Uznávám, že to asi blokuji já
Dobrý den,
velice mě těší...
Snad mohu poprosit o pomoc.
Známá mi poslala odkaz na vás.
Snažíme se s manželem už 4 roky o miminko.
Nejsme moc zastánci všech těch center reprodukce.
Proto se snažím jen o přírodní metody.
Docházela jsem i na Mojžíšovu metodu.
Tam mi paní sama řekla, že většina žen z 90 % to má v hlavě.
A já tomu věřím.
Nebo to chce prostě čas.
Bohužel já jsem člověk, který rád ví, kdy co jak je a bude.
A hlavně už je to opravdu dlouho - 4 roky.
Zatím se nám povedlo jen jednou před rokem a půl, ale na začátku to hned odešlo.
Tak bych aspoň jen ráda věděla, jestli to opravdu přijde a kdy.
S manželem vím, že budeme úžasní rodiče.
Opravdu už cítím, že jsme připraveni.
Uznávám, že to asi blokuji já.
Sice jsem se teď druhý měsíc konečně odpoutala od sledování a řešení ovulace, ale pořád tam je ten červíček, kdy už to konečně přijde.
Chtěla jsem vás tedy poprosit a požádat o to, jestli byste se mohla kuknout, kdy k nám konečně to miminko přijde.
Tím bych se konečně i dokázala uvolnit, protože bych věděla, že to přijde.
Začínám být z toho totiž celkem nervózní, když nevím, kdy a jestli vůbec to přijde. Díky moc.
Hode 17.08.2020
Milá Hode,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Nemůžeme pořád přesně vědět, co kdy jak bude.
Někdy musíme přijmout nejistotu, ten zvláštní nerovnovážný stav, kdy balancujeme nad propastí.
Vypadá to, že před Vámi je obrovské množství jednotlivých variant.
Jen na Vás záleží, pro jakou se rozhodnete.
Zatím mám pocit, že z minulého života přichází nejpodstatnější sdělení: děti nemáte.
Proč tomu tak je a jak lze tento stav změnit, to v tuto chvíli nevíte.
Tato informace je jakoby ve vzduchu, Vy se s ní potřebujete potkat a pak následuje lekce - jako ve škole.
Nejspíš tohle všechno zvládnete, protože Vás vnímám jako těhotnou, a to krásně, přirozenou cestou.
Ukazují se mi energie holčičky.
Je to, jako kdyby k Vám vstupoval andílek, nad vším je boží oko.
Neměla byste o sobě pochybovat.
© Wahlgrenis
26.08.2020
Krásný den,
velice si vážím vaší odpovědi a času.
Pokud to tedy dobře chápu - v minulém životě jsem nebyla těhotná?
A musím si tedy něčím projít, abych otěhotněla.
Z toho mi přijde, že to mám ve svých rukou i třeba s hlediska toho neupínat se na to a nechat to plynout.
Nechat tomu volný průběh?
A díky tomu se povede.
Že to vlastně blokuji opravdu já?
A časový úsek, tedy kdy se může povést asi nevidíte, že?
Díky moc za váš čas a odpověď.
A jestli mohu poprosit o odpověď na vyjasnění.
Ještě jednou díky moc.
Hode 27.08.2020
Krásný večer,
přišla mi od vás odpověď a já vám na to odpovídala, zatím jste mi neodepsala.
Úplně jsem nevěděla, jak mám chápat to, co jste mi napsala.
A také mne právě zajímalo, jestli nevidíte, kdy nás může to miminko překvapit.
Každopádně teď píši, protože v sobotu jsem se setkala s rodinným známým, který se zabývá duchovnem také.
A říkal mi o čtení z palmových listů.
A že by to možná nebylo špatné.
Akorát nevím a říkám si, jestli je to dobrý nápad.
Popravdě nevím co dělat.
Psala jste mi, že má ke mně přijít nějaká informace a že mám mnoho variant, které si mohu vybrat.
Potřebovala bych od vás tedy radu.
Popravdě si říkám, že celou dobu - 4 roky - hledám právě něco, co nám pomůže k vytouženému miminku.
