli vynechal.
Jeho pohnutí a zanícení bylo takové, jakoby to ve skutečnosti všechno znovu prožil pro nás.
Tak se síla jeho vize stála součástí našeho ducha, naší hnací silou a významnou částí naší bázně.
Seděl jsem ještě dlouho nahoře na kopci.
Oheň vyhasl a všichni odešli spát … a stvoření jakoby zkoumalo každou mou myšlenku...
Tom Brown junior se od Tiše Kráčejícího Vlka,
který byl skutečným dědečkem jeho tehdejšího nejlepšího přítele, extenzivně učil dvacet let.
Při prvním setkání mu bylo teprve sedm…
© Wahlgrenis 07.11.2005

Pěkný den milá Wahlgrenis
Tak Ti píšu jeden zajímavý sen, který se mi dnes zdál.
Mám z toho zvláštní pocit.
Je to už déle, co jsem četla čtyři věštby. Sen se týká třetí z nich.
Bohužel si nepamatuju úplný začátek.
Vše se odehrávalo na reálném místě, tedy ve městě, kde bydlím.
Byla jsem s rodinou venku, měli jsme s sebou různá zavazadla, batohy, kufry,
snad jsme byli někde na cestách, nevyplývalo to ze snu, proč tam jsme.
Jako bychom odněkud přijeli.
Kolem chodili lidé, ve vzduchu bylo napětí.
Celkově panovala v celé zemi zvláštní situace, někde se něco chystalo, v jiné zemi byly nějaké problémy.
V tom snu jsem si sama pro sebe rozebírala, co se vlastně děje.
Vzpomněla jsem si, že prezident vyhlásil - a teď nevím přesně to označení, ale bylo to něco ve smyslu jako - předkrizový stav.
Zkrátka všichni byli v očekávání čehosi a já se sama na sebe zlobila, že víc nesleduju politické a společenské dění, věděla bych přesněji, o co jde.
Najednou přišlo to, čeho se všichni obávali - proletěla nám nad hlavami stíhačka, nesoucí atomovou bombu.
To bylo pro všechny znamení, že došlo k tomu nejhoršímu.
No je to asi pěkně zmatené.
Prostě: Vnímala jsem, že v nějaké post socialistické zemi, možná Ukrajině, je nějaký konflikt, nepokoje,
zároveň jde o jakési jednání s jinou zemí/zeměmi o řešení.
My jako obyčejní lidé jsme neviděli do toho, jak vše probíhá, ale všichni jsme věděli, že jakmile uvidíme letět letadlo,
situace se nevyřešila a ta země svrhává atomovou bombu, nevím zda přímo do ČR, ale rozhodně se nás to hodně týkalo.
Letící stíhačka bylo znamení běžet do úkrytů.
Věděli jsme, že už je dán cíl, že tu bombu mají, jen se čekalo, zda k tomu dojde.
A došlo.
Všichni spěchali zařizovat poslední věci a naše rodina se chystala domů.
Vtom ale začal foukat silný vítr.
A to bylo zase znamení pouze pro mě - znamenalo to, že jde o tu třetí věštbu (vítr jí měl předcházet), že to je ta věštba.
Přepadl mě hrozný strach a zároveň to bylo jakési utvrzení, tak přeci, řekla jsem si, netušila jsem, že to bude tak rychlé.
Měli jsme žít lépe a dřív, honilo se mi hlavou.
Bylo mi ale jasné, že nikdo neví nic o třetí věštbě.
Šla jsme za mámou a říkám jí: musím ti něco říct, ta bomba nezabíjí, jen...
Nevím už, jak to bylo, ale něco ve smyslu, že se můžeme zachránit.
Že nemusíme zemřít.
Ale věděla jsem, že jí to stejně nedokážu vysvětlit.
Šli jsme městem a já si říkala, že už se to řeší asi dlouho - všude byli k mání speciální noviny zdarma o vývoji situace,
normální život se zastavil, lidé žili jen tím konfliktem.
Když jsme došli do našeho domu a chtěli vejít do bytu, najednou se vše změnilo, místo domu byla jen jediná hliněná místnost.
Jako nějaké pravěké obydlí.
Jako bychom se posunuli v čase a viděli, jak to tu vypadalo dřív.
Stále ale jsme byli v přítomnosti, stále stejná situace, před výbuchem.
Pak už není nic důležitého, jen jsem hledala kam uložit naší kočku, aby se nebála, až to přijde.
Věděla jsem, že bomba bouchne, ale nedokážu již říct, jestli jsme to brali, jako že zemřeme.
Spíš bylo jisté, že se to přes nás přežene, ale nikdo neví, zda to přežije.
Konec snu.
Po probuzení, jak jsem nad tím přemýšlela, mi to moc nedávalo smysl.
Už jsem si totiž ani nepamatovala, o čem ta třetí věštba byla - myslím tady na stránkách.
Pak ale když jsem si to přečetla, začalo to docela zapadat.
Krvavá obloha, bez slunce - nevím přesně, jak to je při atomovém výbuchu, ale tuším, že slunce hned tak nevykoukne
a nějaké ozáření a změna oblohy, tam jistě je.
Vybavil se mi jiný sen, je to už hodně dávno, co se mi také zdálo o at. výbuchu
- tehdy obloha byla rudá a slunce zapadlo, ač bylo pravé poledne.
No a pak je tu to - žít v souladu se Zemí a nevracet se k lidskému uvažování
- tomu by odpovídalo to vzezření našeho domu - jen jediná veliká místnost, přístřešek z hlíny, jako v moc dávných dobách..
Tak nevím, ale čím víc se nad tím zamýšlím, tím horší pocit z toho mám.
Budu ráda, jestli k tomu písneš pár slov.
Měj se nejlíp, jak to jde.
Ahoj.
Limurhin 14.11.2005

Milá Limurhin,
myslím, že lépe jsi to napsat nemohla...
Přesné, naprosto přesné.
I to obydlí. To se ve snech tohoto typu objevuje.
Je to návrat ke kořenům, důkaz, že opravdu člověk k životu moc nepotřebuje.
Střechu nad hlavou, místo, kam by se položil ke spánku, kapka vody a něco málo k jídlu.
Všechno ostatní je luxus, kterým si člověk podřezává větev, na které sedí.
Nechci psát o čase, ten není, ale je to jisté varování.
Jenže kdo to pochopí?
W. 15.11.2005

Četl jsem dnešní příspěvek ohledně noci 4 věšteb.
Pravda je, že dnes ani včera jsem neměl nejlepší náladu.
Ale poté, co jsem si to přečetl, na mě padlo něco jako beznaděj.
Cožpak jsme jako lidstvo opravdu odsouzeni k záhubě?
Na druhé straně když si čtu o návratu ke hliněným chýším, nejsem si úplně jistý,
jestli se lze skokově bez následků vrátit k takovému životnímu stylu.
S nesmyslným ježděním auty, kde kromě řidiče nesedí nikdo další, souhlasím,
a proto se aspoň občas snažím někoho přibrat coby spolujezdce.
S nadměrným konzumem taky.
Ale to bydlení by podle mne mělo stačit vrátit do doby Barunky Boženy Němcové.
Mít takové stavení jako na Bělidle, chovat tam zvířata a žít nějak víc ve spojení s přírodou.
Bylo by to fajn.
V tuhle chvíli si taky říkám, že žít dřív by asi bylo lepší.
Ale co, není umění hrát výbornou hru s výbornými kartami.
Umění je sehrát výbornou hru i s těmi špatnými, které se člověku dostanou do ruky.
Julián 17.11.2005


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.