Řeším, zda je IVF správná cesta, ani jeden nemáme problémy, které by bránily početí
Milá Wahlgrenis,
slyšela jsem o Vás od mé sestry, které se svěřila kamarádka ohledně problémů s otěhotněním.
Se sestrou jsme dvojčata, celý život jsme nějakým způsobem napojené, tak věřím, že se ke mně Váš kontakt měl dostat.
Chtěla jsem Vás poprosit o radu.
Je mi 36 let a s manželem (35 let) už skoro 6 let toužíme po miminku.
Respektive od mých 30 let, kdy jsem vysadila po 10 letech antikoncepci, jsme tomu nechávali volný průběh.
Po 3 letech, kdy se nic nedělo, začínala jsem z toho být docela nervózní (hlavně tlak z okolí), tak jsme začali navštěvovat jedno CAR.
Podstoupila jsem 4x IUI, 4x IVF, několik ETů a KETů, ale ani jednou se embryo neuhnízdilo.
Dávám si teď pauzu.
Řeším, zda je IVF ta správná cesta, ani jeden totiž nemáme žádné problémy, které by bránily početí.
V listopadu jsem začala navštěvovat jednoho pana doktora, co se zajímá o TCM - piji teď čaje a přijde mi, že bolesti před menstruací polevily.
Také jsem omezila lepek a laktózu, to mi evidentně také prospívá (i když já žádnými nemocemi netrpím).
Už přes dva roky vůbec nekouřím, občas si dám nějaký lehký alkohol.
Celý život jsem zdravá, nikdy jsem neměla zlomeninu, nestůňu, mám dobrou imunitu, sportuji, jsem optimista, dělám kulturní produkci a jsem včelařka.
Před rokem jsme dostavili dřevostavbu na vsi, máme psa, kamarády, dobrou práci, zázemí, nic nám nechybí... až na miminko.
Někdy si říkám, že život musí být trochu spravedlivý, takže nemůžeme mít všechno, ale stejně, myslím, že já i manžel bychom byli skvělí rodiče.
Jsme rodinné typy.
Já mám ještě dvě sestry (obě mají tři děti), manžel má bratra (ten má dva syny).
V roce 2008 mi zemřela mamka na rakovinu.
To mě hodně zasáhlo, ale vyrovnala jsem se s tím, myslím si.
Dobře, byla jsem hodně silná a spíš jsem uklidňovala všechny ostatní.
Jsem věřící, věřím, že věci se dějí, tak jak mají.
Sama jsem vnímala, že jsem byla hodně akční v práci, přejížděla jsem ještě do jednoho divadla, kombinovala naši začínající včelařskou farmu s dalšími aktivitami, potkávala jsem spoustu zajímavých lidí, teď zpětně vnímám, že jsem jakoby utíkala od našeho domova.
Chtěla jsem si ještě "užít" svobody.
Takže ze začátku jsem ještě byla hodně rozlítaná v práci (nijak extra výrazně mi miminko nechybělo), ale poslední dva roky mi přijde, že jsem dostatečně připravená a zklidněná.
Cítím, že teď by mohla být ta správní doba, kdy by k nám miminko mohlo chtít.
Já věřím, že to jednou nějak dopadne.
Jen bych chtěla vědět, zda to je někdy v dohlednu a zda to miminko zplodíme sami.
Předem moc děkuji za odpověď.
Mějte krásný den,
MaMo 05.02.2022
© Wahlgrenis
05.02.2022
