wahlgrenis.cz



 WAHLGRENIS        

 

...veci mezi nebem a zemi...




     REGISTRACE       Přihlášení

Čekám na zázrak


Dobrý den milá Wahlgrenis,
přijde mi to zvláštní, ale narazila jsem na Vaše stránky ve stavu naprostého zoufalství a beznaděje, přitom o svém problému jsem si už přečetla na netu ledacos.
Vzhledem k tomu, čemu se věnujete tak Vám to zvláštní asi připadat nebude, že přitahujete nešťastné dušičky.
Proto se na Vás obracím s prosbou o pomoc, jestli můžete.
Už devět let toužím po miminku.
Bývalý přítel nechtěl o tom ani slyšet, tak jsem se s ním k vůli tomu rozešla, i když to nebyl jediný důvod.
Poznala jsem svého muže v mých 38 letech.
Ten svolný k miminku byl, ale až pořešíme bydlení.
To sice už máme, ale rekonstrukce se táhne a s našim tempem to vidím do důchodu.
Ale mne čas tlačil, jak stará bota už tenkrát.
Proto teď ve svých 44,5 letech už ani pomalu nedýchám, skutečně se občas přistihnu, že mám zatajený dech z úzkosti, že se toho malého už nedočkám.
Budím se v noci strachy.
Jsem si vědoma, že jsem na to strašně moc upnutá, ale jsem v tom zamotaná, že nevím jak z toho ven.
Zpočátku jsem tomu nechávala volný průběh, nic.
Absolvovala jsem 3x IVF, z čehož se mi "zrodil" akorát dluh v bance.
Takže tudy cesta taky nevede, tedy aspoň ne pro mne.
Jenže věštecké schopnosti nemám, abych si řekla " klídek holka, máš naději". Přiznám se, že jsem zkoušela kyvadlo, ale odkývu si to, co chci slyšet.
Ještě bych se Vám svěřila, proč jsem tak upnutá na to maličké, když je na světě tolik věcí, čím by se mohl člověk zabavit a naplnit svůj život.
Opomenu podstatnou věc, že děti sami o sobě jsou krásné bytosti, že to je přirozená věc je mít a je to hezké poslání se o ně starat a sledovat jak vyrůstají...
Mám už jedno dítě, dnes už dospělé s bývalým manželem, který byl právník a o dítě mne připravil v jeho 7 letech.
A aby dokonal dílo zkázy, odstěhoval se s ním na druhý konec republiky.
I když jsem měla určený rozšířený kontakt se synem, byla jsem schopná při 200 km vzdálenosti syna viděl jen co 14 dní o víkendu.
Samozřejmě jsem se několikrát pokoušela zvrátit rozhodnutí soudu, ale marně.
Bývalý se na oplátku snažil několikrát zvýšit výživné.
Po letech marného boje se soudy jsem se přestěhovala do blízkosti synova bydliště.
Bylo toho víc, vydalo by to na knihu, ale pěkné čtení by to nebylo.
Tak, abych to zkrátila...
Dnes už syn jezdí ke mne jak mu to vyhovuje a neřeším.
Je to dospělý kluk, dělá mi radost...
Akorát ve mne zůstala bolest a jakési divné prázdno, že jsem v podstatě synovi dělala nějakou tetu a jiná žena mi ho vychovávala.
Jo, musím ještě napsat, že ta žena co mi syna vychovávala, sama díky mému bývalému, kterého si vzala za manžela, přišla také o syna z prvního manželství.
Dnes už určitě sama poznala jaký je to manipulátor, něco mluví, jinak udělá a bůhví co si myslí.
Dokonce jsou rozvedení, ale žijí spolu.
Přesně tohle chtěl i tenkrát se mnou, ale já jsem to odmítla, takže jsem zaplatila vysokou daň, přišla o dítě.
Myslím si, že tato druhá žena musí mít strach odejít, že by dopadla špatně.
O jedno dítě už jí připravil svým hnusným přístupem, klidně by mohla ztratit i další dvě, které s ním má.
Tato zkušenost mne bohužel negativně ovlivnila, jsem poznamenaná a nemůžu se vyrovnat se svým nenaplněným mateřstvím a tak toužím a čekám na zázrak.
A jak už to bývá, všude okolo se to plodí a rodí, a já z toho mám pokaždé depku, brečím, blázním.
Nechci chodit na návštěvy, kde jsou malé děti, nechci se o nich bavit.
No hrůza a děs, vyčerpává to nejen mne, vím, že i mého přítele to bolí, že to tak blbě prožívám.
Jak se s tím mám vyrovnat, mít radost ze života?
Zájmy, které jsem dříve měla mne nezajímají, nic mne netěší, prázdno.
Prosím, jestli můžete mi věnovat chvilku a pomoci, jestli mám ještě naději mít vlastní dítě?
Předem děkuji za Váš čas, který mi věnujete a s pozdravem
Clea 26.02.2017