Ale co když je teda zrovna varianta - nechat to být - správná.
Snad vám vyjde čas se kouknout na mě.
Díky moc ještě jednou.
Krásný zbytek dne.
Hode 31.08.2020
Dobrý den milá walhgrenis,
potřebuji poradit.
Jsem ze sebe zmatená.
Psaly jsme si minulý rok.
Psala jsem vám, že se s manželem snažíme už dlouho o miminko.
Řekla jste mi, že problém je v minulém životě.
Poradila jste mi co udělat, napsat odpouštěcí dopis.
Plus plno dalších věcí, jako se začít radovat atd. atd.
Od té doby jsem prošla velkou proměnou.
Začala jsem se mít ráda, oblečení nosím více ženské atd.
Psala jste, že kolem tohoto roku v půlce budu mít novou lásku ve smyslu "tetelení buněk", něco, co mě začne bavit.
V květnu jsem si to uvědomila a přišlo to tetelení.
Práce mě začala strašně bavit, naplňovat.
Celkově jsem se začala cítit opravdu šťastná a spokojená jak sama se sebou, prací i s mnoha dalšími věcmi.
A přišla myšlenka, že to dítě teď asi ještě nechci a po 5 letech "snažení" opravdu mám takové to štěstí a myšlenky, že si chci ještě užívat život.
Teď je období, kdy mám čas napsat dopis miminku.
Ale když si představím, že bych ho šla psát, celá se sevřu.
Nevím, co to je, něco mě strašně brzdí.
Jsem sama ze sebe zmatená.
Chvíli pociťuji, že dítě chci, pak že nechci.
Čekáme opravdu dlouho a když už mám možnost posunout to, zaseknu se.
Potřebovala bych poradit, co to se mnou je.
Nechápu to.
Je dobře, že si chci ještě počkat, nebo je už ten čas?
Psala jste že miminko vidíte v půlce tohoto roku.
Ale nějak nejsem schopná se posunout dál a napsat dopis.
Děkuji moc za váš čas.
Hode 17.07.2021
Milá Walhgrenis,
psala jsem vám 17.7. zprávu.
Ohledně rady od vás.
Odpověď mi zatím nedorazila, viděla jsem, že jste odepisovala i jiným ženám s pozdějším dotazem.
Chci se jen zeptat, jestli mám počkat, nebo napsat znovu, jestli se náhodou má prosba nezatoulala.
Věřím, že toho máte hodně.
A asi jsem nedočkavá.
Děkuji moc.
Krásný večer.
Hode 26.07.2021
Milá Hode,
reaguji na Vaši "urgenci".
Nemám stanovené pořadí, podle kterého bych postupovala.
Podívám se, co je nyní kolem Vás.
Jste zklamaná a smutná z toho, že miminko nepřichází.
To víme, to píšete.
Je tady "připravena" duše Vašeho budoucího miminka, ale je před ní duchovní plán.
Dokonce kolem vnímám i celé zástupy andělů, které tady jsou, aby dotvořily ten nádherný kompletní obraz.
Čeká se ale na akci od Vás, na ten "řez", který uděláte.
Zatím - bez toho - se nic neposouvá, celý ten proces je zastavený.
Další cesta tady není, jako kdyby v té kouzelné bráně, kterou máte projít, byl zrezlý zámek.
Přitom před Vámi je jasný plán, víte, co máte udělat.
Celé se to Vás týká.
Pak se všechno rozpohybuje, roztančí, zmizí slzy z Vaší tváře...
© Wahlgrenis
26.07.2021
Milá Walhgrenis,
děkuji moc.
Ano, vím, vím, že musím napsat dopis.
Ale něco mě v tom pořád brzdí, jako by jsem měla s něčeho strach.
Nevidíte tam, co mě brzdí?
Děkuji
Hode 27.07.2021
Milá Hode,
ve Vašem případě - pokud opravdu přemýšlíte o miminku - potřebujete vstoupit do toho procesu, do vlastního strachu.
Nic tak hrozného na tom není.
Vzpomeňte si na svá dětská léta, kdy jste na letním táboře měla před sebou noční bojovku.
