Díky Tvé knize jsem konečně uvěřila ve své pocity, které od samotného začátku mám
Milá Wahlgrenis,
včera jsem četla příběhy z Tvé knihy "Proč k nám miminko nechce".
Přišla jsem na ni náhodou, když jsem hledala odpovědi na mé otázky.
I já patřím do skupiny žen, které by si přály, aby k nim duše přišla, ale zatím se nám nepoštěstilo.
Byla jsem pomalu zoufalá z návštěv lékařů, kteří nám říkali, že jsme v pořádku, že žádné zdravotní komplikace nemáme, že máme jen smůlu a že na to jen nesmíme myslet.
Byla jsem přesvědčena, že v tom musí být něco jiného.
Něco mezi nebem a zemí.
Díky Tvé knize jsem konečně uvěřila ve své pocity, které od samotného začátku mám.
S příchodem každého měsíce cítím, že je mi duše nablízku, že je tady, že se k nám chystá.
Na jeho konci už je ale vzdálená.
Mohla bych tě poprosit o radu, proč se vždy rozmyslí?
S manželem se milujeme a oba dva se těšíme až láskou zahrneme naše miminko.
Děkuji.
Piko 29.05.2018
Milá Piko,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Připadá mi z Vašich slov, že příliš řešíte, jak to mají ostatní a jak to máte Vy.
Porovnáváte neporovnatelné.
Chcete být těhotná podobně jako Vaše kamarádky nebo kolegyně.
Prostě to chcete...
Z toho důvodu jste se také rozhodla nic nepodcenit, pravděpodobně hlídáte plodné a neplodné dny.
Vypadá to, jako byste se snažila vší silou držet otěže vlastního života, který připomíná splašené koně, moc byste si přála mít je pod kontrolou, ale to nejde.
Proto jste také tak smutná, když se nedaří otěhotnět.
Nad Vámi jsou zástupy andělů, hlídají Vás, dávají na Vás pozor, ale Vy to máte pořád nastavené tak, že svůj život máte nalinkovaný od A do Z.
Není tady prostor pro to, abyste mohla životem tzv. plout, abyste si ho užívala.
Mám z Vás pocit, jako kdybyste si dala závazek, že miminko mít budete, a nyní - když se nedaří, obáváte se sankcí.
Ale takhle to nefunguje.
Vy byste se především měla vrátit sama k sobě a nedívat se, co kdo směrem k Vám říká nebo neříká.
Nesmíte být ve svém vlastním životě cizinkou, máte tady, v místě, kde žijete, opravdově zakořenit.
Pořád je nad Vámi obrovská vyšší ochrana.
Měla byste se zbavit všech rozumových nastavení, která aktuálně máte v životě, potřebujete se dostat ke svým koníčkům, k radosti, která prochází každou buňkou Vašeho života.
Víc než hlavu byste měla "zapnout" srdce, nesmíte na miminku pracovat.
Položte se do vztahu s Vaším mužem s láskou, milujte se, ne proto, že chcete miminko, ale protože se skutečně milujete.
Vnímám při Vás energie chlapečka.
Někdy se může stát, že miminko nepřichází, protože jeho duše prožila s Vámi (resp. s Vaší duší) nějaký bolestný nebo až tragický příběh v minulém životě.
Pokud bychom se na to podívaly, pak byste věděla, z jakého důvodu miminko nechce přijít.
Ale u Vás více než minulost vnímám pocit, že aktuálně miminko moc chcete.
© Wahlgrenis
30.05.2018
Milá Wahl,
nečekala jsem, že mi odpovíte a moc mě potěšila Vaše slova.
V mnohém máte pravdu.
S manželem se o miminko pokoušíme více než dva roky.
Manžel mě po prvním neúspěšném roce dotlačil na prohlídku k lékaři a sám ji podstoupil také.
Všechno bylo v pořádku.
Byla jsem i na kontrole průchodnosti vejcovodů a inseminaci.
Připadalo nám to jako nezbytně nutné.
Když ale k inseminaci docházelo, věděla jsem, že takhle to být nemá.
Takhle ne.
Jak jste psala, plodné dny počítám.
I když nechci a snažím se do kalendáře nedívat, podlehnu.
Abych alespoň orientačně věděla, zda se blížíme k plodným dnům.
Nepočítám to již přesně, ale vím, že týden ten a onen by to měl být.
Jsem částečně navyklá z lékařských prohlídek, které jsem do nedávna podstupovala, kdy jsem se musela v konkrétní dny objednat na vyšetření.
Teď se však snažím kalendář zcela odbourat.
Moje kamarádky děti mají i nemají.
Scházím se s nimi a jejich děti mám ráda.
Nezávidím jim je, i když nepopírám, že jsem si ani jednou nepoložila otázku, proč se nám ještě nepoštěstilo, v čem je zakopaný pes.
Moc jim děti přeji, každá z nich s dítětem rozkvetla.
Vždy jsme s manželem děti chtěli.
Na naší první schůzce jsme si řekli, že pokud nechceme svatbu a děti, nemá cenu se dál scházet.
A protože jsme zastánci tradice, v momentě, kdy jsme oba dva cítili, že bychom chtěli dát naši společnou lásku děťátku, vzali jsme se.
Cítila jsem přítomnost miminka už tehdy a stále cítím, že je nám na blízku, že nás pozoruje a na něco čeká.
Čeká, až něco uděláme.
Jen nevím, co to je.
Několikrát jsem se na to duše pokoušela ptát, ale neodpovídá.
Snažím se s ní mluvit, ukázat jí místa, která se mi z nějakého důvodu vryla do srdce a ukázat jí lásku mezi mnou a manželem.
Děkuji Vám.
Piko 10.06.2018
