Narodí se mamince ještě miminko?
Otázka: Dobrý den milá Wahlgrenis!
Děkuji za to, že čteš tento dopis.
Už dost dlouho navštěvuji Tvé stránky, na kterých jsem se dozvěděla mnoho zajímavých informací,
a rozhodla jsem se Ti svěřit.
Jsem jedináček, nemám ani bratra ani sestru.
Když mi bylo patnáct, rodiče se rozváděli.
Byl to pro mne šok, jako pro každé dítě, které najednou ztrácí jakési důležité zázemí.
Máma s tátou se pořad hádali, neměli na mě čas.
Měla jsem se rozhodnout, s kým z nich zůstanu, ale bylo to velice těžké, protože mám je oba strašně ráda.
Každý se snažil mě "přetáhnout" na svou stranu a já jsem se cítila jako podzimním větrem utržený list ze stromu.
Nakonec to rozhodnutí přišlo - odjela jsem s maminkou do Čech
(pocházím totiž z jiné země, maminka nějakou dobu bydlela v Čechách, měla zde přítele, kterého si později vzala).
Mám ji velice ráda, ale bohužel v tu chvíli jsem se začala chovat jako sobec.
Měla přítele.
Je to moc hodný člověk, který mě přijal do rodiny, jako bych byla jeho vlastní (on vlastní děti nemá).
Tehdy se mezi nimi se začalo uvažovat o dítěti, jenomže já jsem začala žárlit a vidět jenom sebe.
Vyčítala jsem to mamce, která potom všem, co si ode mne vyslechla, ten "nápad" vzdala.
Uplynulo 3,5 roku.
Teď vidím svoje chování jako typickou pubertu, kterou prošel snad každý.
Strašně lituji toho, co jsem kdy řekla a udělala.
S maminkou mám krásný vztah, usmířily jsme se a ona mi odpustila.
Pochopila jsem, jak jsem byla protivná a neohleduplná vůči ní, a že je máma ten nejskvělejší člověk pod sluncem.
V podstatě otázka o dítěti je opět aktuální, ale obávám se, že uplynulo moc času.
Teď je mamce 40 let a každý pokus o těhotenství je marný.
Lékař ji doporučil nějaké centrum, kde by se problém dal vyřešit umělým oplodněním, ale je to pro nás dost drahé.
Je tam riziko, že se miminko nenarodí zdravé nebo se to vůbec nepovede.
Chtěla bych se Tě zeptat, jak to dopadne s maminkou a dítětem dopadne, zda je nějaká šance.
Moc mi na tom záleží!
Asi bych si nikdy neodpustila, že kvůli své blbosti, jsem o tu radost mít miminko mamču připravila.
Mockrát Ti děkuji za Tvůj čas.
Nafrolia 11.6.2005
Odpověď: Milá Nafrolio,
nepovím Ti nic nového, když řeknu, že každá myšlenka má obrovskou sílu, dokáže člověka nejen změnit, ale i třeba zabít.
Tys mamince dítě hodně nepřála.
Byla v tom ale především Tvoje závist, která zvítězila v tu danou chvíli.
Energie závisti z Tvé strany byla silnější než dušička miminka.
Ale ještě rozhodně není nic ztraceno.
Miminko by k ní chtělo, je to chlapeček.
Není už tak daleko a otěhotnění by se mohlo podařit každým dnem.
Technicky tam problém není.
Nemyslím si, že by její věk nějak vadil, ona má už za sebou jisté zkušenosti, nebude rodit poprvé.
Těhotenství bude sice třeba hlídat, ale miminko se nakonec narodí v pořádku.
Jsou při mí všichni ochránci, pomohou jí, jak jen to bude možné.
Během těhotenství si maminka ještě ujasní spoustu věcí, o nichž pochybovala.
Asi pochopí, že nic se nedá nutit násilím, všechno by mělo jít přirozenou cestou.
Hodně jí toto uvědomění pomůže.
Nyní dochází ke zlomové situaci, kdy se vy dvě spolu duchovně sbližujete a usmiřujete.
Je dobře, že všechny pochybnosti ohledně miminka jsi už zrušila, že jí dítě přeješ.
Ovšem početím a porodem Tvoje role u maminky nekončí.
Nebude Tě mít méně ráda, to určitě ne, nebudeš odsunuta na druhou kolej.
Pořád to pro Tebe bude Tvoje jediná maminka.
Neztrácej s ní společnou řeč, podporuj ji v jejich názorech, mluvte spolu.
Přeji Ti hodně štěstí s malým bratříčkem.
© Wahlgrenis
16.06.2005
Milá Wahlgrenis,
mockrát děkuju za odpověd, strašně mě potěšila,
doufám, že se to všechno takhle odehraje a dobře dopadne.
Měj se hezky a ještě jednou díky za Tvůj čas.
Nafrolia 21.06.2005
