wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Přemýšlím o umělém oplodnění, že bych ho podstoupila příští rok


Dobrý den, paní Wahlgrenis
Obracím se na Vás s bolestným srdcem.
Za pár dní mi bude 44 let.
Jsem sama bez partnera a bez dětí.
Zatím jsem nepotkala toho pravého muže - muže, který by o mně stál i o mou lásku...
Věnuji se sama sobě, vzdělávám se, mám své koníčky, pečuji o sebe, čtu knihy od Vás...
Jsem k sobě laskavá, objímám se, učím se mít se ráda...
Často se i zastavuji a pozoruji druhé lidi, zvířata, přírodu, ranní rosu - všímám si...
Za vše hezké a dobré děkuji tam nahoru...
Mám ve svém srdci hodně lásky a jsem otevřená, připravená na muže, na lásku, vztah a děti...
Přemýšlím o umělém oplodnění, že bych ho podstoupila příští rok.
Už se nemohu dočkat, až se stane velký zázrak a našel by si mě muž, kterého hledám já...
Bohužel taková, jaká jsem, se žádnému muži nelíbím.
Prosím, volám k Vám o pomoc, jak to se mnou vypadá...???
Věnovala jsem svůj čas a energii i dobrovolnické práci, aby můj život měl nějaký hlubší smysl...
Pracovala jsem v nemocnici, ve školství - opravdu jsem pomáhala...
Pomáhám sobě i druhým, když mě někdo požádá.
Snažím se žít tady a teď.
Prosím, pomozte mi, často pláču, že na tomto světě nemám muže, se kterým bych mohla sdílet lásku, čas, mazlení a milování...
Jsem žena a toužím po muži i po dětech.
Prosím, pomozte mi - i Vaše slova budou pro mě lék pro srdce i duši...
Děkuji mnohokrát.
Přeji Vám krásné adventní dny a krásné Vánoce...
Totea 08.12.2019

Milá Toteo,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Vnímám, jak moc byste chtěla muže a dítě, jak jste natěšena na novou situaci.
Žijete pocit, že "za to všechno, co jste udělala, si to už přeci zasloužíte".
Vy jste celý život pomáhala, programově jste pomáhala, aby - jak píšete - měl Váš život hlubší smysl.
Ale na sebe jste zapomněla.
Dělala jste dobré skutky, dívala jste se kolem sebe, jestli to ostatní vidí... byla jste tou hodnou holčičkou... toužila jste po pohlazení, po odměně.
Ale kde je Váš vlastní potenciál?
Kde se tetelí Vaše buňky?
Při jaké činnosti jste skutečně sama sebou?
Bez očekávání, co tomu řeknou druzí...
Jenom sama se sebou...
Uvažujete o své mateřské roli, chcete jít příští rok na umělé oplodnění.
Je to program v hlavě, to jistě cítíte.
Ráda byste se zařadila mezi ženy, matky, pro něž je dítě osudovým naplněním.
Připadá mi, že ve Vašem případě byste potřebovala svůj život zcela změnit.
Nedívat se kolem sebe, co kdo po Vás bude chtít, abyste mohla pomoci.
O tohle tady vůbec nejde.
Vy byste měla jisté procesy od této vteřiny v sobě ukončit a položit se na zcela jinou vlnu.
Jasný řez - to je první krok.
Měla byste se dostat do své přirozené polohy, do stavu, kdy nic nevadí, nic nedrhne, kdy je Vám JEN TAK dobře, tak, že nikoho dalšího k tomu nepotřebujete.
Muž by se mohl objevit až potom, jako bonus, jako třešnička na dortu.
Ale v první řadě Vy máte být se sebou sladěná, máte si plout životem, každou vteřinu, každým nádechem i výdechem.
Teprve potom je možné zaslechnout ten potlesk shora...
Ano, všechno je monitorováno, to víte.
Když se Vám zdá, že se něco v životě nehýbe, pak není chyba nikde kolem, ale jen ve Vás.
Ten duchovní rozměr (nebo jak tomu chcete říkat...) má času dost.
A pokud nepochopíte, co se po Vás chce, nyní, je dost času... třeba někdy příště...
Vaše buňky potřebují být v absolutním souladu s tím, co žijete.
Tlak, abyste už už něco udělala, pomohla druhým, i přes vnitřní nesouhlas, v pořádku není.
Nemáte fungovat na písknutí, od toho tady nejste.
Zkuste si představit, že by to bylo obráceně.... že Vy byste byla tou, která po druhých neustále něco požaduje (ráno, v poledne, večer...).
Tohle Vy neumíte.
Snažíte se nikoho neobtěžovat svými problémy, ale pro druhé byste se roztrhala.
Může to být také odraz Vašich minulých životů, pravděpodobně si něco odžíváte.
Jistě je to tak v pořádku, nikdy se neděje nic jen tak.
Všechno, co prožíváme nyní, nebo co nám vstupuje do cesty, nějakým způsobem souvisí s tím, co jsme si již odžívali dříve.
Nic není náhoda.
Měla byste vzít svůj život do dlaní a odříznout od sebe všechno, co se Vás přímo netýká.
Zkuste začít žít svou hlavní roli, abyste Vy sama sebe vnímala na prvním místě.... a teprve až potom někde dál jsou další lidé...
Nesmíte se upozaďovat, schovávat, abyste na sebe neupozorňovala...
Máte teprve objevit svůj vlastní poklad, kolem kterého možná zatím chodíte jako kolem horké kaše.
Tušíte ho, ale není Váš.
Buňky Vašeho těla nerozumí Vaší rozpolcenosti, tomu, že nežijete to, co Vám dělá dobře, co Vás baví.
Jaké máte své koníčky?
Na co se těšíte?
K čemu utíkáte?
Je vůbec něco takového?
Kdybychom se s odstupem podívali ještě jednou na Váš mail, ptáte se na muže a dítě, jako kdyby to byla cílová meta, ke které se postupně den po dni přibližujete.
Tady jde ale o něco jiného.
Jde o Vaše buňky, o příběh, který žijete, ale který není Váš.
Buňky se touží s Vámi propojit, vibrovat ve stejných vibracích, touží skutečně žít.
Takhle popsané to možná vypadá nesrozumitelně, ale cesta je to průchodná.
Nemusíte se bát.
Měla byste se dostat pod svou střechu, do svého těla, jakoby zakořenit v tom, co žijete.
Pak teprve se můžeme zajímat o to, jak to bude dál...
© Wahlgrenis 09.12.2019