Bylo potřeba projít tmavým lesem, kde ještě dokonce mohla být "strašidla", na konci čekal nějaký důkaz, který jste měli donést zpět.
Také to bylo náročné, bála jste se, ale ta chvíle, kdy jste se vracela zpět se splněným úkolem, ta byla nad zlato.
Připadala jste si dobrá, splnila jste, co se po Vás očekávalo.
Super.
Tak tohle je podobné, jen jste o několik roků starší...
© Wahlgrenis
28.07.2021
Milá Walhgrenis,
děkuji.
Opět máte pravdu.
Přemýšlela jsem, z čeho bych tak mohla mít strach.
A napadlo mě:
Mám obavu, abych dopis dobře napsala a nebyla tam žádná chyba.
Abych na něco nezapomněla.
Po vaší odpovědi se mi zdál hned sen v noci o tom, jak píšu dopis a že jsem zapomněla na jméno a datum.
Hodně živý sen.
Také jsem si říkala, že duše už je připravena a já ji takhle braním vstoupit, aby nebyla zklamaná.
K odpouštěcímu dopisu se chci zeptat, vím postup a co udělat, jen mne zajímá, když přečtu dopis, jdu ho spálit hned po přečtení ven z domu.
Také mě zajímá, jestli ho můžu spálit u řeky, ke které půjdu vysypat popel.
Nebo se musí opravdu okamžitě po přečtení spálit někde poblíž domovu.
Než dojdu k řece, je to tak půlhodina od domova, totiž.
Děkuji.
Vážím si Vašeho času.
Hode 29.07.2021
Milá Walhgrenis,
nemůžu si pomoct, ale mám nutkavý pocit vám napsat, jak dopadlo psaní mého odpouštěcího dopisu.
A jak to proběhlo.
Zrovna včera jsem ho poslala po vodě.
Musím přiznat, že by mne v životě nenapadlo, že můžu něco takového zažít.
V pondělí večer jsem se odhodlala napsat ho.
Snažila jsem se to udělat si co nejpříjemnější.
Při mém psaní jsem psala opravdu zběsile.
Můj strach, že na něco zapomenu, byl pryč.
Mé ruce mě vedly a já psala.
Při psaní jsem neviděla úplně jasně, jakoby v mlze.
Před psaním jsem dala pusu dopisnímu papíru, něco mě k tomu vedlo.
Po dopsání jsem měla otřesné pocity.
Bylo mi hrozně.
Neměla jsem chuť nad tím ani přemýšlet.
Bylo mi opravdu hrozně.
Zůstal mi nějaký dopisní papír a já ho musela vyhodit do koše.
Nechtěla jsem ho mít doma.
Psala jsem to v kuchyni a vždy, když jsem tam vešla, necítila jsem se vůbec dobře.
Cítila jsem odpor.
I teď, když vám to píšu, cítím se špatně.
Druhý den jsem šla do práce a jak jsem přišla, řekla jsem si, že je čas.
Dopis jsem přečetla tak, jak bylo třeba.
Na konci čtení se mi chtělo trochu plakat, ale nebylo to tak intenzivní jako po tom psaní.
Ale co bylo zvláštní - něco mě hnalo ven.
Zběsile jsem se začala oblékat, že musím pryč a jít ho spálit.
Vyšla jsem ven z domu a šla jsem snad tak rychle, jako nikdy na místo, kde jsem ho spálila.
Snažila jsem se tedy, byl to boj, ale nakonec se povedlo.
Vydala jsem se k řece a tam popel vysypala do řeky, vypláchla nádobu.
Koukla do dáli a šla.
V tu chvíli jsem se opět musela zbavit nádoby i sirek, které jsem použila.
Jak jsem přišla domů, opět jsem pocítila hrozný pocit při tom, jak jsem spatřila stuhu, kterou byl dopis zavázaný.
Musela jsem ji vyhodit, i průpisku, kterou jsem ho psala.
A koš jsem vynesla do popelnice.
Začalo se mi ulevovat.
Dnes ráno jsem se cítila skvěle.
Jen jak jsem dorazila opět z práce, pořád cítím odpor k oblečení, v kterém jsem vše prováděla.
