Nejsem si partnerem jistá, jistá si ale jsem svým těhotenstvím
Dobrý den Wahlgrenis,
před 11 a půl lety jsem otěhotněla při znásilnění s neznámým mužem.
Bylo mi tehdy 18.
Byla jsem slušná dívka, hodně jsem četla a vůbec poprvé jsem jela někam s kamarádkama.
Byla jsem studentka, měla velmi přísného otce a maminka rozhodla, že půjdu na přerušení.
Uvnitř jsem s ní nesouhlasila, ale nevěděla jsem v té době, že maminka nemusí mít vždy pravdu.
Neuvědomovala jsem si, co potrat znamená (říkala mi, že to ještě není život), ale brzy jsem to poznala.
Následující 2 roky jsem se jakoby zastavila a žila ve tmě, v prázdnotě.
Absolutně nic mě netěšilo.
Změnilo se to, když jsem si uvědomila, že moje dítě nikam neodešlo, je stále se mnou a nechápe, co se stalo.
Promluvila jsem k němu, vysvětlila, co se stalo a řekla mu, že jej mám ráda a až nastane správná chvíle, chci se opět stát jeho matkou.
Cítila jsem, jak mě zaplavuje světlo a zároveň ohromnou úlevu.
Zhruba v tu dobu jsem Vám psala.
Cítila jsem, že to byla holčička, dala jsem jí jméno Nela.
Ptala jsem se Vás, zda mi odpustila a říkala jste, že ano.
Dodala jste ještě, že až potkám toho správného muže, vrátí se ke mně jako chlapeček.
Řekla bych, že mám známost (0 10 let starší, bezdětný).
Odmítá mě nazvat přítelkyní, jelikož se v minulosti hodně zklamal.
Chvilku je to s ním hodně dobré, pak je zas odtažitý.
Nejsem si jím jistá.
Jistá si ale skoro jsem svým těhotenstvím.
Test ještě nic neukazuje, je to pár dnů, ale musí to tak být.
Cítím příznaky, cítím v sobě život, euforii,..
Nemusím s ním být, ale hrozně to dítě chci, ačkoli nemám ideální podmínky.
Každý rok si říkám, kolik by mýmu dítěti bylo, kdybych dokázala bojovat.
Prosím, Wahl, že se mi to jenom nezdá?
Janinka 12.12.2016
Milá Janinko,
je zřejmé, že zažíváte něco nového, něco, co tady ještě nebylo.
Ovšem další Váš směr vnímám bez partnera, k propojení do budoucna nejspíš opravdu nedojde.
Jedinou nevyslovenou otázkou tady zůstává, jestli bylo nutné v takovém vztahu zůstávat, když - jak sama píšete - Vás ani nenazýval svou přítelkyní.
Co jste byla pro něho?
Škoda...
Ale samozřejmě víme, že všechno se děje tak, jak se to dít má.
Nemůžeme udělat změnu, dokud k tomuto kroku nenazrajeme.
I kdyby to celý svět viděl a tlačil nás do toho...
S tímto partnerem plán "zestárnout" nemáte.
On je tady sice jako muž, ale současně jako muž mimo Váš dům, mimo Vaše kruhy.
Teď se rozhodujete přirozeně, víte, že lidský život má přednost, ale současně Vám také dochází, že se rozhodujete k cestě, která nebude vždy jen jednoduchá.
Dítě si zaslouží oba rodiče, maminku i tatínka.
Vy na sebe berete vědomě obrovskou odpovědnost.
Ale i tohle je pro Vás v tuto chvíli jediná možná cesta.
Snažte se být co nejvíc v pohodě, aby duše miminka došla k jistotě, že to byla z její strany správná volba.
© Wahlgrenis
15.12.2016