Dobrý večer, paní Wahlgrenis
děkuji Vám za Vaše řádky, slova, čas a energii...
Ptáte se, co ráda dělám?
Děkuji za otázku...
Mám moc ráda hudbu, tanec, čtení knih, masáže, procházky v přírodě, ráda chodím do knihovny, jsem čtenářka...
Před pár dny jsem si udělala radost a koupila jsem si krásnou knihu a moc se na ní těším...
Dnes jsem si udělala radost a jela jsem na relaxační masáž - koupila jsem si zákusek a kafe a užila si čas pro sebe...
Ve čtvrtek se těším ke kadeřnici - darovala jsem si vše jako dárek.
Někdy si sama pro sebe koupím červené karafiáty a svíčky...
Často si udělám bylinnou koupel a relaxuji - mám to moc ráda...
A jak jsem psala - ráda pomáhám druhým - myslím tím, že je má práce - pracovnice v sociálních službách, která mě velmi baví, naplňuje a mám radost, když si ke mně někdo najde cestu - a pomůže druhému rozhovor se mnou - díky této práci si doplňuji vzdělání, které mě baví, i když je velmi náročné - studuji.
Baví mě mé studium, protože je velmi zajímavé, takže většinu času se učím do školy, cestuji, dále jezdím na druhou školu - jazykovou školu - - mám individuální Aj, abych se zdokonalila v Aj.
Dělám si radost masážemi, kosmetikou, kadeřnictvím, dárky sama pro sebe...
Mám ráda péči o sebe...
Mám moc ráda svíčky a aroma lampu, často si svíčky zapaluji s příjemnou vůní... a pustím rádio a poslouchám hudbu...
Nebo si často pouštím relaxační hudbu na notebooku - hudbu mám moc ráda, učím se při ní, zavřu oči a přemýšlím a nechávám ji na sobě působit...
Po muži a dětech velmi toužím - ráda bych svému partnerovi i svým dětem darovala svůj čas, energii a věnovala se jim a chci být tady pro ně - to cítím ve svém srdci- ne jako povinnost, nebo abych zapadla - cítím tuto touhu ve svém srdci...
A velmi miluji svou sestru - jezdíme spolu na výlety, na masáže - obdarovávám sebe i ji, abychom se cítily jako princezny.
A když se mi stane něco krásného, nebo si něco koupím, dopřeji - obdaruji se - vždy řeknu tam nahoru - děkuji, že si to můžu dopřát, udělalo mi to radost a dobře...
Jako dnes dvě hodiny relaxační masáže a koupila jsem si i mandaly, ráda je vybarvuji...
Žiju, tak, abych si mohla udělat radost a potěšit se a za každý malý krůček děkuji, tam nahoru za vše dobré, krásné - nedívám se do dálky, dívám se před sebe - to jsem se naučila.
Mějte se krásně.
Krásný adventní čas.
Totea 10.12.2019