Už je peru, musela jsem umýt i místo, kde dopis ležel.
A když vám to vše píši, cítím se nic moc.
Snad to brzy poleví a snad jsem vše udělala správně a dopadne vše, jak má.
A miminko přijde.
Děkuji vám velice.
A vážím si vás.
Hode 14.10.2021
Milá walhgrenis.
Opět se na vás obracím s prosbou o pomoc.
Věřím že mi pomůžete.
Psala jsem vám 13. 10. 2021 po napsání odpouštěcího dopisu.
Měla jsem potřebu vám sdělit, jak to vše probíhalo.
Po poslaní dopisu po vodě mi přesně týden na to umřel děda.
Další pár dní na to nám ukradli auto.
Pak další dny na to se nám opět staly špatné věci a tak je to teď každý týden.
Myslím si, že to může mít nějakou souvislost.
Každopádně mne i zajímá, co se Vám ukazuje u miminka.
Vidíte tam, kdy k nám přijde?
Jestli jsem vše udělala správně a dopadlo to dobře?
S tím, že mě doktor tlačí celkem dost do spermiogramu pro manžela, abych mohla já jít na vyšetření.
Ale abych pravdu řekla - nechci, i když se snažíme už 5 let.
Také vnitřně věřím, že se to povede, nechci to takto řešit.
Díky moc za váš čas.
Velice si vás vážím
Hode 26.11.2021
Milá Hode,
ukazuje se mi, že byste se měla položit na tu krásnou přirozenou vlnu a nic neřešit tzv. hlavou.
Velikou zátěž vnímám právě ve Vašem uvažování, především směrem k Vašemu věku.
Potřebovala byste si odpočítat několik let nebo klidně i desetiletí.
Vraťte se do svých krásných dvaceti let, zapomeňte na kalendář, neprožívejte každé nové pondělí se slzami v očích.
Váš věk nesmí představovat kouli na noze, nesmíte si připadat jako oběť, když procesy kolem Vás nevycházejí tak, jak jste si je naplánovala.
Poklad v podobě vysněného miminka by se k Vám měl dostat přirozenou cestou.
Ale Vy si potřebujete k sobě pustit radost, udělat každý den něco, co Vás posune do té spontánní radosti, něco, co Vás dostane k vlastní výjimečnosti.
Nesmíte jenom přežívat ze dne na den, nesmíte vzdychat a funět, když máte pocit, že se Vám v tom "Vašem" plánu nedaří.
Nechte to otevřené nahoru, pusťte si k sobě pocit, ať se stane to, co se má stát.
Buďte tou nejmenší z nejmenších.
Radujte se z každé požité vteřiny.
Nerozhlížejte se kolem sebe a neporovnávejte životy druhých s tím, co žijete Vy.
Pokud s tímto nastavením máte problém, můžete si založit deník a každý den si sem zapište to, co Vám rozzářilo oči, co Vám udělalo hezky, to, co Vás utvrdilo, že jdete správně.
Mohou to být malé střípky radosti, ale ty jsou pro Vás moc důležité.
Přirovnala bych je k živé vodě, kterou do sebe potřebujete dostat.
© Wahlgrenis
13.12.2021
Dobrý den.
děkuji moc za odpověď.
Teď je pro mne velký problém právě ta radost.
Tu opravdovou radost jsem cítila právě, než mi umřel děda.
Od smrti dědy se táhne hodně negativních věcí, co prožívám každý týden.
A je to teď celkově opravdu těžké období pro mě.
A hodně se právě upínám na to, že přijde dítě a přinese mi to vytoužené štěstí a vše negativní díky němu odejde.
Ještě se chci zeptat, vidíte tam, kdy by mělo miminko přijít?
Nebo je to neurčité, právě kvůli mému myšlení?
Děkuji moc a vážím si vás.
Hode 14.12.2021
Milá Hode,
děkuji Vám za Vaši reakci.
Nemůžete od budoucího miminka žádat, aby do Vašeho života vneslo nějaká program - ve Vašem případě program radosti.
