Mám strach, že jsem to zapříčinila já
Dobrý den, milá Wahlgrenis.
Před pár dny jsem potratila miminko po asi 55 dnech těhotenství.
Přestalo mu bít srdíčko a jak to tak bývá, lékařská příčina není známa.
Chtěla bych Vás moc poprosit, zda byste nedokázala zodpovědět některou z mých otázek, které mi vrtají hlavou.
Proč miminko odešlo?
Mám strach, že jsem to zapříčinila já.
Že jsem ho možná odpudila, protože jsem se po většinu těhotenství necítila dobře, kromě nevolností mě skolila i viróza a přesto, že jsem si plánovala, jak budu miminko láskyplně vítat u mě, vůbec jsem se neradovala ze života, neměla jsem do ničeho chuť.
Uklidňovala jsem se, že to miminku vynahradím později, že teď to stejně ještě nevnímá.
Potom přišel sen, kde mě miniaturní zmije uštkla do chodidla uvnitř boty, a nikdo z blízkých mě nechtěl odvést do nemocnice, kde měli protijed.
Cítila jsem, jak jed miminko zabíjí.
Někdy v tu dobu opravdu miminko zemřelo.
Nemám z toho snu vůbec dobrý pocit.
Zlobí se na mě dušička, protože se jí se mnou nelíbilo?
Je možné, že se třeba ještě vrátí ta samá dušička v podobě dalšího miminka?
Neměla bych něco změnit, udělat, aby s náma příště miminko zůstalo?
Je nějaký způsob, jak dušičce dát vědět, že je mi líto, že jsem jí ten krátký čas s námi neudělala hezčí?
Já tomuhle vůbec nerozumím, mám jen neodbytný pocit, že si se mnou miminko jakoby vůbec nerozumělo.
A myslím, že to měl být kluk.
Omlouvám se, jestli nějak otravuji, na mobil jsem nechtěla otravovat už vůbec.
Byla bych Vám však moc vděčná za jakoukoliv odpověď.
Moc děkuji.
Liška 27.01.2016
Milá Liško,
nesmíte se na sebe zlobit.
Rozhodně za to, že si miminko svou cestu k Vám rozmyslelo, nenesete žádnou vinu.
Nikdy neznáme celý příběh.
Tady se sice otevírala náruč, ale místo radosti přišlo zklamání.
To zklamání jste si měla zažít jako lekci po tom, co se dělo (co jste udělala) v minulém životě.
Nic není v životě jen tak, nic není izolované.
Všechno - i to, čemu nerozumíme - na něco navazuje, v něčem pokračuje, připomíná dominové kostky, kdy směr ani rychlost nejde zastavit...
V minulém životě jste jako duše prožívala krásný milostný vztah s mužem, ale pak jste dala přednost jinému, který měl peníze a majetky.
Připadá mi, že jste se za něho musela vdát, že to byla domluva mezi rody, jinak to nešlo, nemohla jste se bránit.
Ale Vás milý tohle nevěděl, tomu jste jednoho dne zmizela bez vysvětlení ze života, nejspíš jste se odstěhovala daleko od místa, kde jste do té doby spolu žili.
Tohle Vaše těhotenství bylo pocitově obdoba toho, co si musel prožít Váš milý.
Těšil se na společnou budoucnost s Vámi stejně jako Vy jste se teď těšila na své miminko.
Ale přišlo zklamání, tehdy jeho... teď Vaše...
Pokud znáte moji knížku Proč k nám miminko nechce, víte, že by bylo dobré napsat té duši v minulém životě tzv. odpouštěcí dopis (str. 12).
Potom budou energie mezi Vámi vyladěny, oba (Vy i duše Vašeho budoucího miminka, milého z minulého života) se ocitnete opět na startovní čáře.
A příběh bude moci pokračovat.
© Wahlgrenis
03.02.2016
Pěkný večer,
mnohokrát a mnohokrát děkuji za odpověď, která mi velmi pomohla přijmout to, co se stalo.
O svých předchozích životech jsem dosud nevěděla nic.
Je to zvláštní pocit.
Odpouštěcí dopis napíšu.
Pak už k nám snad nějaká ta dušička přijde, ať už tato nebo jiná.
Ještě jednou moc děkuji a ať se Vám daří.
Liška 07.02.2016