Milá Cleo,
děkuji za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Nikdy nic v životě není úplně jednoduché.
Nejtěžší asi je pochopit to, že všechno se děje tak, jak má, a nikdy neznáme celý příběh.
Těžko můžeme posuzovat Vašeho prvního muže, který Vás "připravil o dítě".
Nevíme, co se stalo v minulém životě, čím jste mu změnila jeho život.
Ale určitě to, o co se nyní snažíte, je jako jít proti proudu.
Nemůžete se jen tak přirozeně položit a nechat se unášet...
Všechno ve Vás vře, všechno je v napětí.
Připadáte si jako sopka, která má každou chvilku vybuchnout.
Je ve Vás velká zloba směrem k minulosti, připadáte si poražená, odmítnutá, zklamaná.
Ano, Váš muž Vás připravil o dítě, ale to je už za Vámi.
Zapomněla jste žít tady a teď.
Pořád se ve Vás promítá program: jsem oběť.
Ráda byste nastartovala novou fázi života, nový směr, nový plán, ale máte nasazené tzv. růžové brýle, vidíte kolem sebe nereálné obrazy.
Nepůjde to tak, jak si myslíte.
Měla byste začít žít to své, to, co Vás baví, bez očekávání, bez plánů a bez programů.
Máte si užívat každou vteřinu, děkovat za každý den a s pokorou vnímat, co se Vám děje.
Program těhotenství u Vás aktuálně nevidím, ale určitě si nemáte připadat jako nemocná, neúplná nebo defektní.
Zatím mám z Vás dojem, že se snažíte ze všech sil táhnout tu svou káru, a dá to velkou práci...
Nejdůležitější pro Vás je, abyste se dostala na správnou vlnu, přestala zkoumat to, co nejde, abyste si dovolila pout životem a abyste uvěřila, že všechno, co se Vám děje, má smysl.
© Wahlgrenis 01.03.2017

Dobrý den milá Wahlgrenis,
nevydržela jsem to čekání (už jsou to 3 měsíce, co jsme spolu mluvily přes skype) a musím Vám napsat.
Pořídila jsem si knížku "Proč k nám miminko nechce" a pochopila jsem, že neustálým přemýšlením nad miminkem si ho tím nepřivolám, ba naopak.
Fakt se snažím myslet víc nad zařizováním v domečku a práci na zahradě, občas s mužem podnikneme nějaký výlet.
Dokonce jsem byli poprvé v lázních, byl to sice expres pobyt, jen na víkend, ale přišli jsme na jiné myšlenky.
Sám muž se přesvědčil, že voda je úžasná věc a včera jsme se jeli vyblbnout do aquaparku.
Hezké, ale celou tu pohodu mi zakalila zpráva, že naši známí čekají mimi.
Oni jsou mladí (20 něco), ale u nás jsem zase začala pochybovat.
Právě v té Vaší knížce jsem se dočetla, že víte (vidíte nebo tušíte?), kdy to maličké se chystá na cestu k rodičům.
Proto se na Vás obracím s prosbou, zda by jste mi to mohla také prozradit.
Předem Vám děkuji a zdravím Vás do Krásných Lesů.
Clea 31.05.2017

