Po čtyřech letech snažení jsem zjistila, že jsem konečně těhotná
Dobrý den, Wahlgrenis,
obracím se na Vás s naléhavou prosbou o pomoc.
Budu Vám moc vděčná, pokud byste si našla chvilku a odpověděla mi co nejdříve.
Potkaly jsme se na festivalu EZOTERA na podzim 2015, kde jsem byla na Vaší přednášce „Proč k nám miminko nechce".
Potom jste mi z pláství vyjevila, že budu mít (spíše za dlouho) chlapečka i holčičku.
Po čtyřech letech snažení jsem po prvním pokusu inseminace (tj. ne IVF) v září 2016 zjistila, že jsem konečně těhotná.
Je mi 34 let.
S manželem jsme zažívali nejšťastnější období života.
Omezila jsem práci, spala jsem a odpočívala dle potřeby a užívala si nových a krásných pocitů mateřské lásky.
Přestože se jedná o mé první těhotenství, první pohyby miminka-holčičky cítím už od 16. týdne.
Těhotenství probíhalo bez problémů a všechny testy byly v pořádku.
I já jsem cítila, že je všechno v pořádku.
Až do ultrazvukových vyšetření v 21.-23. týdnu těhotenství, kdy miminku bohužel zjistili několik vrozených vývojových vad – pes equinovarus na obou nožičkách (tj. vbočená chodidla, pata směřuje dovnitř, ne dolů, lze snad řešit ortopedicky), deformace prstů na nohách - nepravidelné umístění prstů na nohách, možná 6 prstů na noze, zkřivení prstíků, dále široký rozestup mezi holenní a lýtkovou kostí a nápadnější objem celého bérce, a dále lymfangiom na pravém boku (tj. typ nádoru v lymfatickém systému, který může i nemusí dál růst).
Lékaři nám sdělili, že z důvodu těchto vývojových vad lze přerušit těhotenství do konce 24. týdne těhotenství.
Nedokážou předpovědět, zda se jedná "jen" o izolované vady, nebo o projev komplexního postižení či genetické vady.
A že by pravděpodobně po narození byla nutná série operací.
Ale vlastně nic moc nevědí.
S tímto souběhem vad se nesetkali.
Podstoupila jsem odběr plodové vody.
Výsledky byly v pořádku.
To ale prý jen značí, že nejde o zásadní chromozomální vadu (jako např. Downův syndrom), ale nemohou vyloučit jiné postižení.
Jsme s manželem velmi nešťastní.
Tolik, co jsem proplakala za posledních 14 dnů, jsem snad neproplakala za celý život...
Nyní nás čeká to nejtěžší rozhodnutí, na které máme už jen tři dny, tj. do pondělí odpoledne.
Nevím, jestli máme vůbec morální právo o tom rozhodovat.
Je to všechno tak bolestivé...
Moc si přejeme zdravé děťátko, zvlášť když jsme na něj už tak dlouho čekali.
Přiznávám, že mám velký strach z obou variant.
Bojím se, že ani jedna možnost není správná a nevím, jak se s tím dokážeme vyrovnat.
Snažím se hledat odpovědi i ve snech, ale zatím je nevidím.
Nikdy se mi nezdálo o tom, jak porodím, jak máme děťátko a vychováváme ho, ve snech jsem byla vždy maximálně těhotná.
Jen jednou se mi před několika měsíci zdál sen, kde na bříšku leželo miminko, zvedalo hlavičku, smálo se na mě a já cítila velkou lásku – přestože mělo hodně jiné a malé nožičky.
Nyní se mi už ani nezdá, že jsem těhotná...
Chtěla bych Vás proto moc poprosit o Váš vhled, jakou cestu vidíte pro naše miminko.
Přeje si takto přijít na svět?
Bude nemocné?
Budou tam i jiná postižení (např. mentální)?
Zvládneme to?
Nebo by bylo nejlepším řešením pro všechny těhotenství ukončit, jak mi radí rodiče i má gynekoložka?
Můžete mi prosím pomoci pochopit, jaké má tato situace důvody?
A přijde k nám ještě další zdravé děťátko?
Budu Vám moc vděčná za jakákoliv Vaše slova.
Moc děkuji a přeji Vám hodně zdraví,
Ele 04.02.2017
Milá Ele,
děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mne v takové těžké chvíli obracíte.
Neuvědomuji se, zda jsme spolu mluvily o Vašem početí formou inseminace.
Vnímám obvykle příběhy z minulých životů a následné oplodnění přirozenou cestou.
Ptáte se, co teď máte dělat.
Na rozhodnutí Vám zbývají už jen hodiny...
Mezi Vámi a duší miminka, které je ve Vašem bříšku, není spolupráce do budoucna.
To, co jste si spolu měly užít, je u konce.
Všechno mezi Vámi bylo už řečeno.
Vy byste chtěla vlastníma holýma rukama zastavit tu padající stavbu.
Tady ale není reálný základ, stát nemůže.
Rozhodujete se k zásadnímu řezu, ale není to konec Vaší mateřské role.
Máte jít cestou přirozenou, nenásilnou, tam, kde je v hlavní roli srdce.
Nejsem si jista, jestli jsme po mé přednášce měly prostor podívat se i do společného minulého života Vašeho a duše Vašeho budoucího miminka.
Potřebujete pochopit, co se tehdy stalo a proč stojíte nyní před tak zásadním krokem.
Až tento minulý příběh pochopíte, mnohé se změní i mezi Vámi a Vaším mužem.
Má tady být opět v hlavní roli láska, jako tomu bylo na začátku Vašeho vztahu.
Nesmíte na miminku pracovat.
Nic se neděje jen tak, v životě neexistují náhody.
© Wahlgrenis
05.02.2017
Dobrý den, Wahlgrenis,
chtěla bych Vám poděkovat, že jste mi tak brzo odpověděla.
S manželem jsme se snažili, aby s námi holčička zůstala.
Ale pak přišla další špatná zpráva o jejím zdravotním stavu od lékařů, a tak jsme se nakonec s bolestí v srdci rozhodli pro ukončení těhotenství.
Jsem 14 dní po potratu a je to velmi těžké.
Holčičku jsme moc milovali a navždy budeme milovat.
Vím, že odešla v lásce.
Ale stejně to moc bolí.
Tehdy jste mi ohledně minulého života řekla, že duše děťátka byla v minulosti mým milencem, kterého zabil můj tehdejší starší manžel a že si dušička myslí, že jsem ho já zradila a zabila.
Napsala jsem proto odpouštěcí dopis a po roce jsem otěhotněla.
O otěhotnění formou inseminace jsme spolu nehovořily.
Vlastně nevíme, jestli jsem otěhotněla tímto způsobem nebo "klasicky", ale brala jsem inseminaci jako téměř přirozenou cestu početí, kdy "je stále na buňkách, zda to vyjde nebo ne".
Máte pravdu, že moc potřebuji pochopit, proč se to všechno stalo.
Nedává mi to smysl, zvláště s tím, co jste mi řekla o minulém životě.
Mohla byste mi s tím prosím pomoci?
S manželem se velmi milujeme.
Vím, že se všechno děje z nějakého důvodu, který třeba poznáme až později.
Doufám, že si k nám miminko brzy znovu najde cestu...
Děkuji Vám, že trpělivě pomáháte tolika lidem, kteří se na Vás obracejí v těžkých chvílích.
Přeji Vám hodně lásky,
Ele 22.02.2017
