Jde o můj problém, který si dávám do souvislosti právě s merkabou
Dobrý den paní Wahlgrenis,
moc Vás zdravím v novém roce.
Jako už tolikrát se na Vás obracím s prosbou o vysvětlení situace.
Vím, že vy jediná máte schopnost rozklíčovat věci, které si vůbec nikdo jiný nedá do souvislosti.
Po dlouhé době jsem se znovu vrátila ke knize Drunvalo Melchiedeka: Prastaré tajemství květu života.
Zase mně "něco" řeklo, ať znovu začnu studovat meditaci do MERKABY.
Už před pár lety jsem se tomu věnovala, ale měla jsem pocit, že to neumím.
Tak nastala odmlka a teď znovu jsem začala číst a zkoušet tuto úžasnou meditaci.
Píši "studuji", protože si nemyslím, že bych celý tento proces měla zvládnutý, ale krůček po krůčku se dostávám dále.
Ale proč vlastně píši.
Jde o můj problém, který si dávám do souvislosti právě s merkabou.
Po několika dnech, kdy jsem začala s tímto systémem pracovat, jsem začala krvácet mimo pravidelný cyklus.
To se mi zatím nikdy nestalo.
První dny jen maličko - tak jsem tomu nevěnovala pozornost, ale dnes už je to opravdu silné.
Myslíte si, že je možné, že takto mé tělo reaguje na čištění, které s meditací do merkaby přichází?
Anebo je to všechno nějaký jiný problém, který s tím vůbec nesouvisí???
Nevím, zda se mám obrátit na lékaře a upřímně nechodím tam vůbec ráda, problémy pokud to jen trochu jde, si řeším sama.
Ale teď mám trošku obavy, kdyby se to zhoršovalo.
Těžko bych tohle mohla vykládat někde u lékaře - to by mi pravděpodobně poslal na jiné oddělení.
Prosím, pokud si na mne najdete chviličku, moc Vás prosím o Váš názor.
Moc si vážím Vaší práce, kterou pro lidi děláte.
Vždycky když už si my hledající nevíme rady, tak tu jste pro nás - upřímná, i když to někdy nechceme přijmout, a za to si Vás moc vážím.
Děkuji za přečtení i případnou odpověď.
S láskou
Anyenne 04.01.2018
Milá Anyenne,
děkuji za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Meditace MERKABA dokáže zázraky, záleží, s jakou myšlenkou do ní "vstupujete".
Také jsem před několika lety při čtení knihy Drunvala Melchizedeka, kterou zmiňujete, zažívala hodně podobné pocity.
Ale pak jsem se shodou náhod zúčastnila
semináře na Slovensku , který pro mne v mnoha směrech znamenal "Bod nula".
Do Merkaby se mi podařilo vstoupit právě tam...
Ale tohle Vás nezajímá, Vy se ptáte na něco jiného.
Vnímám, že jste nastartovala proces probuzení vlastního těla.
Vaše tělo je živé, nejspíš touží dát Vám najevo, jak to k Vám má.
Je pravděpodobné, že něco se v tomto smyslu neděje tak, jak by se dít mělo.
Připadá mi, jako by tady něco lehce drhlo, jako byste se vydávala podivnou cestou.
Nesmíte směrem k sobě mít žádné nenávistné tendence, nesmíte chtít nic měnit tzv. rozumem.
Všechno dokáže Vaše tělo načíst a pak Vám to vrátí.
Buďte ráda, že jste zaznamenala tuto reakci.
Můžete v této zvláštní konverzaci s vlastním tělem pokračovat.
Do poslední fáze Merkaby (kdy se roztáčejí energetické obaly do rychlosti světla) můžete vsunout své přání.
Není nutné nic zásadním způsobem měnit ani o nic usilovat, můžete se ale pokusit požádat o pochopení informací, které Vám tělo sděluje.
Když potom "plujete vesmírným prostorem", jednoznačná odpověď k Vám dorazí.
© Wahlgrenis
08.01.2018
Milá Wahlgrenis,
moc Vám děkuji za odpověď.
Máte pravdu s těmi nenávistnými pocity.
Vlastně mě ta merkaba svým způsobem láká z důvodu, že pomocí ní je možnost "odletět" pryč.
A vím, že s těmito pocity bych do ní vcházet neměla a ani do ní vstoupit asi nejde.
Vím, že je tam nejdůležitější láska ke všemu a ke všem a to já zatím nějak nedokážu. Těší mě, že se mnou mé tělo takto mluví.
Moc Vám děkuji za vysvětlení.
Mám zase nad čím přemýšlet a přehodnocovat.....
Děkuji
S láskou
Anyenne 09.01.2018
Milá Wahlgrenis,
celý můj "problém" má překvapivé pokračování.