Milá Toteo,
děkuji Vám za poměrně obsáhlou zprávu se vším, čemu se věnujete, co Vám dělá radost.
Pořád mi tady ale něco chybí.
To, co popisujete, je takové "vlažné", asi jako když si někdo lehne na gauč a čte si u toho knížku.
A co?
Knížku odloží a žádné krásné energie tady nezůstávají.
Nebo když někdo občas zajde do kina, tam odkouká vymyšlený příběh, herecké výkony, pak se vrací domů, do svých stereotypů.
Není to nic, u čeho by se tetelily buňky v těle, není to to těžko pojmenovatelné "wow".
Psala jsem Vám už dříve o pocitu výjimečnosti, který byste měla zažívat.
Zkuste se například vžít do pocitů ženy, která si doma pro sebe ušije teplý dlouhý kabátek.
Sama si navrhne střih, sama zvolí materiál, sama pak sedne k šicímu stroji, vyladí detaily, kapsy, zapínání, kapuci...
Nakonec to všechno zvládne a ona se do něho poprvé oblékne a vyrazí ven.
Vnímá, jak se na ni každý dívá a žasne.
Z toho, co z ní vyzařuje, je zřejmé, že kabátek nebyl koupený, že je to originál, a navíc její.
Tato žena žije svou vlastní výjimečnost, zažívá to, co ostatní nezvládnou.
Uvědomuje si, že je tady něco, co ostatní neumí, posouvá ji to vnitřně jakoby nad ně, i když nic neřekne.
A už se těší na další takový originál, který si ušije.
Už se jí v hlavě honí všemožné varianty, barvy, materiály, střihy, promýšlí každou volnou chvíli, co by bylo nejlepší.
Běžné domácí povinnosti stihne rychleji, jen aby se už dostala k "tomuto svému projektu".
To jsou chvíle, kdy je skutečně sama sebou, kdy je ve své hlavní roli, nepotřebuje mít vedle sebe nikoho, kdo by ji podporovat, tleskal, chválil ji.
Buňky v jejím těle jsou šťastné, zažívají spolu s ní tu nejkrásnější hru.
Nic tady nevadí, nic nepřekáží.
Ona je šťastná.
A je to její příběh, není závislá na tom, co ostatní říkají, co si o ní myslí, jestli s někým mluví nebo nemluví, je sama sebou.
Rozumíte?
© Wahlgrenis 11.12.2019

Dobrý večer, Wahlgrenis
Děkuji, rozumím...
Totea 13.12.2019

Dobrý večer, paní Wahlgrenis
utíkám se k Vám o pomoc s naléhavou prosbou a s důvěrou v srdci.
Kdysi jsem poradila svému bratrovi, aby se na Vás obrátil do konference k miminkům.
Předpověděla jste mu ženu i dítě.
Moc Vám děkuje ještě jednou.
Měla jste pravdu, už má i druhé dítě!!
Je šťastný, protože už nevěřil.

S velkou nadějí se obracím k Vám i já, prosím, pomozte mi.
Četla jsem všechny Vaše knihy a čtu články na Vašem webu.
Jsem Vaše fanynka a fandím Vám.
A těším se na Vaši další knihu, kterou píšete...
Obracím se k Vám o pomoc.
Prosím, mohla byste se na mou maličkost podívat, zda i já potkám muže, se kterým založím rodinu?
Jsem otevřená lásce i děťátku.
Zdál se mi o Vás sen, abych se na Vás obrátila o pomoc.
Učím se z Vašich knih lásce k sobě i k přijetí a nechávám věcem volný průběh.
Nechci si nic vynucovat, ani vydírat ani vybrečet, protože jsem se naučila, že to nepřináší štěstí a není to správná cesta pro mě.
Věnuji se nyní sama sobě i svým koníčkům.
Děkuji Vám předem za Vaše řádky.
Jste pro mě i pro budoucí maminky důležitá.
Moc si Vás vážím, protože pomáháte lidem a máte dobré srdce.
Děkuji za každou Vaši knihu a za to, jak každému pomáháte.
Pokud vidíte u mě moji minulost, poraďte mi, prosím, jak vše u mě nastartovat, aby si ke mně našel cestu muž - láska a děťátko.
Nosím si je ve svém srdci.
Vím, že partner a děti jsou velkým darem a požehnáním.
Chtěla bych být tady pro ně a žít pro ně a darovat jim svou lásku, čas a energii - dětem se chci věnovat s láskou a přijetím.
Děkuji za vše...
Prosím, zasviťte i pro mě...
S pozdravem
Totea 26.11.2021


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.