wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

TĚHOTNÁ >>> Je to rok od našeho setkání a já se chystám rodit


Milá Wahlgrenis,
už delší dobu myslím na to, že bych vám ráda napsala.
Takže konečně jsem se odhodlala.
Je mi jasné, že potkáváte spoustu lidí, tak nevím, jestli si mě budete pamatovat.
Teď v srpnu to bude rok, co jsem se za vámi vypravila na osobní konzultaci.
Na konci konzultace jste mi darovala korále.
Tenkrát jsem se s vámi chtěla sejít a řešit rodinné vztahy a to, že se stále nemůžu srovnat se smrtí mamky.
Čekala jsem, že si odnesu rady nebo návod, jak se s tím vším mám vypořádat.
Vy jste se mě ale jako první věc zeptala, jestli plánujeme miminko..., což mě v tu chvíli zarazilo, protože mě ani nenapadlo, že bychom toto téma řešili.
Ale je pravda, že já už jsem si miminko dlouho dobu přála, takže asi proto se to v plástvích ukázalo.
No a pak taky velká část konzultace byla o mně, příteli, práci a tak...
Pořád jsem jen mluvila a mluvila o svým životě, že když jsem po skončení konzultace sedla do auta, měla jsem pocit strašnýho zmatku.
Měla jsem pocit, že jsem vlastně nevyřešila to, proč jsem za vámi přijela, že si nebudu vše, co jste mi řekla, pamatovat a měla jsem spoustu smíšených pocitů.
Řekla jsem si, že teď o tom nebudu dál přemýšlet a snad se mi to později podaří nějak zpracovat.
Pár dní na to jsem se cítila tak podivně, pořád jsem si přemítala to setkání s vámi, nic jsem nechápala, měla jsem pocit, že jsem nic nedořešila.
Až teda potom mi to došlo.
Seděla jsem tak u stolu, opět jsem o všem přemýšlela a hledala nějaký význam nebo poselství pro sebe z našeho setkání.
Najednou jsem si musela vzít tužku a papír a zapsala jsem si, co mě zrovna začalo napadat.
Bylo to jako spoušť a nemohla jsem přestat, najednou mi to všechno dalo smysl.
Byly to věty typu (mám je samozřejmě poznamenány, abych si to mohla připomínat):
Přestávám řešit vztah mých rodičů a buduji si svůj vztah a rodinu.
Nemusím vědět vše.
Žiju v tomhle světě se vším, co se v něm děje a co obsahuje a zahrnuje, i když vše nechápu.
Probouzím v sobě lásku.
Žiju srdcem.
I když mi někdy vše přestává dávat smysl, pokračuji v tomhle životě.
Žiju.
Jsem sama sebou.
Neměním se podle ostatních a neplním jejich očekávání a je to tak dobře.
Žiju tak, jak chci já.
Začínám naplno budovat náš společný život s přítelem, naši rodinu.

Po tom období mamčiny nemoci a smrti vlastně šlo vše stranou, co se týkalo společných plánů mně bylo vše jedno.
A tak dále...
Těch vět bylo víc.
Neříkám, že tím bylo nebo je vše okamžitě vyřešeno, ale myslím, ze od tý doby mi to v hlavě nějak přecvaklo a přestala jsem se zabývat vztahem mých rodičů a dalšíma věcma, co se mi honily hlavou a týrala jsem se tím.
Nastavila jsem se na to, že si zkrátka musím řešit a budovat svůj život, kde je spoustu otazníků.
Vše nám tak nějak začlo vycházet podle našich představ a plánů.
V práci jsem dostala smlouvu na dobu neurčitou.
Přestěhovali jsme se tam, kam jsme chtěli.
Věci na našem pomyslném seznamu plánů se začly postupně odškrtávat.
Začli jsme hledat byt ke koupi.
A co se týkalo miminka, tak jsme si řekli, že tak příští rok bychom mohli "začít", až se trochu "usadíme".
Já jsem se tedy cítila už připravená, jako že je to zkrátka další krok, který má nastat.
No a on taky nevědomě nastal.
V prosinci jsem naprosto s překvapením zjistila, že jsem těhotná.
V tu chvíli jsem samozřejmě byla v šoku, ale věděla jsem, že to tak má být.
Přítel je samozřejmě taky rád, ale asi to neprožívá tak nadšeně.
Má trochu obavy, jak se nám změní život a tak.
Já jsem taky plna obav a strachu, jak to všechno zvládnu, ale doufám že jo.
Tenkrát jste mi taky říkala, že ke mně přijde duše mamky.
Je tomu opravdu tak?
A taky na konzultaci jste mi řekla, že to bude kluk, ale že to nemůžete zaručit, ale vidíte kluka.
Pokud kontroly nelžou, tak budeme mít holčičku.
Podle čeho se to nakonec rozhodne?
Nakonec bych vám ještě zmínila takovou zajímavost, můj termín porodu byl stanoven na 17. 8. 2017.
Připadá mi to jako magický datum.
Já mám oblíbené číslo 8 a i celé datum po sečtení dává 8.
No uvidíme, kdy se rozhodne ven.
Samozřejmě, jak se to blíží, jsem trochu nervozní z porodu a z toho, jak to vše proběhne.
Nemáte nějakou radu na uklidnění?
Je to tedy rok od našeho setkání a já se chystám rodit.
Take jsem loni sestře na dovolené říkala, že příští léto budu chodit s břichem.
Bylo to tak nějak jasný.
Tak už budu končit.
Doufám, že nevadí, že vám píšu, měla jsem chuť vám to napsat.
Mějte se moc hezky a věřím, že se ještě někdy uvidíme.
Dipi 07.08.2017

© Wahlgrenis 07.08.2017

© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.