Musela jsem k lékaři, který mi diagnostikoval zánět močáku.
Téměř při odchodu se jen tak zmínil, zda nemůžu být těhotná a hned to zase popřel (asi když vidí ženu přes 40, tak už nás rovnou zařadí do kategorie - nemůže).
Řekla jsem mu, že to nevylučuji, ale asi že ne, když se menstruace dostavila a momentálně krvácím.
Odešla jsem s antibiotiky.
Jenže ta myšlenka mne hlodala, a tak jsem si koupila test a jsem opravdu těhotná.
Moje tělo je opravdu živé, jak píšete, a to hodně.
Vrátila jsem se k lékaři, a tak to mám potvrzené i z moči.
První jeho otázka byla, zda si "to" nechám.
Jednají, jako by se ptali na nějakou věc, ne na živého tvorečka a mé krvácení vůbec neřešil a mám přijít až za týden.
Přehodnotil diagnozu, že tedy močák, ale mám podráždění těhotenstvím.
Všechno má ale ještě další smutné pokračování, protože můj muž neví, jestli to miminko chce.
Nevím vůbec, co mám dělat.
Miminko nezbiji jen proto, že se zříká odpovědnosti.
Wahl, já jsem na to dítě čekala 13 dlouhých let.
A teď, když tu zatím s náma je, tak on ho nechce?
Měla jsem celá léta tušení, že další dítě nechce, že to přání bylo jenom moje, ale nedělal nic, aby se to nestalo a teď najednou neví...
A tak se modlím, aby tu vydrželo, protože tou větou, že neví, zda ho chce, že to nedává, mně vrazil nůž do srdce a moc to bolí.
On si totiž neumí sednout a o všem promluvit - on bude mlčet a to, co je, z něho musím tahat...
Nevím, jestli se mám sbalit a odejít od něho, ale miminka se nevzdám.
Wahlinko, mohla by jste se podívat, jestli tohle děťátko tu se mnou zůstane, jestli si po celém tomhle prožití svou cestu nerozmyslí.
A co mám dělat s tím mým mužem?
Já vím, také je toho na něj moc, ale mám obavy, že mě celá léta bere jen jako služku a děti se mnou mít nikdy nechtěl...
Ke svému synovi našel cestu, až když je téměř dospělý......
Nezlobte se, že Vás obtěžuji těmito problémy, ale nemám se komu svěřit a vím, že mi umíte otevřít oči a poradit.
Děkuji moc
S láskou
Anyenne 11.01.2018
Dobrý den paní Wahlgrenis,
píši Vám, jak ten můj příběh smutně dopadl.
Problémy se stále zhoršovaly.
Musela jsem do nemocnice, kde bohužel zjistili, že miminko se usadilo ve vejcovodu a ne v děloze.
Jsem po operaci a miminko je pryč.
Vím, že nic se neděje jen tak, že všechno má svůj důvod, a tak hledám na tom všem to pozitivní a skutečně jsem si za těch pár dní uvědomila tolik věcí, že můžu miminku jen děkovat za tu lekci, kterou jsem si prošla.
Uvědomila jsem si, že už jsem možná na další miminko opravdu stará.
Také jsem došla k názoru, že to podivné chování mého muže bylo také takovým šokem a strachem, jestli to všechno zvládneme.
Po tom, co jsem zůstala v nemocnici a co jsem ho viděla, jak to všechno prožívá, už vím, že mě ještě pořád miluje, jen to prostě dává najevo takovým svým způsobem, ale když jsem se vrátila domů, tak zažívám takovou péči, kterou bych do něho nikdy neřekla.
Vlastně si nesmím sama odnést ani talíř od stolu.
Tak moc se o mně bál a já vím, že neprožít tyhle strašné chvilky, nikdy bych to nepoznala.
A i v rodině jakoby se najednou naše ne zrovna ideální vztahy začaly rovnat.
A tak tu teď sedím.
Myslím stále na to miminko, které k nám přilétlo, a hned zase šlo.
Posílám mu lásku a děkuji mu z celého srdce za tuhle lekci, protože ono nám za ten týden vlastně hodně moc dalo.
To víte, že jsem to všechno oplakala, ale teď vím, že to tak prostě mělo být, abych si hodně uvědomila a abych mohla jít dál.
A já teď prosím tohle děťátko, aby se na mě nezlobilo, že moje tělo takhle zklamalo.
A prosím jej, aby k nám přišlo přes někoho blízkého, aby jsme mohli být spolu, ale mám pocit, že já už další děti mít nemám.
Moc Vám děkuji, paní Wahlgrenis, že jste mě vyslechla a moc děkuji, že Vás mám.
S láskou
Anyenne 20.01.2018
