Chtějí nám miminka něco říci, proč k nám stále nechtějí, co jim brání?
Mila Wahlgrenis,
dostala se mi do rukou Vase knizka Proc k nam miminko nechce od me zname z Trutnova, se kterou jsem v uzkem kontaktu a pomaha mi v nasi dlouhe ceste k vytouzenemu miminku.
Pred 14ti dny jsem byla za ni a pracovaly jsme opet na spouste vecech a vysla mi prave i tato Vase knizka.
Knizka me nadchla a v hodne pribezich zen se ztotoznuji/ztotoznujeme s manzelem.
Uz mam knizku koupenou i pro sebe, aby mi zustala.
Tak nejak mne to vnitrne napovida, abych Vam napsala tento e-mail, a tak jsem se odhodlala a budu moc rada, kdyz si na me/nas udelate cas a podivate se na nas a sdelite, co je treba a dovoleno sdělit.
Predem za to ze srdce velmi dekuji.
Abych se nejdrive predstavila a mohla pak popsat nas pribeh.
Jsem narozena XXXXX a manzel XXXXX.
Deti bohuzel jeste nemame, ackoliv bychom si je oba prali.
Nas vztah prosel uz hodne zivotnimi zkouskami.
Jsme spolu 15 let, svatbu jsme meli v roce 2009.
Manzel si pral deti uz po 3 letech naseho vztahu.
Já se však na roli mamy jeste v te dobe necitila a stale jsem to odkladala a hlavne az po hodne dlouhe dobe jsem vlastne zjistila, ze z tehotenstvi, zodpovednosti za dite, jestli mu dam to nejlepsi a vse to zvladnu, jsem mela uplnou fobii strachu, ze jsem o tom, kdyz jsme se zacali s manzelem/tehdy pritelem, na toto tema bavit, nebyla schopna vubec bavit, komunikovat, vyjadrit se, popsat ty me stavy (v hrdle se mi to sevřelo a nevypadla na toto téma ze mě ani hláska) a zkratka jsem mlcela a brecela.
Odmitala jsem i manzelovu pomoc pres psychologa.
Když jsem odmítala psychologa, tak jsem si nasla pomoc pres alternativni zpusob lecby pres metodu RUS, meditaci az do prenatalu, rozpusteni strachu, harmonizaci caker, a strach jsem za pomocí těchto metod rozpustila.
Vyhrotilo se to tak nějak postupně (brala jsem mezitím na přelomu roku 2010-2011 chvíli antikoncepci a dělala jako, že ji neberu a manžel na to přišel - to byla jedna velká rána a vztah se hodně ochladil).
Vyříkali jsme si to, ale pak se to vyhrotilo nejvíce začátkem léta 2011 ve vztahu, ze mi manzel rekl, ze se mnou uz nechce byt, nechce mit deti a chce se rozvest.
Bylo to v dobe, kdy jsme dokoncovali stavbu rodinneho domu a stěhovali se tam.
Tri mesice jsme v dome spali kazdy zvlast, chodili kolem sebe jak cizí a bylo to hodne spatne obdobi.
V tomto stavu jsme kazdy shodil skoro 10 kg vahy a bylo na manzelove rozhodnuti, jestli nas vztah ukonci, nebo ne.
Bylo to pro mě nejhorší období v mém životě.
Na moji radu a chuť a víru v náš vztah a společnou budoucnost byl nakonec i on u psycholozky rozebirat svoji situaci.
Já tam pak byla tez a pak jeste oba spolecne a závěrem bylo, že se máme oba rádi, respektujeme se a hlavně bylo stejně na nem, jak se rozhodne co dal.
Rozhodl se pokracovat, meli a mame se radi a tak jsme zacali oba s tlustou carou dale.
Pracovali jsme na sobe oba.
Od března 2012 jsem se začali snažit o miminko a po 3/4 roku milovani k nam miminko neprichazelo a doktor nas poslal na vysetreni a do centra reprodukovane asistence.