Ta duše by chtěla přijít jen tak, do láskyplné náruče, ale rozhodně nechce být tou, která má hned od začátku nějaký úkol.
Zkuste se na to podívat očima té duše, toho budoucího miminka.
Je to trochu jinak, než jak si nyní myslíte.
Vaše radost by měla být na prvním místě.
© Wahlgrenis
14.12.2021
Dobrý den,
děkuji moc za odpověď.
Máte pravdu a vše, co mi píšete, takto opravdu je.
Tak, jak píšete, miminko tady není, a já už po něm chci, aby mi pomáhalo a žádám po něm jakoby "službu".
Budu teď pracovat na sobě a na tom naučit se věci jen tak nechat být.
Užívat si život kolem a nečekat každý den, že ucítím nějaký impulz, pocit, co mi ukáže, že už jsem těhotná.
V každém bodnutí podbřišku hledám nějaký náznak toho, že už se povedlo.
Tak strašně mě to trápí, že stále tady ještě není, a přitom se tak snažím dělat vše pro to, aby to šlo.
Pořád hledám ve svých myšlenkách, jestli není u mě nebo manžela nějaký zdravotní problém.
I když vím a věřím, že jsme zdraví a povede se přirozeně.
Že jsem zapomněla nechat to prostě tak.
To je pořád to jediné, co jsem neudělala, nenechala jsem to osudu a nenechala to prostě jen tak jednoduše být.
Přeji krásný den a krásné svátky
Hode 15.12.2021
Milá Walhgrenis,
psala jsem vám před měsícem dotaz na miminko.
Zatím mi nepřišla odpověď, tak netuším, jestli se můj dotaz někam zatoulal.
Nebo jen toho máte hodně.
A nebo jsem poslala na špatný mail.
Nerada by jsem vás uháněla.
Proto se radši jen připomínám a zasílám znovu svůj dotaz, ať nemusíte hledat v té škále mailů co vám chodí:
Milá Walhgrenis,
opět se na vás po pár měsících obracím.
Nedá mi to a ráda bych věděla, jak to vypadá s duší miminka.
Je už někde tady poblíž?
Nebo jí něco brání v tom vstoupit.
Musím říct, že jsem ušla kus cesty.
Napsala jsem odpouštěci dopis.
Mám teď jinou náplň život než jen čekat na dítě.
Má práce mě velmi obohacuje, naplňuje a jsem v ní šťastná.
Jsem celkově šťastná a spokojená a když se podívám zpětně, tak jsem to miminko opravdu řešila strašně moc a neviděla jsem nic jiného než to dítě.
Ve všem a všude.
Všechny mé myšlenky byly vždy jen dítě.
A teď?
Jsem šťastná a spokojená.
Dokonce jsem si před pár dny uvědomila, že se asi smiřuji s tím, že to miminko možná ani nebudeme z manželem mít.
A že osud tomu tak chce.
Pokud miminko mít nemáme, tak nepřijde, pokud máme, přijde.
Každopádně žádné vyšetření postupovat nechci a vím, že pokud má přijít, přijde přirozeně.
I to že od té doby, co miminko opravdu neřeším, nemám žádné zdravotní problémy, cysty a tak podobně.
Děkuji moc za vaši odpověď.
A snad se vám ukáže, kde ta duše miminka stále bloudí.
S úctou
Hode 23.05.2022
Milá Walhgrenis,
obracím se na vás s dotazem a mými pocity.
Psala jsem v dubnu.
Od té doby se mnohé změnilo.
Ptala jsem se jak to vypadá s miminkem.
Neříkám, že by mě to stále nelákalo vědět, ale s manželem jsme už párkrát zavedli konverzaci na téma adopce.
Nějak začínám vzdávat naději, že se někdy dočkáme.
A tak bych ráda věděla, co se vám ukazuje.
Dnes jsme se bavili že by jsme se zašli zeptat tam, kde se nachází úřad pro adopci, na detaily a informace.
Vím, že někdy odepíšete a někdy ne.
Jsem zmatená, jestli stále věřit v naše miminko nebo opravdu adopce je pro nás ta cesta k vytouženému dítěti.
S úctou
Hode 05.08.2022