Dobrý den Wahlgrenis,
píší Vám znovu.
Nedá mi to.
Mám tolik otázek, v hlavě se mi točí mnoho myšlenek, které bych potřebovala poskládat.
Chápu, denně se na Vás lidé obrací s prosbou a pomocí.
I já ve vás vidím bytost, která umí přijímat informace shůry a ví víc.
Byly jsme spolu i na skypu a to jste mne velice potěšila a dala naději, že nemám zoufat, že cítíte energii holčičky.
Málem jsem se rozkočila radosti.
Ještě ten den jsem napsala odpouštěcí dopis, který jsem ručně omalovala a popel vsypala do potoka tak, jak jste mi poradila.
Snažím se příliš neupínat myšlenky na to, kdy se to stane.
Už si neměřím bazální teplotu ani nedělám jiné disciplíny.
Tak, jak to píšete, nechávat věci plynout.
Pokouším se být v radosti.
Někdy se to daří víc jindy méně.
Je to složitější.
Žiji s mužem, který má už staré a nemocné rodiče.
Potřebují zvýšenou péči, to ho velice zaměstnává a zároveň vyčerpává.
Je to složitější než s malými dětmi, rozhodně je to jiné a se smutným koncem.
A také mne znepokojuje to, co mi před rokem řekla jedna vědma.
Doporučila mi ji kolegyně, které se její partnerce podařilo po mnoha letech otěhotnět tak, jak jí bylo předpovězeno.
Ano, jsou to dvě žijící ženy, ale to je v tuto chvíli vedlejší.
Dokonce i mně tvrdila, že budu těhotná a dokonce mi to ve své kouli ukázala - skutečně jsem viděla tvářičku miminka (žádný blud).
Mne zarazilo, že paní vědma mi řekla, že jistá osoba mi těhotenství nepřeje a tou je údajně moje sestra.
Úplně jsem z toho byla špatná, vždyť se sestrou máme hezký vztah.
Hezky si notujeme, jaké jsme smolařky, probíráme naše trable a foukáme si na bolístky.
Chuděra, skutečně nemá moc radosti.
Není divu, už přes dvacet let žije izolovaně v domácnosti, protože se stará o postiženou dceru a s manželem nemají zrovna idylický vztah.
To ji činí podezíravou, nedůvěřivou a bez jiskry.
Ale až tak, že mi nepřeje a mělo by to vliv na moje (ne)těhotenství?
Přestala jsem k paní chodit, i když kolegyně na ni nedá dopustit, ale přesto mi to v hlavě vězí.
Prosím Vás, mohla by jste mi v tom udělat jasno?
A jestli skutečně je "někde" na cestě k nám miminko?
Občas mám pochybnosti, jestli ještě v mém věku....
Říkám si každý večer, že je jedno, kolik mám let, ale mé tělo je mladé zdravé a krásné a připraveno na mateřství.
Nejraději bych se k Vám rozjela, protože toho je víc, než co tady píší, ale aspoň trochu jsem se z toho všeho vypsala a budu moc moc mocinky vděčná, jestli mi odpovíte.
Přeji Vám a to skutečně přeji, ať se máte fajn.
Clea 13.06.2017

Milá Cleo,
víte jistě dobře, jak nerada potvrzuji nebo vyvracím to, co řekl někdo jiný (ve Vašem případě vědma).
Vnímám kolem Vás ve Vašem domově velkou změnu energií, jako byste si zde uklidila.
Najednou všechno to, co tady vadilo, je pryč, a celý dům jinak dýchá.
Ukazuje se mi také Vaše otevřená náruč.
Neměla byste se rozptylovat tím, co řekl někdo jiný, ale víc se zaměřte sama na sebe, na svou hlavní roli v životě, na to, co žijete.
Potřebujete tzv. plout, neřešit nic, co není k řešení.
© Wahlgrenis 01.07.2017

Dobrý den Wahlgrenis,
pořád se odhodlávám Vám napsat a hlavně poděkovat za odpověď.
Najednou jsem si uvědomila, že nejsem schopna napsat pár řádků, co takhle Vy, když nás takových "spisovatelů" máte několik.
O to víc si vážím, když odpovíte.
Momentálně jsem v takovém rozpoložení, že se zase ptám, jestli se někdy dočkám našeho dítěte.
A tak nějak vůbec přemýšlím nad životem.....
Je to měsíc, co jsem se dozvěděla, že nečekaně umřel můj bývalý přítel (┼ 48).
V dopise jsem se o něm zmiňovala, že jsem se s ním rozešla hlavně kvůli tomu, že už nechtěl děti.
Už jsem se ale "nepochlubila", že vlastně jsme spolu dítě zplodili.
Aniž jsme o tom měla tušení, protože menzes proběhla, ale až zpětně si uvědomuji, že to bylo nějaké jiné.
Krátce na to jsem poprvé v životě měla akutní zánět močového měchýře.
Doktor se mne ptal, jestli nejsem těhotná.... hlavou mi problesklo - NE, vždyť jsem to dostala, bylo to krátké, ale bylo.
Dostala jsem chemoterapeutika a příští měsíc bylo vymalováno.
Už jsem to nedostala a posléze na vyčištění, plod už byl mrtvý.
V té době jsem ani nesmutnila, jelikož jsem měla 9-létého syna a dojíždění za ním bych s malým dítětem těžko zvládala.
Myslím si, že bych tím syna ztratila nebo bychom se odcizili.
Takže asi to tak mělo být.
Spíš se ptám, že proč k tomu vůbec došlo, že taková zkušenost mi vůbec neprospěla.
Co bych za to teď dala, abych otěhotněla.
Tak nějak cítím, abych se omluvila, že na Vás sypu své problémy.
Přesto Vám přeji pohodové léto, krásné zážitky a vůbec
Clea 26.07.2017


© 2004-2024 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.