Psal se zacatek roku 2013.
Byla jsem bez prace (ukončení pracovního týmu), a tak jsem šla na nemocenskou.
Hned v lednu 2013 jsem podstoupila hormonalni stimulaci a ivf.
Manzel mel vysoke procento morfologicky poskozenych spermii, presto mi zavadeli dve embrya.
Nechytlo se ani jedno, nedopadlo to.
Krátce po té mi koncem února 2013 umrel tatka.
V dubnu 2013 jsme sli do druheho ivf a bohuzel rovnez bez vysledku.
Lekar chtel bez dalsich vysetreni pokracovat v dalsim ivf.
Zmenili jsme centrum.
A pak jsme v květnu 2013 zjistili, ze jsem tehotna prirozene.
Bohuzel se pri 2. mesici u lékaře ukázalo, ze se miminku nerozbehlo srdicko.
Sla jsem zacatkem cervence 2013 na kyretaz delohy.
U plodu byla zjistena geneticka vada, byla to holcicka.
Se slzami odesla bolest.
Mezi tim jsme navstivili lecitele, uzivali jsme prirodni preparaty, zajimala jsem se o duchovno - hodně jsem na sobě pracovala a manžel i když co si neosahá nebo nějak logicky nevysvětlí, se některých akcí také účastnil a zažil si i něco přímo na sobě a za to jsem moc ráda, že to se mnou dával.
Od listopadu 2013 jsem začala užívat kortikoidy protože mi z krve zjistli, že mé tělo mělo protilátky proti protilátkám a proti trofoblastu a to mohlo být i příčinou.
Měla jsem i hodně vysoký revmatoidní faktor, tak se kontrolovalo ještě toto.
Pak už byla hodnota v dalším měsíci z krve zase v pořádku.
Mezitím jsme se přeléčovali ještě antibiotiky na různé bakterie.
K třetímu ivf doslo v unoru 2014, bohužel opět bez uspechu.
V kvetnu 2014 jsem opet prirozene otehotnela (tydenni zpozdeni oproti 2013).
Bohuzel zacatkem cervence 2014 mi doktor zjistil, ze se plod nevyviji, netluce srdicko a sla jsem opet na kyretaz delohy.
Pricinou byla listerioza a byla to opet holcicka.
Vse jsem oplakala.
Mezitim jsme byli s manzelem v lete 2014 u etikoterapeuta, zapracovali jsme na cisteni rodovych linii, minulých životech apod.
V září 2014 mi v Praze při návštěvě v Ikemu u známého (pán ležel na pokoji v Praze s mým taťkou, a tak jsme na sebe měli kontakt a jsme v kontaktu stále) ukradli přes poledne naši Škoda Octavie.
Měla jsem pak ještě jet na nějaké vyšetření do centra.
Manžel vracel služební vůz z důvodu nepokračování pracovní smlouvy a dva dny na to jsme auto neměli žádné.
Až do konce roku 2014 si hledal práci.
Já už od února 2014 hledala také práce, byla ještě na podpoře a pak i přerušovaně na brigádě (skončila mi roční neschopenka).
Opět to pro nás byla nelehká zkouška, ale zvládli jsme to.
Já nastoupila do práce od konce listopadu 2014 a manžel od začátku letošního roku a jsem na těch místech oba dodnes.
Vzhledem k tomu, že jsme měli jedno embryjko zamražené, tak jsem podstoupila ještě letos v červnu stimulaci pro přijetí tohoto embryjka.
Bohužel ani to se neuchytilo.
Byli jsme z toho opět hodně špatní.
Na konci června 2015 jsem přestala konečně užívat kortikoidy a postupně se mi začalo projevovat jeho působení.
Takže jsem začla mít bolesti kolen, pat z boku a při "startování ala vstávání" jsem se skoro šourala jak "stará paní".
Byla jsem s tím na revmatologii - revm. faktor lehce zvýšený, ale to už mi asi zůstane.
Jinak z rengtenových snímků na štěstí nic nezjistili.
Žádné nálezy.
Tak jsem se pustila do užívání homeopatik přes známou, co se tomu věnuje a je jinak dětská lékařka.
Užívala jsem i kůru sušených a rozdrcených vajíčkových skořápek, dále pak měsíční kůru namáčenou přirodní želatinu a teď beru ještě přírodní colafit, dobrala jsem Calcidrink a teď už začínám Geladrink.
Ještě už dva měsíce užívám přípravek pro ženy s inositolem a kyselinou listovou.
Můj stav je podstatně lepší než na konci srpna, ale ještě menší bolest trvá a to mně vadí.
Od října jsem začala opět po skoro 3leté pauze chodit hrát badminton 1x týdně a 2x týdně na cvičení kebbelts, kde šetřím kolena, klouby a posiluji celé tělo a taky chodím od října na hormonální jógu.
Vše mě baví a jsem ráda, že se můžu opět hýbat a hlavně mi už také po vysazení kortikoidů splaskl obličej i břišní partie.
V době kolem úkazu Krvavého měsíce (29.9.) se domnívám, že jsem byla opět přirozeně těhotná, protože jsem měla zvýšenou bazální teplotu, vynechání menstruace (těhotenský test mi to ještě neukazovalo, ale cítila jsem se tak).
Užívala jsem v té době ta homeopatika skoro měsíc a je možné, že to mohlo být spojené i s tím a s celkovým vyčerpáním a únavou.
IVF máme všechny cykly vyčerpané.
Doktor mi v červnu říkal, že je pro nás možná varianta darovaného vajíčka a spermie od manžela, ale s tím nejsem ztotožněna.
Žádné stimulace a chemické přípravky už nechci užívat.
Tudy cesta nevede.
Vnitřně stejně nějak cítím, že k nám miminko (postupně dvě) přijde přirozenou cestou a bude to holčička:-) a pak chlapeček.
Manžel byl minulý týden nemocen, bral antibiotika po strašně dlouhé době a byl doma a pracoval z domu.
Jeden večer jsme si trochu povídali na téma, náš vztah současně a jeho vývoj do budoucnosti, miminko a vše kolem.
V tomto týdnu, kdy byl nemocen, jsem měla své plodné dny, ale bylo mi pak jasné, že to nebude nijak využito k jeho zdravotnímu stavu a pak jsem to i zpětně chápala.
Byla jsem jeho reakcemi a myšlenkami občas dost překvapená.
Nějaké pasáže z Vaší knížky si při nemoci také přečetl a pak používal právě to, co mu přišlo, že se u nás dělo/děje - milování se změnilo na sledování plodných dnů a bazální teploty a pak na dny, kdy se milovat a to jsme tímto rozhovorem zjistili, že už ani jeden nechceme.
Vím, že není jednoduché rozpoznat, kdy jsou plodné dny a kdy je ovulace (po tom všem, čím jsem si prošla, se to také měnilo), a před tím to chtěl manžel vědět, aby s tím počítal.
Závěr z toho našeho povídání byl, že se budeme snažit povídat častěji a také se snažit náš vztah dále rozvíjet.
Mně tedy přišlo, že jsem pro ten rozvoj udělala hodně a ráda i dělám dál.
On se přiznal, že nic pro rozvoj vztahu neudělal a že byl líný.
Pak jsem ale úplně nepobrala jeho výrok, že v současné době nemá potřebu dostávat...
Úplně přesně jeho představu, co pro to chce udělat, nevyslovil, ale věřím, že si o tom zase v klidu popovídáme a zvládneme to.
Byla jsem tím povídáním dost rozhozená a nevěděla jsem v té chvíli, co si mám vlastně o tom myslet a jak to bude vůbec s námi dál.
Vztah je důležité opečovávat a je to vždycky zásluha obou, a tak se dál snažíme.
Říkám si, že jsem toho spolu už tolik krásného i špatného a hodně špatného zažili, že to má smysl, dále pokračovat.
Manžela stále miluji a věřím, že k nám vytoužená miminka svoji cestu najdou a staneme se šťastnou rodinou se vším, co k tomu patří.
Chtějí nám miminka něco říci, proč k nám stále nechtějí, co jim brání?
Život je opravdu jeden velký zázrak a buďme vděčni za vše.
Odpouštím, prosím, děkuji všem, za všechno a sobě.
Vám z upřímného srdce děkuji, za čtení mých písmenek až sem a za podívání se na nás oba a naše miminka.
Těším se na Vaši odpověď a přeji pěkné podzimní dny (je opravdu krásně).
S láskou, úctou a pokorou DĚKUJI
ero-nika 19.11.2015
Milá ero-niko,
miminko u Vás vnímám...
Ale jsou tady nějaká ale, která se Vám pokusím přiblížit.
Od Vašeho muže vnímám směrem k této duši jakousi zeď, kterou kolem sebe vystavěl.
Mám z toho pocit, jako by proces dítěte do tohoto světa měl mít pod kontrolou, a to se nedaří...
Nerozumí tomu.
Všechno, do čeho jste vstoupili, přeci bylo v pořádku, ohlídané, přesné.
Chyba se sem nemohla vloudit, a přesto miminko není.
Potřeboval by se od tohoto rozumově nastavených postupů, které podle něho vedou k miminku, odpoutat.
Měl by do Vašeho domova pustit lásku, tu ničím neomezenou, nespoutanou.
Možná takovou, která tady byla na začátku Vašeho vztahu, kdy jste po sobě toužili, setkávali jste se tajně, nebyly tady žádné stereotypy.
Znovu se máte do sebe zamilovat a dívat se na sebe těma očima s živými plaménky.
Má tady být znovu žár.
Milování nesmí být za účelem plození.
Vy se máte přestat hlídat, kontrolovat...
Jste v pořádku, všechno funguje, jak má.
Jen to není Váš proces, miminko ví, kdy má vstoupit.
Otevřete svou náruč jiným energiím, nechte k Vám vstoupit Universum.
Když se podíváme na duši tohoto Vašeho budoucího miminka, nejraději by už bylo s Vámi.
Nesmíte být ale v roli oběti.
Nemáte se ohlížet do minulosti a čekat, že se situace s těhotenstvím bude opakovat stejně jako předtím.
Tohle miminko by si moc přálo, abyste nechali okolnosti plození tam nahoru.
Není to ve Vašich rukou...
I v těhotenství byste měla být v klidu, bude to v pořádku.
Strach Vás paralyzuje.
Nemáte se rozhlížet kolem sebe a zkoumat příběhy jiných žen.
Vy jste tady a teď, s miminkem máte jediný plán.
Jde o Vás jako o jeden tým.
Lékaři by Vás neměli svými informacemi "rozhodit".
Těhotenství je přirozený proces, stejně krásně, jako se miminko dostane ven, se potom ve správnou chvíli dostane ven.
Tohle Vás nesmí znejisťovat.
Nejste ničím výjimečná, stejně rodily tisíce a milióny žen před Vámi...
© Wahlgrenis
26.11.2015
Mila Wahlgrenis,
pri Vasi odpovedi se mi rozzarila ocka, kdyz jsem videla v mailu od Vas reakci.
O to vetsi radost mam, kdyz pisete to, co pisete.
Uz jsem si to sama sobe rikala - nic neres, nech to vse plynout, a tak to je i spravne.
Dam to dneska precist manzelovi a verim, ze mu to take otevre oci.
Vnitrne to citim, ze miminko tu pro nas je blizko a tesi se.
My se uz take mic tesime.
ero-nika 27.11.2015
Milá Wahlgrenis,
děkujeme Vám za včerejší milé a hodně zajímavé setkání.
Těšíme se na vše, co přijde.
Máme náruče otevřené a plné lásky.
Příjemné svátky a konec roku a nová knížka, ať si najde cestu k velkému počtu čtenářů.
ero-nika 08.12.2015
